Puškvorec
obecný a jeho neuroprotektivní účinky
Jiří
Patočka, Kamil Kuča, Zdeňka Navrátilová
Puškvorec obecný (Acorus calamus L.) je vytrvalá bylina z čeledi puškvorcovité (Acoraceae). Některé starší taxonomické systémy řadí puškvorec do čeledi árónovité (Araceae). Tato mokřadní rostlina roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod, kde může vytvářet monodominantní porosty. Puškvorec pochází z Asie a jeho původní areál zahrnoval jižní Čínu. Již ve starověku byl zavlečen do Indie, odkud se šířil přes Evropu do dalších částí světa (Balakumbahan et al., 2010). V současné době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní Americe (Buell, 1935). V Evropě se puškvorec objevil v 16. století. První zmínky o zplanění na území ČR pocházejí ze 17. století, do Prahy však byl dovezen zřejmě již v roce 1557 (Záveská Drábková, 2010; Tayjanov et al., 2021). V současnosti roste roztroušeně až hojně po celém území ČR, ale hlavně v teplejších oblastech. Býval však mnohem častější a na jihočeských rybnících mnohde tvořil rozsáhlé porosty (Vojtíšková et al., 2007).
Puškvorec vyrůstá z plazivého oddenku o tloušťce až 3 cm a dorůstá do výšky 50 až 150 cm. Listy má střídavé, dvouřadě uspořádané, přisedlé a na bázi s listovými pochvami. Mečovité listy jsou dlouhé 50–125 cm a široké 0,7–2 cm. Drobné květy jsou uspořádané do květenství, kterým je mnohokvětá, válcovitá, 5–9 cm dlouhá a do strany vykloněná palice, která se směrem k vrcholu zužuje. Zpočátku je žlutozelená, později hnědne. Okvětí je zelenavé a složené ze šesti okvětních lístků ve dvou kruzích (Balakumbahan et al., 2010). V ČR kvete nejčastěji v červnu až v červenci. V Evropě se vyskytují pouze triploidní, primárně neplodné rostliny (Dušek et al., 2007), zatímco v Americe rostou rostliny diploidní a původní populace v Asii zahrnují i rostliny tetraploidní. Plody jsou bobule, rostliny u nás rostoucí je však nevytvářejí a rozmnožují se pouze vegetativně úlomky oddenků (Záveská Drábková, 2010).
Poznámka: V současné době je puškvorec řazen do samostatné čeledi puškvorcovité (Acoraceae), řádu puškvorcotvaré (Acorales), a to na základě morfologických a biochemických rozdílů oproti ostatním árónovitým (starobylá stavba květů, přítomnost silic, nepřítomnost toulcovitého listenu aj.) i molekulárních dat.
K léčebným účelům se používá oddenek puškvorce (Calami aromatici rhizoma). Droga se aplikuje hlavně při žaludečních potížích, protože podporuje látkovou výměnu, působí příznivě na tvorbu trávicích šťáv, má zklidňující účinek na křečovité bolesti a zároveň působí také desinfekčně a močopudně (Rajput et al., 2014). Puškvorec má uklidňující účinek a působí antidepresivně, utlumuje astmatické záchvaty a celkově má příznivý účinek na stav oslabených osob (Panchal et al., 1989). Z puškovorcového kořene se také vyrábí hořký žaludeční likér (Sharma et al., 2014). Používá se však také zevně ve formě koupelí při revmatismu, na ekzémy, na omývání špatně se hojících ran nebo jako celkově posilující prostředek (Mittal et al., 2009; Khwairakpam et al., 2018). Celá rostlina je silně aromatická (Mukherjee et al., 2007). Již od středověku byly oddenky puškvorce využívány nejen v medicíně, ale také v gastronomii. V indické a islámské kuchyni ke kořenění sladkých pokrmů a kompotů, v Evropě a Americe býval také kandován. V současné době je prodáván jen jako doplněk stravy, v ČR je např. součástí žaludeční čajové směsi Stomaran (Shikov et al., 2017).
Puškvorec patří k nestarším známým léčivým rostlinám, využívaným již ve starověké Indii a Číně (Mukherjee et al., 2007). Jeho zbytky byly nalezeny také v egyptských hrobkách (Subha et al., 2011). I když již ze své slávy hodně ztratil, zdá se, že jeho obliba znovu stoupá (Bhat et al., 2012).
Puškvorec je zdrojem četných biochemikálií s bohatým farmakologickým spektrem (Yene et al., 2008). Dosud bylo z této byliny izolováno a identifikováno 145 složek, včetně fenylpropanoidů, seskviterpenoidů a monoterpenů. Byly podány přesvědčivé důkazy o biopotenciálu jeho různých extraktů a aktivních složek u několika metabolických a neurologických poruch. Mezi nejvíce prozkoumané patří jeho antihypertenzní, protizánětlivé, imunomodulační, kardioprotektivní, antidepresivní a neuroprotektivní účinky (Sherma et al., 2020). Předpokládá se, že další výzkum bioaktivních složek puškvorce přinese nové pohledy na zapojení signálních drah a oxidačních mechanismů, které mohou zmírnit oxidační stres a vést ke zlepšení neurologických a metabolických poruch (Bisht et al., 2021; Balakrishnan et al., 2022).
Hlavní účinnou složkou puškvorce je silice, jejíž obsah a složení je odvislý od cytotypu a stoupá s nárůstem ploidie. Evropské puškvorce obsahují asi 3,5 % silice. Poměrné zastoupení jednotlivých složek silice je ovlivněno nejen cytotypy, ale také geografickým původem (Bertea et al., 2005). Diploidní rostliny neobsahují beta-asaron, převažují shiobunonové sesquiterpeny a beta-farnesan. Silice v listech sibiřských diploidů na rozdíl od kanadských neobsahuje geranylacetát. Triploidní rostliny obsahují v silici z oddenků až 20 % beta-asaronu, obsah shiobunonových sesquiterpenů je nižší, podobně jako u diploidů. U tetraploidů z tropických oblastí (Indie, Thajsko) v silici výrazně převažuje beta-asaron (i přes 90 %), zatímco u tetraploidních rostlin ze Sibiře a Japonska je obsah beta-asaronu značně nižší a blíží se hodnotám triploidních typů.
Literatura
Balakrishnan R, Cho DY, Kim IS, Seol SH, Choi DK. Molecular Mechanisms and Therapeutic Potential of α-and β-Asarone in the Treatment of Neurological Disorders. Antioxidants, 2022; 11(2): 281.
Balakumbahan R, Rajamani K, Kumanan K. Acorus calamus: An overview. J Med Plant Res. 2010; 4(25): 2740-2745.
Bertea CM, Azzolin CM, Bossi S, Doglia G, Maffei ME. Identification of an EcoRI restriction site for a rapid and precise determination of β-asarone-free Acorus calamus cytotypes. Phytochemistry, 2005; 66(5): 507-514.
Bhat SD, Ashok BK, Acharya R. (2012). Exploring the concept of vacha (acorus calamus linn.) shodhana in ayurveda. Int J Res Ayurveda Pharm. 2012; 3(3): 341-344.
Bisht AS, Bahukhandi A, Rana M, Rana AJ, Kumar A. Acorus calamus. In Naturally Occurring Chemicals Against Alzheimer's Disease (pp. 337-349). Academic Press, 2021.
Buell MF. Acorus calamus in America. Rhodora, 1935; 37(442): 367-369.
Dušek K, Galambosi B, Hethelyi EB, Korany K, Karlová K. Morphological and chemical variations of sweet flag (Acorus calamus L.) in the Czech and Finnish gene bank collection. Horticultural Science (Prague), 2007; 34(1): 17-25.
Mittal N, Ginwal H, Varshney V. Pharmaceutical and biotechnological potential of Acorus calamus Linn.: an indigenous highly valued medicinal plant species. Pharmacognosy Reviews, 2009; 3(5): 93.
Mukherjee PK, Kumar V, Mal M, Houghton PJ. Acorus calamus.: scientific validation of ayurvedic tradition from natural resources. Pharmaceut Biol. 2007; 45(8): 651-666.
Panchal GM, Venkatakrishna-Bhatt H, Doctor RB, Vajpayee S. Pharmacology of Acorus calamus L. Indian J Exp Biol. 1989; 27(6): 561-567.
Rajpu SB, Tonge MB, Karuppayil SM. An overview on traditional uses and pharmacological profile of Acorus calamus Linn.(Sweet flag) and other Acorus species. Phytomedicine, 2F014; 21(3): 268-276.
Sharma V, Singh I, Chaudhary P. Acorus calamus (The Healing Plant): A review on its medicinal potential, micropropagation and conservation. Nat Prod Res. 2014; 28(18): 1454-1466.
Sharma V, Sharma R, Gautam DS, Kuca K, Nepovimova E, Martins N. Role of Vacha (Acorus calamus Linn.) in neurological and metabolic disorders: evidence from ethnopharmacology, phytochemistry, pharmacology and clinical study. J Clin Med. 2020; 9(4): 1176.
Shikov AN, Tsitsilin AN, Pozharitskaya ON, Makarov VG, Heinrich M. Traditional and current food use of wild plants listed in the Russian Pharmacopoeia. Front Pharmacol. 2017; 8: 841.
Subha TS, Gnanamani A, Mandal AB. Pharamcognostic evaluation of Acorus calamus L. Pharmacognosy J. 2011; 3(23): 24-27.
Tayjanov K, Khojimatov O, Gafforov Y, Makhkamov T, Normakhamatov N, Bussmann RW. Plants and fungi in the ethnomedicine of the medieval East-a review. Ethnobotany Res Appl. 2021; 22: 1-20.
Vojtíšková L, Munzarová E, Votrubová O, Řihová A, Juřicová B. (2004). Growth and biomass allocation of sweet flag (Acorus calamus L.) under different nutrient conditions. Hydrobiologia, 2004; 518(1): 9-22.
Yende S, Harle U, Rajgure D, Tuse T, Vyawahare N. Pharmacological profile of Acorus calamus: an overview. Pharmacognosy Reviews, 2008; 2(4): 23.
Záveská Drábková L. Acoraceae – puškvorcovité. In: Štěpánková J (ed). Květena ČR 8. Academia, Praha 2010.
