Vlčí mák: Bylina spánku a symbol nového
života a válečných veteránů
MUDr. Bohumír Plucar
Mák vlčí - Papaver rhoeas - je jednoletá, hustě štětinatá, 20 – 90 cm vysoká bylina. Spodní listy má řapíkaté, horní téměř přisedlé, podlouhlé. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách, korunní lístky jsou červené, na bázi často s tmavofialovou až černou skvrnou. Plodem je 1 – 2cm dlouhá vejcovitá tobolka. Je to docela častý plevel v obilných polích, dále roste na okrajích cest, rumištích, úhorech a dalších podobných, lidmi ovlivněných stanovištích. Roste převážně v nižších polohách na slunných místech. Vlčí mák je všeobecně známá květina, která má mnoho krásných lidových názvů, jako ohníček, červánčí, Maková panenka, panenka, pleskánek a další. Ovšem mák, který známe třeba z makových buchet, není vyroben ze semen tohoto druhu, nýbrž jeho příbuzného máku setého, ze kterého se vyrábí také opium. Sušené korunní lístky vlčího máku se využívají v lidovém léčitelství i v lékařství.
Droga působí tlumivě na dýchací centra, takže je oblíbeným prostředkem proti kašli nebo chrapotu a vůbec při chorobách dýchacích cest (angína, bronchiální astma, akutní katar průdušek). Obsahuje řadu alkaloidů. Hlavním alkaloidem je rhoeadin (asi 0,06 %) a dále alkaloidy allokryptopin, berberin, koptisin, papaverin a další. Vedle toho jsou přítomny antokyanová barviva cyanin a mekocyanin, slizové látky, třísloviny, cukry a kyselina mekonová. Přítomné alkaloidy mírně tiší bolest a způsobují uklidnění, rhoeadin vyvolává křeče. Při předávkování se otrava projevuje zvracením, únavou, bolestmi břicha, v těžších případech se dostavují křeče a bezvědomí. Mák vlčí byl v minulosti užíván jako náhražka opia.
Jak se stal vlčí mák symbolem válečných veteránů? 11. listopadu 1918 v 11 hodin a 11 minut zazněla poslední salva při podpisu příměří na konci I. světové války. Hrůzy této války zůstaly tak hluboce vryty ve vědomí účastníků, že poté, co válka skončila, byl 11. listopad vyhlášen Dnem válečných veteránů. Symbolem tohoto dne se stal vlčí mák jako symbol nového života.
K rozšíření vlčího máku jako symbolu zmařených životů vojáků dopomohla báseňVe flanderských polích podplukovníka Johna McCrae. Byl dělostřeleckým veteránem z búrských válek v Jižní Africe a za 1. světové války byl členem kanadských zdravotnických služeb. Jeho současníci ho popisovali jako osobu s okem střelce, rukou chirurga a od dubna 1915 s duší básníka. 22. dubna 1915 použili Němci poprvé bojový plyn u města Ypres v oblast Flander. Podle svědectví účastníků „…peklo trvalo 17 dní.“ Po opakovaných nepřátelských útocích ošetřoval podplukovník McCrae v obvazišti na břehu kanálu Yser stovky raněných z řad Kanaďanů, Britů, Indů, Francouzů i Němců a zároveň mohl sledovat ze svého úkrytu, jak se naproti obvazišti na polním hřbitově rychle rozrůstají řady křížů. Dalšího večera McCrae během svého odpočinku poslouchal zpěv skřivanů a viděl vlčí máky, které vyrazily ze zákopů a hrobů před ním. John McCrae, naučený psát pouze lékařské recepty, ventiloval svá muka 13 linkami textu, načmáranými na cáru papíru. Ale ještě jednu roli hraje vlčí mák v básni. Mák je známý jako symbol spánku. Poslední verš básně může ukazovat na tento fakt: Neměli bychom spát, ačkoliv máky rostou, na polích flanderských. Podplukovník John McCrae umírá na zápal plic 28. ledna 1918 ve Wimereux, poblíž Boulogne ve Francii ve věku 44 let.
Po celou historii válčení se říká, že právě na bojištích a na hrobech jako symbol krve vždy vyraší rudé vlčí máky. Vysvětlení je jednoduché. Vlčí máky kvetou v době, kdy jiné rostliny v okolí jsou mrtvé. Semena vlčích máků odpočívají v půdě řadu let a když nejsou nablízku konkurenční rostliny, vyraší. A právě půda na bojištích rozbrázděných a přerytých bombami a granáty, se silnou koncentrací vápence ze zdevastovaných budov působí jako katalyzátor pro vyrašení vlčích máků. V květnu 1915, kdy McCrae psal svou báseň, rozkvetlo takové množství vlčích máků, jaké zde předtím nikdo neviděl.
