Lakovka ametystová a její bioaktivní látky
Publikováno: Středa, 26.01. 2022 - 14:41:53
Téma: prof Patočka


Lakovka ametystová a její bioaktivní látky

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Lakovka ametystová (Laccaria amethystina Cooke) je jedlá houba z čeledi lanýžovcovitých. Roste hojně v listnatých lesích od července do listopadu a téměř každý ji zná, ale málokdo sbírá. Jejím hlavním poznávacím znakem je výrazná fialová barva, která mnohé houbaře odrazuje. Přitom je to dobrá a chutná houba, která nachází v kuchyni četná uplatnění. Pro svou neobvyklou barevnost je vhodná pro ozvláštnění smaženice, omáček i polévek, především bramboračky. Jako ozdoba se uplatní na obložených chlebech a různých salátech. 

Lakovka ametystová L.



     Lakovka je drobná houbička, v mládí s vyklenutým, později plochým až vmáčklým, často zvlněným, 2 až 5 centimetrů širokým kloboukem. Klobouk je ve svém zbarvení proměnlivý, za vlhka je až inkoustově fialový, za sucha a ve stáří bledne. Lakovka ametystová má úzký válcovitý třeň s houževnatou dužninou, který je uvnitř dutý. Lupeny jsou řídké a tlusté. Masitá třeň je vodnatá, nejdříve s nafialovělou, později narůžovělou až bledě hnědou barvou.  Vůně a chuť je nevýrazná. Lakovka ametystová roste hojně v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, dále také v parcích, stromořadích nebo zahradách. Je to mykorhizní druh houby, nejčastěji roste pod buky, duby a smrky. Upřednostňuje písčité nevápnité půdy. Plodnice vyrůstají od června do listopadu, obvykle ve skupinách.
                                                                                         Kyseliny laccantrilová A, B a C
     Lakovka ametystová je známa svou schopností akumulovat v plodnicích četné kovy, na příklad arsen (Byrne  et al., 1991; Zou et al., 2019)  je proto často využívána v ekotoxikologických studiích (Kalač a Svoboda, 2000; Meduniæ et al., 2021). Je však také zdrojem zajímavých biologicky aktivních sekundárních metabolitů (Stadler a Sterner, 1998; Schrey e al., 2019; Sujarit at al., 2021). 
     Za zmínku stojí tři nedávno nalezené deriváty kyseliny anthranilové  (kyseliny laccantrilové A, B a C), které byly nalezeny i v jiných druzích lakovek. U kyseliny laccantrilové B byla zjištěna nematocidní aktivita (Schrey et al., 2019). Jinou skupinou látek jsou laccaridiony A, B a C, benzoisochromenové deriváty odvozené od leptosphaerodinu s inhibiční aktivitou proti proteázám (Sujarit et al., 2021). 
Leptdphaerodion   R = H
Laccaridion C  R = OH
Laccaridion A  R = OCH3
Laccaridion B   R = OCH2CH3
Literatura
Byrne, A. R., Tušek‐Žnidarič, M., Puri, B. K., & Irgolic, K. J. (1991). Studies of the uptake and binding of trace metals in fungi. Part II. Arsenic compounds in Laccaria amethystina. Applied organometallic chemistry, 5(1), 25-31.
Kalač P, Svoboda L. A review of trace element concentrations in edible mushrooms. Food Chem. 2000;  69(3): 273-281.
Meduniæ G, Fiket Ž, Ivaniæ M. Arsenic contamination status in Europe, Australia, and other parts of the world. In Arsenic in Drinking Water and Food , Springer, Singapore, 2021; 183-233.
Schrey H, Müller  FJ, Harz P, Rupcic Z, Stadler M, Spiteller P. Nematicidal anthranilic acid derivatives from Laccaria species. Phytochemistry, 2019; 160: 85-91.
Stadler M, Sterner O. Production of bioactive secondary metabolites in the fruit bodies of macrofungi as a response to injury. Phytochemistry, 1998; 49(4): 1013-1019.
Sujarit K, Suwannarach N, Kumla J, Lomthong T. Mushrooms: Splendid gifts for the cosmetic industry. Chiang Mai J. Sci, 2021; 48: 699-725.
Zou, H., Zhou, C., Li, Y., Yang, X., Wen, J., Hu, X., & Sun, C. (2019). Occurrence, toxicity, and speciation analysis of arsenic in edible mushrooms. Food chemistry, 281, 269-284.






Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1226