Antidepresivně účinné látky šišáku bajkalského (Scutellaria baicalensis)

Zdeňka Navrátilová, Jiří Patočka

      Deprese je závažná a dlouhotrvající porucha psychiky, která se u člověka projevuje snížením až vymizením schopnosti prožívat radost a potěšení, pokleslými náladami a patologickým smutkem. Depresivní člověk trpní neschopností cítit potěšení (ahedonie), ve všem vidí zmar, beznaděj a bezvýchodnost, má nedostatek motivace, trpí pocity bezcennosti a viny za vlastní neschopnost a k tomu se váže úzkost a osamocenost, malá sebedůvěra, zvýšená únava, zhoršená pozornost a neschopnost soustředění. Jedná se o velmi závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav.  Reakce člověka postiženého depresí může mít u různých lidí různý průběh.  Člověk může být podrážděný, agresivní a zlomyslný, jindy zase utlumený, unavený, tichý a klidný, často nemá sílu udělat  ani tu nejméně náročnou činnost.  Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty a lidé s depresí se mohou svému okolí jevit jako cyničtí jedinci. Deprese se také může projevovat poruchami paměti (Martell et al, 2001).

Vlčí mák: Bylina spánku a symbol nového života a válečných veteránů

MUDr. Bohumír Plucar

              Mák vlčí  -  Papaver rhoeas - je jednoletá, hustě štětinatá, 20 – 90 cm vysoká bylina. Spodní listy má řapíkaté, horní téměř přisedlé, podlouhlé. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách, korunní lístky jsou červené, na bázi často s tmavofialovou až černou skvrnou. Plodem je 1 – 2cm dlouhá vejcovitá tobolka. Je to docela častý plevel v obilných polích, dále roste na okrajích cest, rumištích, úhorech a dalších podobných, lidmi ovlivněných stanovištích. Roste převážně v nižších polohách na slunných místech. Vlčí mák je všeobecně známá květina, která má mnoho krásných lidových názvů, jako ohníček, červánčí, Maková panenka, panenka, pleskánek a další. Ovšem mák, který známe třeba z makových buchet, není vyroben ze semen tohoto druhu, nýbrž jeho příbuzného máku setého, ze kterého se vyrábí také opium. Sušené korunní lístky vlčího máku se využívají v lidovém léčitelství i v lékařství.

Proč mají (některé) kočky rády šantu?

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Popis rostliny
      Šanta kočičí (Nepeta cataria L.) je vytrvalá bylina z čeledi Lamiaceae (hluchavkovité). Stejně jako další druhy této čeledi obsahuje i šanta velké množství aromatických látek. Rostliny jsou 30-70 cm vysoké, mají čtyřhranné pýřité lodyhy. Listy jsou vstřícné, s trojúhelníkovou čepelí, na okraji nepravidelně pilovité, pýřité. Květy jsou v koncových lichoklasech, nažloutle bílé nebo namodralé či nafialovělé.
      Šanta pochází z jižní Evropy a jihozápadní Asie a je tedy v ČR nepůvodní, ale následkem dřívějšího hojného pěstování se vyskytuje roztroušeně po celém území. Roste v obcích, na rumištích a na okrajích polních cest. Šanta se vyskytuje v řadě kultivarů liších se barvou květů i vůní. Na zahrádkách se pěstují dalších druhy: Nepeta grandiflora a N. racemosa a hybridní taxon Nepeta x faasenii, vzniklý pravděpodobně zkřížením N. racemosa a N. nepetella. Rostliny se pěstují jako nenáročné trvalky a skalničky a místy mohou zplaňovat (Štěpánek, 2000).

Foto M. Ducháček

Vitamín D v centru pozornosti

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

     Vitamín D je spojován především s prevencí křivice (Bischoff-Ferrari et al. 2004). V posledních letech se však v odborném tisku objevují zprávy, které upozorňují na to, že úloha tohoto vitaminu je mnohem širší. Ukazuje se, že vitamín D má v lidském těle dalekosáhlé účinky, které přesahují jeho úlohu vitamínu (Moyad 2008). Dodávání vitamínu D jako doplňku výživy dokáže snížit riziko a výskyt mnoha vážných onemocnění, jako jsou rakovina (Abbas et al. 2008), cukrovka (Hyppönen et al. 2001; Pittas et al. 2007), infarkt myokardu (Dobnig et al.  2008; Giovannucci et al. 2008) aj. V současné populaci můžeme pozorovat mnohé příznaky nedostatku vitamínu D, což souvisí se změnou našeho životního stylu (Cordain et al. 2005). Svůj podíl na tom má i osvěta, která šíří strach z pobytu na slunci a nebezpečí rakoviny kůže.

Aflatoxiny

Miroslav Pohanka

Centrum pokročilých studií, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové

Úvod

Termínem mykotoxin široce označujeme skupinu sekundárních metabolitů produkovaných houbami (název mykotoxin: z řeckého mykés – houby). Zhoubné působení těchto toxinů na organismus pak označujeme mykotoxikóza. Zatímco toxiny makroskopických hub (Macromycetes) prakticky ovlivňují zdraví člověka pouze při záměně v rámci jejich sběru, toxiny mikroskopických hub (Micromycetes) jsou důležitým kontaminantem potravin, nápojů a krmiv, zvláště pak:

• Aflatoxiny produkované rodem Aspergillus.
• Ochratoxiny produkované rody Aspergillus a Penicillium.
• Trichotheceny produkované rodem Fusarium.

Tento přehledový článek se věnuje komerčně a zdravotně nejvýznamnější skupině mykotoxinů: aflatoxinům.

Léky proti rakovině na bázi inhibitorů Met receptoru

Petr Hanák

Podstatou rakoviny je nádorové bujení. Buňka se začne nekontrolovaně dělit a celý proces vede exponenciální řadou ke vzniku nádoru. Na úrovni molekul padá zodpovědnost za vznik rakoviny obvykle na nějakou chybu – změnu některého proteinu, který je zapojen do signalizačních kaskád regulujících buněčné dělení. Často se jedná o receptory pro určitý růstový faktor, takže původně jde o molekuly, které plní v buňce užitečné funkce související například s diferenciací tkání během embryonálního vývoje organismu, hojením ran nebo s krvetvorbou.

Perloočka – nový modelový organismus v experimentální toxikologii

Mgr. RNDr. Šárka Veselá, PhD

Perloočky (dafnie) jsou malí vodní živočichové, které můžeme najít prakticky v každé vodní nádrži. Jejich význam je pro vodní biocenózy nezastupitelný. Slouží jako potrava pro velké množství predátorů a zároveň samy požírají planktonní řasy a tím zabraňují jejich přílišnému rozvoji v nádržích (Veselá, 2004). Perloočky jsou důležité nejenom pro správné fungování vodních ekosystémů, ale jejich význam tuto oblast překračuje. Díky možnosti jednoduchého chovu ve velkých množstvích jsou využívány například jako krmivo v živočišné výrobě a akvaristice. Experimenty s perloočkami jsou jedním ze základních nástrojů používaných v limnologii, což je vědní obor zabývající se poznáním zákonitostí fungování sladkovodních ekosystémů. Testy s perloočkami jsou hojně využívány i v ekotoxikologii, kde jsou prováděny především s cílem charakterizovat vliv toxických látek na vodní ekosystémy. O perloočkách, jejich evoluci, genetice, morfologii, populační ekologii a chování, citlivosti vůči různým toxikantům, bylo nasbíráno a publikováno velké množství poznatků. Je proto jen otázkou času, kdy se tito živočichové začnou více používat i v jiných vědních oborech, například experimentální toxikologii.

Jedovaté světlušky

Mgr. Petr Hanák, PhD

Přítomnost jedovaté látky v tělech rostlin nebo živočichů,  zvláště pak členovců, není něčím výjimečným. S tím spojená nepoživatelnost  je pro jejího nositele dobrou ochranou před predátory. 

EVROPU STRAŠÍ PTAČÍ CHŘIPKA 

Jan SMETANA, Roman CHLÍBEK, Roman ŠINDELÁŘ

Článek publikován v časopise 112, č. 4, s. 18-20, 2006: klikni na http://www.mvcr.cz/casopisy/112/2006/duben/chripka.html

nebo http://www.mvcr.cz/casopisy/112/2006/duben/chripka.pdf