Bedla zardělá: jedlá nebo nejedlá?

Jiří Patočka

          Bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites) je statná lupenitá houba z čeledi pečárkovitých, která svým vzhledem spíše připomíná žampion než bedlu. Její klobouk 3-10 cm v průměru, výjimečně i více, je v mládí vejčitý, později pak kuželovitý až rozprostřený. Shora je dosti masitý, lysý, barvy matně bílé, někdy na středu trošku zahnědlé. Za sucha je hedvábně lesklý, při okraji s drobnými šupinkami. Pokožku klobouku lze sloupnout. Lupeny jsou v mládí bílé, později masově narůžovělé. Jsou břichatě vypouklé, tenké a husté. V mládí jsou lupeny zakryté tenkým kožovitým závojem bílé barvy, který zanechává na okraji klobouku zubatý lem. Dužnina je bílá, v mládí křehká, později houbovitě měkká. Chuť má mírnou a příjemnou, vůni mírně ovocnou.  Dutý třeň je vysoký 5-12 cm, tlustý 0,7-2 cm, válcovitý a dole hlízovitě zduřelý. V mládí bílý, později nahnědlý a z klobouku se dá snadno vylomit. Prsten je úzký, vytrvalý a pohyblivý, bílé barvy. Výtrusný prach je jemně narůžovělý. Výtrusy jsou oválné až vejčité s hladkou stěnou o rozměru 7-10 x 4,5-6 µm. Po fylogenetické stránce je blízká bedlám skupiny Macrolepiota (Vellinga et al., 2003).

Birnbauminy - žluté pigmenty bedly cibulkotřenné

Jiří Patočka

     Bedla cibulkotřenná ((Corda) Singer), taky bedla žlutá či bělohnojník sírožlutý je subtropický druh, který se u nás volně v přírodě nevyskytuje. Domovinou jsou jí deštné pralesy (Dutta et al., 2011), ale obejde se i bez nich. Nikdo neví, kdy byla zavlečena do Evropy společně se substráty, které tvoří kořenový bal exotických pokojových rostlin, ale od té doby roste celkem hojně v botanických zahradách, květináčích, sklenících na humózní a kompostové půdě (Wojewoda a Karasiñski, 2010). V ČR už docela zdomácněla a dobře se jí daří. Je to nejedlá houba.

Bioaktivní metabolity mořských hub: secobatzelliny

Jiří Patočka

     Mořské houby jsou nevyčerpatelným zdrojem významných  biologicky aktivních molekul (Higa et al., 1994). Takovými houbami jsou  i hlubokomořské houby rodu Batzella, které jsou bohatým zdrojem mnoha biologicky aktivních látek (Imhoff, 2016), zejména pyrrolových alkaloidů (Sakemi a Sun, 1989) jako jsou batzelliny (http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=334 ).

     Secobatzelliny jsou strukturními analogy bazellinů a objevitele zaujaly tím, že inhibovaly fosfatázovou aktivitu kalcineurinu.  Secobatzellin také inhiboval peptidázovou aktivitu lidského apoptotického proteinu  CPP32 (Fernandes-Alnemri et al., 1994) a obě sloučenuiny vykazovaly in vitro cytotoxicitu proti buněčným liniím P-388 a A-549 (Gunasekera et al., 1999).

Pelianthinarubiny: barevné houbové alkaloidy

Jiří Patočka

     Pelianthinarubin A a pelianthinarubin B, dva dříve neznámé pyrrolochinolinové alkaloidy, byly izolovány z plodnic helmovky zoubkaté (Mycena pelianthina). Struktury těchto alkaloidů byly odvozeny z dat HR - (+) - ESIMS a 2D NMR. Absolutní konfigurace pelianthinarubinů byly získány analýzou NMR a CD spekter (Pulte et al., 2016). Pelianthinarubiny A a B obsahují část molekuly shodné s S-hercyninem, ale značně se liší od již dříve známých pyrrolochinolinových alkaloidů z mořských organismů a dalších druhů hub Mycena, jako jsou mykararubiny, hematopodiny nebo sanguinony.

Sírovec žlutooranžový: nové bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) je dřevokazná houba z čeledi chorošovitých (Polyporaceae). Houba je pozoruhodná z mnoha hledisek a je ceněna jako významný zdroj četných biologicky aktivních látek s potenciálním využitím v mnoha oborech lidské činnosti, ale zejména v medicíně (Wang et al., 2017). Přítomnost látek s příznivým účinkem na lidské zdraví dělá ze sírovce žlutooranžového novou funkční potravinu (Zhao et al., 2017). Byly již zahájeny experimenty s jeho pěstováním na umělých substrátech (Pleszczyńska et al., 2013), aby mohl být produkován ve velkém množství mimo les, podobně jako např. žampiony.

Wewakazol, nový cyklický dodekapeptid z Papuy Nové Guiney, bioaktivní metabolit sinice Lyngbya majuscula

Jiří Patočka

     Wewakazol je cyklický dodekapeptid, který v molekule obsahuje šest pětičlených hetorocyklů. Byl objeven v cyanobakterii Lyngbya majuscula z oblasti Pypuy Nové Guiney a svým objevitelům dal pěkně zabrat, když řešili jeho chemickou strukturu (Nogle et al., 2003). Má planární molekulu (Lopez et al., 2016), jako prakticky všechny tyto cyklické peptidy, ale  zjistit stereochemii zbytků aminokyselin na vnějším okraji kruhové molekuly nebylo jednoduché.

Hyalodendrielliny: bioaktivní metabolity endofytické houby Hyalodendriella

Jiří Patočka

     Endofytické houby tvoří mycelium (podhoubí) v rostlinných pletivech, zatímco orgány sloužící k rozmnožování (plodnice) se tvoří vždy na povrchu rostliny. Endofytický druh bývá druhově specifický, to znamená, že každý rostlinný druh hostí svou unikátní endofytickou houbu. Hostitelem endofytické houby Hyalodendriella sp. Ponipodef12 je kříženec dvou topolů: severoamerického topolu  Populus deltoides a euroasijského topolu černého, Populus nigra. 

Hyalodendrielliny

Bioaktivní metabolity mořských bakterií: gageotetriny

Jiří Patočka

     Mořské bakterie jsou bohatým zdrojem četných biochemikálií, z nichž mnohé mají unikátní biologické účinky. Velmi často mají významnou antibakteriální aktivitu. V období let 2010 - 2015 bylo takových látek izolováno více než 50 a většina (69 %) jich byla získána z aktinobakterií (Schinke et al., 2017). Tyto látky mohou nalézt uplatnění v medicíně nebo sloužit jako vzor pro syntézu podobných, ale ještě účinnějších látek. Byly mezi nimi nalezeny nové širokospektrální antibakteriální sloučeniny s aktivitou proti grampozitivním a gramnegativním bakteriím odolným vůči antibiotikům. 

Bioaktivní metabolity mořských řas: omaezallen - bromovaný terpenoid

Jiří Patočka

     Červené řasy rodu  Laurencia tvoří početnou skupinu mořských organismů v pobřežních oblastech tropů  až do hloubky kolem 65 metrů, která je bohatá na biologicky aktivní látky (Mridha a Paul, 2017). Zajímavou skupinou látek jsou bromované terpenoidy, které vykazují tzv. "antifoulingovou" aktivitu (Umezawa et al., 2014). Tyto látky jsou toxické pro řadu organismů, které způsobují tzv. biologické znečištění, tedy růst řas, bakterií, živočichů a pod. na předmětech ponořených do moře, zejména na trupech lodí (Davidson et al., 2016). Znečišťování trupů lodí představuje závažný ekonomický problém, který není spolehlivě vyřešen.  Po mnoha letech používání toxických nátěrů k regulaci biologického znečištění zakázala v roce 2008 IMO (Mezinárodní námořní organizace) používání organocíničitých sloučenin, což otevřelo cestu pro vývoj ekologicky nezávadných povlaků odolných proti znečištění, tzv. "antifoulingových" sloučenin (Callow a Callow, 2011). 

Nejasnosti kolem drogy zvané "zombie"

Jiří Patočka

     Zneužívání drog není věc nová, ale v posledních letech se stalo nedílnou součástí života současné společnosti. Nepříznivý vliv na vývoj drogové scény ve většině zemí má snadnější dostupnost návykových a psychotropních látek, která významně souvisí s rozšířením světového obchodu s drogami. Přestože vlády většiny zemí vedou nesmlouvavý boj s ilegálním obchodem s drogami, drogy se stávají spíše dostupnější a narkomanů přibývá. To souvisí i se životním stylem nemalé části obyvatelstva, která odmítá orientaci na peníze a majetek a uniká ze světa reality do světa iluzí.

      Různé strategie zaměřené na řešení problémů spojených s drogami bohužel selhávají a nedaří se dosáhnout snížení jejich užívání. Počet lidí experimentujících s drogami neklesá ani navzdory jejich kriminalizace, ani navzdory varování před katastrofickými následky a značné protidrogové publicitě. Nic z toho moc nepomáhá. Naopak, užívání tzv. rekreačních drog se stává součástí kultury a životního stylu nemalé části společnosti. Protidrogově zaměřená část společnosti je bezradná. Kriminalizace drog nepřináší řešení, ale jejich legalizace také nepředstavuje cestu, jak se s drogami vypořádat.