Jako botanik se zasloužil o objev rostlin s největšími květy světa. Raflésie nemají stonek, listy ani kořeny, ba ani zelené barvivo chlorofyl. Samy nejsou schopny fotosyntézy, proto parazitují na popínavých stromových liánách rodu Tetrastigma, od nichž získávají vodu i všechny živiny. Co však nelze přehlédnout, je jejich květ. Je cihlově červený, s menšími bílými skvrnami a dosahuje průměru až 1,2 metru a hmotnosti do 10 kilogramů. Největší z nich je Rafflesia arnoldii. Květ raflésií má pět kožovitých listenů, které obklopují centrální kalich, na jehož dně je kruhovitý disk. Na disku vyrůstají velké hroty, jejichž tvar je charakteristický pro každý druh raflésie. Těch je v současné době známo asi 15 (Meijer, 1984). Pod okrajem disku jsou umístěny pohlavní orgány rostliny.
     Několik měsíců před rozvinutím květu, začíná vyrůstat v místech, kde se liána dotýká země, malý pupen. Ten stále roste a pět měsíců před rozvinutím květu má průměr asi 10 cm. Před úplným rozvinutím má již 25 centimetrů a vypadá jako hlávka modrého zelí. Když se květ raflésie otevře, zalije se okolní prales odporným puchem rozkládající se mršiny. Ten má za úkol přilákat hmyzí opylovače (Banziger, 1991).
     Metrové květy raflésií jsou jednopohlavné. Rostlina vytváří oddělené květy samčí a samičí a pro úspěšné opylení je třeba přenést pyl ze samčích květů na květy samičí. To musí zvládnout opylovači, nejčastěji různé druhy much (Beaman et al., 1988). Mají na to asi týden. Po týdnu se celý květ změní v zahnívající hromádku rostlinného materiálu. Protože ne vždy kvetou samčí a samičí květy ve stejnou dobu, část květů zůstane neopýlena a nevyvinou se z nich žádné plody. Je-li však opýlení úspěšné, uvnitř samičího květu se vyvine 12-15 centimetrů velký kulovitý plod, který je naplněn smětanově zabarvenou olejovitou dužinou, která obklopuje asi tisícovku drobných semen (Ernst, 1913). Plody se živí lesní zvěř, která tak roznáší semena do okolního pralesa (Emmons  et al., 1991). Většina druhů raflésií byla v roce 1997 zařazena do Červeného seznamu ohrožených rostlin IUCN. Malajská vláda šla ještě dále a prohlásila za chráněnou nejen raflésii, ale také její hostitelskou liánu, bez níž by tyto bří květy nemohly existovat.
     Raflésie hrají úlohu také jako zdroj léčivých látek v tradiční medicíně obyvatel Indonézie (Majid et al., 1995; Ong et al., 2012). V poslední době byly v těchto rostlinách objeveny biologicky aktivní fenoly (fenolické kyseliny, flavonoidy, katechiny),  alkaloidy (nikotin, kofein)  (Sofiyanti et al., 2008), taniny a fenylpropanoidy (Kanchanapoom et al., 2008). Významnou vlastností Raflésií je jejich schopnost urychlovat hojení ran (Beers, 2013), která byla potvrzena i moderním výzkumem (Abdulla et al., 2009). Dosud není známo, které obsahové látky faflésií jsou za to odpovědné.