Zoanthoxanthiny, pseudozoanthoxanthiny a parazoanthoxantiny, bioaktivní látky hl
Datum: Úterý, 14.11. 2017 - 13:53:51
Téma: prof Patočka


Zoanthoxanthiny, pseudozoanthoxanthiny a parazoanthoxantiny, bioaktivní látky hlubokomořských korálů rodu Gerardia

Jiří Patočka

     Koráli jsou drobní živočichové z kmene žahavců, kteří žijí v mělkých teplých mořích celého světa a na svou ochranu si budují schránky, z nichž se během desítek až stovek let stanou korálové útesy či ostrovy. Málokdo však ví, že korály najdeme i v království věčné tmy a chladu, stovky metrů pod mořskou hladinou (Krieger a Wing, 2002). Do hloubky kolem sta až dvou set metrů už pronikne tak málo slunečních paprsků, že zde nemohou žít zelené rostliny. Hlubinné korály se nacházejí na tvrdých substrátech na podmořských a kontinentálních hranicích po celém světě v hloubkách 300 až přibližně 3000 metrů, kde vytváří podmínky pro existenci  hlubinné oceánské biomasy a její biologické rozmanitosti a jsou vhodným prostředím i pro makroorganismy, zejména pro ryby a bezobratlé (Parrish, 2006; Parrish a Baco, 2007). Detailní geologický průzkum odhalil, že některé hlubinné  korálové útesy jsou staré přes 200 tisíc let (Robinson et al., 2014). 



     Individuální životnost kolonií je v řádu tisíců let. Nejstarší nalezená kolonie Gerardia sp. byla  2 742 let a Leiopathes sp. 4 265 let (Roark et al., 2009). Detailní průzkum odebraných vzorků poukázal na skutečnost, že radiální růst těchto korálů je velice pomalý, 4 až 35 µm za rok (Roark et al., 2006).  Jsou proto velmi zranitelné. Kolonie rostly tisíce let, ale mohly by být v krátké době nenávratně zničeny nebo alespoň vážně poškozeny nekontrolovaným hlubinným rybolovem a zejména jejich komerční sklizní pro obchod a výrobu šperků. Je proto nezbytné začít urychleně jednat o účinných mezinárodních strategiích ochrany těchto důležitých hlubinných druhů tvořících svérázné biotopy.
      Takovým ohroženým  druhem je např.  takzvaný zlatý korál z rodu Gerardia, jehož nejstarší zkoumaná kolonie podle výsledků radiokarbonového datování roste na dně oceánu už 2742 let (Sinniger et al., 2013). Tento věk však ještě překonaly takzvané černé korály z rodu trnatců (Leiopathes), jejichž kolonie evidentně mohou žít nejméně 4265 let. Oba druhy rostou v hloubkách kolem 500 metrů pod hladinou a dosahují několikametrové výšky. Radiokarbonové datování vzorků odebraných z báze a vrcholu kolonie korálů ukázalo, že korály se za rok v průměru zvětší jen o 4 mikrometry (Roark et al., 2006, 2009; Parrish a Roark, 2009). Podle autorů studie je to další důvod pro jejich přísnou ochranu a zákaz těžby korálů pro potřeby klenotníků.
    Zatímco ještě donedávna se o zlaté korály zajímali jen klenotníci a amatérští sběratelé, nyní se o ně začali zajímat kromě biologů také chemici (Baco, 2007; Miller et al., 2009). Takovou zajímavou skupinou látek jsou již dříve nalezené fluoreskující pigmenty se strukturou tetrazacyklopentazulenu, které byly nazvány pseudozoanthoxanthiny (Robert et al., 1979). Deriváty tetrazacyklopentazulenu jsou častými sekundárními metabolity mořských organismů a kromě pseudozoanthoxanthinů k nim řadíme i zoanthoxanthiny a parazoanthoxanthiny (Cariello et al., 1974a,b,c). Z jejich biologických aktivit lze uvést např. jejich inhibiční účinek na mitochondriální sukcinátoxidázu (Cariello a Tota, 1974) nebo acetylcholinesterázu (Turk et al., 1995;Strupi  Šuput et al., 1996; Sepčiæ et al., 1998;  Barbosa Filho et al., 2006).
Literatura
Baco AR. Exploration for deep-sea corals on North Pacific seamounts and islands. Oceanography 2007; 20(4): 108–117.
Barbosa Filho JM, Paula Medeiros KC, Diniz MFFM, Batista LM, Althayde-Filho PF, Silva MS, da-Cunha MVL, Silva Almeida JRG, Quintans-Júnior LJ. Natural producst inhibitors of the enzymy acetylcholinesterase. Rev. Bras. Farmacogn. 2006; 16(2): 258-285.
Cariello L, Crescenzi S, Prota G, Capasso S, Giordano F, Mazzarella L. Zoanthoxanthin, a natural 1,3,5,7-tetrazacyclopent (f)azulene from Parazoanthus axinellae. Tetrahedron 1974a; 30: 3281-3287.
Cariello L, Crescenzi S, Prota G, Zanetti L. Zoanthoxanthins of a new structural type from Epizoanthus arenaceus (Zoantharia). Tetrahedron 1974b; 30: 4191-4196.
Cariello L, Crescenzi S, Prota G, Zanetti L. New zoanthoxanthins from the Mediterranean zoanthid Parazoanthus axinellae. Experientia 1974c; 30: 849-850.
Cariello L, Tota B. Inhibitiom of succinic oxidase acttivity of beef heart mitochondria by a new fluorescent metabolite, zoanthoxanthin. Experientia 1974; 30: 244-245.
Krieger KJ, Wing BL. Megafauna associated with deepwater (Primnoa spp.) in the Gulf of Alaska. Hydrobiologia  2002; 471: 83–90.
Miller K, Neil H, Tracey D. Recent advances in deep-sea coral science and emerging links to conservation and management of deep-sea ecosystems. Mar Ecol Prog Ser 2009; 397: 1–5
Parrish FA, Baco A. State of Deep Coral Ecosystems in the United States Western Pacific Region: Hawaii and the United States Pacific Islands. In: Lumsden SE, Hourigan TF, et al. ., editors. The State of Deep Coral Ecosystems of the United States. NOAA Technical Memorandum CRCP-3. Silver Spring, MD: National Oceanic and Atmospheric Administration. 2007;  pp. 155–194.
Parrish FA. Precious corals and subphotic fish assemblages. Atoll Res Bull. 2006; 543: 425–438.
Parrish FA, Roark EB. Growth validation of gold coral Gerardia sp. in the Hawaiian Archipelago. Mar Ecol Prog Ser. 2009;  397: 163–172.
Roark EB, Guilderson TP, Dunbar RB, Fallon SJ, Shester GS, et al. (2009) Extreme longevity in proteinaceous deep-sea corals. Proc Natl Acad Sci USA 2009; 106: 5204–5208.
Roark EB, Guilderson TP, Dunbar RB, Ingram BL. Radiocarbon-based ages and growth rates of Hawaiian deep-sea corals. Mar Ecol Prog Ser. 2006;  327: 1–14.
Robinson LF, Adkins JF, Frank N, Gagnon AC, Prouty NG, Roark EB, van de Flierdt T. The geochemistry of deep-sea coral skeletons: a review of vital effects and applications for palaeoceanography. Deep Sea Research Part II: Topical Studies in Oceanography, 2014; 99: 184-198.
Sepčiæ K, Turk T, Maček P. Anticholinesterase activity of the fluorescent zoanthid pigment, parazoanthoxanthin A. Toxicon, 1998; 36(6): 937-940.
Schwartz RE, Yunker MB, Scheuer PJ, Ottersen T. Pseudozoanthoxanthins from gols coral. Cand J Chem. 1979; 57(13): 1707-1711.
Sinniger F, Ocana OV, Baco AR. Diversity of Zoanthids (Anthozoa: Hexacorallia) on Hawaiian Seamounts: Description of the Hawaiian Gold Coral and additional Zoanthids. PLoS One 2013; 8(1): e52607.
Strupi Šuput J, Turk T, Maček P, Šuput D. Pseudozoanthoxanthin-like compound from Parazoantghus axinellae Adriaticus inhibits acetylcholinesterase. Pflug Arch Eur J Physiol. 1996; 431(Suppl): R315-R316. 
Turk T, Maček P, Šuput D. Inhibition of acetylcholinesterase by pseudozoanthoxanthin-like compound isolated from the zoanthic Parazoanthus axinellae (O. Schmidt). Toxicon 1995; 33: 133-142.






Tento článek najdete na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1019