Actinomaduron: biologicky aktivní polycyklický tetrahydroxanton

Jiří Patočka

     Actinomaduron je polycyklický tetrahydroxanthon, který byl izolován z actinomycety Actinomadura sp. BCC 35430 a jeho struktura byla objasněna rozsáhlými spektroskopickými analýzami (Bunyapaiboonsri et al., 2017).  Bakterie rodu Actinomadura  jsou jedním ze čtyř rodů actinomycet (Kroppenstedt et al., 1990). Actinobakterie jsou grampozitivní bakterie obsahující lineární genom s robustním biosyntetickým potenciálem produkovat širokou škálu sekundárních metabolitů (Barka et al., 2016). Většina actinobakterií tvoří vzdušné a substrátové mycelium s charakteristickou pigmentací a sporulací (Rahlwes et al., 2019). Vyskytují se v různých zdrojích napříč suchozemskými a vodními ekosystémy (Ghorbani-Nasrabadi et al., 2013). Široká škála rozmanitých actinobakteri se vyskytuje v půdě, sladkovodních a mořských ekosystémech, rostlinách i zvířatech (Golinska et al., 2011, 2015; Chevrette et al., 2019; Mohammadipana , 2016; Rey a Dumas, 2017; Stach a Bull, 2005).  Actinobakterie hrají na svém stanovišti nebo ve svém hostiteli zásadní roli při recyklaci živin a jeho ochraně (Bull a Goodfellow, 2019; Kaltenpoth, 2009 ;Trujillo et al., 2015). Přežívají jako endofyty v rostlinných pletivech a přispívají k asimilaci živin a růstu rostlin (Jose et al., 2021; Trujillo et al., 2015).

Osajin, scandenon a auriculasin: hlavní bioaktivní isoflavonoidy maklury oranžové

Jiří Patočka

     Maklura oranžová (Maclura pomifera) je dvoudomý, opadavý strom z čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Své jméno rod získal po americkém geologu Williamu Maclurovi. Za domovinu tohoto stromu jsou považovány oblasti okolo řeky Red River ve státech Arkansas, Oklahoma a Texas a dále některá místa ve státech Missouri a Louisiana. V současnosti je rozšířena na většině teplých území USA, ale také v mnoha teplých evropských oblastech (Smith, 1981). Na území nynější České republiky byla maklura oranžová zasazena v zámecké zahradě na Hluboké již roku 1865. Protože je náročná na teplé prostředí, byla v ČR později vysazována hlavně ve výhřevných polohách na jihu Moravy, nejvíce v Lednici, Mlyňanech a Židlochovicích (Klymenko et al., 2017).

Pestalotiopsis microspora: houba rostoucí na polyuretanu

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Pestalotiopsis microspora je druh endofytické houby, která byla objevena v roce 1880 na spadaných listech břečťanu obecného (Hedera helix) (Saccardo, 1882-1931). Dlouho o ní nikdo moc nestál, ale když bylo v roce 2010 zjištěno, že  je schopna živit se v anaerobních podmínkách pouze polyuretanem (Zhang et al., 2010), okamžitě se stala potenciálním kandidátem na bioremediační projekty zahrnující velké množství plastů (Krishnamurthy a Naik, 2017; Sharma, 2018; Virk et al., 2021) a od té doby je předmětem četných studií. K současnému datu bylo v databázi Scholar Google nalezeno  3880 článků, pojednávjících o tomto nenápadném požírači plastů a další sdělení rychle přibývají. I když dnes víme, že P. microspora není jediným organismem, schopným rozkládaat nepřirozené susbstráty vyrobené člověkem, pořád patří k těm nejvýznamnějším a mohla by v boji člověka s hromadícími se plastickými odpady sehrát významnou úlohu.

Smenohaimieny: seskviterpeny mořského houbovce Smenospongia cerebriformis 

Jiří Patočka

     Nadměrná produkce oxidu dusnatého (NO) aktivovanými mikrogliálními buňkami je doprovázena neurozánětlivými a neurodegenerativními stavy, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, amyotrofická laterální skleróza, ischemie, hypoxie, roztroušená skleróza a další postižení centrálního nervového systému (CNS). Proto je kontrola nadměrné produkce NO žádoucí terapeutickou strategií pro zvládání různých neurozánětlivých poruch. Jsou proto hledány látky které mohou downregulovat NO a působit tak jako protizánětlivá činidla, která by mohla působit proti neurozánětu a neurodegeneraci (Subedi et al., 2021). Nadějným zdrojem takových látek jsou v posledních letech různé mořské organismy (Shal et al., 2018).

     Takovou nadějnou skupinou mořských organismů jsou mořské houby nebo přesněji řečeno houbovci, jedni z nejjednodušších a nejstarších mnohobuněčných živočichů. Objevili se už před více než 500 milióny let a řadí se do samostatného kmene zvaného Houbovci (Porifera). Houbcovci žijí přisedle na jednom místě a dožívají se vysokého věku. Mohou se dožít i více než 500 let. Jejich tělo se skládá z vnější vrstvy či kůry a vnitřní tkáně z vláknitého materiálu zvaného spongin, který může být vyztužen spikulemi (jehličkami) oxidu křemičitého nebo uhličitanu vápenatého. Jejich těla jsou plná pórů a kanálků, které jim umožňují cirkulaci vody.

Šupinovky – nejedlé, leč zajímavé houby

Radoslav Patočka, Jiří Patočka

     Text o šupinovkách, lupenatých houbách rostoucích na pařezech či kmenech rozličných dřevin nezaujme ty, kteří mají vztah k houbám ryze užitkový. Jde totiž o nejedlé, saprotrofni či parazitické, živě zbarvené houbičky, které – i když jsou drobné - upoutají pozornost snad každého. Šupinovek roste u nás přibližně 30 druhů a zdaleka ne všechny lze označit jako běžné. Naopak mnohé mají specifické ekologické nároky. Je mezi nimi jeden druh vázaný svým výskytem výhradně na stará spáleniště, některé šupinovky rostou pouze v rašeliništích, jiné najdeme jen na konkrétní dřevině. Z třech desítek druhu jsme vybrali samozřejmě jen několik. Mykologové by nám neodpustili, pokud bychom nezmínili, že mezi šupinovky řadíme rody Gymnopilus a Pholiota. 

     Zářivě žlutým až žlutooranžovým zbarvením je nápadná šupinovka slizká (Pholiota adiposa). Její 40 – 140 mm široký rýhovaný klobouk je žlutý až žlutooranžový, hustě pokrytý rezavě hnědými šupinkami. Stačí mírný déšť, který šupinky odplaví a klobouk je téměř hladký a slizký. Roste místy hojně od července do počátku prosince na živém i tlejícím dřevě listnáčů (buk, bříza), výjimečně i jehličnanů. Velmi se podobná podobně zbarvené, avšak vzácnější šupinovce zlatozávojové (Pholiota cerbera), která fruktifikuje na listnáčích - s oblibou na vrbách. 

Isochinolinové alkaloidy korkovníku čínského

Jiří Patočka, Bohumír Plucar

     Korkovník čínský (Phellodendron chinense Schneid) z čeledi Rutaceae, je listnatý strom, rostoucí v severní Číně, Japonsku a na Korejském poloostrově (Ma et al., 2006). Strom je vysoký 10–15 m a má šedou, hluboce rozpukanou, korkovitou kůru, která se loupe, suší a v podobě svinutých trubiček používá k přípravě léků tradiční lidové medicíny k léčbě bolesti břicha, průjmu, gastroenteritidy a infekcí močových cest (Sun et al., 2009).  

Korkovník čínský (Phellodendron chinensis)

Ločidlo čertovo lejno: Bioaktivní látky

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Ločidlo čertovo lejno (Ferula assa-foetida) je mohutná vytrvalá rostlina z čeledi miříkovité, původem ze Západní Asie, vysoká průměrně 1,5 metru.  Rostlina kvete mnoha drobnými, nažloutlými kvítky sestavenými do okolíků. Neobvyklé druhové jméno „čertovo lejno“ získala podle vzhledu pryskyřice (gummi-resina asa foetida), která vytéká z poraněného kořene prosáklého mléčnou tekutinou, a na vzduchu tuhne v hnědou, nepříjemně vyhlížející a silně zapáchající hmotu, která je v tradiční medicíně mnoha asijských zemí využívána jako léčivý prostředek (Iranshahy a Iranshahi, 2011; Golmohammadi, 2022). Rostlina pochází z oblasti na rozhraní Íránu a Afghánistánu, kde roste v nadmořské výšce okolo 1000 m na rozlehlých pláních s písčitou půdou. Odtud byla již v prvém tisíciletí n. l. rozšířena do Indie, Číny a Egypta (Kajimoto et al., 1989).

Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

Guajak léčivý (železné dřevo, strom života): bioaktivní látky

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Guajak léčivý (Guaiacum officinale L.) je stálezelený, velmi pomalu rostoucí strom s hustou korunou. Patří do čeledi kacibovitých (Zygophyllaceae). Dosahuje výšky 9–12 m a jeho kmen o průměru do 60 cm bývá obvykle pokřivený. Dřevo je velmi tvrdé a guajak je proto znám také jako „železný strom“. Jeho borka je hluboce svraštělá, listy jsou sudozpeřené, 6–13 cm dlouhé a jsou obvykle tvořené 1–3 páry přisedlých eliptických lístků. Květy o průměru až 2,5 cm rostou na koncích větví na tenkých stopkách, mají chlupatý kalich a obvykle 5 korunních lístků modrofialové barvy. Jak květy stárnou, postupně blednou, až jsou téměř bílé. Plody jsou smáčklé tobolky žluté barvy, které při dozrávání pukají a odhalují semena obalená červenou kožovitou slupkou. Guajak léčivý roste v Karibiku, v jižní části Severní Ameriky a v severní části Jižní Ameriky. Pěstuje se v mnoha dalších oblastech.

Forazolin A: mořský polyketid s antifungální aktivitou 

Jiří Patočka

     S nekontrolovatelným nárůstem houbových patogenů, které se stávají rezistentními vůči téměř všem klinicky dostupným antibiotikům, je stále naléhavější najít nové antifungálně účinné látky s novými mechanismy biologického účinku. Přitom invazivní a perzistující mykotické infekce jsou významným a nákladným problémem, zejména pro hospitalizované a imunokomprimované pacienty. Současné snahy o identifikaci nových antifungálních látek mají za cíl odhalit nové chemické struktury a nové způsoby působení na růst houbových patogenů. Takovou látkou je také přírodní polyketid forazolin A.

     Forazolin A je produkován mořskými bakteriemi rodu Actinomadura (Wyche et al., 2014), který je jedním ze čtyř rodů  Actinomycetota z čeledi Thermomonosporaceae (Servin et al., 2008). Actinomycetota (nebo též Actinobacteria) jsou kmen převážně gram-pozitivních bakterií, které mohou být jak suchozemské tak vodní (Servin er al., 2008). Obojí mají velký hospodářský význam pro člověka.

Medicinální houba Dictyophora indusiata

Jiří Patočka, Bohumír Plucar, Radoslav Patočka

     Dictyophora indusiata (Vent.) Fisch je na prvý pohled zajímavá a nevšední houba. Podobá se hadovce a se svým pláštíkem vypadá spíš jako něco vyrobeného člověkem než jako přírodní výtvor. V přírodě roste vzácně na tlejícím dřevě listnáčů v tropických a subtropických oblastech, ale od 80. let minulého století jsou tyto houby uměle pěstovány na směsném substrátu, jako je odpad z bambusu či cukrové třtiny. Samotné plodnice se nejedí, sbírá se pouze závoj (indusium), proto je výtěžnost nízká (30–40 g z 1 kg plodnic) a cena na trhu vysoká. Potravinová a léčivá hodnota houby jsou velmi ceněny v zemích Dálného východu, jako je Čína, Japonsko nebo Korea (Habtemariam, 2019).

     V Evropě roste podobná houba, Phallus impudicus var. pseudoduplicatus O. Andersen, v češtině známá jako hadovka smrdutá závojová (Holec et al., 2012). Její závoj není tak dokonalý jako u D. indusiata, které se ne nadarmo říká „dáma v závoji“ a vědecká literatura tento druh prakticky ignoruje (Castro a Lucus, 2017).