Slimák popelavý (Limax cinereoniger) a jeho léčivý sliz

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Milada Mičánková

     Slimák popelavý, měkkýš známý pod vědeckým názvem Limax cinereoniger (vědecká synonyma: Limax maximus var. cinereoniger Wolf, 1803, Limax cinereoniger Wolf, 1803, Limax  cinereo-niger Wolf, 1803) a Limax zilchi Grossu & Lupu, 1960), je jedním z největších druhů suchozemských slimáků na světě. Tento mohutný tvor může měřit až 30 centimetrů, což je zhruba srovnatelné s velikostí lidského chodidla dospělého člověka. Druhové jméno "popelavý" nese díky svému jedinečnému zbarvení, které se pohybuje od stříbrně šedé až po tmavě černou barvu, připomínající popel (South, 2012). 

Slimák popelavý (Limax cinereoniger). Foto: Milada Mičánková.

Halicylindramidy: Depsipeptidy mořských hub

Jiří Patočka

     Halicylindramidy jsou skupinou antifungálních depsipeptidů. První sloučeniny tohoto typu, označené jako halicylindramidy A až E, byly izolovány z mořských hub rodu Halichondria (H. cylindrata) (Li et al., 1995) a další halicyndramidy, označené F, G a H, byly nalezeny v mořských houbách rodu Petrosia (Hahn et al., 2016). Halicylindramid A byl připraven také synteticky (Seo et al., 2009). Tato značně heterogenní skupina depsipeptidů (lineární i cyklické) vykazuje řadu farmakologických účinků (Li et al., 1995, 1996; Joseph  et al., 2012; Vitali, 2018) a mohla by nalézt uplatnění v prevenci a terapii nepřenosncu chorob, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, rakovina, respirační onemocnění a cukrovka (Pangestuti  & Kim, 2017). Tyto nemoci jsou celosvětově hlavní příčinou úmrtí a invalidity.

An expert view on the poisonous plant Ageratina altissima

Jiří Patočka, Matthew Chidozie Ogwu, Zdeňka Navrátilová

     Ageratina altissima (L.) King & H. Rob, also known as Eupatorium rugosum, is a perennial plant belonging to the Asteraceae family. This plant is native to North America, where it is also known by several indigenous names, such as „white snakeroot“,  "snakeroot" or "richweed" (Davis et al., 2015). A. altissima can grow up to around 1.5 meters in height. Its leaves are alternate, long and have a bumpy surface. The inflorescences are composed of small white flowers and are known for their attractive appearance (Fig. 1). At the same time, however, it is important to emphasize that the white snakeroot is also considered a poisonous plant (Sang-Hun et al., 2019). It is often mentioned in connection with fatal poisonings (Stegelmeier & Davis, 2023). Its toxic properties are associated with the content of substances that harm human health and the environment (Davis et al., 2015). white snakeroot is an invasive and aggressive plant in most areas that are not native. It has been introduced as an ornamental plant in some parts of the world but has become a problem in many ecosystems due to its ability to spread rapidly and displace native species.

Figure 1. Flowering North American plant Ageratina altissima.

Plíseň Monascus purpureus a její antioxidačně účinné sekundární metabolity

Jiří Patočka

     Monascus purpureus (syn. M. albidus, M. anka, M. araneosus, M. major, M. rubiginosus a M. vini) je druh plísně, která má purpurově červenou barvu. Je také známá pod názvy ang-kak (Pattanagul et al., 2007). M. purpureus se používá již více než tisíc let v orientálních fermentovaných potravinách, včetně červeného kōji-kin, červené kvasnicové rýže (ank-kak), rýžového vína, brandy kaoliang a také jako barvivo pro přípravu jídla známého jako pekingská kachna (Dikshit & Tallapragada, 2011). Vědecké výsledky výzkumu prokazují, že produkty fermentované touto plísní fungují jako funkční potraviny, neboť se ukázaly jako účinné při snižování hladiny cholesterolu v krvi, léčby cukrovky, regulaci krevního tlaku, obezity, Alzheimerovy choroby a při prevenci rozvoje rakoviny (Shi & Pan, 2011).

Křehutka hnědošedá f. jarní (Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis), nejedlá jarní houba

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Křehutka hnědošedá f. jarní, vědecky známá jako Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis, je nejedlá houba, která je charakterizována svým hnědošedým kloboukem a tenkými bílými nožkami. Křehutky jsou známy svou křehkostí a krátkou životností. Tyto houby nejsou vhodné pro konzumaci, protože mnohé z nich obsahují toxiny a jsou jedovaté. I když na první pohled připomínají jedlé houby, není bezpečné je sbírat a konzumovat bez odpovídajícího mykologického vzdělání a odborného posouzení.

Křehutka šedá jarní (Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis)

Gnidia pinifolia: najde uplatnění mimo zemi svého původu, Jihoafrickou republiku?

Jiří Patočka

     Gnidia pinifolia L. (Syn.: Gnidia ochroleuca G. Lodd., Gnidia radiata L., Gnidia schlechteri Gand., Canalia daphnoides F. W. Schmidt) je rostlina z čeledi vrabečnicovité (Thymelaeaceae Juss.) je stálezelený nízký keřík rostoucí v Jihoafrické republice (Rogers  & Spencer, 2006; Beaumont et al., 2009). Gnidia je rod asi 140 druhů vytrvalých bylin, keřů a malých stromků. Diverzita druhů je největší v tropické a jižní Africe a na Madagaskaru, kde je asi 20 endemických druhů. Rostliny se vyznačují velkou diverzitou (Beaumont et al., 2001). 

Actinorhodin: pH-indikátor a účinné antibiotikum

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

Fenylpropanoidové, fenylethanoidové a iridoidové glykosidy konopice pýřité

Jiří Patočka, Jana Matějíčková, Zdeňka Navrátilová

     Fenylpropanoidové, fenylethnoidové a iridoidové glykosidy tvoří velkou skupinu rostlinných sekundárních metabolitů, pozoruhodných svou bohatou strukturní variabilitou a širokým rozsahem biologických funkcí a účinků. Jejich chemická rozmanitost, jako ostatně rozmanitost všech sekundárních metabolitů rostlin, není náhodná. Je výsledkem specificky vyvinutých a řízených biogenetických drah, které se jednoznačně promítají do příslušných rostlinných metabolismů. Převážná většina sekundárních metabolitů je produkována jen poměrně nepočetnými metabolickými drahami, vedoucími k jednomu nebo k značně omezenému počtu klíčových metabolitů. Z nich pak vzniká velký počet derivátů a konjugátů převážně jednoduchými, často také specifickými, enzymovými transformacemi.

Konopice pýřitá (Galeopsis pubescens). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Kozinec sladkolistý: Poklad mezi léčivými rostlinami

Jiří Patočka

     Kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos L.) je rostlina, která patří do čeledi Fabaceae (Leguminosae). Jako léčivá bylina má bohatou historii v tradičním léčitelství a nachází své využití i v moderní medicíně (Veena et al., 2024). Rostlina je původem z oblasti Středního východu, jižní Evropy a Asie a v současné době se vyskytuje v Evropě, Asii a Severní Americe a je často nalézána v lesích, lukách a na okrajích cest. V České republice roste od nížin až do podhorských oblastí, místy roztroušeně a místy hojně, ve vyšších polohách ale obvykle chybí. Díky svým účinným látkám a dlouhé historii v tradiční medicíně se kozinec sladkolistý těší zvýšené pozornosti ze strany výzkumníků i příznivců přírodní medicíny (Amiri et al., 2020).

     Kozinec sladkolistý je trvalka, která dorůstá výšky až 60 centimetrů. Listy jsou složené, eliptické a mají výraznou sladkou chuť (Islamov et al., 2022). Jeho typické pyskaté květy jsou uspořádány v hustém úžlabním hroznu tvořeném až 20 květy na krátkých stopkách. Květy jsou oboupohlavné, se štětinatými listeny, které jsou před rozkvětem přitlačené k ose hroznu, později šikmo odstávají. Rostlina kvete od května do července a květy mají světle žlutou barvu a páchnou. V květu je deset nestejně dlouhých tyčinek s prašníky a jeden semeník s čnělkou nesoucí bliznu. Plodem jsou dvoupouzdré, kožovité, úzce srpovitě prohnuté lusky, asi 4 cm dlouhé, které mají nahnědlou až načervenalou barvu a obsahují 10 až 15 semen. Světle hnědá semena, dlouhá asi 2,5 a široká 1,5 mm, jsou asymetricky srdčitá, hladká a lesklá (Soltani et al., 2021).

Jeřáb ptačí: jedlý a léčivý

Jiří Patočka, Milena Patočková

     Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), známý též jako jeřáb obecný nebo je středně vysoký strom či keř, který patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Tato rostlina je původní v Evropě, Severní Asii a Severní Americe. Jeřáb ptačí je běžně rozšířen v lesích, parcích a na okrajích lesů. Jeho název "jeřáb ptačí" odkazuje na skutečnost, že ptáci, zejména kosi a drozdi, mají velmi rádi plody této rostliny (Sarv et al., 2020). Plody jsou jedlé i pro člověka a jsou zdrojem nutričně i farmakologicky významných látek (Rutkowska et a., 2021). Velké úctě se těšil jeřáb ptačí u Keltů, kteří jej  nazývali „čarodějný strom“ a považovali jej za dárce plodnosti a za ochránce před zlými duchy (Arvinte et al., 2023). V Irsku sehrál tento strom důležitou roli v populární ochranné magii proti duchům a mrtvým (Räty et al., 2016).

 Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Foto Ing. Milena Patočková