Bazalka posvátná – tradiční indická léčivka a současná medicína

Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Ocimum sanctum L. (bazalka posvátná) je jednoletá bylina z čeledi Lamiaceae (hluchavkovité). Rostliny mají vzpřímenou větvenou lodyhu, podlouhlé vstřícné listy a drobné růžové květy. Pochází z Indie, kde se také hojně pěstuje, nazývána je zde Tulsi. Z rostliny se používají listy, kořeny i semena (Khare, 2007).

Žindava evropská – nenápadná bylina s antivirovým účinkem

Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Žindava evropská (Sanicula europaea L.) je vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Rostliny mají jednoduchou lodyhu, okrouhlé dlanitosečné listy a terminální vrcholičnatě větvené květenství složené z jednoduchých okolíků. Plodem je šedohnědá dvojnažka. Žindava roste na vlhčích půdách ve smíšených lesích. V ČR roste roztroušeně na většině území; celkové rozšíření zahrnuje Evropu, Kavkaz, severní Írán, západní Sibiř, severní Afriku a Malou Asii (Tomšovic, 1997).

Šalvěj muškátová - účinky na nervový systém

Mgr. Zdeňka Navrátilová

 

Vanilka a vanilin

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Vanilka pravá či vanilkovník plocholistý (Vanilla planifolia H. C. Andrews) je vytrvalá liána z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Rostliny mají vzdušné kořeny, šplhavé lodyhy, podlouhlé ploché listy a velké žlutozelené květy. Plodem je podlouhle válcovitá tobolka (nesprávně nazývaná vanilkový lusk). V oblasti původního výskytu opyluje květy vanilky včela rodu Melipona; při pěstování v jiných oblastech je však třeba vanilku opylovat ručně např. pomocí bambusové tyčinky nebo dřívka. Proto je její cena vysoká a vanilka tak patří mezi nejdražší koření (Valíček et al., 2002; van Wyk, 2005; Parthasarthy et al., 2008).
Vanilka pochází ze Střední Ameriky (jihovýchodní Mexiko) a dnes se pěstuje v tropech celého světa. Hlavními vývozci jsou Madagaskar, Réunion, Mexiko a Indonésie (Valíček et al., 2002).

     

Wedelia calendulacea: asijská léčivka v centru pozornosti západní medicíny

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Wedelia calendulacea (L.) Less. (syn. Wedelia chinensis (Osbeck) Merr.) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rostliny mají poléhavé, na koncích vystoupavé lodyhy, přisedlé vejčité listy a žluté květy uspořádané v úborech. Plodem je nažka. Rostlina má slabou kafrovou vůni, roste na travnatých vlhkých místech, okrajích rýžových polí a v pobřežních oblastech. Areál rozšíření zahrnuje Čínu, Japonsko, Taiwan, Indii, Indonésii, Vietnam, Filipíny a Srí Lanku (Zhengyi, 2011).

Obsahové látky
Hlavními obsahovými látkami jsou kumestany wedelolakton (7-methoxy-5,11,12-trihydroxy-kumestan) a demethylwedelolakton (Prakash et al., 2008). Dále rostlina obsahuje saponiny, isoflavony a diterpeny ent-kaurenového typu (Mottakin et al., 2004). Největší pozornost budí wedelolakton, majoritní kumestanová složka wedelií. Potlačuje zánětlivé procesy a má potenciál stát se novým protizánětlivým lékem zacíleným na signální dráhu NF -kB (Yuan et al., 2013).

UP302: přírodní látka s depigmentačním účinkem

Mgr. Zdeňka Navrátilová

     UP302 je přírodní látka, která byla nalezena v léčivé rostlině Dianella ensifolia (L.) DC. Chemicky jde o 1-(2,4-dihydroxyfenyl)-3-(2,4-dimethoxy-3-methylfenyl)-propan, CAS 869743-37-3 (Nesterov et al., 2008).

Kdouloň podlouhlá: ovoce s léčivými účinky

Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Kdouloň podlouhlá (Cydonia oblonga Mill.) je opadavý keř nebo malý stromek z čeledi růžovitých (Rosaceae). Rostliny mají střídavé listy, bíle až růžově zbarvené nápadně velké květy a žluté aromatické plody hruškovitého tvaru. Kdouloň pochází z Íránu, Zakavkazí a střední Asie; pěstuje se v mnoha dalších částech světa včetně České republiky, kde může místy zplaňovat. Ovoce s léčivými účinky je jistě lákavé (Patočka a Jakl. 2011). Ale neradujme se předčasně. Plody jsou jedlé, ale k přímé konzumaci se nehodí. Pojídají se ale pečené, vařené či zpracované na džem; i v této formě však vykazují řadu zajímavých farmakologických účinků (Kubát 2002; Lim, 2012).

Poznámka ze Španělska od Hanky Jeřábkové:

Ve Španělsku se z plodů kdouloně vyrábí rosol (Španělsko je osmým největším světovým producentem tohoto ovoce), který je pro Španěly tím nejlepším doplňkem ke konzumaci sýrů.
Nutriční hodnota: 100 g syrového ovoce predstavuje 60 kcal = 240 kJ, a to: sacharidy 15,3 g, vláknina 1,9 g, tuky 0,1 g, proteiny 0,4 g, Thiamin (vitamin B1) 0,02 mg, Riboflavin (vitamin B2) 0,03 mg, Niacin (vitamin B3) 0,2 mg, Kyselina pantotenová (B5) 0,081 mg, Vitamin B6 0.04 mg, Kyselina listová (vitamin B9) 3 mg, Vitamin C 15 mg, vápník 11 mg, železo 0,7 mg, magnézium 8 mg, fosfor 17 mg, draslík 197 mg, sodík 4 mg.

Obsahové látky gardénie jasmínovité a jejich biologická aktivita

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Botanická charakteristika
Gardenia jasminoides Ellis (gardénie jasmínovitá) je vždyzelený cca 0.3-3 m vysoký keř z čeledi Rubiaceae (mořenovité). Rostliny mají vstřícné tmavě zelené listy a bílé vonné květy, u pěstovaných rostlin často plnokvěté. Plodem je žlutá až žlutooranžová bobule vejcovitého tvaru. Roste hojně v křovinách, lesích, na svazích hor a podél vodních toků v jižních částech Číny; jako okrasná rostlina se pěstuje v mnoha dalších částech světa (Zhengyi et al., 2011). Pro své dekorativní vonné květy se gardénie pěstuje i jako pokojová rostlina (Haager a Rybková, 2011).

Hvozdík pyšný – tradiční čínská bylina Qu Mai

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Hvozdík pyšný (Dianthus superbus L.) je vytrvalá bylina z čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae). Rostliny mají přímé nebo vystoupavé lodyhy, úzce kopinaté listy a růžové nebo vzácně bílé květy s hluboce dřípenými korunními lístky. Hvozdík pyšný roste v Evropě, na Sibiři, v Mongolsku, severní Číně, Koreji a v Japonsku. U nás roste roztroušeně až vzácně na vlhkých loukách, lesních okrajích či ve světlých listnatých lesích (Kovanda, 1990).

Ashwagandha a withanolidy

Zdeňka Navrátilová, Jiří Patočka

     Ashwagandha je kořen rostliny withánie snodárné (Withania somnifera), který je po staletí využíván v tradiční ayurvédské medicíně. Indické jméno ashwagandha pochází ze sanskrtu a vyjadřuje charakteristickou vůni kořene: ashwa = kůň a gandha = vůně (Williamson, 2003). O její starobylosti svědčí zmínka v sanskrtském textu Atharvavéda, jedné ze čtyř základních sbírek véd (1500–1000 př. n. l.). Uváděny jsou její magické, léčivé a afrodisiakální účinky. Působení ashwagandhy lze popsat jako adaptogenní, tj. zvyšující psychickou a fyzickou odolnost organismu. Používá se také na zvýšení plodnosti a jako afrodisiakum, dále k léčení zánětlivých onemocnění, nachlazení a astmatu. Díky všestrannému využití je rostlina nazývána indický ženšen (Wink a van Wyk, 2008).