Starček vejčitý a
pyrrolizidinové alkaloidy
Jiří Patočka, Radoslav Patočka
Starček vejčitý (Senecio ovatus), též starček Fuchsův (Senecio fuchsii), je vytrvalá, jedovatá a léčivá bylina z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), která je v ČR také známá pod lidovým názvem kycol nebo machlín. Rostlina má mohutnou, přímou a v horní části větvenou lodyhu načervenalé barvy, dorůstající výšky 40 až 150 cm a často je zaměňován s celíkem zlatobýlem (Solidago virgaurea). Listy jsou jednoduché, kopinaté a pilovité, přisedlé nebo krátce řapíkaté, lysé nebo téměř lysé. Květenství tvoří chocholičnatá lata, tvořená žlutými úbory dvojího typu. Rostlina kvete od července do září a plodem jsou lysé nažky s chmýrem. Starček vejčitý je typickou rostlinou pasek, suchých luk, mezí, světlých sušších lesů a strání ve vyšších polohách, od pahorkatin až po horské oblasti.
Starček býval považován za všemocnou léčivku. Věřilo se, že k umí vyléčit řezné a sečné rány utržené v boji, různé odřeniny a popáleniny, záněty a další poranění kůže. Používal se na zastavení krvácení a odstranění křečí. Býval tradiční ženskou bylinou: popíjením odvaru se mírnilo menstruační krvácení a výplachy se používaly na nejrůznější gynekologické problémy. Podle staré německé pověry u sebe snítku suchého starčeku nosila svobodná děvčata, aby se ochránila před nechtěným otěhotněním.
Starček vejčitý obsahuje zejména pyrrolizidinové alkaloidy, třísloviny, flavonoidy a pryskyřice. Kvůli jedovatým alkaloidům, které ve větším množství poškozují játra, centrální nervový systém a jsou karcinogenní, používá se rostlina pouze zevně a i tak se nedoporučuje její dlouhodobé používání (Kempf et al., 2010; Dübecke et al., 2011). Nově našel starček uplatnění v homeopatii (Bradford, 2000).
Pyrrolizidinové alkaloidy znepokojují potravinové regulátory na celém světě, protože tyto sloučeniny jsou spojovány s akutní a chronickou toxicitou, zejména jater, a mohou se do potravin dostat z produktů sbíraných včelami na starčeku a objevit se tak třeba v medu nebo pylu (Boppré et al., 2008; Brugnerotto et al., 2021; Végh et al., 2021). Z hlediska toxicity nejnebezpečnějším alkaloidem pylu ze starčku vejčitého je 2-hydroxysarracin (Boppré et al., 2008).
Literatura
Boppré M, Colegate SM, Edgar JA, Fischer OW. Hepatotoxic pyrrolizidine alkaloids in pollen and drying-related implications for commercial processing of bee pollen. J Agricult Food Chem. 2008; 56(14): 5662-5665.
Bradford TL. Index to Homoeopathic Provings. B. Jain Publishers, 2000.
Brugnerotto P, Seraglio SKT, Schulz M, Gonzaga LV, Fett R, Costa ACO. Pyrrolizidine alkaloids and beehive products: A review. Food Chem. 2021; 342: 128384.672.
Dübecke A, Beckh G, Lüllmann C. Pyrrolizidine alkaloids in honey and bee pollen. Food Addit Contam. Part A, 2011; 28(3): 348-358.
Kempf M, Reinhard A, Beuerle T. Pyrrolizidine alkaloids (PAs) in honey and pollen‐legal regulation of PA levels in food and animal feed required. Mol Nutr Food Res. 2010; 54(1): 158-168.
Végh R, Csóka M, Sörös C, Sipos L. Food safety hazards of bee pollen–A review. Trends Food Sci Technol. 2021; 114: 490-509.
