Jak si plísně rodu Monascus hrají s barvami

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Monascus spp. je rod plísní, jehož jednotlivé druhy se vyznačují výraznou barevností a širokým spektrem barev. Mezi nejznámější druhy tohoto rodu patří červeně pigmentovaný Monascus purpureum. Tato červeně zbarvená plíseň se využívá při výrobě určitých fermentovaných potravin ve východní Asii, zejména v Číně a Japonsku (Pattanagul et al., 2007).

Flavonoidy rozchodníku bílého

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Radoslav Patočka

     Rozchodník bílý (Sedum album L.) je vytrvalá bylina z čeledi tlusticovité (Crassulaceae) rostoucí v řídkých polštářovitých trsech vysokých 5–20 cm, s plazivými, lysými a kořenujícími lodyhami. Jak uvádí Polívka (1900), jeho latinský název pochází „nejspíše od latinského  sedare = tišiti, poněvadž utišuje bolesti a zahání – dle pověry – bouři a hrom od domu, na jehož střeše roste“. Listy rozchodníku jsou střídavé, dužnaté, široce válcovité až téměř kulovité či obvejcovité. Květenství je husté, bohatě větvené; květní stopky jsou zhruba stejně dlouhé jako kalich, květy jsou 5četné; kališní lístky jsou dužnaté, na bázi srostlé, jejich cípy jsou trojúhelníkovité; korunní lístky jsou kopinaté až vejčité, 3–4 mm dlouhé, bílé či narůžovělé. Plody jsou měchýřky. Rozchodník bílý roste na suchých výslunných svazích a skalnatých stěnách na bazických substrátech, často i na starých zdech. Je také známou skalničkou, která se pěstuje v několika kultivarech, které mohou mít listy i červeně naběhlé a korunní lístky narůžovělé. Kvete v červnu. Je rozšířen po celé Evropě, severní Africe, a Malé Asii. V ČR roste v teplejších oblastech. Často zplaňuje, u některých lokalit není možné jednoznačně určit původnost (Grulich, 1992; Smith a Figueiredo, 2010). Rozchodník bílý je také léčivá rostlina s řadou pozitivních účinků na lidské zdraví (Al-Qudah et al., 2012). Patří k prostředkům, které mohou být užitečné i pro současnou medicínu (Kim et al., 2021). Obsahuje řadu biologicky aktivních látek, z nichž významnou skupinu tvoří flavonoidy a jejich glykosidy (Wolbiś, 1989; Stevens et al., 1996; Blanco-Salas et al., 2019).

Rozchodník bílý. Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

Artocarpin: flavon z chleba, co roste na stromě

Jiří Patočka

     Artocarpin je isoprenylový flavon, který byl nalezen v různých druzích chlebovníků  (Artocarpus) z čeledi morušovníkovitých (Moraceae) (Chan et al., 2018). Stromy tohoto rodu zahrnují asi 50 druhů a pocházejí z tropických oblastí (Zerega et al., 2005). Nejznámější z nich, chlebovník obecný (Artocarpus altilis), stálezelený strom vysoký až 30 m, má ohromné listy vykrojené do 5–11 laloků a jeho plody rostou na konci jeho rozkladitých větví.  Strom pochází z ostrovů ve východní části Indického oceánu a západní části Tichého oceánu. Všechny části stromu obsahují latex, šťávu podobnou mléku. Ta se již po staletí používá domorodci na utěsnění lodí a člunů. Za sezónu vyprodukuje jediný strom až 800 plodů vejcovitého tvaru. Plody jsou velké až 30 cm a váží něco přes 1 kg. Chlebovník je základní potravinou v mnoha tropických regionech. Jeho plody jsou bohaté na škrob a před požíváním se opékají pečou, smaží nebo vaří. Takto tepelně zpracovaný připomíná brambory nebo čerstvě upečený chléb, odtud pochází i jeho název chlebovník (Ragone, 2018).

Vstavač kukačka: rostlina roku 2021

Barbora Plašilová, Radoslav Patočka

     Vstavač kukačka (Orchis morio) je drobnější, ale velice krásná orchidej z čeledi vstavačovitých. V minulosti byl vstavač kukačka jedním z nejhojnějších druhů vstavačů v Čechách a na Moravě, ale ani on se nevyhnul negativním zásahům člověka do krajiny. Úbytek začal být pozorován již v druhé polovině 20. století a k roku 1980 byl v Čechách i na Moravě zaznamenán 60% úbytek historických lokalit. Úbytek však stále pokračuje a z některých oblastí již tato orchidej zcela vymizela. Vstavač kukačka (O. morio) je podle prováděcí vyhlášky MŽP ČR 395/92 Sb. i podle Červeného seznamu IUCN označován jako silně ohrožený druh (Štípková a Kindlmann, 2021).

Kvetoucí vstavač kukačka (Orchis morio) v CHKO Slavkovský les. Foto: Ing. Barbora Plašilová

Biologicky aktivní látky křehutek

Radoslav Patočka, Milada Mičánková, Jiří Patočka 

     Křehutky (Psathyrella Sp.) jsou houby, kterým české jméno daly jejich křehké plodnice. Psathyrella je velký rod s asi 400 druhy. Všechny mají kuželovité klobouky, vyklenuté až ploché a jsou silně hygrofánní. Barva jejich klobouků bývá tmavě šedá, hnědá až rezavě hnědá. Lupeny jsou šedé, často se světlým ostřím. Třeň je většinou válcovitý a dutý. Plodnice se zbytky vela nebo bez něj. Křehutky rostou saprotrofně na zbytcích dřeva, na listovém opadu ale také přímo na zemi (Kuo a As, 2011). Výjimkou je u nás velmi vzácná křehutka písečná (Psathyrella ammophila). Jak napovídá druhový název, jde o psamofyt. Ve vnitrozemských písčinách se vyskytuje pouze ojediněle. V ČR je to Národní přírodní památka Váté písky na Bzenecku. Křehutky tvoří tvoří velmi početný rod, obtížný z taxonomického hlediska (Vašutová, 2006). 

Kaemferol triglykosid: bioaktivní metabolit hvozdíku zahradního (karafiátu)

Jiří Patočka

     Hvozdík zahradní neboli karafiát (Dianthus caryophyllus L.) je okrasná rostlina  z čeledi hvozdníkovitých  (Caryophyllaceae), který zahrnuje více než 300 druhů letniček a stálezelených trvalek. Pochází z oblasti okolo Středozemního moře,  kde roste planě. Ve střední Evropě se pěstuje ve sklenících nebo na záhonech jako dvouletka.  Kvete od května do září a jeho květy jsou již od starověku ceněna jako krásná květina, ale jsou také inspirací pro četná umělecká a literární díla. Při mnoha příležitostech bývají karafiáty nošeny jako ozdoba v knoflíkové dírce. 

Triterpenoidy z mořské houby Callyspongia siphonella

Jiří Patočka

     Callyspongia siphonella (Lévi, 1965) je druh mořské houby endemický v Rudém moři. Je tvořena shluky trubicovitých útvarů levandulové barvy, dosahujících délky až 60 cm. Mořské houby jsou přeborníky na syntézu unikátních bioaktivních látek a nejinak je tomu i u Callyspongia siphonella (Ibrahim et al., 2017). 

Tabernaemontana divaricata v prevenci a léčbě Alzhemerovy nemoci?

Jiří Patočka

     Tabernaemontana divaricata (L.) R. Br. ExRoem. & Schultis je zahradní rostlina z čeledi Apocynaceae, rostoucí v jihovýchodní Asii a dalších tropických zemích, kde je pěstovaná pro své atraktivní květy a listy. Květy jsou bílé, voňavé, o průměru 1,5 cm. Tento stálezelený keř nebo malý stromek je však využíván také v tradiční lidové medicíně mnoha zemí. Thajská medicína jej využívá v několika omlazovacích prostředcích a pro zlepšení paměti. V Africe a kontinentální Asii se používá jako stimulant centrálního nervového systému (Chattipakorn et al., 2007). 

Paulovnie plstnatá - Paulownia tomentosa – bájný strom štěstí

Jiří Patočka, Hana Jeřábková 

     Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) je opadavý strom pocházející z Číny, kde je považován za strom štěstí. Jedná se o velice atraktivní dřevinu s bujným růstem, velkými listy a nádhernými zvonkovitými květy, které krásně voní (Rao, 1986). V minulosti byla paulovnie hojně vysazovaná na čínském císařském dvoře, kam měla svou krásou přivábit bájného ptáka Fénixe, aby se v ní uhnízdil a přinesl císařské rodině štěstí a bohatství (McCraw, 1988). Díky tomu získala paulovnie označení císařský strom štěstí. Strom byl také vysazován při narození holčičky jako symbol ženství a když dívka vyrostla a měla se vdávat, její rodiče z dřeva stromu vyrobili svatební výbavu (El-Show a El-Showk, 2003). Dřevo paulovnie je velice lehké, nesesychá, je odolné vůči červotoči a má výborné rezonanční vlastnosti. Často se proto používá k výrobě hudebních nástrojů (Akyildiz a Kol Sahin, 2010).

Foto: Hana Jeřábková

Australská klíšťová paralýza

Jiří Patočka

     Australská klíšťová paralýza je nemoc způsobená kousnutím klíštěte Ixodes holocyclus. Klíště napadá širokou škálu hostitelů, od domácích a hospodářských zvířat až po člověka a vyvolává vážnou toxikózu (Hall‐Mendelin et al., 2011). Klíšťová paralýza u zvířat je obvykle smrtelná a také u člověka může vést k život ohrožující anafylaxi, pokud není rychle zahájena léčba specifickým antisérem. Australská klíšťová paralýza se vyskytuje podél celého východního pobřeží Austrálie, v pásmu širokém 20 kilometrů, kde toto klíště žije (Jackson et al., 2007). Klíště I. holocyclus se často vyskytuju u lidí a jejich domácích mazlíčků a protože tato oblast patří mezi nejhustěji osídlené oblasti Austrálie, kousnutí lidí, domácích a hospodářských zvířat je poměrně časté (Raghavan et al., 2021).