Tato složnokvětá víceletá bylina, kvete brzy na jaře nápadnými žlutými úbory o poloměru 15 až 20 mm, které obsahují až 300 květů. Na noc a při nepříznivém počasí se květy zavírají. Po odkvětu se úbory sklánějí dolů. Plodem je ochmýřená nažka. Podběl se rozrůstá pomocí oddenků. Z nich vyrůstají dva druhy pupenů - z jednoho druhu vyrůstají  stonky s květy, z druhého po odkvětu vyrostou přízemní listy. Kořenový systém podběle je silně rozvětvený. Podběl roste téměř v celé Evropě, v severní Africe i v Asii. Je to rostlina nenáročná, která se uchytí téměř všude: na polích, podél cest, v silničních příkopech, v lomech, na březích řek, potoků a rybníků, ale třeba také na železničních náspech, výsypkách apod.
     K léčivým účelům se používají květní úbory (Flos farfarae) i listy (Folium farfarae). Většina lékopisů uvádí, že květy obsahují slizovité látky, silici, flavonoidy, triterpeny, třísloviny a glykosidní hořčiny, listy a stonky obsahují organické kyseliny, třísloviny, alkaloidy, fytosterony, dextrin, inulin, saponiny, karoteny, vitamin C a minerální látky - hlavně draslík, vápník a zinek, ale neříkají nic o tom, které chemické substance jsou zodpovědné za farmakologické účinky podbělu. Těmto látkám je věnována pozornost až v poslední době (Liu et al. 2006).
     Jednou z prvých chemicky definovaných biologicky aktivních látek izolovaných z podbělu byl tussilagon (Li a Wang 1988), u nějž byl prokázán stimulační účinek na srdce a dýchání. Je to však především látka, která je zodpovědná za protizánětlivé účinky podbělu. Inhibuje totiž produkci oxidu dusnatého a prostaglandinu E2 (PGE2) a mohl by nalézt uplatnění v terapii neuro-zánětlivých nemocí způsobených právě nadprodukcí NO a PGE2 (Lim et al. 2008; Hwangbo et al. 2009). Tussilagon je sesquiterpenoid, podobně jako čínskými autory isolovaný farfaratin (Wang et al. 1989). Sesquiterpenoidy podběle inhubují acyl CoA:diacylglycerol acyltransferázu (DGAT), která je klíčovým enzymem syntézy triglyceridů u eukaryotických organismů (Park et al. 2008). Korejští autoři izolovali z květů podběle terpenoid bisabolonového typu, se strukturou 1α,5α-bisacetoxy-8-angeloyloxy-3β, 4β-epoxy-bisabola-7(14),10-dien-2-onu, který inhiboval syntézu oxidu dusnatého v makrofázích aktivovaných lipopolysacharidy (Ryu et al. 1999). Antioxidační a neuroprotektivní účinky podběle vykazují lipofilní látky, které lze získat extrakcí suché drogy ethylacetátem (Cho et al. 2005). Kromě terpenoidních látek byly mezi nimi nalezeny flavonoidy s vysokým antioxidačním účinkem – quercetin-3-O-β-L-arabinopyranosid a quercetin-3-O-β-D-glukopyranosid (Kim et al. 2006), kyselina 3,4-O-dikaffeoylchinová, kyselina methyl 3,5-O-dikaffeoylchinová, kyselina methyl 4,5-O-dikaffeoylchinová, kyselina 3,5-O-dikaffeoylchinová, kyselina methyl 3-O-kaffeoylchinová, kyselina 3-O-kaffeoylchinová, hyperosid, rutin, kamferol 3-O-β-D-glukopyranosid, quercetin a kamferol (Liu et al. 2007). Ve vodném extraktu jsou obsaženy látky s antimikrobiálním účinkem (Turker a Usta 2008).
     Významnou součásti drogy z květů i listů podběle jsou pyrrolizidinové alkaloidy (Mroczek et al. 2002), skupinu alkaloidů v přírodě velmi rozšířenou (Hartmann a Witte 1996), které činí drogu potenciálně nebezpečnou (Cao et al. 2008). Pyrrolizidinové alkaloidy podbělu by mohly být zodpovědné za ojedinělé nálezy veno-oklusivních onemocnění jater (Sperl et al. 1995)). Některé pyrrolizidinové alkaloidy jsou hepatotoxické (Hong 2009) a opravdu vyvolávají tento druh jaterního poškození (Rasenack et al. 2003). Hlavními pyrrolizidinovými alkaloidy podbělu jsou tussilagin, senkirkin a senecionin (Jiang et al. 2009). Tussilagin je považován za netoxický alkaloid (Lang et al. 2001), ale senkirkin a senecionin, pyrrolizidinové alkaloidy nalezené i v jiných jedovatých rostlinách, zejména starčcích (Senecio), jsou jednoznačně hepatotoxické (Arzt a Mount 1999).

Literatura
Arzt J, Mount ME. Hepatotoxicity associated with pyrrolizidine alkaloid (Crotalaria spp) ingestion  in a horse on Easter Island. Vet Hum Toxicol. 1999; 41: 96-99
Cao Y, Colegate SM, Edgar JA. Safety assessment of food and herbal products containing hepatotoxic pyrrolizidine alkaloids: interlaboratory consistency and the importance of N-oxide determination. Phytochem Anal. 2008; 19: 526-533.
Hartmann T, Witte L. Chemistry, Biology and Chemoecology of the Pyrrolizidine Alkaloides, in Pelletier S. (Ed.) Alkaloids: Chemical & Biological Perspectives,  Pergamon Press, New York, 1995, vol. 9.
Huang HS. Determination of hepatotoxic pyrrolizidine alkaloids in Tussilago farfara L, by gas chromatography – Mass spetrometry. 亞洲大學 2009; 97: 75.
Hwangbo C, Lee HS, Park J, Choe J, Lee JH. The anti-inflammatory effect of tussilagone, from Tussilago farfara, is mediated  by the induction of heme oxygenase-1 in murine macrophages. Int Immunopharmacol. 2009; 9: 1578-1584.
Cho J, Kim HM, Ryu JH, Jeong YS, Lee YS, Jin C. Neuroprotective and antioxidant effects of the ethyl acetate fraction prepared from Tussilago farfara L. Biol Pharm Bull. 2005; 28: 455-460.
Jiang Z, Liu F, Goh JJ, Yu L, Li SF, Ong ES, Ong CN. Determination of senkirkine and senecionine in Tussilago farfara using microwave-assisted extraction and pressurized hot water extraction with liquid chromatography tandem mass spectrometry. Talanta. 2009; 79: 539-546.
Kim MR, Lee JY, Lee HH, Aryal DK, Kim YG, Kim SK, Woo ER, Kang KW. Antioxidative effects of quercetin-glycosides isolated from the flower buds of Tussilago farfara L. Food Chem Toxicol. 2006; 44: 1299-1307.
Lang G, Passreiter CM, Medinilla B, Castillo J, Witte L. Non-toxic pyrrolizidine alkaloids from Eupatorium semialatum. Biochem Syst Ecol. 2001; 29: 143-147.
Lim HJ, Lee HS, Ryu JH. Suppression of inducible nitric oxide synthase and cyclooxygenase-2 expression by tussilagone from Farfarae flos in BV-2 microglial cells. Arch Pharm Res. 2008; 31: 645-652.
Liu KY, Zhang TJ, Gao WY, Chen HX, Zheng YN. Phytochemical and pharmacological research progress in Tussilago farfara. [Article in Chinese] Zhongguo Zhong Yao Za Zhi. 2006; 31: 1837-1841.
Liu YF, Yang XW, Wu B. Studies on chemical constituents in the buds of Tussilago farfara. [Article in Chinese] Zhongguo Zhong Yao Za Zhi. 2007; 32: 2378-2381.
Li YP, Wang YM. Evaluation of tussilagone: a cardiovascular-respiratory stimulant isolated from Chinese herbal medicine. Gen Pharmacol. 1988; 19: 261-263.
Mroczek T, Glowniak K, Wlaszczyk A. Simultaneous determination of N-oxides and free bases of pyrrolizidine alkaloids by cation-exchange solid-phase extraction and ion-pair high-performance liquid chromatography. J Chromatogr A. 2002; 949: 249-262.
Park HR, Yoo MY, Seo JH, Kim IS, Kim NY, Kang JY, Cui L, Lee CS, Lee CH, Lee HS. Sesquiterpenoids isolated from the flower buds of Tussilago farfara L. inhibit diacylglycerol acyltransferase. J Agric Food Chem. 2008; 56: 10493-10497.
Rasenack R, Müller C, Kleinschmidt M, Rasenack J, Wiedenfeld H. Veno-occlusive disease in a fetus caused by pyrrolizidine alkaloids of food origin. Fetal Diagn Ther. 2003; 18: 223-225.
Ryu JH, Jeong YS, Sohn DH. A new bisabolene epoxide from Tussilago farfara, and inhibition of nitric oxide synthesis in LPS-activated macrophages. J Nat Prod. 1999; 62: 1437-1438.
Sperl W, Stuppner H, Gassner I, Judmaier W, Dietze O, Vogel W. Reversible hepatic veno-occlusive disease in an infant after consumption of pyrrolizidine-containing herbal tea. Eur J Pediatr. 1995; 154: 112-116.
Turker AU, Usta C. Biological screening of some Turkish medicinal plant extracts for antimicrobial and toxicity activities. Nat Prod Res. 2008; 22: 136-146.
Wang CD, Takayanagi H, Mi CF, Qiao BL, Yang J, Zheng QT, He CH. Chemical studies of flower buds of Tussilago farfara L. [Article in Chinese] Yao Xue Xue Bao. 1989; 24: 913-916.