Jodové kontrastní látky lze rozdělit na dva základní typy na základě jejich disociace ve vodném roztoku a to na látky ionické a neionické. Ionické v roztoku disociují na elektricky nabité kladné a záporné ionty (např. Telebrix). Neionické jsou elektricky neutrální (např. Iomeron). Tyto látky jsou nefrotropní a z 99 % se vylučují ledvinami. Nežádoucím účinkem jodových kontrastních látek je jejich nefrotoxicita, která se projeví jako nefropatie.
     Nefropatie indukovaná kontrastní látkou (contrast medium induced nephropathy) je v současné době třetí nejčastější příčinou akutního selhání ledvin u hospitalizovaných nemocných. Nefropatie indukovaná kontrastní látkou je definována jako akutní zhoršení renální funkce, které se projeví absolutním zvýšením sérové koncentrace kreatininu o > 44,2 µmol/l či jejím relativním zvýšením alespoň o 25 % oproti vstupní hodnotě. Ke zvýšení dochází během 48–72 hodin, ale může pokračovat ještě v průběhu dalších 3–5 dní.
     Ledviny nezatěžuje pouze toxicita podávané kontrastní látky, ale uplatňuje se zde celá řada dalších faktorů, z nichž nejdůležitější roli hraje dehydratace, vyšší věk nemocných, další léky a diabetes mellitus. Významným opatřením, které podstatně snižuje frekvenci výskytu nefropatie indukované kontrastní látkou, je adekvátní a včasná hydratace nemocných fyziologickým roztokem a racionální indikace a provádění intervenčních výkonů.