Vstavač kukačka (Orchis morio) je drobnější, ale velice krásná orchidej z čeledi vstavačovitých. V minulosti byl vstavač kukačka jedním z nejhojnějších druhů vstavačů v Čechách a na Moravě, ale ani on se nevyhnul negativním zásahům člověka do krajiny. Úbytek začal být pozorován již v druhé polovině 20. století a k roku 1980 byl v Čechách i na Moravě zaznamenán 60% úbytek historických lokalit. Úbytek však stále pokračuje a z některých oblastí již tato orchidej zcela vymizela. Vstavač kukačka (O. morio) je podle prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb. i podle Červeného seznamu IUCN označován jako silně ohrožený druh (Štípková a Kindlmann, 2021).
Kvetoucí vstavač kukačka (Orchis morio) v CHKO Slavkovský les. Foto: Ing. Barbora Plašilová
Přál jsem si pár čtenářů, kteří by nám mohli slovem i obrazem přiblížit tajemný svět lišejníků. Sotva jsem přání vyslovil, hned se splnilo. Jeden čtenář se přihlásil. Ale chce zůstat v anonymitě. Přečtěte si co píše a zjistíte proč …
Článek s titulkem „Ještě jednou terčovník zední“ mě zaujal především konstatováním autora, že lišejníky, byť se s nimi setkáváme takřka na každém kroku, stojí stranou zájmu. „Byl bych moc rád, kdyby se našlo pár čtenářů, kteří by byli ochotni nám ten tajemný svět lišejníků trochu přiblížit. Slovem i obrazem,“ vyzývá.
Články mých kolegů: Antidepresivně účinné látky šišáku bajkalského (Scutellaria baicalensis)
Antidepresivně
účinné látky šišáku bajkalského (Scutellaria baicalensis)
Zdeňka Navrátilová, Jiří Patočka
Deprese je závažná a dlouhotrvající porucha psychiky, která se u člověka projevuje snížením až vymizením schopnosti prožívat radost a potěšení, pokleslými náladami a patologickým smutkem. Depresivní člověk trpní neschopností cítit potěšení (ahedonie), ve všem vidí zmar, beznaděj a bezvýchodnost, má nedostatek motivace, trpí pocity bezcennosti a viny za vlastní neschopnost a k tomu se váže úzkost a osamocenost, malá sebedůvěra, zvýšená únava, zhoršená pozornost a neschopnost soustředění. Jedná se o velmi závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Reakce člověka postiženého depresí může mít u různých lidí různý průběh. Člověk může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, jindy zase utlumený, unavený, tichý a klidný, často nemá sílu udělat ani tu nejméně náročnou činnost. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a lidé s depresí se mohou svému okolí jevit jako cyničtí jedinci. Deprese se také může projevovat poruchami paměti (Martell et al, 2001).
Články mých kolegů: Vlčí mák: Bylina spánku a symbol nového života a válečných veteránů
Vlčí mák: Bylina spánku a symbol nového
života a válečných veteránů
MUDr. Bohumír Plucar
Mák vlčí - Papaver rhoeas - je jednoletá, hustě štětinatá, 20 – 90 cm vysoká bylina. Spodní listy má řapíkaté, horní téměř přisedlé, podlouhlé. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách, korunní lístky jsou červené, na bázi často s tmavofialovou až černou skvrnou. Plodem je 1 – 2cm dlouhá vejcovitá tobolka. Je to docela častý plevel v obilných polích, dále roste na okrajích cest, rumištích, úhorech a dalších podobných, lidmi ovlivněných stanovištích. Roste převážně v nižších polohách na slunných místech. Vlčí mák je všeobecně známá květina, která má mnoho krásných lidových názvů, jako ohníček, červánčí, Maková panenka, panenka, pleskánek a další. Ovšem mák, který známe třeba z makových buchet, není vyroben ze semen tohoto druhu, nýbrž jeho příbuzného máku setého, ze kterého se vyrábí také opium. Sušené korunní lístky vlčího máku se využívají v lidovém léčitelství i v lékařství.
Články mých kolegů: Proč mají (některé) kočky rády šantu?
Popis rostliny Šanta kočičí (Nepeta cataria L.) je vytrvalá bylina z čeledi Lamiaceae (hluchavkovité). Stejně jako další druhy této čeledi obsahuje i šanta velké množství aromatických látek. Rostliny jsou 30-70 cm vysoké, mají čtyřhranné pýřité lodyhy. Listy jsou vstřícné, s trojúhelníkovou čepelí, na okraji nepravidelně pilovité, pýřité. Květy jsou v koncových lichoklasech, nažloutle bílé nebo namodralé či nafialovělé. Šanta pochází z jižní Evropy a jihozápadní Asie a je tedy v ČR nepůvodní, ale následkem dřívějšího hojného pěstování se vyskytuje roztroušeně po celém území. Roste v obcích, na rumištích a na okrajích polních cest. Šanta se vyskytuje v řadě kultivarů liších se barvou květů i vůní. Na zahrádkách se pěstují dalších druhy: Nepeta grandiflora a N. racemosa a hybridní taxon Nepeta x faasenii, vzniklý pravděpodobně zkřížením N. racemosa a N. nepetella. Rostliny se pěstují jako nenáročné trvalky a skalničky a místy mohou zplaňovat (Štěpánek, 2000).