Bioaktivní látky vyšších hub: Helmovka
pařezová
Jiří Patočka
Helmovka pařezová (Mycena tintinnabulum) je nejedlá zimní houba, která roste roztroušeně na tlejících pařezech a padlých kmenech listnáčů, zejména buků, dubů a olší a objevuje se téměř vždy ve velmi početných skupinách, čítajících mnohdy stovky plodnic. Ty jsou malé, v průměru od 1 do 2,5 cm, v mládí polokulovité, později zvonovité až ploše rozložené s tupým hrbolem. Klobouk je průsvitně rýhovaný, slizký, v mládí okrový nebo béžový, ale později se zbarvuje do různých odstínů hnědé. Třeň je 15 - 50 mm vysoký a má průměr 1-3 mm. Je válcovitý a směrem dolů k bázi se lehce zužuje. Často bývá mírně pokřivený, bělavý až nahnědlý, hladký a lysý. Lupeny jsou v mládí bílé, později našedlé či lehce narůžovělé, tenké, široce připojené a sbíhají až na třeň. Dužnina je chrupavčitá, šedobéžová, má svíravě nahořklou chuť a zapáchá po syrových bramborách.
Helmovky jsou zdrojem četných sekundárních metabolitů (Schüffler a Anke, 2009) a u mnoha z nich byla prokázána také bioluminiscence (Desjardin et al., 2007), jako např. u helmovky
Mycena chlorophos (
http://burle.blog.cz/1801/mycena-chlorophos). Typickými sekundárními metabolity helmovky pařezové jsou diterpen tintinnadiol (Engler et al., 1998) a jeden ze strobilurinů - strobilurin K (Milata, 2008).
Strobiluriny jsou přírodní látky nalezené poprvé v houbě Strobilurus tenacellus, které představovaly významný krok ve vývoji nových fungicidů (Anke et al., 1977). Mají inhibiční účinek na růst jiných hub tím, že inhibují přenos elektronů v mitochondriích, narušují metabolismus a brání jejich růstu (Sauter et al., 1999). Strobiluriny jsou většinou kontaktní fungicidy s dlouhým poločasem (Bartlett et al., 2002). Tintinnadiol vykazuje cytotoxickou aktivitu k rakovinným buňkám HL-60 (IC50 = 10 µg/ml) a buňkám L1210 (IC50 = 40 µg/ml) (Schüffler a Anke, 2009).
Literatura
Anke T, Oberwinkler F, Steglich W, Schramm G. The strobilurins-new antifungal antibiotics from the basidiomycete Strobilurus tenacellus (Pers. ex Fr.) Sing. J Antibiotics, 1977; 30(10): 806-810.
Bartlett DW, Clough JM, Godwin JR, Hall AA, Hamer M, Parr‐Dobrzanski B. The strobilurin fungicides. Pest Management Science, 2002; 58(7): 649-662.
Desjardin DE, Capelari M, Stevani C. Bioluminescent Mycena species from São Paulo, Brazil. Mycologia, 2007; 99(2): 317-331.
Engler M, Anke T, Sterner O. Tintinnadiol, a sphaeroane diterpene from fruiting bodies of Mycena tintinnabulum. Phytochemistry, 1998; 49(8), 2591-2593.
Milata V. Naturally occurring enolethers. Acta Chimica Slovaca, 2008; 1(1): 221-237.
Sauter H, Steglich W, Anke T. Strobilurins: evolution of a new class of active substances. Angewandte Chemie International Edition, 1999; 38(10): 1328-1349.
Schüffler A, Anke T. Secondary metabolites of basidiomycetes. In Physiology and genetics. Springer Veerlag, Berlin, Heidelberg, 2009. s. 209-231.
