Tenzidy nebo-li povrchově aktivní látky, které jsou  součástí čisticích prostředků, mají bezprostřední vliv na každého z nás, zejména na tu část jedinců, která neustále čistí a umývá vše ve svém okolí. Praním či čištěním se jen špína transportuje působením energie a vody z místa na místo. Spolu s pracím prostředkem přechází nečistota přes čistírnu odpadních vod do ekosystému (Šmidrkal, 1999).

Dezinfekční prostředky a účinné látky v pracích a čisticích prostředcích sice zabíjejí patogenní mikroorganismy, ale zároveň  s nimi ničí i přirozené mikroorganismy, čímž oslabují náš imunitní systém. Navíc také ničí mikroorganismy, které jsou potřebné pro rozklad odpadních vod v čistírnách odpadních vod (Enviromentálně šetrné uklízení, 2016).

Alergická reakce může být způsobena jakoukoliv látkou, ale existují látky, které ji způsobují prokazatelně a častěji. Mezi tyto látky se řadí aromatické a konzervační látky, které můžeme nalézt v pracích a čisticích prostředcích či osvěžovačích vzduchu 

(Enviromentálně šetrné uklízení, 2016). 

Toxické látky obsažené v chemických látkách můžeme zařadit  mezi karcinogenogeny, hormonální disruptory či neurotoxiny. Karcinogeny podporují rakovinné bujení v tkáních, hormonální disruptory porušují hormonální rovnováhu. Imitují lidské hormony a vysílají falešné signály, přičemž způsobují mnoho zdravotních obtíží, snižují plodnost, způsobují předčasnou pubertu, potraty, menstruační problémy a ADHD. Neurotoxiny nepříznivě působí na nervový systém, oslabují obranyschopnost, snižují IQ, zapříčiňují bolesti hlavy, únavu a alergie (Švestková, 2011).

Detergenty jsou obzvláště nebezpečné pro děti. Některé čisticí prostředky mohu zapříčinit poleptání kůže. Tedy obzvláště prostředky určené k čištění potrubí nebo skvrn, ale také dezinfekční prostředky, mezi které seřadí napříkladSavo. Velmi často se také stává, že malé děti požijí čisticí prostředky. V tom případě nastane poškození sliznice GIT a rozpad erytrocytů (Strunecká, Patočka, 2011).

TRIKLOSAN

Triklosan je chlorovaná látka, vyrobená synteticky, s antibakteriálními a protiplísňovými účinky. Často se přidává do čisticích prostředků v dávce 0,15 -  0,30 %. Jeho použití například do hraček, pytlů do koše či ponožek není výjimkou (Strunecká, Patočka, 2012). Pouze v Evropě se spotřebuje 350 tun triklosanu za jeden rok (Strunecká, Patočka, 2011). Bylo zjištěno, že triklosan působí jako endokrinní disruptor v koncetraci, která je schválená pro užití člověkem. Pokud se tato chemická látka používá v domácnostech, může proniknout do povrchových vod, kde reaguje s volným chlorem a vzniká menší množství nebezpečných látek, jako je například 2,4 – dichlorfenol. Velké množství těchto nebezpečných sloučenin se přemění vlivem slunečního záření v další sloučeniny, zejména dioxiny. Dioxiny jsou velmi jedovaté a silné endokrinní disruptory(Strunecká, Patočka, 2012).

Triklosan patří mezi sedm hlavních látek, které kontaminují povrchové vody v Evropě i v USA. V USA se dokonce nachází v městských vodárnách, rozpouští se v tucích a může se po dlouhou dobu akumulovat v tkáních člověka. Dokonce byl objeven v mateřském mléce.Triklosan prokazuje dráždivé účinky CNS a má negativní vliv na imunitní systém člověka. Vyskytují se obavy, že nepřiměřené užívání triklosanu povede ke vzniku  rezistentních kmenů bakterií. Pokud se příliš naředí dezinfekční prostředek, část bakterií přežije a navíc se stanou rezistentními vůči některým antibiotikům (Strunecká, Patočka, 2012).

FENOL

 Fenol patří mezi běžně se v přírodě vyskytující organické sloučeniny. Přirozené fenoly jsou produkovány mikroorganismy, rostlinami, zvířaty i lidmi. Fenol je bílá bezbarvá látka s výrazným sladkým zápachem (Přibylová a kol., 2014). Tato látka je složkou mnoha výrobků, například léků, hygienický prostředků, uzenin či detergentů(Strunecká, Patočka, 2011; Přibylová a kol., 2014). Jedinec je exponován fenolem vdechnutím, pozřením či kontaktem s kůží. Citliví jedinci mohou reagovat již na poměrně nízké koncentrace fenolu. Mezi nežádoucí účinky fenolu patří podráždění dýchacích cesta očí, srdeční arytmie, poškození jater a ledvin (Strunecká, Patočka, 2011). Fenol  má  také mutagenní účinky (Přibylová a kol., 2014).

FORMALDEHYD

Formaldehyd je organická látka, která je základní surovinou pro výrobu různých chemických látek (barvy, laky, lepidla, mořidla, pesticidy).Za normálních podmínek se vyskytuje v plynné  formě a má charakteristický zápach. Téměř  90 % této látky se nachází v atmosféře, zde vzniká oxidací uhlovodíků. Ve vodě ani v půdě se nekumuluje, poněvadž je okamžitě organismy biologicky rozkládán. Jedinec může formaldehyd vdechnout, pozřít či si kontaminovat kůži. Při nízkých koncentracích vzniká podráždění sliznic horních dýchacích cest. S výší koncentrace se zvyšují i nežádoucí účinky, mezi které patří například edémy 

a záněty plic až smrt. Bývá příčinou ekzémů i  různorodých alergických reakcí. Pokud je součástí lepidel, dochází k jeho odpařování, například z koberců a dřevotřískového nábytku. Využívá se při sterilizaci lékařských nástrojů (Petrlík, Válek, 2014). Co se týče čisticích prostředků, nejčastěji se objevuje ve WC deodorantech, jelikož usmrcuje viry i bakterie. Formaldehyd patří do skupiny podezřelých karcinogenů (Strunecká, Patočka, 2011). 

AMONIAK

Amoniak je bezbarvý plyn charakterizovaný svým silně čpícím zápachem. Je součástí hnojiv v zemědělství. V 5 – 10 % koncentraci se přidává do detergentů. Amoniak má dráždivé a žíravé vlastnosti. Při nízké koncentraci způsobuje podráždění horních cest dýchacích a při vyšších zánět kůže, očí a plic. Dlouhodobá expozice amoniakem směřuje k chronickým onemocněním dýchacích cest a očí. Na vodní organizmy působí vysoce toxicky 

(Petrlík a kol., 2014; Ekologické prací a čisticí prostředky, 2016).

SYNTETICKÉ VONNÉ LÁTKY

Téměř 95 % chemických látek aplikovaných ve vůních jsou syntetické sloučeniny pocházející z ropy. Tyto látky jsou potvrzené karcinogeny a mají toxické účinky. Vonné látky jsou součástí mnoha čisticích prostředků a aviváží. U citlivých jedinců mohou zapříčinit alergii, astma, bolest hlavy či ekzémy (Švestková, 2011).

DIETHANOLAMIN (DEA) A TRIETHANOLAMIN (TEA)

Tyto látky jsou součástí univerzálních čisticích prostředků. Pokud se setkají s dusitany, dojde k reakci, vzniknou nitrosaminy, což jsou karcinogenní látky a snadno procházejí skrz kůži (Švestková, 2012).

CITRON

Kyselina citronová působí antibakteriálně a dezinfekčně. Citron se hodí pro úklid koupelny i kuchyně. Odstraňuje vodní kámen z vodovodní baterie, odolné skvrny v kuchyni či lze jeho šťávu  přidat do mycího prostředku určeného pro myčky nádobí, abychom lépe odstranili mastnotu z nádobí (Eko úklid, 2016). 

OCET

Ocet pomůže proti mastným skvrnám a také odstraní vodní kámen. Můžeme s ním dezinfikovat myčku či odstraňovat plísně na zdi (Eko úklid, 2016). Ocet lze přidávat do pračky proti vodnímu kameni a jeho dezinfekčním účinkům. Také  ho lze použít na úklid koupelny,  kdy ho smícháme s citronovou šťávou a vodou (Octem proti vodnímu kameni, 2011).

JEDLÁ SODA

Jedlá soda si poradí s mastnotou a připáleninami či usazeninami od kávy nebo čaje

(Eko úklid, 2016). Pokud potřebujeme odstranit zápachy z lednice či mikrovlnné trouby velice dobře nám poslouží jedlá soda. Lze ji smíchat s octem a použít na čištění keramických povrchů, dřezů, sprchy či pečící trouby. Soda se hodí i pro lepší odstranění skvrn a zápachu z prádla (Jedlá soda – eko čisticí prostředek, 2011).

Domnívám se, že není možné přestat používat veškeré komerční čisticí prostředky, ale je možné jejich spotřebu snížit. Ne vždy je nutné používat detergenty, existuje i jiné řešení. Například lze využít švédskou utěrku z mikrovlákna, která se namáčí pouze do teplé vody a  svou práci odvede stejně dobře jako jakýkoliv saponát. Nebo lze použít výše uvedené přírodní látky jako je citron, ocet či jedlá soda. Dobrou alternativou je i parní čistič. Pokud množství chemický látek alespoň omezíme, chráníme tím nejenom své zdraví, ale i životní prostředí a navíc je to pro nás ekonomicky výhodné.

STRUNECKÁ, Anna a Jiří PATOČKA. 2012. Doba jedová 2. Vyd. 1. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-555-8.

STRUNECKÁ, Anna a Jiří PATOČKA. 2011. Doba jedová. Vyd. 1. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-469-8.  

PETRLÍK, Jindřich a Petr VÁLEK. 2014. Formaldehyd. In: Arnika [online]. Praha [cit. 2016-11-04]. Dostupné z: http://arnika.org/formaldehyd

Environmentálně šetrné uklízení. 2016. Veronica [online]. Brno [cit. 2016-11-04]. Dostupné z: http://www.veronica.cz/?id=304

ŠMIDRKAL, Jan. 1999. Tenzidy a detergenty dnes. Chemické listy. 1999(93), 421 - 427.

PŘIBYLOVÁ, Jarmila, Ladislav KLEGER a Petr VÁLEK. 2014. Fenoly. In: Arnika [online]. Praha [cit. 2016-11-04]. Dostupné z: http://arnika.org/fenoly

Eko úklid [online]. 2016. Bratislava [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://www.ekologickyuklid.eu/clanky

Jedlá soda - eko čisticí prostředek. 2011. Ekoživot.cz [online].  [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://www.ekozivot.cz/ekodomacnost/jedla-soda-ekologicky-cistici-prostredek/

Octem proti vodnímu kameni. 2011. Ekoživot.cz [online].  [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://www.ekozivot.cz/ekodomacnost/octem-proti-vodnimu-kameni/

Ekologické prací a čisticí prostředky. 2016. Prirodnizdrave.cz [online]. [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://www.prirodnizdrave.cz/ekologicke-prostredky-myti-nadobi-prani-uklid

PETRLÍK, Jindřich, Ladislav KLEGER a Petr VÁLEK. 2014. Amoniak (čpavek). In: Arnika [online]. Praha [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://arnika.org/amoniak-cpavek

ŠVESTKOVÁ, Eva. 2011. Toxické čisticí prostředky. Avocados [online]. [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://avocados.cz/toxicke-cistici-prostredky

ŠVESTKOVÁ, Eva. 2011. Úklid domácnosti jde i bez chemie. Avocados [online]. [cit. 2016-11-05]. Dostupné z: http://avocados.cz/uklid-domacnosti-jde-i-bez-chemie