Amavadin – organokovová sloučenina vanadu v muchomůrce červené

Jiří Patočka

     Již delší dobu je známo, že vyšší houby (makromycety) kumulují těžké kovy a v jejich plodnicích lze nalézt arsen, olovo, kadmium, rtuť, molybden, thorium, vanad a mnoho dalších kovů (Falandysz a Chojnacka 2007). Jejich koncentrace bývá až několiksetkrát vyšší než v okolní vegeteaci, takže se jedná o aktivní vychytávání kovů z půdy. Nejedlá dřevokazná houba třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) obsahuje vysoké koncentrace uranu a thoria, nejvíce olova a neodymu zase dokáže z okolního prostředí nashromáždit naše známá a oblíbená liška obecná (Cantharellus cibarius) (Campos et al. 2009). Vatovec Calvatia craniiformis akumuluje nikl, bedla Macrolepiota crustosa arsen a pečárka lesní (Agaricus silvaticus) zase měď (Chen et al. 2009).

      Muchomůrky (Amanita) se specializují na vanad (Vetter 2005). Vanad, chemická značka V (lat. Vanadium), je spolu s niobem a tantalem členem 5. skupiny periodické tabulky prvků. Je 19. nejrozšířenějším prvkem na Zemi, jeho obsah v zemské kůře je 136 ppm a je považován za toxický kov (Bencko et al. 1995). Proč zrovna tento kov vychytávají ze životního prostředí muchomůrky a k čemu jej potřebují, není známo (Ooms et al. 2009). Vanad v muchomůrkách, m. červené (A. muscaria), m. královské (A. regalis) a severoamerické muchomůrce A. velatipes, je přítomen v podobě komplexní organovanadičité sloučeniny bleděmodré barvy, zvané amavadin (Berry et al. 1999; Garner et al. 2000; Patočka 2010). Jedná se o komplex čtyřmocného vanadu s dvěma molekulami kyseliny N-hydroxyimino-2,2'-dipropionové (Armstrong et al. 2000). Naměřená koncentrace vanadu v muchomůrkách byla 400krát vyšší než jeho koncentrace v okolní vegetaci, bez ohledu na stáří plodnic a obsah vanadu v lesní půdě, a dosahovala hodnot 32-192 mg/kg (Meisch et al. 1979). I když úloha vanadu a jeho podivuhodné komplexní sloučeniny v muchomůrkách zůstává nejasná, v každém případě představuje amavadin neobyčejně zajímavou bioorganickou molekulu (Hubregtse et al. 2007).

Literatura
Bencko V, Cikrt M, Lener J. Toxické kovy v životním a pracovním prostředí člověka. Grada, Praha 1995. ISBN 80-7169-150-X.
Berry RE, Armstrong EM, Beddoes RL, Collinson D, Ertok SN, Hellowell M, Garnrer CD. The structural characterization of amavadin. Angew Chem Int Ed 1999; 38(6): 795-797.
Campos JA, Tejera NA, Sánchez CJ. Substrate role in the accumulation of heavy metals in sporocarps of wild fungi. Biometals. 2009; 22(5): 835-841.
Falandysz J, Chojnacka A. Arsenic, cadmium, lead and mercury in bay bolete Xerocomus badius and tolerance limits. [Article in Polish] Rocz Panstw Zakl Hig. 2007; 58(2): 389-401.
Garner CD, Armstrong EM, Berry RE, Beddoes RL, Collison D, Cooney JJ, Ertok SN, Helliwell M. Investigations of Amavadin. J Inorg Biochem. 2000; 80(1-2): 17-20.
Hubregtse T, Kooijman H, Spek AL, Maschmeyer T, Sheldon RA, Arends IW, Hanefeld U. Study on the isomerism in meso-amavadin and an amavadin analogue. J Inorg Biochem. 2007;101(6): 900-908.
Chen XH, Zhou HB, Qiu GZ. Analysis of several heavy metals in wild edible mushrooms from regions of China. Bull Environ Contam Toxicol. 2009; 83(2): 280-285.
Meisch HU, Reinle W, Schmitt JA. High vanadium content in muschrooms is not restricted to the fly agaric (Amanita muscaria). Naturwissenschaften 1979; 66(12): 620-621.
Ooms KJ, Bolte SE, Baruah B, Choudhary MA, Crans DC, Polenova T. V solid-state NMR and density functional theory studies of eight-coordinate non-oxo vanadium complexes: oxidized amavadin. Dalton Trans. 2009; 17: 3262-3269.

Patočka J.: Amavadin - organokovová sloučenina vanadu v muchomůrce červené. Vesmír 2010; 89(11): 654.

Vetter J. Mineral composition of basidiomes of Amanita species. Mycol Res. 2005; 109(Pt 6): 746-50.