Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 3522 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články studentů KRT: Vitaminy: průvodce světem vitamínů
Publikováno: Středa, 08.02. 2017 - 08:26:45 Od: Prof. Patocka
Krizová radiobiologie a toxikologie

Vitaminy: průvodce světem vitamínů 

Bc. David Bočan

Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Vitaminy jsou organické sloučeniny, které jsou pro člověka až na výjimky esenciální (Hlúbik, 2001). Musí je získávat především z potravy a některé díky střevní mikroflóře. V určitém množství jsou pro člověka nezbytné, regulují jeho metabolismus a jsou důležité pro látkovou přeměnu (Velíšek, 1999).



Množství, které je potřebné pro normální fyziologické funkce, je závislé na různých faktorech, jako jsou věk, pohlaví, zdravotní stav, pracovní aktivita, životní styl nebo stravovací zvyklosti (Velíšek, 1999). Právě přítomnost antivitaminů v potravě znemožňuje úplné využití vitaminů nebo je dokonce inhibuje. Mohou to být strukturní analogy vitaminů reagující s příslušnými apoenzymy či bílkovinami, které vitaminy přenášejí. Některé enzymy mohou přeměňovat vitaminy na neúčinné látky a některé látky s vitaminy tvoří nevyužitelné komplexy (Velíšek, 1999). Doporučené denní dávky vitaminů se v různých zemích liší (Bayer, 2008). 
Obsah vitaminů v potravinách je ovlivňován také různými faktory. Krom genetických předpokladů organismu jsou to u potravin živočišného původu hlavně způsob skladování a zpracování. U potravin rostlinného původu pak stupeň zralosti, klimatické podmínky během růstu (srážky, hnojení), posklizňové zpracování a skladování (Velíšek, 1999).
Při nedostatku vitaminu dochází k hypovitaminóze až k avitaminóze. Deficience vitaminů byla dříve často příčinou chorob a úmrtí, dochází při ní k poruchám biochemických procesů. Nadměrný přísun vitaminů (hypervitaminóza) také způsobuje poruchy biochem. procesů a vede k vážným onemocněním (Velíšek, 1999). 
Podle společných fyzikálních vlastností, rozpustnosti ve vodě a v tucích jsou děleny na dvě skupiny. Vitaminy jsou celkem labilními složkami potravin a považují se za indikátory použití správných technologických a kulinárních postupů. U hydrofilních vitaminů dochází k největším ztrátám výluhem, u lipofilních pak oxidací (Velíšek, 1999).
Některé vitaminy se používají i jako barviva, například riboflavin, vitamin A a jeho provitaminy (Velíšek, 1999). Jiné zase jako antioxidanty, jako vitamin C, E, A a jeho provitaminy (Velíšek, 1999, Hlúbik, 2001).
VITAMINY ROZPUSTNÉ VE VODĚ
Funkce těchto vitaminů je především katalytická, jsou kofaktory různých enzymů v metabolismu. Tato skupina vitaminů v lidském organismu nebývá skladována (pouze ojediněle ano) a jejich přebytek je vylučován močí (Velíšek, 1999). Příznaky jejich nedostatku se projeví během dnů, maximálně týdnů (Sobotka, 2003).
Thiamin = vitamin B1
Je produkován intestinální mikroflórou, ale v tak malém množství, že potřebné množství se získává převážně z potravy (Velíšek, 1999). Je velmi labilní a k rozkladu dochází UV zářením, varem, vyluhováním a vymíláním (Hlúbik, 2001a). Množství potřebného vitaminu souvisí s množstvím D-glukózy přijaté potravou. Na každých 4200 kJ energie z cukrů se doporučuje příjem 0,40,6 mg thiaminu (Velíšek, 1999). Vitamin totiž ovlivňuje energetický metabolismus a také nervový aparát (Hlúbik, 2001). Je součástí enzymů dekarboxylačních reakcí (Sobotka, 2003). 
Nejvýznamnějším zdrojem jsou cereální výrobky, které pokryjí asi 40 % potřeby. Dále pak maso (zejména vepřové) a masné výrobky, mléko a mléčné výrobky, brambory, luštěniny či zelenina. Jako další zdroj mohou být pivovarské kvasinky, ale v pivu jsou již koncentrace thiaminu velmi nízké (Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001a). 
Deficience se projevuje nespecifickými příznaky (svalová únava, nechutenství, hubnutí a podrážděnost). Důvodem je pouze částečná oxidace glukózy na kyselinu pyrohroznovou (Velíšek, 1999). Ovlivní tedy tkáně s vysokými energetickými nároky (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003). Za deficit může často alkoholismus. Avitaminóza je běžná v zemích, kde je hlavní složkou potravy loupaná rýže. Vede k neurologickému onemocnění beri-beri (Velíšek, 1999). Jeho dlouhodobá konzumace vede k bolestem hlavy, únavě, slabosti a podráždění (Hlúbik, 2001a). Deplece vitaminů B1 a B12 může vést až ke Korsakovově psychóze (Sobotka, 2003). 
Riboflavin = vitamin B2
Riboflavin zasahuje do různých oxidoredukčních dějů jako koenzym flavoproteinových enzymů. Má podíl na metabolismu aminokyselin a sacharidů, účastní se tvorby krevních elementů a zárodečných buněk (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003). 
Doporučená denní dávka se udává dle Velíška (1999) od 0,4 mg u kojenců po 1,7 mg u adolescentů a dospělých mužů. U těhotných a kojících žen se pohybuje kolem 1,61,8 mg. Téměř 40 % vitaminu zajišťuje mléko a mléčné výrobky, dále maso (hlavně vnitřnosti), cereálie, vejce a zelenina. Ve významném množství je přítomný v pivu a bohatým zdrojem je i droždí. Při tepelném zpracování je velmi stálý, ale jeho ničí ho ozáření slunečním světlem a alkalické pH (Hlúbik, 2001a; Velíšek 1999). Riboflavin živočišného původu je pro člověka snáze absorbován v trávicím traktu (Velíšek, 1999). 
Deficience (ariboflavinosa) je vzácná. Projevuje se dermatitidami a zánětlivými změnami sliznic (Velíšek, 1999). Nedostatečný přísun vitaminu vede také k očním příznakům (vaskularizace rohovky, ztluštění víček atd.), v ústech se objevuje stomatitisangularis a objevují se neuropsychické symptomy (neuropatie, parestézie dolních končetin, ataxie), zpomalení vývoje intelektu a pokles duševní výkonnosti u dospělých (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003). 
Niacin = vitamin PP, vitamin B3
Jako vitamin B3 je označena kyselina nikotinová a její amid. Je to velmi stabilní látka, jejíž ztráty při kulinárních úpravách jsou minimální. Jako koenzym ovlivňuje oxidativní fosforylaci glukózy, má roli v metabolismu tuků, aminokyselin a steroidů (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003). 
Potřeba niacinu je závislá na mnoha faktorech, např. na množství konzumovaných bílkovin. Odhaduje se, že je třeba denně získat alespoň 10 mg niacinu. Člověk ho umí syntetizovat složitým způsobem z tryptofanu za pomoci vitaminu B6 (Hlúbik, 2001a; Velíšek, 1999). Na 1mg niacinu je třeba v průměru 60 mg tryptofanu (Velíšek, 1999). Potřebu vitaminu pokrývají hlavně maso, mléko, cereální výrobky a brambory. Překvapivým zdrojem je též pražená káva (Velíšek, 1999).
Nedostatek niacinu se nazývá pelagra a projevuje se kožními chorobami, poruchami funkce trávicího ústrojí a později i mentálními poruchami. V žaludku vede k poruchám sekrece HCl, objevují se poruchy přenosu sodíku, vápníku a glukózy krvinkami (Hlúbik, 2001a; Velíšek, 1999). 
Pyridoxin = vitamin B6
Tento vitamin přijímá člověk stravou a dovede ho vytvořit i střevní mikroflórou. Je relativně termostabilní, ale ničí se UV zářením, denním světlem, vyluhováním a vymíláním. Hraje roli v mnoha metabolických pochodech – je koenzym transamináz a dekarboxyláz, zasahuje do metabolismu aminokyselin, je nutný ke tvorbě hemu a odbourávání glykogenu (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003). Účastní se i syntézy neurotransmiterů, např. GABA (Sobotka, 2003). 
Doporučený denní příjem je 0,3 mg (kojenci) až 2,6 mg (těhotné a kojící ženy). Asi 40 % vitaminu zajistí maso a masné výrobky a vnitřnosti. Dále je v zelenině, mléce či cereáliích a vaječném žloutku či droždí ve větším množství (Velíšek, 1999). 
K příznakům nedostatku se řadí anémie, nauzea, dermatitida, zpomalení psychomotorického vývoje dětí, zvracení a zvýšení neuromuskulární dráždivosti (Hlúbik, 2001a). Je zde i pohotovost ke křečím (Sobotka, 2003). Při nadměrném užívání pak neuropatie (Hlúbik, 2001a). 
Kyselina pantothenová = vitamin B5
Patří mezi vitaminy produkované též lidskou střevní mikroflórou. J termostabilní, ale rozkládá se UV zářením a vyluhováním. Má podíl na metabolismu základních živin – cukrů, tuků, bílkovin (Hlúbik, 2001a). Je součástí koenzymu A akofaktor syntézy mastných kyselin (Sobotka, 2003). 
Doporučené denní množství je 68 mg, u adolescentů a těhotných či kojících žen více. Relativně bohatý zdroj je maso, zvláště vnitřnosti, vejce, některé druhy sýrů, celozrnné výrobky a droždí (Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001a). Nízký obsah vykazuje dle Velíška (199) mléko, ačkoli Hlúbik (2001a) jej uvádí jako jeden z dobrých zdrojů. Je poměrně labilní při skladování a termickém zpracování potravin (Velíšek, 1999).
Nedostatek se projevuje dermatitidami, avšak jen ojediněle, protože denní přísun klasickou stravou je 612 mg (Velíšek, 1999). Při poklesu sérové hladiny dochází k omezení pohlavních funkcí. Jako projevy nedostatku uvádí Hlúbik (2001) také vypadávání vlasů, vznik anémie, slabost, únavu a zažívací obtíže. 
Biotin = vitamin H či B7
Biotin je koenzymem karboxyláz nutných např. pro syntézu mastných kyselin či cyklus tvorby močoviny. Je též vytvářen střevní mikroflórou (Sobotka, 2003). 
Denní potřeba vitaminu je velmi nízká a běžně je pokryta příjmem z potravy a vitaminem vznikajícím činností střevní mikroflóry. Koncentrace vitaminu v potravinách bývá nízká. Významným zdrojem jsou vejce a vnitřnosti, z rostlinných potravin pak listová zelenina. Bohatým zdrojem je i zde droždí a také vyšší houby (Velíšek, 1999).
Avitaminóza je vzácná a projevuje se dermatitidami, hlavně v oblasti obočí a tváře (Sobotka, 2003). Nejběžnější deficienci zapříčiňuje konzumace extrémně vysokých množství syrových vajec. Glykoprotein avidin z bílku tvoří s biotinem pevný komplex, který je dále tělem nevyužitelný (Velíšek, 1999).
Kyselina listová = vitamin B9
Do metabolických dějů zasahuje jako koenzym, působí hlavně v játrech a hematopoetické tkáni. Má vliv na syntézu histidinu, cholinu, serinu a methioninu. Přenáší jednouhlíkové skupiny. Má důležitou úlohu v syntéze purinu a pyrimidinu. Je labilní, rozkládá se světlem, oxidací a vyluhováním (Hlúbik, 2001a; Stránský, 2011). Ovlivňuje také metabolizmus homocysteinu (regeneruje z něj methionin). Je potřebná k růstu buněk, jejich dělení a diferenciaci. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje a snižuje incidenci i jiných vrozených vad a poruch (Sobotka, 2003; Stránský, 2011).  
Denní potřeba je pro dospělé 200 g, pro těhotné ženy až 400 g. Dobrými zdroji jsou listová zelenina, maso, vnitřnosti a vejce (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003; Stránský, 2011). Obyvatelstvo je dle Stránského (2011) vitaminem zásobeno nedostatečně a je třeba více konzumovat potraviny, kde je obsazena, nebo suplementovat skrze preparáty. 
Nedostatek se projevuje poruchami krvetvorby, poruchami růstu, záněty v dutině ústní, slabosti a unavenosti. Deficit vede k hyperhomocysteinémii (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003). Stránský (2011) uvádí, že se deficit projevuje na buněčných systémech s rychlým dělením, což jsou právě krvinky, sliznice střeva nebo urogenitálního traktu. Nedostatek v gonádách vede ke sterilitě. U starších lidí dochází nedostatkem k neuropsychickým poruchám. Nedostatek v raném stádiu těhotenství vede k poruchám syntézy DNA, zpomalenému růstu buněk a jejich omezené replikaci s následnými defekty tvorby orgánů. Důsledkem mohou být potraty a poruchy vývoje.  
Korinoidy = vitaminy B12 (formy vit. B12 se nazývají kobalaminy)
K jeho resorpci je nutná přítomnost CIF faktoru v žaludku. Je to vitamin celkem stabilní, ubývá ho oxidací, světlem a vyluhováním. Jako koenzym je třeba k syntéze aminokyselin, hemu, DNA. Nepřímo ovlivňuje i tvorbu červených krvinek. Má vliv na funkci periferního nervstva a metabolismus mastných kyselin (Hlúbik, 2001a). Je potřebný pro syntézu sukcinyl-CoA při metabolismu některých aminokyselin (Sobotka, 2003). 
Denní potřeba je asi 1g, kterou pokryje převážně maso a masné výrobky, mléko a cereální výrobky. V potravinách rostlinného původu se korinoidy ve významném množství nevyskytují. Denní příjem může být v rozmezí 331 g a vitamin je absorbován z 2070 %. 
Vzhledem k nízké potřebě je deficience velmi vzácná (pouze přísní vegetariáni – vegani). Nejčastěji k deficienci dochází při snížené produkci gastrického faktoru, který umožňuje vstřebávat vitamin. Projevuje se zhoubnou chudokrevností (Velíšek, 1999; Sobotka, 2003), dále neuropatií, omezením růstu (Hlúbik, 2001a).Nedostatek může zvyšovat hladinu homocysteinu v plazmě (Hlúbik, 2001a; Sobotka, 2003). 
Vitamin C = kyselina L-askorbová
Vitamin C je součástí mnoha biologických systémů jako oxidační a redukční agens. Má podíl na ochraně organismu před volnými radikály svým přímým působením a současně i regenerací tokoferolů a glutathionu. Je nutný pro hydroxylační procesy – pro tvorbu kolagenu a syntézu steroidních hormonů. Tělo jej potřebuje i pro tvorbu karnitinu a neurotransmiterů, žlučových kyselin, resorpci železa a biotransformaci cizích látek (Sobotka, 2003). 
Kyselina askorbová je vitaminem pouze pro člověka, primáty, morčata a netopýry živící se ovocem. Doporučený denní příjem by měl být v rozmezí 60200 mg, při respiračních chorobách či rekonvalescenci až 1000 mg. Veškerý příjem je tedy nutný z potravy, hlavně brambor, zeleniny a ovoce (Velíšek, 1999). Je to jeden z nejméně stálých vitaminů, ztráty nastávají při různých způsobech manipulace, ale hlavně výluhem a oxidací (Velíšek, 1999). 
Deficit se projevuje nespecifickými příznaky, nejčastěji „jarní únavou“. Syndromem akutní avitaminózy jsou kurděje (Velíšek, 1999; Sobotka, 2003). 
VITAMINY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH
Zásoby liposolubilních vitaminů jsou poměrně velké a projevy jejich nedostatku se objeví až po několika měsících (Sobotka, 2003).  
Vitamin A
Nejvýznamnější aktivní látkou je all-trans-retinol = axeroftol = vitamin A1, avšak aktivitu vitaminu A má ještě dalších asi 50 látek ze skupiny karotenoidů, označované jako provitaminy A (Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001; Sobotka, 2003). Je absorbován ve střevech za účasti žlučových kyselin a ukládán v játrech (Bayer, 2008). Jeho účinky narušuje UV záření, oxidace a při vaření hlavně smažení a pečení (Hlúbik, 2001). 
Retinoidy jsou potřebné pro diferenciaci buněk, stabilitu buněčných membrán, dozrávání epitelů i aktivaci jistých genů, při vývoji placenty, podporují maturaci plic plodu a mají úlohu i při tvorbě hlenu, spermatogenezi a metabolismu kostní tkáně (Bayer, 2008; Hlúbik, 2001). Zasahují i do syntézy bílkovin, nukleových kyselin a lipoproteinů (Hlúbik, 2001). Hlavní úlohu ale mají v procesu vidění a jeho kvality. Retinal je součástí fotosenzitivního pigmentu (Bayer, 2008). Má i důležitý hormonální efekt. Obsahuje vlastní receptor, který se váže na jaderný chromatin a působí tak na dělení i diferenciaci buněk a produkci mukopolysacharidů (Sobotka, 2003).
DDD je u dětí 0,40,6 mg, u dospělých 0,81 mg. Tato potřeba je kryta z 50 % provitaminy z potravin rostlinného původu (Velíšek, 1999). Zvláště bohatým zdrojem jsou játra, mléčné výrobky s vyšším obsahem tuku a máslo. Z rostlinné stravy pak listová zelenina, mrkev. Kvalitním zdrojem jsou také jaterní rybí tuky (př. tresčí) či vaječný žloutek (Velíšek, 1999; Bayer, 2008, Hlúbik, 2001).
Nedostatek se projeví při trvale významně sníženém příjmu tuků a proteinů ve stravě. Porucha vidění se projevuje postupně a počáteční šeroslepost se může zhoršit až k svraštění a zakalení rohovky. Na spojivkách bývají Bitotovy skvrny a neléčený stav končí slepotou (Bayer, 2008). Mezi další projevy se řadí poškození epitelu, suchá kůže, vyšší výskyt infekcí, porušení zubní skloviny, inhibice růstu a deformace kostí a reprodukčních orgánů. Při vyšším deficitu bývá poškozen i mentální vývoj (Bayer, 2008; Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001; Sobotka, 2003). Hypervitaminóza má za následek zvýšení jaterní rezervy a intoxikace s různými příznaky včetně strumigenicity (Velíšek, 1999). Bayer (2008) uvádí u velké jednorázové dávky příznaky podobné manifestaci mozkového tumoru. U chronické otravy pak anorexii, neprospívání, svědění kůže a dráždivost. Může se projevit až cirhóza jater (Hlúbik, 2001; Sobotka, 2003) Nadměrný příjem provitaminů se může projevit jako přechodné žluté zbarvení kůže (hyperkarotenóza). Provitaminy A mají antioxidační účinky (Velíšek, 1999; Bayer, 2008). 
Vitamin D
Mezi nejvýznamnější ze skupiny tohoto steroidního hormonu patří D3 (cholekalciferol) a D2 (ergokalciferol). Tyto vitaminy vznikají působením UV záření z prekurzorů v buňkách pokožky a člověk si tak sám vyrobí asi 8090 % potřebného vitaminu (Bayer, 2008; Hlúbik, 2001; Velíšek, 1999). Lidé s tmavou pletí potřebují k vytvoření dostatečného množství vitaminu z prekurzorů delší expozici na světle, protože s prekurzorem soupeří v kůži o fotony melanin, který produkci vitaminu snižuje (Bayer, 2008). 
Denní potřebu 2,510 g pokryjí vit. D3 získaný biosyntézou z provitaminu a v různé míře i vitamin získaný z potravy. Důležitým zdrojem jsou jaterní tuky mořských ryb, maso tučných ryb, maso a vnitřnosti (Velíšek, 1999; Bayer, 2008), k nímž Hlúbik (2001) doplňuje ještě vejce a mléko. Významný zdroj ergokalciferolu jsou vyšší houby (Velíšek, 1999).
Jeho biologická funkce jakožto antirachitického vitaminu je propojena s metabolismem vápníku a fosforu důležitých pro růst, vývoj a strukturu kostí (Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001; Bayer, 2008). Má svou roli i při vývoji mozku a kognitivních schopností (Bayer, 2008). Dále se uplatňuje při diferenciaci buněk a má důležitou úlohu v imunitním systému (Velíšek, 1999). Hypovitaminóza se projevuje křivicí (změny na kostře, měknutí a deformace vyvinutých kostí) u dětí a osteomalácií u dospělých. Dlouhodobě přijímané vyšší dávky mohou způsobovat hyperkalcinémii (Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001; Sobotka, 2003; Bayer, 2008). 
Vitamin E
Tento vitamin patřící mezi tokoferoly a tokotrienoly je nestabilní v UV světle (Bayer, 2008) a podléhá snadno oxidaci (Hlúbik, 2001). 
Dostatečný příjem slouží jako prevence před oxidací lipidů biomembrán. Vitamin E zpomaluje proces stárnutí organismu a uplatňuje se i v prevenci kardiovaskulárních chorob a vzniku rakoviny. Vitamin E ovlivňuje vzájemnou komunikaci buněk, agregaci trombocytů a vazodilataci. Nejspíše má uplatnění i v metabolismu nukleových kyselin (Velíšek, 1999; Sobotka, 2003; Bayer, 2008).Kromě toho ještě zasahuje do oxidoredukčních dějů dýchacího řetězce buněk a inhibuje biosyntézu prostaglandinů (Hlúbik, 2001). Jeho potřeba závisí na příjmu polyenových mastných kyselin potravou, doporučuje se denní příjem 15 mg (Velíšek, 1999). Tuto potřebu pokrývají hlavně rostlinné lipidy, zejména oleje z obilných klíčků (Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001), olivové a slunečnicové oleje, celozrnné obilniny, oříšky, avokádo, brokolice a listová zelenina (Bayer, 2008). 
Deficience je dost vzácná, ale může se objevit u novorozeňat a adolescentů. Projevuje se myopatií a encefalomalácií. K hypervitaminózám dochází výjimečně (Velíšek, 1999). Bayer (2008) u hypovitaminózy uvádí progredující periferní neuropatii, mozečkovou ataxii a dysfunkci zadních provazců míšních. Také svalovou slabost a nekrózy v příčně pruhovaném svalstvu. Hlúbik (2001) a Sobotka (2003) uvádí anémii, zkracování doby přežívání červených krvinek, poruchy plodnosti a degeneraci gonád. Nedostatek vede až k jaterní nekróze a poruchám kapilární permeability. 
Vitamin K
Patří sem dvě přirozeně se vyskytující látky – fylochinon (K1) a menachinon (K2) a jedna syntetická – menadion (K3). Přírodní vitamin je odolný vůči teplu, ale ne oxidaci a světlu (Velíšek, 1999; Hlúbik, 2001; Bayer, 2008). K jeho absorpci jsou opět zapotřebí žlučové kyseliny (Bayer, 2008). Je důležitý ke karboxylaci zbytků kyseliny glutamové u hemokoagulačních faktorů, pro kostní kalcifikaci a zasahuje i do procesu oxidativní fosforylace (Sobotka, 2003). 
Denní potřeba (0,010,14 mg) je většinou pokryta příjmem z potravy (0,30,5 mg), kdy se absorbuje 3070 % (Velíšek, 1999). Bohatým zdrojem fylochinonu jsou zelené listové zeleniny a většina rostlinných olejů. Menachinon je produkován bakteriemi E.coli a rodem Bacillus ve střevech (Velíšek, 1999; Sobotka, 2003; Bayer, 2008). Ze živočišné potravy ho lze získat ze sýrů, hovězích jater, másla nebo žloutku (Bayer, 2008). 
V organismu se podílí na oxidativní fosforylaci, je koenzymem reakce katalyzující karboxylaci kys. glutamové, která se pak účastní hemokoagulace (Bayer, 2008; Hlúbik, 2001). Nedostatek se může projevit poruchami srážlivosti krve (Bayer, 2008; Sobotka, 2003; Velíšek, 1999). Na deficitu se mohou podílet onemocnění zažívacího traktu (Hlúbik, 2001). Při vyšších dávkách je zvýšená tendence k tvorbě krevních sraženin (Bayer, 2008), objevují bolesti hlavy, nechutenství či horečky (Hlúbik, 2001; Sobotka, 2003). 
Zdroje:
BAYER, M., 2008. Vitaminy rozpustné v tucích. [online]. Praktické lékárenství 4(5). 235237. ISSN 1803-5329.[cit. 19.11.2016]. Dostupné z: http://praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2008/05/10.pdf
HLÚBIK, P., 2001. Vitaminy – důležitý faktor ovlivňující zdraví 1. část – metabolizmus liposolubilních vitaminů. [online]. Interní medicína pro praxi. 11. 503505. ISSN 1803-5256. [cit. 19.11.2016] Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2001/11/03.pdf
HLÚBIK, P., 2001a. Vitaminy – důležitý faktor ovlivňující zdraví 2. část – metabolizmus hydrosolubilních vitaminů. [online]. Interní medicína pro praxi. 12. 564567. ISSN 1803-5256. [cit. 19.11.2016] Dostupné z:http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2001/12/06.pdf
SOBOTKA, L., 2003. Vitaminy. [online]. Interní medicína pro praxi. 2. 6167. ISSN 1803-5256. [cit. 19.11.2016] Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2003/02/04.pdf
STRÁNSKÝ, M., 2011. Preventivní účinky kyseliny listové. [online]. Interní medicína pro praxi 13 (4). 159162. ISSN 1803-5256. [cit. 19.11.2016] Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2011/04/03.pdf
VELÍŠEK, J., 1999. Chemie potravin 2. 1. vydání. Tábor: OSSIS. 304 s. ISBN 80-902391-4-5 
 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Krizová radiobiologie a toxikologie
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Krizová radiobiologie a toxikologie:
Pozor na paracetamol!


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 6

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

Krizová radiobiologie a toxikologie





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.08 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace