Biologicky aktivní polyacetyleny pstřeně dubového

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Pstřeň dubový (Fistulina hepatica (SCHAEFF. ex FR.)) je nápadná parazitická popř. saprofytická houba z čeledi pstřeňovitých (Fistulinaceae). Houba tvoří asi 10–25 cm velké nepravidelné plodnice bočně nebo krátkým třeněm přirostlé ke dřevu, takže tvarem připomíná choroše. Plodnice mají zpravidla velice nápadné zbarvení. V mládí jsou cihlově oranžově, růžovočerveně až oranžovočerveně, postupně však tmavnou do karmínově červené nebo hnědočervené barvy. Plodnice je masitá, zpravidla značně tlustá a šťavnatá. Její dužnina připomíná na řezu maso. Při stlačení uvolňuje krvavě červené kapky, které se často objevují též na povrchu plodnice a připomínají krev. Protože houba je navíc jedlá, stala se vyhledávanou pochoutkou známou pod mnoha názvy, napovídající o její poživatelnosti a podobu s masem (Kubiak, 2007).

Foto: houbař Véna

ZAHÁJENÍ VÝSTAVY LÉČIVÝCH ROSTLIN V AREÁLU BOTANICKÉ ZAHRADY LF BRNO SE ÚČASTNILA TAKÉ DRVODĚLKÁ FIALOVÁ

Radoslav Patočka 

     Vzácnou příležitost účastnit se zahájení 60. výstavy léčivých rostlin v Brně, kterou doprovázela unikátní panelová výstava Zahrada vůní – rostliny v parfémech, využila i drvodělka fialová (Xylocopa violacea) jako zástupce blanokřídlého hmyzu. Vesele poletovala z kytky na kytku, očichávala jednotlivé exempláře a ochutnávala jejich nektar. Zdokumentovat přítomnost tohoto vzácného hosta na této mimořádné akci se pokoušel pan Vlastimil Valášek.

Autor fotografie: Vlastimil Valášek

Tamulamidy: neurotoxické kondenzované polyethery mořské řasy Karenia brevis

Jiří Patočka, Otakar Jiří Mika

     Tamulamidy A a B jsou dva členové třídy mořských žebříčkových polyetherů (MLP). Byly izolovány v roce 2010 z mořské řasy Karenia brevis, která je podstatnou součástí tzv. rudého přílivu (red tide) v pobřežních vodách Floridy (Vargo, 2009; McHugh et al., 2011). Floridské červené přílivy se objevují jako důsledek přemnožení určitých druhů řas, což dokáže změnit barvu vody. Mnohé z těchto řas jsou také producenty četných neurotoxinů (fytotoxinů), které mohou i zabíjet (Landsberg et al., 2009). V tom spočívá nebezpečí rudého přílivu. Nejen, že se v době jeho výskytu nedoporučuje v dané oblasti lovit ryby, ale ani koupat. Fykotoxiny způsobují pocit brnění, znecitlivění, pálení rtů a jazyka. Jak se jed šíří do těla, objevuje se vyrážka, ztráta kontroly pohybu, změny v chování, obtížné dýchání, a bez vhodné léčby může nastat i smrt. Na první pohled může rudý příliv působit velmi exoticky, ale za touto neobvyklou podívanou se skrývá smrtelné nebezpečí. Aktuálně pokrývá toxická červená řasa více jak 200 km západního pobřeží Floridy (Skripnikov et al., 2021).

Achillany a jim podobné triterpeny

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Triterpeny jsou jednou ze strukturně nejrozmanitějších skupin terpenoidů, s více než 100 rozdílnými skelety (Conolly a Hill, 1991). Jsou to látky zajímavé nejen svou chemickou strukturou, ale také svými biologickými vlastnostmi (Buckingham, 2007). Důvodem jejich široké diverzity jsou rozdílné typy mechanismů, které se podílejí na jejich biosyntéze (Sumit Ghosh, 2020). Většina triterpenů obsahuje tetra- nebo pentacyklické skelety, ale existuje i řada dalších, které pojmenovali Domingo et al. (2008) jako „neobvykle cyklizované triterpeny“. Jednou ze zajímavých skupin takovýchto triterpenů jsou monocyklické triterpeny zvané achillany a neoachillany, prvně izolované z řebříčku Achillea odorata (Barrero a Alvarez-Manzaneda, 1989).

Veracylglukany aloe pravé

Jiří Patočka

     Aloe pravá (Aloe vera, syn. Aloe barbadensis) je jednoděložná, vytrvalá a stálezelená, sukulentní bylina s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a na okraji řídce ostnitých listů. Má žluté květy válcovitého tvaru, uspořádané ve štíhlém a poměrně vysokém hroznovitém květenství. Plodem je tobolka s mnoha semeny. Květy jsou opylovány ptáky, kteří konzumují nektar (Parente et al., 2013). 

Srdečník obecný a jeho nové perspektivy v medicíně: neuroprotektivní účinky leonurinu

Jiří Patočka, Patrik Olekšák, Zdeňka Navrátilová

     Srdečník obecný (Leonurus cardiaca L.) je vytrvalá, 50–150 cm vysoká léčivá bylina z čeledi hluchavkovité. Má přímou čtyřhrannou, rýhovanou a dutou lodyhu, která je často hustě větvená. Po celé délce jí pokrývají vstřícné, dlanitoklané či dlanitodílné, ostře pilovité a krátce chlupaté listy, které se směrem vzhůru zužují. Květy jsou růžové či světle fialové, přisedlé a tvoří husté lichopřesleny. Bylina kvete v období od června do září až října. Plodem je tvrdka. Jde o velmi variabilní druh, jehož jednotlivé typy jsou taxonomicky různě hodnoceny. Jako hlavní rozlišovací znak těchto taxonů je používáno odění hlavní lodyhy, popř. kalichů (Tomšovic, 2000).

LOCIKOVÉ OPIUM

Jiří Patočka, Romana Jelínková, Zdeňka Navrátilová

     Locikové opium je zaschlá mléčná šťáva, která vytéká při naříznutí lociky jedovaté (Lactuca virosa L.). Květena České republiky uvádí české jméno locika jízlivá. Šťáva má hořkou chuť a při sušení ztvrdne, zhnědne a ve středověku byla známá jako lactucarium a byla používána jako levná náhražka opia (Besharat et al., 2009). Lactucarium bylo využíváno jako lék proti bolesti a jako laxativum a sedativum (Holzman, 2021). Pro svůj močopudný účinek bylo také  aplikováno při poruchách ledvin, ke zmírnění bolestivých děložních kontraktur a na generalizované otoky či ikterus. Mělo ale také antikonvulzivní a hypnotické účinky (Fischer A Hartwich, 1910).

Puškvorec obecný a jeho neuroprotektivní účinky

Jiří Patočka, Kamil Kuča, Zdeňka Navrátilová

     Puškvorec obecný (Acorus calamus L.) je vytrvalá bylina z čeledi puškvorcovité (Acoraceae). Některé starší taxonomické systémy řadí puškvorec do čeledi árónovité (Araceae). Tato mokřadní rostlina roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod, kde může vytvářet monodominantní porosty. Puškvorec pochází z Asie a jeho původní areál zahrnoval jižní Čínu. Již ve starověku byl zavlečen do Indie, odkud se šířil přes Evropu do dalších částí světa (Balakumbahan et al., 2010). V současné době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní Americe (Buell, 1935). V Evropě se puškvorec objevil v 16. století. První zmínky o zplanění na území ČR pocházejí ze 17. století, do Prahy však byl dovezen zřejmě již v roce 1557 (Záveská Drábková, 2010; Tayjanov et al., 2021). V současnosti roste roztroušeně až hojně po celém území ČR, ale hlavně v teplejších oblastech. Býval však mnohem častější a na jihočeských rybnících mnohde tvořil rozsáhlé porosty (Vojtíšková et al., 2007).

Jak si plísně rodu Monascus hrají s barvami

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Monascus spp. je rod plísní, jehož jednotlivé druhy se vyznačují výraznou barevností a širokým spektrem barev. Mezi nejznámější druhy tohoto rodu patří červeně pigmentovaný Monascus purpureum. Tato červeně zbarvená plíseň se využívá při výrobě určitých fermentovaných potravin ve východní Asii, zejména v Číně a Japonsku (Pattanagul et al., 2007).

Ambroň východní: nové možnosti uplatnění v medicíně

Jiří Patočka

     Ambroň východní (Liquidambar orientalis) je teplomilná, opadavá dřevina původem z Malé Asie. Tento zvolna rostoucí strom obvykle vyrůstá výšky 4 až 10 m, ale ojediněle dosahuje výšky skoro 30 m. Kmen má šedou, hluboce vrásčitou, korkovitou kůru a dlanitě pětilaločné listy s dlouhými řapíky, které jsou 4 až 8 cm široké. Listy matně zelené barvy se na podzim vybarvují žlutohnědé až žlutočervené. Drobné, zelenavě žluté květy, vyrůstají v kulovitých květenstvích na stopkách a kvetou v době rašení listů, obvykle v květnu. Plodem je ježatá koule, asi 2,5 cm velká, která visí na dlouhé stopce (Wisniewski et al., 1982).