Pevník chlupatý a jeho biologicky aktivní látky

Jiří Patočka, Milena Patočková, Radoslav Patočka 

     Pevník chlupatý (Stereum hirsutum (Willd.ex Fr.) S.F.Gray) je parazitická houba rozkládající mrtvou dřevní hmotu a napadající živé dřeviny. Je zařazena do řádu holubinkotvaré (Russulales) čeledě pevníkovité (Stereaceae). Tento velmi hojný druh pevníku roste na mrtvém dřevě různých listnáčů (buk, bříza, dub aj.) a podílí se na vážném poškození révy vinné. Houba se vyznačuje tuhými rozlitými plodnicemi se stětinatým povrchem klobouku, hymenium které po poranění nemění barvu a černou vrstvičkou na příčném řezu plodnice. Plodnice je na rozdíl od jiných pevníků za mlada živě žlutá. Pevník chlupatý je uváděn jako parazit některých druhů hub. Poměrně ve velkém množství roste na dřevě listnáčů (buků, dubů) a výjimečně i jehličnanů. Houba je uváděna jako jedlá a v čínské společnosti je po celá staletí používána jako funkční potravina a lidová medicína (Ma et al., 2014). 

Foto. Ing. Milea Patočková

Puwainafyciny: Nová skupina lipoproteinových cyanotoxinů

Jiří Patočka

    Puwainafyciny jsou cyklické lipoproteinové cyanotoxiny, objevené v sinicích rodů Cylindrospermopsis a Anabaena. (Zapomělová et al., 2009). Ve své molekule obsahují velké množství neobvyklých aminokyselin, např. kyselinu 2-hydroxy-3-amino-4-methyl-tetradekanovou a dlouhý lipofilní uhlíkatý řetězec (Gregson et al., 2012; Mareš et al., 2014). Pomocí hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením a pomocí nukleární magnetické rezonance byla prokázána produkce kongenerů puwainafycinů F/G lišících se délkou lipofilního řetězce, tvořeného buď kyselinou 3-amino-2-hydroxy-4-methyl-dodekanovou nebo kyselinou 3-amino-2-hydroxy-4-methyl-tetradekanovou (Mareš et al., 2014).

Puwainafycin B

Hřib hnědý a norbadion A

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Hřib hnědý (Imleria badia (Fr.) Vizzini 2014) neboli suchohřib hnědý, je jedlá a velmi chutná houba, rostoucí téměř po celé Evropě a části Severní Ameriky. Houbaři jej považují za velmi kvalitní houbu, která se snadno pozná, bývá málo červivá a obvykle hojně roste od června až do listopadu (v některých letech i začátkem prosince) v jehličnatých a ve smíšených lesích v podhorských až horských oblastech. Praktičtí houbaři tento druh dobře znají a jeho určení jim nečiní potíže. O jeho oblibě svědčí velké množství lidových názvů z různých koutů ČR: Poddoubník hnědý, suchohřib hnědý, suchohřib hnědočervený, panský hřib, pančák, kozí cicek, podborovák, podborováček, sameťáček, sladkohříbek nebo slaďák. Plodnice se objevují jednotlivě nebo v menších skupinkách pod smrky a borovicemi, ale někdy také pod duby, buky nebo jinými dřevinami. Dává přednost kyselejším půdám. Jeho charakteristickými znaky jsou hnědý klobouk, který bývá za vlhka slizký. Pro sběr je hřib hnědý velmi vhodný a u houbařů oblíbený. Jeho dužnina má mírnou chuť a příjemně houbovou vůni. V kuchyni jej lze všestranně použít.  Dobře se také dopravuje, suší i konzervuje (Muszyńska et al., 2020). 

Ocasnatec čínský: velká neznámá

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Ocasnatec čínský (Stachyurus chinensis Franchet) je rostlina z čeledi Stachyuraceae. Je to opadavý keř původem z východní Asie, který dorůstá do výšky 2–4 m. Jeho zelené až hnědé výhony jsou na jaře, ještě před rašením listů, obsypány 5–10 cm dlouhými klasy bledě žlutých zvonečkovitých květů. Listy jsou zelené, vejčité až podlouhle vejčité, až 12 cm dlouhé a na podzim se barví do červena. Plodem je kulovitá bobule. Morfologicky jde o velmi variabilní druh. Na zahradách se ocasnatec uplatňuje jako nevšední ozdobná solitéra. Roste nejlépe v polostínu, na chráněných polohách a vyžaduje kyselé, vlhké a dobře propustné půdy (Li, 1943; Wu a Raven, 2008). Je jen zřídka pěstován v některých botanických zahradách a arboretech (Pell a Nial, 2013). V ČR kvete od března do dubna.

Neuroprotektivní mořské lipidy a glykolipidy v prevenci Alzheimerovy nemoci

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Patrik Olekšák

     Alzheimerova choroba (AD) je neurodegenerativní onemocnění mozku, které je charakterizováno ztrátou nervových buněk v CNS. Nemoc je charakterizována poruchami paměti, poškozením kognitivních a intelektuálních funkcí a posléze i fyzických schopností. Příčiny Alzheimerovy choroby nejsou známy, ale jsou velmi komplikované a také velmi variabilní. Souvisí s mnoha faktory, z nichž nejzávažnější jsou prodlužující se střední délka života, měnící se stravovací návyky a zhoršující se životní prostředí (Angelopoulou et al., 2021). Podle České alzheimerovské společnosti nemocí trpí v současnosti 140 tisíc Čechů a se stárnutím populace nemocných stále přibývá. Předpokládá se, že v roce 2050 jich může být v Česku kolem 225 tisíc. Rostoucí celosvětová prevalence AD je hlavním problémem veřejného zdraví.

Antifungicidně účinné sekundární metabolity houby Trichoderma harzianum

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Trichoderma spp. jsou mikromycety, které jsou přítomny téměř ve všech půdách a dalších rozmanitých stanovištích. V půdě jsou často nejrozšířenějšími v laboratoři kultivovatelnými houbami. Houby z rodu Trichoderma jsou výbornými mykoparazity rostlinných patogenů a rostliny proti nim přímo chrání. Kromě toho Trichoderma spp. může posílit obranný systém rostlin, který umožňuje rostlině reagovat rychlým a odpovídajícím způsobem na útok patogenů (Guzman-Guzman et al., 2019). Tyto houby jsou také významnými producenty řady sekundárních metabolitů s farmaceutickým a biotechnologickým potenciálem, včetně polyketidů, neribozomálních peptidů, sideroforů, peptaibolů a těkavých a netěkavých terpenů (Hanson, 2005; Contreras-Cornejo et al., 2016). 

Marasmin v jedlé houbě, špičce cibulové

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Špička cibulová (Marasmius alliaceus, též Agaricus alliaceus Jacq.) je jedlá saprotrofní houba z čeledi špičkovitých. Je sice jedlá, ale její chuť je nevalná. Díky výrazné česnekové vůni dužniny nejsou pokrmy z ní připravné příliš chutné, ale  je možno ji přidávat do jídel pro dodání česnekové chuti, což je vhodné pro osoby alergické na česnek. Sbírají se pouze kloboučky (Gmelin et al. 1976).

Hennoxazoly: mořské 1,3-oxazolové alkaloidy 

Jiří Patočka

     1,3-oxazol, pětičlenný monocyklický heteroaren obsahující atom dusíku a kyslíku, je častou součástí mnoha přírodních látek, které přitahují pozornost chemiků a farmakologů. Řada 1,3-oxazolových derivátů již našla uplatnění v medicíně (např. almoxaton, befloxaton, cabotegravir, delpazolid, fenpipalon, haloxazolam, inavolisib) a další čekají na svou příležitost. Důležitým zdrojem přírodních 1,3-oxazolů jsou mořské organismy. Až dosud bylo z nejrůznějších mořských organismů izolováno a identifikováno kolem 300 látek obsahujících ve své molekule 1,3-oxazol (Chen et al., 2021).

Gizzerosin: toxický derivát histaminu

 Jiří Patočka

     Histamin je derivátem esenciální aminokyseliny histidinu, z které vzniká dekarboxylací účinkem enzymu histidindekarboxylázy. Histamin je důležitým biogenním aminem a v organismu savců zastává několik důležitých funkcí. Hraje regulační rolí v neurotransmisi a působí jako přenašeč informací v mozku, spouští produkci žaludečních šťáv, reguluje růst a je uvolňován při poškození tkání nebo při alergické reakci jako součást přirozené imunitní odpovědi. Vysoká hladina histaminu v organismu vede u některých lidí k tzv. histaminové intoleranci (HIT). Tito lidé se nejsou schopni nadměrného množství histaminu, přijímaného potravou, zbavit (Maintz et al., 2007). Nejedná se o tedy přecitlivělost nebo alergii na histamin, ale projev toho, že histaminu je v těle příliš mnoho a to se s ním nedokáže vypořádat. Někdy je tento stav označován jako pseudoalergie (Zhao et al., 2022). 

Jihoamerická rosnička imbabura a její bioaktivní peptidy

Jiří Patočka

     Rosnička imbabura (Boana picturata) je druh žáby z čeledi Hylidae vyskytující se v tichomořských nížinách západní Kolumbie a severozápadního Ekvádoru. Přirozeným prostředím tohoto vzácného druhu žáby jsou vlhké tropické lesy. Žije na stromech v blízkosti potoků. Je to nápadně barevná žába s proměnlivým zbarvením a vzorováním. Hřbet je fialovo-hnědý s krémově zbarvenými skvrnami ohraničenými purpurově červenými okraji, ale kresba i barvy jsou velmi individuální. Má širokou hlavu s velkýma vyboulenýma a daleko od sebe posazenýma očima, mezi nimiž probíhá bílý příčný pás, uprostřed přerušený. Spodní část těla je bílá. Samci měří 46–53 mm a samice 62–69 mm (Boulenger 1899).