Belladonnové alkaloidy: Atropin a skopolamin
Kristýna Švecová
Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích
Atropin a skopolamin
patří mezi parasympatolytika (spasmolytika), což jsou léčiva blokující
cholinergentí receptory v cílových orgánech, a tím bránící acetylcholinu
v účinku. Jsou podávána k odstranění spasmů gastrointestinálního
traktu, močových cest, k rozšíření zornic-mydriatika. Také se používají
k úpravě poruch srdečního rytmu (2).
See:https://www.researchgate.net/publication/317065277_ATROPINE_AND_ATROPINE-LIKE_SUBSTANCES_USABLE_IN_WARFARE
Atropin je alkaloid získávaný z četných
lilkovitých rostlin (solanaceí), zejména z Atropa belladonna (rulíku),
Hyosycyamus niger (blínu) a Datura stramonium (durmanu). Je to ester tropinu a
kyseliny tropové. V uvedených rostlinách se v rozdílných množstvích
vyskytuje i skopolamin (hyoscin), který je chemicky v řadě hledisek i
účinkem blízký atropinu (1). Centrálně atropin značně dráždí, působí velké
vzrušení a teprve po velkých dávkách ochrnuje. Zvyšuje dynamogenii, touhu po
pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové
halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohotné, grandiosní, létání,
ježdění, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi. Atropin dovede na
chvíli odstranit příznaky schizofrenního syndromu. Byl viněn z působení
amnésií, byl-li podáván před chirurgickým zákrokem. Přesné pokusy to vyvrátily
(4). Atropin je lék velké terapeutické šíře. Léčebné dávky jsou příliš malé. Za
minimální smrtnou dávku se považuje 0,1g. U dětí byla pozorována smrt po požití
pěti rulíkových bobulí, ale bylo zachráněno dítě, které jich požilo dvacet.
Děti a starší lidé vůbec snášejí atropin lépe než mladí lidé (3). Zvířata jsou
proti atropinu odolnější než člověk, snad rychlým odbouráváním jedu v séru
(4).
Po požití rulíkových bobulí nebo očních kapek
(omylem) se vyvíjí otrava, která může působit velmi dramaticky. (1) Uvádím pár
zajímavých otrav, např. otravu atropinovými očními kapkami, které se matce
vylily do kabelky a vsákly do pečiva, jež požilo děcko (4) nebo případ, kdy
pěstitel léčivek zapomněl v kapse několik semen durmanu a později je snědl
s buchtami, které vložil bez obalu do této kapsy (7). Další případ
27letého muže, v jehož objektivní anamnéze byla mírná zmatenost, ve
fyzikálním vyšetření dominovala široká symetrická mydriáza. Byla prokázána
otrava atropinem. Jako zdroj alkaloidu byl zjištěn mák, kontaminovaný semeny
blínu černého, v pečivu podávaném v závodní jídelně (6).
Prognóza je však téměř vždycky dobrá, protože
ani stonásobek až dvěstěnásobek terapeutické dávky nemusí vyústit letálně (1),
což dokazuje také sebevražedný pokus otravy
140 tabletami Bellafolinu, tj. 0,035g atropinu. Delirium trvalo 33hodin
(8). Charakteristické příznaky jsou zčervenání kůže, sucho v ústech,
poruchy akomodace, mydriáza a tachykardie. Krevní tlak se většinou mění jen
málo. Při vyšších dávkách se vyvíjejí psychické alterace, např. zmatenost nebo
psychotické stavy, zejména manické stavy s halucinacemi. Po tomto stadiu
se může vyvinout dlouhodobé bezvědomí. Následkem snížené sekrece potu se může
zvýšit tělesná teplota (hypertermie) a pravděpodobně proto se zvyšuje prokrvení
kůže. Proto se také otrava atropinem může zaměnit s infekčním onemocněním.
Centrální útlum dechu, který někdy nastává, ohrožuje život-terapie intoxikace
vyžaduje především fyzikální opatření snižující zvýšenou tělesnou teplotu,
řízené dýchání při poruše dechu a intravenózní injekce benzodiazepinů, např.
diazepamu při stavech excitace. Příznaky otravy snižuje podání fyzostigminu,
který má i centrální cholinomimetické účinky (1).
Atropin se
také využívá jako funkční antidotum. Pro první pomoc je v armádě zaveden
autoinjektor Combopen, obsahující atropin s obidoxinem a jako
antikonvulzivum autoinjektor s diazepamem. Pro lékařskou pomoc je zaveden
Chonol 1(atropin) a chonol 2 (benaktyzin) (5).
Skopolamin,
jakožto ester skopinu a kyselinu tropové, je atropinu chemicky blízce příbuzný.
Pouze levotočivá forma skopolaminu je účinná, tak je tomu i u atropinu.
Skopolamin působí na vegetativní orgány kvalitativně stejně jako atropin,
některé z kvantitativních rozdílů jsou však značné. Zatímco účinky na oko
a sekreci slin jsou dokonce silnější než je po stejné dávce atropinu, působí
skopolamin jen slabě na tepovou frekvenci a na funkci břišních orgánů.
V účincích na CNS stojí na rozdíl od atropinu v popředí tlumivé
účinky, které se dají využít v profylaxi zvracení při kinetózách.
Skopolamin proniká do mozku snáze a rychleji než atropin, protože vyšší podíl
dávky je ve formě lipofilní báze.
Také při
intoxikaci stojí v popředí příznaky centrálního útlumu. Po vyšších dávkách
se vyvíjí hluboké kóma. Oční příznaky jsou stejné jako po atropinu. Kůže je
sice suchá, ale následkem útlumu dechového centra bývá spíše cyanotická než
zarudlá. Při terapii intoxikace stojí v popředí nutnost překonat útlum dechového
centra. Nověji se objevily údaje o otravách u mladistvých, kteří užili jako
„náhražku LSD“ květy lilkovité rostliny Brugmansia sp. („andělské trubky“).
Tato ozdobní zahradní rostlina obsahuje skopolamin v množství zhruba 2 mg
v jednom květu. V určitém dávkovém rozsahu se centrální příznaky
otravy projevují jako zmatenost a halucinace. Středověké „létání čarodějnic“
mělo podle všeho za podklad užití přípravků lilkovitých rostlin (1).
Někdo již po zlomcích mg reaguje značnou
psychickou tupostí, po případě spánkem. Při tom však může odpovídat na otázky
značně rychle, dokonce tak, že nevzniká korekce autokritikou. Ukázalo se, že
tohoto zjevu nelze použít k dosažení pravdivé výpovědi, poněvadž se takto
může přiznat k trestnímu činu nejen pachatel, nýbrž každý, kdo na tento
čin kladně pomyslil (4). Historik Tomáš Bursík z Úřadu pro dokumentaci a
vyšetřování zločinů komunismu říká, že skopolamin a atropin podávala Státní
bezpečnost politickým vězňům, kteří nechtěli vypovídat. Látka byla píchnuta
bývalému tajemníkovi prezidenta Beneše doktoru Sýkorovi, který údajně měl podle
představ StB zcizit část Benešova archivu a ukrýt ho. Potřebovali z něj
dostat, kde se to nalézá, proto byl použit skopolamin. Dnes se užívá
skopolaminu jako sedativa motorického neklidu u duševních chorob, dále
s velmi dobrým výsledkem u kinetóz, mořské nemoci, u letecké nevolnosti.
K solanceím patří také pokřín Mandragora officinalis, její toxikologický
význam je dnes nepatrný. K otravě by mohlo dojít tehdy, kdyby si někdo
z ní vyrobil „kouzelný nápoj“. Otrava by se podobala otravě atropinové.
Ololiuqui jsou semena, z nichž připravují američtí Indiáni v Oaxace
omamný nápoj, zvaný piule. Otrava ololiuqui připomíná otravu skopolaminovou
(4).
Použitá literatura:
1) H.
Lüllmann, K. Mohr, M. Wehling:
Farmakologie a toxikologie, překlad 15.,
Grada avicenum, 2004
2) S.Kocinková,
Z.Šterbáková: Přehled nejpoužívanějších léčiv, Informatorium, 2003
3) M.
Straková, M. Maderová: Nezvyklá citlivost na belladonu u osmiletého chlapce,
Prakt. Lékař 45, 1965
4) O.
Riedl, V. Vondráček a spol.: Klinická toxikologie, Avicenum, 1971
5) J.
Patočka a kolektiv: Vojenská toxikologie, Grada avicenum, 2004
6) Česká
lékařská společnost J. Ev. Purkyně, Vnitřní lékařství: Záhada mydriatických
zornic, 46,2000, No.11, p. 808-810
7) V.
Jirásek, R. Zadina, Z. Blažek, L. Jiřincová: Naše jedovaté rostliny, ČSAV,
Praha 1956
8) M.
Bondy: Otrava 140násobnou dávkou Bellafolinu, čas. Lék.čes. 64, 1925