Srdečník obecný: Zdroj významných bioaktivních sloučenin

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Srdečník obecný (Leonurus cardiaca L.) je statná, asi metr vysoká bylina, pocházející z Asie a jihovýchodní Evropy, s rozšířeným celosvětovým výskytem v současnosti (Borna et al., 2016). V Česku roste divoce v teplejších oblastech, na loukách a rumištích, nebo v příkopech (Danihelka et al., 2008) a často se i pěstuje. Je známa také pod mnohamístnými názvy jako buřina srdečník, máta srdeční, srdcovník, srdeční koření nebo srdečník lékařský či devaterní kopřiva, hojička nebo bubeníček. Tato bohatě rozvětvená trvalka má dekorativní listy rozeklané na pět až sedm laloků a její květy mívají starorůžovu barvua jsou seskupené do 10-20 hroznů v paždí listů. Srdečník obecný pochází ze střední Evropy a Skandinávie, ale vyskytuje se také v oblasti střední Asie. Rostlina se historicky používala jako kardiotonikum a k léčbě gynekologických potíží (jako je amenorea, dysmenorea, menopauzální úzkost nebo poporodní deprese). Je ale také znám jako léčivá rostlina, která přispívá k normální činnosti srdce a kardiovaskulárního systému (Dubánková, 2020). Působí říznivě na krevní tlak a napomáhá také udržovat normální funkce dýchacího systému, štítné žlázy a v neposlední řadě i nervové soustavy. Léčivou částí je kvetoucí nadzemní část (Herba leonuri cardiacae) z které se připravuje nálev (Weiß, 1938). Ačkoli je jeho použití v orientální a západní medicíně poměrně dobře zdokumentováno, nedávno zaznamenaný vědecký pokrok vyvolává potřebu aktualizace této léčivky v současné medicíně (EMA, 2018). Potenciální aplikace v léčbě několika srdečních poruch, stejně jako ženských specifických onemocnění, učinila ze srdečníku obeného velmi dobrého kandidáta pro vývoj alternativních léčebných postupů v tradiční východní i moderní medicíně (Dong et al., 2017). 

Mykotoxiny plísní rodu Alternaria

Jiří Patočka

     Rod Alternaria zahrnuje asi 70 druhů plísní, z nichž některé jsou známé svou schopností napadat rostliny a mohou být považovány za škůdce v zemědělství. Tyto plísně jsou také také často přítomny na různých potravinách, zejména na ovoci a zelenině. Přítomnost plísní rodu Alternaria byla zjištěna na různých druzích potravin, jako jsou pomeranče, mandarinky, jablka, hrušky, olivy, rajčata, papriky, brambory, mrkev, cibule a další druhy ovoce a zeleniny, ale také olejnatá semínka jako je slunečnice. Často se tyto plísně vyskytují na potravinách, které byly poškozeny nebo jsou přezrálé. Pokud je potravina napadena plísní Alternaria, může to být viditelné jako tmavé nebo černé skvrny (Thomma, 2003).

Mandarinka nakažená plísní Alternaria citri.

Citrinin, hepato-nefrotoxický mykotoxin

Jiří Patočka

     Citrinin je mykotoxin, který je produktem některých plísní (Gu et al., 2021). Poprvé byl izolován z vláknité houby Penicillium citrinum (Hetherington & Raistrick, 1931). Produkují ho však také další druhy Penicillium (Ei-Banna et al., 1987), Aspergillus (Kurata, 1990) a Monascus (Blanc et al., 1995, Li & Wang, 2003).

Rozrazil rezekvítek a jeho bioaktivní látky: Cytotoxické steroidy

 Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Radoslav Patočka

     Rozrazil (Veronica chamaedrys) je druh rostliny z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae). Tato rostlina je považována za léčivou a je známá svými modrými až fialovými květy. Někdy je také nazývána rozrazil krvavý nebo jitrocelek rozrazilový. Má také množství lidových jmen jako bouřka, bezvršec či žabí očko. Rozrazil je vytrvalá rostlina, dosahující výšky obvykle 10 až 30 centimetrů. Její stonky jsou vzpřímené, lysé a čtyřhranné. Listy jsou vstřícné, vejčité až srdčité, s pilovitým okrajem. Květy jsou malé, modré až fialové, tvořící hroznovité květenství na vrcholu stonku. Rozrazil kvete od května do července (Albach et al., 1992).

Cytotoxické účinky esenciálního oleje Galagania fragrantissima

Jiří Patočka

     Galagania fragrantissima Lypsky, rostlina z řádu miříkovité (Apiaceae) (Boboev et al, 2020) je rozšířena v Afghánistánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Její aromatické listy a mladé výhonky se zde používají jako koření do polévek a dalších jídel (Sharopov et al., 2015). Rostlina obsahuje olejovitou silici, jejímiž hlavními složkami jsou alifatické alkoholy a aldehydy. Je to zejména (2E)-dodecenal (84 %), (2E)-dodecenol (8 %), (2E)-tetradecenal (3 %) a dodekanal (2 %).

Drmek obecný: Bioaktivní látky a léčivé účinky

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Drmek obecný (Vitex agnus-castus L.) je stálezelený subtropický keř z čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), který dorůstá výšky až několika metrů, pocházející z jižní Evropy a západní Asie. Má dlanitě složené listy a nápadné květy fialové, růžové nebo bílé barvy. Plody této rostliny jsou malé, černé peckovice. Je to rostlina s dlouhou historií používání v lidovém léčitelství a tradiční medicíně. Tato rostlina pochází z oblastí Středomoří a Asie, kde je dodnes ceněna pro své léčivé vlastnosti. V posledních letech získává drmek obecný stále větší pozornost také v moderní medicíně pro svůj široký potenciál. V současnosti se výtažek z jeho plodů (Agni casti fructus) používán k regulaci menstruačního cyklu a zmírnění symptomů spojených s premenstruačním syndromem (PMS) a menopauzou (Verkaiket et al., 2017) a také k prevenci samovolného potratu u pacientek s nízkou hladinou ženských hormonů (Berger et al., 2000; Van Die et al., 2009; Depypere a Comhaire, 2014; Naseri et al., 2019; Kenda et al., 2021). V SRN i v ČR je schváleno použití drmku pro léčení nepravidelnosti menstruačního cyklu, pro premenstruační poruchy a mastodynii, k dispozici jsou léčivé přípravky s obsahem extraktu z plodů drmku (Daniele et al., 2005). I přes svou dlouhou historii používání v tradiční medicíně výzkum drmku obecného teprve nedávno začal objasňovat jeho účinky a mechanismy působení. 

Bisucaberin: Bakteriální siderofor

Jiří Patočka

     Bakterie jsou mikroorganismy, které potřebují železo, jako spousta jiných organismů (Messenger & Barclay, 1983). Železo je důležitým prvkem pro mnoho životních funkcí, včetně metabolických procesů a transportu kyslíku. Bakterie ho potřebují pro růst a provádění enzymatických reakcí v rámci svého metabolismu. Existují různé způsoby, jak bakterie získávají železo a jedním z nich je získávání železa z prostředí ve kterén žijí pomocí tzv. sideroforů (Prabhakar, 2020). Siderofory jsou látky, které mají schopnost vázat a transportovat ionty železa. Bakterie jsou známé tím, že produkují siderofory, aby získaly železo z okolního prostředí. Bakterie mohou vylučovat siderofory do prostředí ve kterém žijí a poté zpětně absorbovat ve forně komplexu siderofor-železo. Siderofory jsou klíčové pro ekonomiku železa v přírodě a hrají důležitou roli v boji organismů o získání tohoto důležitého prvku (Saha et al., 2013).

     Každý živý organismus potřebuje železo, protože ionty tohoto v přírodě široce rozšířeného kovu mají velmi užitečné vlastnosti, hlavně redoxní. Jsou proto součástí mnoha metaloproteinů, které hrají klíčovou úlohu  v metabolismu všech organismů. Získání železa z prostředí, v kterém organismy žijí, komplikuje jeho malá biologická dostupnost, která je daná především obecně špatnou rozpustností jeho kyslíkatých sloučenin. Proto si řada organismů, především bakterie (ale také některé houby a rostliny), vyvinuly schopnost produkovat a do svého okolí látky, které dokáží železo z okolního prostředí získat v podobě rozpustného železitého komplexu. Vzniklý železitý komplex je příslušnou bakterií vstřebán, uvnitř její buňky je rozložen a železo je následně použito pro konstrukci metaloproteinů. Těmto produkovaným nízkomolekulárním látkám se říká siderofory (řecky „nosiče železa“) a jejich tvorbu si organismus reguluje podle toho, jaký je aktuální stav jeho potřeb tohoto životně důležitého kovu. Většina aerobních a fakultativně (příležitostně) anaerobních mikroorganismů syntetizuje alespoň jeden siderofor.

Muchomůrka šafránová a její toxiny

Jiří Patočka, Patrik Olekšák, Radoslav Patočka, Vlastimil Valášek 

     Muchomůrka šafránová (Amanita crocea (Quél.) Singer 1951, syn.: Amanita vaginata var. crocea) (Tulloss, 2000) je jedním z mnoha druhů muchomůrek patřících do rodu Amanita z čeledi muchomůrkovitých (Amanitaceae). Tato zajímavá houba je známá pro svou nápadnou barvu a výrazný vzhled. Její vědecký název "crocea" pochází z latinského slova, které znamená „šafrán“, což odkazuje na charakteristický oranžovo-žlutý odstín jejího klobouku. Tato houba je poměrně rozšířená v Evropě a Severní Americe, kde se vyskytuje převážně v listnatých a smíšených lesích a tvoří mykorhizní symbiózu s různými stromy, jako jsou buky, duby a borovice (Kotlaba, 1984). Muchomůrka šafránová roste v celém mírném pásu, u nás je častější v podhorských oblastech. Objevuje se zejména ve smrkových porostech v období od června do listopadu. Často roste i mimo les, v parcích, zahradách, především pod břízami a na kyselých půdách, ale málokdy hojně (Tulloss, 2000).

Valeriana jatamansi: Medicinal Plant for Calming and Anxiety Therapy

 Jiří Patočka, Sukanya Sonowal, Matěj Malík, Matthew Chidozie Ogwu, Zdeňka Navrátilová, Patrik Olekšák

     Valeriana jatamansi Jones, also known as Indian valerian or jatamansi, is a medicinal plant with a long history in traditional Indian medicine (Jugran et al., 2019). A decoction of the roots and rhizomes is used for its calming and relaxing effects that help reduce anxiety, promote sleep, and improve mental health (Dhiman et al., 2020). However, it is worthnoting that the plant has anxiolyticactions including antianxiety, antidepressant, and sedative mediated by benzodiazepine receptors (You et al., 2012; Yang et al., 2021). Therefore, ongoing research on the plant continue to focus on the pharmacological mechanisms of the anxiolytic effects and use in the management of post-traumatic stress disorders.  In this article, we will look at the properties of V. jatamansi, how to use it, and the research that confirms its effectiveness. V. jatamansi is a perennial herb native to the Himalayas and other mountainous regions of India, Nepal, and Tibet. It reaches a height of approximately 60 cm and has rich green leaves and tiny pink flowers. However, the main medicinal parts of the plant are its thick and aromatic roots and rhizomes, which contain several bioactive compounds like iridoids, flavonoids, and essential oils (Ma et al., 2021).

 Valeriana jatamansi