Rod Russelia (Scrophulariaceae, krtičníkovité) zahrnuje cca 20-50 druhů (v závislosti na taxonomickém pojetí), všechny rostou v Americe. Jméno získala Russelia podle anglického lékaře a přírodovědce Alexandera Russela (1715-1768). K nejznámějším patří druh Russelia equisetiformis Schltdl. & Cham. (russelie přesličkovitá), který pochází z Mexika, Kuby a Guatemaly. Rostliny jsou 50-100 cm vysoké polokeře s dlouhými tenkými převislými větévkami. Listy jsou redukované v šupiny a asimilační funkci tak přebírají stonky. Rostliny pak celkovým vzhledem připomínají přesličky, odtud druhové jméno (Equisetum = přeslička). Květy jsou až 2,5 cm dlouhé, trubkovité, šarlatově červené; opylují je kolibříci. Podle převislých větévek se záplavou červených květů bývá rostlina nazývána korálový déšť, v angličtině coral fountain, coral plant či firecracker (Carlson, 1957; Hieke, 2003; Kunte a Zelený, 2009).
Rostlina obsahuje flavonoidy a další fenolické látky, kardioaktivní glykosidy a triterpenoidy lupanového typu (lupeol, betulin, betulinová kys.). Z flavonoidů jsou zastoupeny apigenin, luteolin, vitexin, orientin a jejich glykosidy, z fenolických látek russetinol a russelianosid A. Tradičně se využívá pro svůj protizánětlivý, analgetický a antimikrobiální účinek (Awe et al., 2008; Johnson et al., 2011; Kolawole et al., 2007). Studie na zvířatech potvrdily některé účinky obsahových látek R. equisetiformis na organismus. Ve studii na myších byl v různých testech zjištěn silný antinociceptivní účinek. Za tento účinek zodpovídají především russetinol a russelianosid A (Awe et al., 2011). In vitro i in vivo v experimentu na potkanech byl prokázán antioxidační účinek a stabilizační účinek obsahových látek russelie na buněčné membrány krevních buněk, zejména erytrocytů, tím působí proti hemolýze (Awe et al., 2009). Russelie má také protizánětlivý a analgetický účinek (Awe et al., 2006). Obsahové látky russelie snižují produkci NO, a to inhibicí NO-syntázy (Ochi et al., 2012). K dalším účinkům patří tlumivý vliv na centrální nervový systém. V experimentu na myších extrakt z russelie prodlužoval účinek fenobarbitalu a snižoval účinek amfetaminu (Kolawole et al., 2007). Zajímavý a perspektivní je také pozitivní účinek na růst vlasů. V experimentu na potkanech byl zaznamenán zvýšený růst chlupů po aplikaci extraktu z russelie, dochází zde ke zlepšení prokrvení a výživy vlasových folikulů. Za tento účinek pravděpodobně zodpovídají triterpeny a flavonoidy (Awe a Makinde, 2009). Obsahové látky russelie, zejména fenolické látky a triterpenoidy, mají na organismus řadu účinků. Další výzkum je tedy perspektivní.
Literatura Awe EO, Makinde JM, Olajide OA, Wakeel OK. Membrane stabilizing activity: a possible mechanism of action for the anti-inflammatory and analgesic properties of Russelia equisetiformis. Int J Pharmacol. 2006; 2: 447-450. Awe EO, Adeloye A, Idowu T, Olajide OA, Makinde J. Antinociceptive effect of Russelia equisetiformis leave extracts: Identification of its active constituents. Phytomedicine. 2008; 15: 301-305. Awe EO, Makinde JM, Adeloye OA, Banjoko SO. Membrane stabilizing activity of Russelia equisetiformis Schlecht & Chan. J Nat Prod. 2009; 2: 3-9. Awe EO, Makinde J. The hair growth promoting effect of Russelia equisetiformis (Schclect & Chan). J Nat Prod. 2009, 2: 70-73. Carlson MC. Monograph of the Genus Russelia (Scrophulariaceae). Fieldiana: Botany 1957; 29: 231-292. Chicago Natural History Museum 1957. Hieke K. Atlas pokojových rostlin. Nakladatelství Jan Vašut Praha 2003. Johnson CE, Lin L-Z, Harnly JM, Oladeinde FO, Kinyua AM, Michelin R, Bronner Y. Identification of the Phenolic Components of Vernonia amygdalina and Russelia equisetiformis. J Nat Prod. 2011; 4: 57-64. Kolawole OT, Makinde JM, Olajide OA. Central nervous systém depressant activity of Russelia equisetiformis. NJPS. 2007; 22: 59-63. Kunte L, Zelený V. Okrasné rostliny tropů a subtropů. Grada Praha 2009. Ochi M, Matsumani K, Otsuka H, Takeda Y. A new iridoid glycoside and NO production inhibitory activity of compounds isolated from Russelia equisetiformis. J Nat Med. 2012; 66: 227–232.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
