Mísenka
oranžová: oranžový pigment aleuriaxantin
Radoslav
Patočka, Jiří Patočka
Mísenka oranžová popsaná a pojmenovaná německým mykologem K.W.G.L. Fuckelem jako Aleuria aureantia (Fr.) Fuckel, je zajímavá i z hlediska etymologického: rodové jméno je odvozeno od tvaru plodnic a druhové podle zbarvení. V českém názvosloví se tímto způsobem pojmenované houby objevují zcela výjimečně (např. mistička oranžová, ouško hnědé).
Je to jedlá vřeckovýtrusná houba z čeledi ohnivkovité, jejíž nápadné oranžově zbarvené plodnice o průměru 20-50 mm, připomínají v lese odhozené slupky z pomeranče. Zpočátku je mísenka téměř kulovitá, později nepravidelně miskovitá s dovnitř zahnutým okrajem. Starší plodnice jsou plošně rozložené, zprohýbané a laločnaté. Vnitřní strana plodnic je hladká a má zářivě oranžové zbarvení, které má na svědomí karotenoidní barvivo 3,4-dehydrolykopen (Jensen, 1965) spolu s aleuriaxantinem (1′,2′-dihydro-1′,16′-didehydro-β,ψ-caroten-2′-ol) (Arpin et al., 1973). Vnější strana je jemně plstnatá, světle oranžová až bělavá. Třeň u mísenky oranžové chybí. Výtrusný prach je bílý.
Mísenka se objevuje vždy ve skupinách na lesních okrajích a podél lesních cest od července do září v nížinách a pahorkatinách. Často ji lze nalézt na místech narušené lidskou činností a obsahující zbytky dřeva po lesní těžbě. Počet plodniček může být někdy značný. Např. na Opavsku (Hampej 1989) bylo nalezeno 31 plodniček uspořádaných do kruhu při okraji vlhké, jílovité lesní cesty, porušené těžbou dřeva. Podle ústního sdělení slovenského mykologa P. Lizoně, roste tento askomycet a saprotrof s oblibou na nedlouho upravených lesních cestách. Tomu odpovídají i naše zkušenosti. Přiložená fotografie byla pořízena v katastru obce Lažánky (okr. Brno – venkov) na lesní cestě narušené dopravou klád. Z toho, co bylo uvedeno by mohl vzniknout dojem, že jde o houbu zcela běžnou. Nikoliv. Roste pouze roztroušeně a nefruktifikuje každým rokem. Z toho důvodu je v Červeném seznamu hub ČR zařazena mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost – téměř ohrožený druh (NT).
Fytochemický průzkum prokázal, že mísenka kromě zajímavých barevných karotenoidů obsahuje také steroidy, mastné kyseliny, kvarterní aminy, indoly (Wegiel et al., 2001) a další látky (Xu et al., 2011). Nalezen byl také lektin specifický pro fukózu (Kobayashi a Kawagishi, 2014). Ačkoli v současné době není o houbových lektinech ve srovnání s živočišnými a rostlinnými lektiny mnoho známo, dosud nashromážděné poznatky jsou velmi slibné pro několik aplikací v oblastech taxonomie, biomedicíny a molekulární a buněčné biologie (Singh et al., 2010; El-Maradny et al., 2021; Oinam et al., 2022).
Literatura
El-Maradny YA, El-Fakharany EM, Abu-Serie MM, Hashish MH, Selim HS. Lectins purified from medicinal and edible mushrooms: Insights into their antiviral activity against pathogenic viruses. Int J Bilol Macromol. 2021; 179: 239-258.
Hampej J. Mykologické listy, ČSAV Praha, 1989, s. 21-22.
Holec J, Beran M a kol. : Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha 2006.
Jensen SL. On fungal carotenoids and the natural distribution of spirilloxanthin. Phytochemistry, 1965; 4(6), 925-931.
Kobayashi Y, Kawagishi H. Fungal lectins: a growing family. Methods Mol Biol. 2014; 1200: 15-38.
Oinam SD, Senjam SS, Kamei R, Hanjabam JS. The Role of Lectin as Potential Biomarker in Ovarian Cancer. Current Pharm Biotechnol. 2022; 23(4): 478-485.
Singh RS, Bhari R, Kaur HP. (2010). Mushroom lectins: current status and future perspectives. Crit Reviews Biotechnol. 2010; 30(2): 99-126.
Veselý R, Kotlaba F, Pouzar Z. Přehled československých hub,. Academia, Praha 1972.
Wegiel J, Kohlmünzer S. Mycelial Culture of the Fungus Aleuria aurantia and Some of its Metabolites. Pharmaceutical Biology, 2001; 39(2). 108-112.
Xu X, Yan H, Chen J, Zhang X. Bioactive proteins from mushrooms. Biotechnol Advances, 2011; 29(6): 667-674.
