Proč není rozumné spát pod upasovým stromem
Jiří Patočka

I hvězdy schvátí bledý děs,
chví balvan se i zem,
červ do křoví a do zdi vlez,
když Bůh jde v hněvu svém.
Však pod bleskem-li neschýlí
se Upasový strom,
van lehký hravě docílí,
co nedokázal hrom!

Úryvek z básně Strom na Rivelinu (Ebenezer Elliot - 1781-1849).

Důvod, proč není radno spát či dokonce jen odpočívat pod upasovým stromem (Antiaris toxicaria Leschen) je ten, že celý strom je prudce jedovatý. Na Jávě se z latexu tohoto stromu připravuje pověstný šípový jed zvaný upas radja nebo upas tieuté tjette. Pověst tohoto mohutného, až 40 m vysokého neopadavého listnáče, je hrůzostrašná. Když zprávy o něm dorazily do Evropy, vyvolaly zděšení. Domorodci tvrdili, že usmrtí každého, kdo se k němu jen přiblíží a usnout pod ním znamená jistou smrt.

Není proto divu že v Oxford English Dictionary byl upasový strom popisován jako „ … a fabulous tree alleged to have existed in Java with properties so poisonous as to destroy all animal and vegetable life to a distance of fifteen or sixteen miles around it“. Svou pozornost upasovému stromu věnoval i Alexandr Puškin (1799-1837). Tento ruský básník napsal roce 1828 báseň „Ančar“, ve které líčí upas jako strom nasycený jedem, v jehož okolí nepobývá žádný živý tvor.
Upasový strom patří do čeledi morušovitých (Moraceae) a rod Antiaria má čtyři druhy rostoucí kromě Jávy a Bornea také v tropické Africe. Nejjedovatější je latex, vytékající při naříznutí kůry a také kůra samotná. Kontakt s ní způsobuje nepříjemné, obtížně se hojící dermatitidy. Hlavními toxickými principy upasového stromu jsou tzv. kardenolidy, látky se specifickým účinkem na srdce. Zvyšují sílu a rychlost kontrakce srdečního svalu a vyvolávají změny v elektrické aktivitě srdce, zejména zpomalení síňo-komorového převodu. Jsou obsaženy v řadě rostlin a v medicíně jsou používány jako léky. Letální dávka způsobí zástavu srdce v systole. Kardenolidy upasové stromu jsou tvořeny několika dosud málo prozkoumanými steroidními glykosidy zvanými toxicariosidy. Ty patří mezi nejsilnější známé srdeční jedy (Trends in Ecology and Evolution 20, 285, 2005).