Filippinský mech Calyptothecium ramosii a jeho bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Calyptothecium ramosii je druh mechu z čeledi Pterobryaceae, popsaný v roce 1913. Druh pochází z Filippin (Tan a Iwatsuki, 1991), ale byl také nalezen na jihu Číny (Linis, 2006). Mechy nepatří mezi organismy, které by byly příliš často podrobovány fytochemickému a farmakologickému průzkumu (Goffinet a Buck, 2004) a nejinak je tomu také u mechu Calyptothecium ramosii  (Dey a Mukherjee, 2015).

     Prvé analýzy mechu C. ramosii prokázaly přítomnost nasycených mastných kyselin (nejvíce kyseliny n-hexadekanové), alkoholů a esterů, fytolu a fytolacetátu, oxacykloheptadec-8-en-2-onu, 7,9-di-tert-butyl-1-oxaspiro(4,5)deca-6,9-diene-2,8-dionu a 4,8,12,16-tetramethylheptadekan-4-olid (Carranza et al., 2019).

Microporenové kyseliny z keňského lesa

JÍří Patočka

     Potřeba účinných sloučenin pro boj s rezistentními kmeny bakterií a s bakteriálními biofilmy, vede výzkumníky k hledání nových přírodních sloučenin, které by mohly být účinné v klinické praxi. To je i případ izolace sedmi až dosud neznámých látek, izolovaných z kultur ještě nepopsaného druhu houby rodu Microporus (Polyporales, Basidiomycota), pocházející z keňského lesa Kakamega (Chepkirui et al., 2018). 

Kačenka česká a profesor Krombholz

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Patrik Olekšák

          Kačenka česká (Verpa bohemica (Krombh.) J. Schröt. 1893, syn. Ptychoverpa bohemica, Morchella bohemica nebo Mitrophora bohemica) je vřeckovýtrusá houba z čeledi smržovitých (Morchellaceae), která je považována za jednu z nejchutnějších hub. Její kuchyňské využití je velmi všestranné. Je vhodná pro kulinářské účely, protože svou příjemnou chutí a vůní připomíná lanýže. Podobá se smržům, od nichž se liší volným kloboučkem nasazeným na třeň. U nás patří mezi nejoblíbenější jarní houby. Roste místy dosti hojně v březnu až květnu v listnatých nebo smíšených lesích, nejčastěji pod osikami, ale také pod střemchami, třešněmi, jeřáby apod. Má ráda teplejší oblasti a zásadité půdy.

Kačenka česká (Verpa bohemica). Foto: houbař Véna

Sluncovka kalifornská a její bioaktivní alkaloidy

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Sluncovka kalifornská, známá ve světě jako kalifornský nebo také zlatý mák (Eschscholzia californica), je jednoletá až vytrvalá bylina teplých a suchých pacifických oblastí Spojených států a Mexika Rodové jméno dostala na počest německého botanika prvé poloviny 19. století Johanna Friedricha Gustava von Eschscholtze a druhové podle místa původu, Kalifornie. Dne 6. dubna 1903 prosadila americká botanička Sarah Plummer Lemmonová přijetí zlatého máku jako státní květiny státu Kalifornie a od té doby se každoročně 7. dubna slaví oficiální státní svátek -  kalifornský den máku "California Poppy Day“ (Nord, 2014). Tak obrovské makové louky jako v Kalifornii v ČR nenajdeme, ale rozsáhlou sbírku mákovitých (Papaveraceae), která je svou velikostí unikátní i v celosvětovém měřítku, najdeme v Centru léčivých rostlin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brno na Kraví hoře.

Sluncovka kalifornská v Centru léčivých rostlin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brno na Kraví hoře. Foto: Radoslav Patočka

Šafrán: v kuchyni a lékárně.

Jiří Patočka, Hana Jeřábková, Zdeňka Navrátilová

    Šafrán je koření vyráběné od starověku ze sušených nitkovitých čnělek květů šafránu setého (Crocus sativus L.). Pokrmům dodává kromě nahořklé chuti také jasně žlutou barvu. Protože v každém květu šafránu jsou takové čnělky pouze tři, jsou malé a sklízejí se ručně, šafrán je tudíž koření vzácné a drahé. Na získání 1 kg koření je třeba získat kolem 150 tisíc čnělek! Není divu, že chceme-li říct, že je něčeho málo, používáme úsloví „je toho jako šafránu“.

Foto: Hana Jeřábková

Strmělka nálevkovitá: regulace krevní srážlivosti

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Strmělka nálevkovitá (Infundibulicybe gibba, syn. Clitocybe gibba, Clitocybe infundibuliformis) je velmi hojný druh strmělky rostoucí od pozdního jara do podzimu pod listnáči i jehličnany, zejména na kyselých podkladech. Obvykle roste od července do října ve skupinách, často vytváří čarodějné kruhy. Roste v celém mírném pásmu severní polokoule, v severní Africe a v Austrálii.

70 let antibiotika vankomycinu

Jiří Patočka

     Historie vankomycinu započala v roce 1952, když misionář reverend William M. Bow odebral na Borneu vzorek půdy a poslal jej svému příteli Dr. Edmundu Carl Kornfieldovi, organickému chemikovi ve farmaceutické firmě Eli Lilly Company (Levine 2006). Tam z tohoto vzorku izolovali půdní streptomycetu (Streptomyces  orientalis), která produkovala látku unikátní struktury (sloučenina 05865), která byla in vitro účinná proti většině grampozitivních bakterií, včetně stafylokoků rezistentních na penicilin (Anderson et al., 1961). 

Aloisie trojlistá v gastronomii

Hana Jeřábková, Jiří Patočka

Článek na serveru TOXICOLOGY o aloisii trojlisté (Aloysia triphylla), léčivé rostlině z čeledi sporýšovitých (Verbenaceae), známé jako „citronová verbena“, vzbudil mezi čtenáři velký zájem. Tato aromatická bylina není u nás ještě tolik známá a článek přispěl k její propagaci. K dnešnímu dni, tj. za necelé 3 měsíce od zveřejnění, si jej přečetlo více než 355 tisíc čtenářů. Protože od nich  přišly také dotazy na využití této rostliny v kuchyni, autoři se rozhodli přispět několika informacemi o využití verbeny v gastronomii. 

Třímetrový keř aloisie trojlisté na zahrádce paní Honoriny v Acevedínu (Asturias, Španělsko). Foto: Hana Jeřábková

Vrcholák arjuna a ethnomedicína

Jiří Patočka, Mohd Khasiv

     Vrcholáky (Terminalia spp.), čeleď Combretaceae, jsou léčivé rostliny se širokým spektrem léčivých vlastností. Jsou využívány jako tradiční léčiva v Asii, zejména v Indii. Obsahují různé sekundární metabolity s řadou farmakologických účinků (Navrátilová a Patočka, 2020) a zajímá se o ně i současná západní medicína (Nigam et al., 2020).

     Vrcholák arjuna (Terminalia arjuna), známý jako arjuna tree nebo jen arjuna, je listnatý strom rostoucí v Asii, který může dosahovat až 25 metrů výšky. Kmen stromu je velice bytelný a strom vytváří mohutnou klenbu větví. Listy jsou zelené na líci a hnědé na rubu, kuželovité, podlouhlé, kůra stromu je hladká a šedá. Květy jsou světle žluté a objevují se v březnu až červnu. Plodem je lysé, vláknité, zdřevnatělé ovoce, které může mít až 5 cm v průměru a je rozdělené do 5 separátních oddělení. Arjuna plodí ovoce v září až říjnu (Thakur et al., 2021).

Cryptocandin a cryptocin: antimykotika endofytické houby Cryptosporiopsis cf. quercina

Jiří Patočka

     Cryptocandin a cryptocin jsou přírodní látky produkované endofytickou houbou Cryptosporiopsis cf. quercina rostoucí na stoncích čínské rostliny Tripterygium wilfordii (Trojkřídlec Wilfordův). Cryptocandin a cryptocin jsou silná antimykotika. Endofyty jsou potenciálním zdrojem nových chemických látek, které pomáhají při řešení nejen lidského zdraví, ale také zdravotních problémů rostlin a zvířat. Endofyty se nacházejí v tkáních mezi živými rostlinnými buňkami. Vztah, který s rostlinou navážou, se může pohybovat od symbiotických až po hraničící s patogenitou. Z nepřeberného množství všech rostlin světa, endofyty byly až dosud studovány prakticky jen u několika druhů trav. Proto šance najít nové endofyty mezi nesčetnými rostlinami a objevit nové zajímavé endofyty je vysoká. Výsledky jejich studia ukazují, že tyto endofyty často produkují extrémně neobvyklé a cenné organické látky s vysokou biologickou účinností (Selim et al., 2012).

     Prvním krokem při řešení endofytických mikroorganismů je jejich úspěšná izolace z rostlinných materiálů. Poté se provede izolace a charakterizace bioaktivních látek z filtrátů kultivačních medií pomocí frakcionace a spektroskopických metod řízených biologickou zkouškou. Mezi zajímavější sloučeniny produkované endofytními mikroby patří např. taxol, cryptocin, cryptocandin, jesteron, oocydin, isopestacin, pseudomyciny a kyselina ambuová. Studie o endofytech pojednávají o přístupu k biologickému průzkumu deštných pralesů, a to nejen za účelem sklizně jejich endofytických mikroorganismů, ale také za účelem lepšího porozumění důležitosti a hodnoty, kterou pro lidstvo deštné pralesy představují (Strobel, 2008).