Biotransformace ethanolu v organismu
Publikováno: Sobota, 18.02. 2017 - 08:51:23
Téma: Krizová radiobiologie a toxikologie


Biotransformace ethanolu v organismu

Bc. Lucie Ošmerová

Ústav laboratorní diagnostiky a veřejného zdraví, ZSF JU v Českých Budějovicích

     Organismus přijímá z vnějšího prostředí cizorodé látky. Mohou být přírodního původu nebo uměle vytvořené člověkem. Mnoho z nich je toxických, zvláště pokud se vyskytují ve vysokých koncentracích. Organismus má ale účinné mechanismy, které tyto cizorodé látky inaktivují pomocí biotransformací, a jsou poté z organismu vyloučeny. Biotransformace probíhají převážně v játrech (Koolman, 2012). Biotransformační reakce se dělí na reakce I. fáze (pozměňovací reakce) a II. fáze (tvorba konjugátu). Oxidace ethanolu na ethanal se řadí mezi biotransformační reakce I. fáze. Tyto reakce převádějí funkční skupiny na málo aktivní nepolární molekuly nebo pozměňují již existující funkční skupiny. Během těchto reakcí dochází obvykle ke snížení biologické aktivity nebo toxicity (detoxikace) (Koolman, 2012).



     Ethanol je tlumivá látka, která v nižších dávkách zlepšuje náladu a působí povzbudivě. Mezi časté projevy patří pocity uvolnění, euforie a ztráta zábran. Tlumivý účinek má ve větších dávkách. Ovlivněním plazmatických membrán je ovlivněn přenos iontů a vedení vzruchů. Se zvyšující se dávkou se dostavují poruchy koncentrace, koordinace pohybů, úsudku a rozhodování, je prodloužen reakční čas. Může tlumit i nervové centrum řídící dýchání, a tím může způsobit smrt na zástavu dechu. (Alkohol, 2013).
Ethanol produkují v malém množství střevní bakterie a stopy nalezneme v ovoci (Koolman, 2012). Obvykle se využívá ve formě alkoholického nápoje, jenž obsahuje různá množství jiných látek. Společným základem pro vznik alkoholického nápoje obsahujícího ethanol je kvašení cukru působením kvasinek. Kvašením lze dosáhnout koncentrace ethanolu do 14 %. Vyšší koncentrace zabíjí kvasinky. Nápoje o vyšších koncentracích ethanolu jsou získávány destilací (Alkohol, 2013). Jeho obsah je udáván v objemových procentech (Koolman, 2012). Často bývá uváděna zkratka vol. čili volume – znamená objem (Alkohol, 2013).  Pro odhad přijmu alkoholu a jeho množství v krvi je vhodný přepočet na g ethanolu. Láhev půllitru piva (4 obj. %) obsahuje 20 ml = 16g ethanolu (hustota ethanolu je 0,79 kg/l), 0,7 l láhev vína (12 obj. %) 84 ml = 66g ethanolu (Koolman, 2012).
     Vstřebávání alkoholu a jeho distribuce v organismu jsou poměrně rychlé, 
15-60 minut. Zároveň jsou vzhledem k pohlaví (muž/žena) a různým částem těla (orgány/tkáně) nerovnoměrné. Například ve svalech a CNS bude koncentrace ethanolu vyšší než v tukové tkáni a kostech. Vstřebávání probíhá v celém zažívacím ústrojí včetně sliznice úst, jícnu a žaludku. Právě v žaludku je vstřebána asi jedna pětina alkoholu, zbytek pak v tenkém střevě. (Alkohol, 2013). Přibližně 70 % těla je ethanolu k dispozici jako distribuční prostor. Úplná resorpce ethanolu z 0,5 l piva (16 g) odpovídá u dospělého člověka 
o hmotnosti 70 kg krevní hladině 0,33 ‰ (distribuce v 70 kg* 70 % / 100 = 49 kg; 16 gethanolu v 0,5 l piva /49 kg = 0,33 ‰). Letální koncentrace se pohybuje kolem 3,5 ‰ (Koolman, 2012).
     Maximální hladina v krvi je dosažena za 60-90 minut po konzumaci. Rychlost resorpce ale závisí na dalších okolnostech. Podporuje ji prázdný žaludek, teplé nápoje, přítomnost cukru nebo kyseliny uhličité (bublinkové nápoje). Zpomalení resorpce dochází  při konzumaci těžce stravitelného jídla (Koolman, 2012). Malé množství ethanolu je vyloučeno již plícemi a ledvinami v nezměněné formě (2-10 %). Většina absorbovaného ethanolu je pak oxidována v játrech (Alkohol, 2013). Maximální rychlost odbourávání je asi 0,15 ‰/h a je dosažena již při malých koncentracích ethanolu (Koolman, 2012). Energetická hodnota ethanolu činí 29,4 kJ/g. Díky tomu mohou alkoholické nápoje pokrýt (u alkoholiků) podstatnou část potřebného energetického příjmu (Koolman, 2012).¨
(Koolman, 2012)
     Oxidační reakce probíhají v hepatocytech, jaterních buňkách, na hladkém endoplazmatickém retikulu (Koolman, 2012). Ethanol je oxidován alkoholdehydrogenázou
na acetaldehyd (Pelclová, 2009). Acetaldehyd, který je zodpovědný za alkoholovou „kocovinu“ (Ledvina, 2006), je dále oxidován aldehyddehydrogenázou na kyselinu octovou, oxid uhličitý a vodu. Rychlost detoxikace jaterními enzymy je stálá a nezávisí na dávce ethanolu (Pelclová, 2009). Enzymy, které jsou potřebné k jeho oxidaci, má lidský organismus k dispozici již od narození. Nemusí se tedy na požívání alkoholu zvlášť adaptovat. Další zajímavostí je, že ženy mají méně alkoholdehydrogenázy, díky čemuž mají vyšší hladinu alkoholu při požití stejného množství jako muži (Alkohol, 2013). 
     Požití většího množství ethanolu kromě účinku na CNS vyvolává metabolickou acidózu, hypoglykémii. Otrava alkoholem často doprovází jiné otravy, např. lékové 
(Racek, 2006). Ethanol je diuretikem, neboť působí na zadní lalok hypofýzy, kde inhibuje uvolňování antidiuretického hormonu. Má vliv i na termoregulační centrum. Tím, že rozšiřuje kožní cévy, dochází ke ztrátám tepla (Alkohol, 2013). Také dochází ke ztrátě zábran, čímž se zvyšuje pravděpodobnost rizikového sexu a následný přenos infekčních onemocnění (HIV/AIDS, žloutenka). Časté jsou i dopravní nehody a úrazy osob pod vlivem alkoholu (Alkohol, 2013).
Nepřetržitá konzumace alkoholu může vést ke zrychlení metabolismu ethanolu. Může dojít až k přechodu na kinetiku prvního řádu, kdy se rychlost metabolismu ethanolu přímo úměrně zvyšuje s množstvím výchozí látky. Vzniká i fyzická závislost (Alkohol, 2013). Alkoholismus se řadí mezi celosvětové problémy. Vyrovnání se organismu s konzumací alkoholu je multifaktoriální záležitost. Patologickými projevy spojenými s chronickou konzumací alkoholu jsou poruchy využití některých složek stravy (uhlovodíky, tuky, vitamíny). Významný je vliv alkoholu na metabolismus retinolu. Ethanol inhibuje jeho oxidaci na kyselinu retinovou, která je aktivní formou retinolu. (Otová, 2013). Škodí srdci 
a slinivce břišní, zvýšené je riziko kornatění cév, dochází ke změnám na pokožce 
a k předčasnému stárnutí (Alkohol, 2013).
     Zvýšená konzumace alkoholu vede k závažnému onemocnění jater (Otová, 2013). Chronické používání alkoholu může vést k steatóze až cirhóze s typickými laboratorními nálezy (Racek, 2006). Alkoholická jaterní steatóza je nejčastějším patologickým nálezem. 
Lze ji pozorovat u 60 – 100 % alkoholiků. Při pokračování závislosti vede během 2 až 5 let 
u 20 – 30 % z nich ke steatohepatitidě, u 10 % k cirhóze. Avšak při úplné abstinenci 
4 - 8 týdnů dojde k úplnému ústupu steatózy. Problémem je málo významná symptomatologie. Mnoho pijáků alkoholu tedy podcení svůj zdravotní stav 
(Ehrmann Jr., 2006).
     Další nežádoucí účinek ethanolu je teratogenní účinek. Může dospět až k fetálnímu alkoholovému syndromu se závažnými neurologickými příznaky (Otová, 2013). Ten patří k nejčastějším příčinám vrozených vad v rozvinutých zemích. Vzniká, pije-li těhotná žena alkohol. Plod je tímto syndromem ohrožen po celé těhotenství, nejvíce však v první třetině, kdy žena často o těhotenství ještě neví. Známkami alkoholového metabolického syndromu jsou vrozené vady v oblasti hlavy a obličeje, nižší porodní váha a poškození mozku projevující se poruchami chování a nižším intelektem (Preiss, 2006).
V neposlední řadě je s dlouhodobým užíváním alkoholu spojeno zhoršení duševních funkcí člověka, jež mají negativní dopad na osobní i profesní život. Nejtěžší odvykací stav 
po alkoholu se nazývá delirium tremens, který vede k ohrožení na životě. Jde o „šílenství“ z nedodání alkoholu mozku, jež je na něm závislý. Tento stav je doprovázen halucinacemi (Alkohol, 2013).
Ethanol interaguje s celou řadou léků a jiných látek. V případě, že se kombinuje  s disulfiramem, vyvolává takzvaný „antabusový syndrom“ charakterizovaný bolestí břicha, zvracením, flush syndromem, zmateností (TIS), tachykardií, hypotenzí, bolestí hlavy  či subjektivně nepříjemným pocitem dušnosti (Petr, 2014). Příčinou této reakce je metabolická blokáda, při které je inaktivován enzym aldehyddehydrogenáza. Dochází tedy k intoxikaci organismu hromadícím se acetaldehydem a k popsanému účinku (Raboch, 2013). Disulfiram (Antabus) je medikament na podporu abstinence. Jeho účinky působí na úrovni metabolickéi na úrovni psychologické. Musí být užíván systematicky a pod kontrolou (ambulantní léčba). Před podáváním musí být dodržena nulová hladina alkoholu. Jedná se   o léčebný postup, při němž je původní návyková látka nahrazena jinou látkou, která má výhodnější bezpečnostní profil, známou koncentraci, známé složení a je podáván  pod lékařskou kontrolou. Na český trh je dodáván ve formě tablety rozpustné ve vodě  (Petr, 2014). V optimálním případě je podáván po dobu jednoho roku od zahájení abstinence, respektive od ukončení základní odvykací léčby (Raboch, 2013).
Na závěr pár informací k první pomoci při otravě alkoholem:
Nevyvolávat zvracení, nepodávat aktivní uhlí (nemá vliv na vstřebávání alkoholu).
Pozor na možnost zvracení a aspirace, prevencí je semilaterální poloha s ústy 
dolů.
Podat slazený nápoj.
Případně kontaktovat Toxikologické informační středisko (TIS).
Literatura:
Alkohol: Farmakologie etanolu. 2013. In: Klinika adiktologie 1. LF a VFN v Praze [online]. [cit. 2016-11-21]. Dostupné z: http://poradna.adiktologie.cz/article/alkohol/farmakologie-etanolu/
EHRMANN JR., Jiří, Petr SCHNEIDERKA a Jiří EHRMANN. 2006. Alkohol a játra. Praha: Grada, 166 s. ISBN 9788024710488.
KOOLMAN, Jan a Klaus-Heinrich RÖHM. 2012. Barevný atlas biochemie. Vyd. 4. Praha: Grada, 498 s. ISBN 9788024729770.
LEDVINA, Miroslav, Alena STOKLASOVÁ a Jaroslav CERMAN. 2006. Biochemie 
pro studující medicíny. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0850-2.
OTOVÁ, Berta a Romana MIHALOVÁ. 2013. Základy biologie a genetiky člověka. Praha: Karolinum Press, 228 s. ISBN 9788024621098.
PELCLOVÁ, Daniela et al. 2009. Nejčastější otravy a jejich terapie. Vyd. 2. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-603-8.
PETR, Tomáš a Eva MARKOVÁ. 2014. Ošetřovatelství v psychiatrii. Praha: Grada, 296 s. Sestra (Grada). ISBN 9788024742366.
PREISS, Marek a Hana KUČEROVÁ. 2006. Neuropsychologie v psychiatrii. Praha: Grada, 411 s. ISBN 9788024714608.
RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ. 2013. Psychiatrie. Praha: Karolinum Press, 468 s. ISBN 9788024619859.
RACEK, Jaroslav. 2006. Klinická biochemie. 2. přeprac. vyd. Praha: Galén, 329 s. ISBN 8072623249.
TIS: Toxikologické informační středisko [online]. [cit. 2016-11-21]. Dostupné 
z: http://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/alkohol-drogy/alkohol






Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=953