Srdečník obecný a jeho nové perspektivy v medicíně: neuroprotektivní účinky leonurinu

Jiří Patočka, Patrik Olekšák, Zdeňka Navrátilová

     Srdečník obecný (Leonurus cardiaca L.) je vytrvalá, 50–150 cm vysoká léčivá bylina z čeledi hluchavkovité. Má přímou čtyřhrannou, rýhovanou a dutou lodyhu, která je často hustě větvená. Po celé délce jí pokrývají vstřícné, dlanitoklané či dlanitodílné, ostře pilovité a krátce chlupaté listy, které se směrem vzhůru zužují. Květy jsou růžové či světle fialové, přisedlé a tvoří husté lichopřesleny. Bylina kvete v období od června do září až října. Plodem je tvrdka. Jde o velmi variabilní druh, jehož jednotlivé typy jsou taxonomicky různě hodnoceny. Jako hlavní rozlišovací znak těchto taxonů je používáno odění hlavní lodyhy, popř. kalichů (Tomšovic, 2000).

LOCIKOVÉ OPIUM

Jiří Patočka, Romana Jelínková, Zdeňka Navrátilová

     Locikové opium je zaschlá mléčná šťáva, která vytéká při naříznutí lociky jedovaté (Lactuca virosa L.). Květena České republiky uvádí české jméno locika jízlivá. Šťáva má hořkou chuť a při sušení ztvrdne, zhnědne a ve středověku byla známá jako lactucarium a byla používána jako levná náhražka opia (Besharat et al., 2009). Lactucarium bylo využíváno jako lék proti bolesti a jako laxativum a sedativum (Holzman, 2021). Pro svůj močopudný účinek bylo také  aplikováno při poruchách ledvin, ke zmírnění bolestivých děložních kontraktur a na generalizované otoky či ikterus. Mělo ale také antikonvulzivní a hypnotické účinky (Fischer A Hartwich, 1910).

Puškvorec obecný a jeho neuroprotektivní účinky

Jiří Patočka, Kamil Kuča, Zdeňka Navrátilová

     Puškvorec obecný (Acorus calamus L.) je vytrvalá bylina z čeledi puškvorcovité (Acoraceae). Některé starší taxonomické systémy řadí puškvorec do čeledi árónovité (Araceae). Tato mokřadní rostlina roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod, kde může vytvářet monodominantní porosty. Puškvorec pochází z Asie a jeho původní areál zahrnoval jižní Čínu. Již ve starověku byl zavlečen do Indie, odkud se šířil přes Evropu do dalších částí světa (Balakumbahan et al., 2010). V současné době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní Americe (Buell, 1935). V Evropě se puškvorec objevil v 16. století. První zmínky o zplanění na území ČR pocházejí ze 17. století, do Prahy však byl dovezen zřejmě již v roce 1557 (Záveská Drábková, 2010; Tayjanov et al., 2021). V současnosti roste roztroušeně až hojně po celém území ČR, ale hlavně v teplejších oblastech. Býval však mnohem častější a na jihočeských rybnících mnohde tvořil rozsáhlé porosty (Vojtíšková et al., 2007).

Jak si plísně rodu Monascus hrají s barvami

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Monascus spp. je rod plísní, jehož jednotlivé druhy se vyznačují výraznou barevností a širokým spektrem barev. Mezi nejznámější druhy tohoto rodu patří červeně pigmentovaný Monascus purpureum. Tato červeně zbarvená plíseň se využívá při výrobě určitých fermentovaných potravin ve východní Asii, zejména v Číně a Japonsku (Pattanagul et al., 2007).

Flavonoidy rozchodníku bílého

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Radoslav Patočka

     Rozchodník bílý (Sedum album L.) je vytrvalá bylina z čeledi tlusticovité (Crassulaceae) rostoucí v řídkých polštářovitých trsech vysokých 5–20 cm, s plazivými, lysými a kořenujícími lodyhami. Jak uvádí Polívka (1900), jeho latinský název pochází „nejspíše od latinského  sedare = tišiti, poněvadž utišuje bolesti a zahání – dle pověry – bouři a hrom od domu, na jehož střeše roste“. Listy rozchodníku jsou střídavé, dužnaté, široce válcovité až téměř kulovité či obvejcovité. Květenství je husté, bohatě větvené; květní stopky jsou zhruba stejně dlouhé jako kalich, květy jsou 5četné; kališní lístky jsou dužnaté, na bázi srostlé, jejich cípy jsou trojúhelníkovité; korunní lístky jsou kopinaté až vejčité, 3–4 mm dlouhé, bílé či narůžovělé. Plody jsou měchýřky. Rozchodník bílý roste na suchých výslunných svazích a skalnatých stěnách na bazických substrátech, často i na starých zdech. Je také známou skalničkou, která se pěstuje v několika kultivarech, které mohou mít listy i červeně naběhlé a korunní lístky narůžovělé. Kvete v červnu. Je rozšířen po celé Evropě, severní Africe, a Malé Asii. V ČR roste v teplejších oblastech. Často zplaňuje, u některých lokalit není možné jednoznačně určit původnost (Grulich, 1992; Smith a Figueiredo, 2010). Rozchodník bílý je také léčivá rostlina s řadou pozitivních účinků na lidské zdraví (Al-Qudah et al., 2012). Patří k prostředkům, které mohou být užitečné i pro současnou medicínu (Kim et al., 2021). Obsahuje řadu biologicky aktivních látek, z nichž významnou skupinu tvoří flavonoidy a jejich glykosidy (Wolbiś, 1989; Stevens et al., 1996; Blanco-Salas et al., 2019).

Rozchodník bílý. Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

Artocarpin: flavon z chleba, co roste na stromě

Jiří Patočka

     Artocarpin je isoprenylový flavon, který byl nalezen v různých druzích chlebovníků  (Artocarpus) z čeledi morušovníkovitých (Moraceae) (Chan et al., 2018). Stromy tohoto rodu zahrnují asi 50 druhů a pocházejí z tropických oblastí (Zerega et al., 2005). Nejznámější z nich, chlebovník obecný (Artocarpus altilis), stálezelený strom vysoký až 30 m, má ohromné listy vykrojené do 5–11 laloků a jeho plody rostou na konci jeho rozkladitých větví.  Strom pochází z ostrovů ve východní části Indického oceánu a západní části Tichého oceánu. Všechny části stromu obsahují latex, šťávu podobnou mléku. Ta se již po staletí používá domorodci na utěsnění lodí a člunů. Za sezónu vyprodukuje jediný strom až 800 plodů vejcovitého tvaru. Plody jsou velké až 30 cm a váží něco přes 1 kg. Chlebovník je základní potravinou v mnoha tropických regionech. Jeho plody jsou bohaté na škrob a před požíváním se opékají pečou, smaží nebo vaří. Takto tepelně zpracovaný připomíná brambory nebo čerstvě upečený chléb, odtud pochází i jeho název chlebovník (Ragone, 2018).

60. VÝSTAVA LÉČIVÝCH ROSTLIN BRNO

Radoslav Patočka

Pokud patříte mezi milovníky rostlin, přijeďte do Brna, kde ve dnech 16. 6. až 10. 7. 2022 bude v Botanické zahradě LF, Údolní 527/74. 602 00 Brno, otevřena jubilejní 60. výstava léčivých rostlin. Letošní ročník bude doprovázet unikátní panelová výstava Zahrada vůní – rostliny v parfémech. Návštěvníky provede celou historií používání parfémů od dávné minulosti až po dobu současnou. Seznámí je s mnoha používanými složkami. Dozví se o jejich původu, zpracování a dokonce si budou moci sami vyzkoušet jejich vůni – součástí výstavy bude i čichová složka. U většiny popisovaných složek bude možné si přičichnout nejen k esencím získaných z rostlin, ale i k vůním, ve kterých se používají. 

PŘIJĎTE SI PŘIVONĚT!

Vstavač kukačka: rostlina roku 2021

Barbora Plašilová, Radoslav Patočka

     Vstavač kukačka (Orchis morio) je drobnější, ale velice krásná orchidej z čeledi vstavačovitých. V minulosti byl vstavač kukačka jedním z nejhojnějších druhů vstavačů v Čechách a na Moravě, ale ani on se nevyhnul negativním zásahům člověka do krajiny. Úbytek začal být pozorován již v druhé polovině 20. století a k roku 1980 byl v Čechách i na Moravě zaznamenán 60% úbytek historických lokalit. Úbytek však stále pokračuje a z některých oblastí již tato orchidej zcela vymizela. Vstavač kukačka (O. morio) je podle prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb. i podle Červeného seznamu IUCN označován jako silně ohrožený druh (Štípková a Kindlmann, 2021).

Kvetoucí vstavač kukačka (Orchis morio) v CHKO Slavkovský les. Foto: Ing. Barbora Plašilová

Biologicky aktivní látky křehutek

Radoslav Patočka, Milada Mičánková, Jiří Patočka 

     Křehutky (Psathyrella Sp.) jsou houby, kterým české jméno daly jejich křehké plodnice. Psathyrella je velký rod s asi 400 druhy. Všechny mají kuželovité klobouky, vyklenuté až ploché a jsou silně hygrofánní. Barva jejich klobouků bývá tmavě šedá, hnědá až rezavě hnědá. Lupeny jsou šedé, často se světlým ostřím. Třeň je většinou válcovitý a dutý. Plodnice se zbytky vela nebo bez něj. Křehutky rostou saprotrofně na zbytcích dřeva, na listovém opadu ale také přímo na zemi (Kuo a As, 2011). Výjimkou je u nás velmi vzácná křehutka písečná (Psathyrella ammophila). Jak napovídá druhový název, jde o psamofyt. Ve vnitrozemských písčinách se vyskytuje pouze ojediněle. V ČR je to Národní přírodní památka Váté písky na Bzenecku. Křehutky tvoří tvoří velmi početný rod, obtížný z taxonomického hlediska (Vašutová, 2006). 

Kaemferol triglykosid: bioaktivní metabolit hvozdíku zahradního (karafiátu)

Jiří Patočka

     Hvozdík zahradní neboli karafiát (Dianthus caryophyllus L.) je okrasná rostlina  z čeledi hvozdníkovitých  (Caryophyllaceae), který zahrnuje více než 300 druhů letniček a stálezelených trvalek. Pochází z oblasti okolo Středozemního moře,  kde roste planě. Ve střední Evropě se pěstuje ve sklenících nebo na záhonech jako dvouletka.  Kvete od května do září a jeho květy jsou již od starověku ceněna jako krásná květina, ale jsou také inspirací pro četná umělecká a literární díla. Při mnoha příležitostech bývají karafiáty nošeny jako ozdoba v knoflíkové dírce.