Po pravě řečeno, případné zájemce o poznání lichenoflóry zpravidla hned v počátku odradí už samotné nahlédnutí do odborné literatury. Nemám na mysli obrazovou část, nýbrž textovou, konkrétně tu, která si klade za cíl přiblížit základy morfologie. Termín „stélka“ je celkem srozumitelný, horší je to s dalšími morfologickými útvary, jako jsou rhiziny, cilie, cephaloida, pseudocyphely  či fibrily. Konkrétním příkladem může být terčovka brázditá (Permelia sulcata), která je charakterizovaná především šedožlutými sorály vyrůstajícími ze zbrázděných míst stélky produkující drobné sorélie, přičemž spodní strana je volně připojená k substrátu četnými tmavými rhizinami“….. 

To ovšem nejsou jediné znaky a navíc některé nemusí být plně vyvinuty. Optimisticky rovněž nevyzní informace, že v České republice je rod terčovka reprezentován více jak padesáti druhy, přičemž většina z nich osídluje různé substráty, např. skály nebo kůru stromů bez ohledu na druh. Pokud se vám podařilo přečíst článek až sem, podívejte se ještě na fotografii trouchnivějícího úlomku větvičky porostlé lišejníkem, přesněji dvěma druhy. Terčovkou brázditou - Parmelia sulcata a terčovkou bublinatou - Hypogymnia physodes, která je zakroužkována. Vidíte nějaký markantní rozdíl? Patrně ne. Určování vyžaduje nezbytné penzum poznatků, praxi a vyvinutý cit pro detaily. Determinaci obou druhů lišejníků potvrdil Mgr. Ondřej Peksa, Ph.D. z botanického oddělení Západočeského muzea v Plzni. A závěrem? Připouštím, že jsem značnou část čtenářů od zájmu o lišejníky odradil, nicméně pro některé příznivce přírody se může článek stát určitou výzvou. Snad.