Slimáčí sliz a potenciál
jeho využití v medicíně
Jiří Patočka, Milada
Mičánková
Slimáci a hlemýždi jsou suchozemští měkkýši, kteří mají podobnou morfologii. Slimáci, na rozdíl od hlemýžďů, nemají zjevnou ulitu, ačkoli některé druhy mají částečnou nebo vnitřní zbytkovou ulitu. Slimáci i hlemýždi vylučují viskózní elastický sliz, který působí jako lepidlo a lubrikant současně a umožňuje těmto tvorům přilnout a klouzat po všech typech povrchů. Hlen také pomáhá předcházet jejich vysychání tvorů a činí je poměrně neatraktivními jako potravu pro dravce. Předpokládá se také, že tento sliz chrání tělo měkkýše a pomáhá mu předcházet infekci a usnadňuje hojení, protože má antibakteriální účinky (Cilia a Fratini, 2018).
Slimák popelavý (Limax cinereoniger) Foto: Milada Mičánková
Po staletí byli šneci a v menší míře také slimáci používáni lidmi jako potravina, ale i jako léčba různých zdravotních potíží. Quave et al. (2008) ve své práci popisují, že v jižní Itálii byl při léčbě gastritidy nebo žaludečních vředů používán plzák zahradní (Arion hortensis). Musel se ale polknout celý a živý. Při odstraňování bradavic byl sice používán jen jeho sliz, kterým se bradavice natřela, ale pak bylo třeba pověsit plzáka na slunce, aby vyschnul a zahynul, protože pak existovala záruka, že vyschne a zahyne i bradavice (Pieroni et al., 2004).
Zájemce o léčbu bradavic, ale i jiných zdravotních problémů slimáčím slizem, odkazujeme na recept, který se objevil na webových stránkách University of Saskatchewan (Guarrera et al., 2005). Recept na slimáčí sirup: Sklenici naplníme vrstvami slimáků a každou vrstvu prosypeme cukrem. Po několika dnech, kdy se slimáci účinkem cukru rozpustí, směs přecedíme přes síto a přidáme 1/3 objemu žitné kořalky. Tento sirup lze užívat zevně i vnitřně k léčbě vředů, bronchitidy, astmatu a dalších neduhů.
Moderními vědeckými metodami bylo prokázáno, že sliz produkovaný suchozemskými měkkýši (slimáci a hlemýždi) má opravdu léčivé schopnosti, které se po staletí využívaly k léčbě drobných ran a jiných kožních onemocnění, jako jsou bradavice (Barron a Soverino, 2020). Měkkýši tak mohou poskytnout širokou škálu bioaktivních sloučenin pro kosmetický a farmaceutický průmysl, které jsou užitečné pro vývoj nových přípravků s menší toxicitou a vedlejšími účinky ve srovnání s běžnými sloučeninami používanými pro tento účel (Dhiman a Pant, 2021).
Conantokin B (spací peptid)
Mezi bioaktivními sloučeninami slizu byly nalezeny glykany, polypeptidy, proteiny a další látky, o nichž bylo zjištěno, že je lze použít k léčbě onemocnění, jako jsou virové léze, bradavice a různé kožní problémy. Zajímavá je např. přítomnost conotoxinů, neurotoxických peptidů nalezených již dříve v mořských dravých plžích rodu Conus (Terlau a Olivera, 2004). Až dosud byly ve slizu identifikovány ω–conotoxin MVIIA (ω-MVIIA), polypeptid s analgetickým účinkem až 1000krát větším než má morfin (Bowersox a Luther, 1998) a řada dalších. µ-Conotoxin SIIIA (μ-SIIIA), který inhibuje napěťově řízené sodíkové kanály ve svalech (Li a Tomaselli, 2004) nebo μO-conotoxin (μO-MrVIB), blokujíci napěťově závislé sodíkové kanály a ovlivňující také vápníkové kanály neuronů (Terlau et al., 1998). Další peptid, χ-conopeptid Xen2174, funguje jako inhibitor transportu norepinefrinu (Brust et al., 2009) a specifický neurotoxin δ-EVIA inhibuje rozdílným způsobem sodíkové kanály neuronů v CNS a na periferii (Barbier et al., 2004). ω-Conotoxin GVIA působí jako antagonista napěťově řízených vápníkových kanálů typu N (Feng et al., 2003) a conantokin-G, známý jako „spací peptid“ (Olivera et al., 1985), působí též jako funkční inhibitor NMDA receptoru (Alex et al., 2006). Mezi zajímavé peptidy ale patří také glykopeptid contulakin-G, fungující jako neurotensin u bezobratlých živočichů (Craig et al., 1999).
Literatura
Alex AB, Baucum AJ, Wilcox KS. Effect of Conantokin G on NMDA receptor-mediated spontaneous EPSCs in cultured cortical neurons. J Neurophysiol. 2006; 96 (3): 1084–92.
Barbier J, Lamthanh H, Le Gall F, et al. A δ-Conotoxin from Conus ermineus Venom Inhibits Inactivation in Vertebrate Neuronal Na+ Channels but Not in Skeletal and Cardiac Muscles. J Biol Chem. 2004; 279: 4680-4685.
Barron C, Soverino T. Snails, Water in a Stone, and Holy Wells: An Examination of Wart Cures from the Irish Schools’ Folklore Collection, 1937–38. Folklore, 2020; 131(4): 386-412.
Bowersox SS, Luther R. Pharmacotherapeutic potential of omega-conotoxin MVIIA (SNX-111), an N-type neuronal calcium channel blocker found in the venom of Conus magus. Toxicon. 1998; 36 (11): 1651–1658.
Brust A, Palant E, Croker DE, Colless B, Drinkwater R, Patterson B et al. χ-Conopeptide pharmacophore development: Toward a novel class of norepinephrine transporter inhibitor (Xen2174) for pain. J Med Chem 2009; 52(22): 6991-7002.
Craig AG, Norberg T, Griffin D, Hoeger C, Akhtar M, Schmidt K, Low W, Dykert J, Richelson E, Navarro V, Mazella J, Watkins M, Hillyard D, Imperial J, Cruz LJ, Olivera BM. Contulakin-G, an O-glycosylated invertebrate neurotensin. J Biol Chem. 1999; 274(20): 13752-13759.
Dhiman V, Pant D. Human health and snails. Journal of Immunoassay and Immunochemistry, 2021; 42(3): 211-235.
Feng ZP, Doering CJ, Winkfein RJ, Beedle AM, Spafford JD, Zamponi GW. Determinants of inhibition of transiently expressed voltage-gated calcium channels by ω-conotoxins GVIA and MVIIA. J Bil Chem. 2003; 278(22): 20171-20178.
Guarrera PM, Forti G, Marignoli S: Ethnobotanical and ethnomedicinal uses of plants in the district of Acquapendente (Latium, Central Italy). J Ethnopharmacol. 2005; 96: 429-444.
Li RA, Tomaselli GF. Using the deadly mu-conotoxins as probes of voltage-gated sodium channels. Toxicon. 2004; 44(2): 117–122.
Olivera BM, McIntosh JM, Clark C, Middlemas D, Gray WR, Cruz LJ. A sleep-inducing peptide from Conus geographus venom. Toxicon. 1985; 23 (2): 277–282.
Pieroni A, Quave CL, Santoro RF. Folk pharmaceutical knowledge in the territory of the Dolomiti Lucane, inland southern Italy. J Ethnopharmacol. 2004; 95(2-3):373-384.
Quave CL, Pieroni A, Bennett BC. Dermatological remedies in the traditional pharmacopoeia of Vulture-Alto Brandano, inland southern Italy. Ethnobiol Ethnomed 2008; 4.
Terlau H, Olivera BM. Conus venoms: a rich source of novel ion channel-targeted peptides. Physiol Rev. 2004; 84 (1):41–68.
Terlau H, Stocker M, Shon KJ, McIntosh JM, Olivera BM. MicroO-conotoxin MrVIA inhibits mammalian sodium channels, but not through site I. J Neurophysiol. 1996; 76(3): 1423-1429.
