Biologicky
aktivní látky křehutek
Radoslav Patočka, Milada Mičánková,
Jiří Patočka
Křehutky (Psathyrella Sp.) jsou houby, kterým české jméno daly jejich křehké plodnice. Psathyrella je velký rod s asi 400 druhy. Všechny mají kuželovité klobouky, vyklenuté až ploché a jsou silně hygrofánní. Barva jejich klobouků bývá tmavě šedá, hnědá až rezavě hnědá. Lupeny jsou šedé, často se světlým ostřím. Třeň je většinou válcovitý a dutý. Plodnice se zbytky vela nebo bez něj. Křehutky rostou saprotrofně na zbytcích dřeva, na listovém opadu ale také přímo na zemi (Kuo a As, 2011). Výjimkou je u nás velmi vzácná křehutka písečná (Psathyrella ammophila). Jak napovídá druhový název, jde o psamofyt. Ve vnitrozemských písčinách se vyskytuje pouze ojediněle. V ČR je to Národní přírodní památka Váté písky na Bzenecku. Křehutky tvoří tvoří velmi početný rod, obtížný z taxonomického hlediska (Vašutová, 2006).
Křehutka hnědošedá (Psathyrella spadiceogrisea), která je na naší fotografii, je nejedlá houba, která roste v březnu až květnu v listnatých a smíšených lesích. Fotografie byla pořízena v údolí Bílého potoka západně od Veverské Bítýšky. Několik houbiček vyrůstalo v neudržovaném a zastíněném travnaném pásu kolem málo frekventované komunikace. Upřednostňuje vlhká místa. Vytváří plodnice o velikost klobouku 25 až 45 mm s dosti hustými lupeny šedohnědé barvy. Třeň je vysoký 30 až 60 mm vysoký, válcovitý, hladký, barvy bílé, v dospělosti a stáří žloutnoucí. Dužnina má nevýraznou vůni a chuť. Výtrusný prach je hnědý, výtrusy elipsoidní (Mikšík, 2015).
Bioaktivní látky křehutek nejsou dosud dostatečně probádány. Až dosud bylo zjištěno, že obsahují zajímavé lektiny (Kochibe a Matta, 1989; Ueda et al., 1999; Endo et al., 1992) specifické pro N –acetylglukosamin, některé acetyleny (Taha, 2000) jako deka-5,7,9-triynol, (−) hepta-4,6-diyn-2,3-diol, nebo (−) hepta-cis 4-en-6-yn-2,3-diol či kyselinu okta-2,4,6-triynovou a oba isomery (cis/trans) kyseliny dec-2-en-4,6,8-triynoové nebo chlorované anisoly (3,5-dichlor-4-methoxybenzaldehyd a 3,5-dichlor-4-methoxybenzylalkohol). Chlorované deriváty anisolu byly nalezeny i u další hub degradujících dřevní hmotu a způsobujících tzv. bílou hnilobu (Spinnler et al., 1994).
Literatura
Endo T, Ohbayashi H, Kanazawa K, Kochibe N, Kobata A. Carbohydrate binding specificity of immobilized Psathyrella velutina lectin. J Biol Chem. 1992; 267(2): 707-713.
Kochibe N, Matta KL. Purification and properties of an N-acetylglucosamine-specific lectin from Psathyrella velutina mushroom. J Biol Chem. 1989; 264(1): 173-177.
Kuo M, As I. The Genus Psathyrella, 2011. http://www.mushroomexpert.com/psathyrella.html
Mikšík M. 1000 českých a slovenských hub. 1. Praha: nakladatelství Svojtka & Co. s.r.o., 2015. ISBN 978-80-256-1190-6.
Spinnler, H.E., de Jong, E., Mauvais, G. et al. Production of halogenated compounds byBjerkandera adusta . Appl Microbiol Biotechnol 42, 212–221 (1994).
Taha AA. Acetylenes and dichloroanisoles from Psathyrella scobinacea. Phytochemistry, 2000; 55(8): 921-926.
Ueda H, Saitoh T, Kojima K, Ogawa H. Multi-Specificity of a Psathyrella velutina Mushroom Lectin: Heparin/Pectin Binding Occurs at a Site Different from the iV-Acetylglucosamine/iV-Acetylneuraminic Acid-Specific Site. J Biochem. 1999; 126(3): 530-537.
Vašutová M. Předběžný seznam druhů rodu Psathyrella v České republice a na Slovensku, 2006.
