Violka vonná (Viola odorata L.) ve světle současných vědeckých poznatků

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Violka vonná (Viola odorata L.) patří k nejznámějším evropským druhům rodu Viola z čeledi violkovitých (Violaceae). Její charakteristické na dlouhých stopkách. Květy jsou obvykle tmavě fialové, méně často růžové nebo bílé, a vyznačují se výraznou sladkou vůní. fialové květy a výrazná vůně z ní učinily nejen oblíbenou okrasnou a aromatickou rostlinu, ale také tradiční léčivou drogu. V evropském lidovém léčitelství byla používána zejména při onemocněních dýchacích cest, kašli, nachlazení a některých kožních obtížích. Významné postavení má rovněž v tradiční perské medicíně, kde byly využívány květy, listy, kořeny i různé přípravky z nich. Přehledová práce Feyzabadi et al. (2017) dokumentuje tradiční používání violky při kašli, horečce, nachlazení, bolestech hlavy, nespavosti a některých kožních, gastrointestinálních a močových obtížích.

V posledních desetiletích se V. odorata dostala také do hledáčku moderní farmakognosie a farmakologie. Výzkum ukázal, že její biologická aktivita není založena na jediné účinné látce, ale pravděpodobně na komplexním působení celé řady sekundárních metabolitů. Rod Viola je v současnosti považován za významný zdroj flavonoidů, kumarinů, fenolických kyselin a především cyklotidů. Komplexní přehled Zhang et al. (2023) shrnuje dosavadní poznatky o fytochemii, farmakologii a kontrole kvality druhů rodu Viola. Viola odorata je vytrvalá bylina s krátkým oddenkem a plazivými výběžky. Vytváří přízemní růžici srdčitých listů a charakteristické jednotlivé květy

Violka vonná (Viola odorata L.). Foto: Radoslav Patočka

Piperlongumin a jeho biologický a farmakologický význam

Jiří Patočka, Matěj Malík

     Piperlongumin, známý také jako piplartin, je bioaktivní přírodní amidový alkaloid charakteristický především pro pepřovník dlouhý (Piper longum L.). P. longum je tropická popínavá rostlina z čeledi pepřovníkovitých (Piperaceae), původem zejména z indického subkontinentu a jihovýchodní Asie. Dorůstá přibližně 1–2 m a vytváří charakteristická válcovitá plodenství, která se po usušení používají jako koření známé jako dlouhý pepř. 

Dřípovičník zpeřený (Schistostega pennata (Hedw.) F. Weber & D. Mohr  - světélkující mech

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Schistostega pennata, česky dřípovičník zpeřený, patří k nejpozoruhodnějším evropským mechům. Je známý především zvláštním zelenozlatým světélkováním, které však není skutečnou bioluminiscencí. Jde o optický jev vznikající díky specializovaným buňkám v juvenilním stadiu rostliny – v protonematu - které účinně zachycují a odrážejí i velmi slabé světlo (Charissou, 2015).

 Dřípovičník zpeřený – „světélkující mech“

Chemie kudlanky nábožné: feromony, hormony, pigmenty a molekulární mechanismus svlékání

Jiří Patočka, Lenka Hronová, Radoslav Patočka

     Kudlanka nábožná (Mantis religiosa Linnaeus, 1758) patří mezi nejpozoruhodnější evropské dravé druhy hmyzu. Její fascinující morfologie, mimořádně účinný způsob lovu a komplikované reprodukční chování vedly k tomu, že bývá studována především z hlediska ekologie a behaviorální biologie. Neméně zajímavá je však také její chemie. Tělesný povrch kudlanky je tvořen komplexním systémem lipidů a uhlovodíků, její zbarvení souvisí s různými skupinami biologických pigmentů a její růst a svlékání jsou řízeny přesně koordinovanou kaskádou steroidních hormonů, neurohormonů a enzymů.

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Foto: Lenka Hronová

Ricin znovu v centru pozornosti: aktuální případ z Michiganu

Kamil Kuča

     Ricin se znovu dostal do médií. Tentokrát nikoliv kvůli některému ze známých historických případů, ale kvůli události, která se právě odehrává ve Spojených státech. V americkém městě Hastings ve státě Michigan byl 10. září 2026 evakuován bytový komplex Tyden Lofts kvůli podezření na přítomnost ricinu. Událost souvisela také s nemocnicí Corewell Health Pennock Hospital, kam se dostala osoba s potenciálně nebezpečným materiálem. Do vyšetřování se zapojily místní zdravotnické a záchranné složky i FBI.

Grimaldon – neobvyklý seskviterpenoid játrovky Mannia fragrans ve světle současných poznatků

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Jeroným Krištof

     Grimaldon je strukturálně pozoruhodný tricyklický seskviterpenoid izolovaný z játrovky Mannia fragrans (Balb.) Frye & L.Clark, čeledi Aytoniaceae (Huneck et al., 1988), v češtině známé pod jménem mozolka vonná. Tato látka je zajímavá nejen neobvyklým uhlíkovým skeletem, ale také svou stereochemií a významem pro charakteristické aroma hostitelské játrovky. Struktura grimaldonu byla definitivně potvrzena rentgenovou krystalografickou analýzou a absolutní konfigurace byla určena porovnáním cirkulárního dichroismu s odpovídajícím cuparenovým standardem. Grimaldone patří mezi cyclocuparenové či cuparenové seskviterpenoidy a jeho molekula obsahuje tři navzájem sousedící kvartérní uhlíkové atomy, což představuje významnou výzvu také pro syntetickou organickou chemii. První totální syntéza racemického grimaldonu byla uskutečněna v roce 2000. Současná literatura ukazuje, že význam grimaldonu nespočívá především v dosud prokázané farmakologické aktivitě, ale zejména v chemotaxonomii játrovek, stereochemii přírodních terpenoidů, biologii jejich silice a v otázkách biosyntézy neobvyklých terpenových skeletů. Novější přehledy z let 2022–2025 potvrzují, že grimaldone zůstává charakteristickou těkavou složkou M. fragrans a významným příkladem vonného terpenoidu játrovek.

Grimaldon

Novičok: co dnes víme o toxicitě a léčbě intoxikace

Kamil Kuča

     Ještě před deseti lety znal pojem „Novičok“ mimo úzkou komunitu odborníků na chemické zbraně jen málokdo. Dnes patří mezi nejznámější názvy nervově paralytických látek na světě. Paradoxně se tak nestalo v důsledku jejich použití na klasickém bojišti, ale především po několika cílených otravách jednotlivců. Případy ze Salisbury a Amesbury v roce 2018 a otrava Alexeje Navalného v roce 2020 zároveň ukázaly něco důležitého pro současnou toxikologii. S látkou původně spojovanou s vojenským chemickým programem se jako první nemusí setkat voják vybavený ochrannými prostředky. Může to být zdravotník, záchranář, policista nebo pracovník běžné nemocnice.

Termín Novičok se používá pro skupinu organofosforových nervově paralytických látek, často označovaných také jako A-seriesagents. Jejich vývoj je spojován se sovětským programem FOLIANT z období studené války.Informace o těchto látkách byly dlouhou dobu velmi omezené a část publikovaných údajů byla rozporná. Situace se výrazně změnila po událostech v roce 2018. Od té doby vzniklo velké množství odborných prací věnovaných jejich analytice, toxikologii, mechanismu účinku i možnostem terapie. 

Šneci

Anna Strunecká

Článek navazuje na sdělení „Nové chemické zajímavosti o hlemýždi zahradním (Helix pomatia), plži s modrou krví“ (Patočka & Patočka, 2026).

      Považujete šneky, což je obecné, neformální označení pro suchozemské plže s ulitou, případně i pro plže obecně, za nevítané škůdce na vaší zahradě? Doufám, že tato moje informace z nich učiní vítaná a milá zvířátka.  V šedesátých letech minulého století publikoval španělský onkolog Rafael Abad zjištění, že sliz hlemýždě zahradního (Helix pomatia) brání růstu zhoubných nádorů (Abad, 1967). Jeho objev se nedočkal využití tohoto zázraku přírody v boji proti rakovině, avšak dr. Abad nehodil flintu do žita a po 30 letech svých výzkumů patentoval hlemýždí sliz k využití v kosmetice. V současné době přikládají kosmetičky exkluzivních kosmetických salónech dámám, které touží po krásném a mladistvém vzhledu, živé hlemýždě na obličej. Kdo nevěří, může se podívat na video, kde se v kosmetickém salonu v Tokyu plži rodu pásovka (Cepaea hortensis) jemně pohybují po obličeji krásné mladé ženy. (https://www.facebook.com/danske.snegle/videos/snail/285348219266213/)

Austalid B: struktura, původ, biologické vlastnosti a význam v chemii přírodních látek

Jiří Patočka

     Austalid B je pozoruhodný sekundární metabolit vláknitých hub, který patří do skupiny austalidů, strukturálně neobvyklých meroterpenoidů kombinujících polyketidovou a terpenoidní část. Austalidy jsou charakteristické komplexními polycyklickými strukturami a byly izolovány především z hub rodů Aspergillus a Penicillium. Přehledová práce z roku 2022 uváděla již 38 známých austalidů, rozdělených do pěti základních strukturních podskupin (Liu & Ruan, 2022). Austalid B byl poprvé popsán v roce 1981 spolu s austalidy A–E při studiu toxických metabolitů produkovaných houbou Aspergillus ustus. Původní práce Horaka a spolupracovníků se zabývala strukturami pěti nových toxických metabolitů tohoto druhu (Horak et al., 1981). Austalid B patří mezi meroterpenoidy, tedy přírodní látky, jejichž uhlíkatá kostra vzniká kombinací biosyntetických drah různých typů. Meroterpenoidy jsou odvozeny od prekurzoru 6-[(2E,6E)-farnesyl]-5,7-dihydroxy-4-methylftalidu. Následnými enzymatickými cyklizacemi a oxidacemi vznikají jejich charakteristické polycyklické struktury. 

Geosmin – nové poznatky o biosyntéze, ekologické funkci, vnímání a praktickém významu

Jiří Patočka, Kamil Kuča, Matěj Malík, Patrik Olekšák

     Geosmin je těkavý terpenoid odpovědný za charakteristickou „zemitou“ vůni půdy po dešti, čerstvě zorané země a některých přírodních vod. Přestože je znám již od poloviny 20. století, představuje stále pozoruhodný příklad přírodního metabolitu, jehož biologická funkce, evoluční význam i mechanismus vnímání nejsou dosud zcela objasněny. Novější výzkum posunul pozornost od pouhé identifikace geosminu k detailnímu studiu jeho enzymatické biosyntézy, ekologické funkce, regulace produkce, senzorické detekce a možností jeho biotechnologické výroby (Xu et al., 2023). 

Chemická charakteristika a mimořádně nízký práh vnímání

     Geosmin je bicyklický seskviterpenoid s molekulovým vzorcem C₁₂H₂₂O a molekulovou hmotností 182,3 g/mol. Z chemického hlediska je pozoruhodný tím, že jeho uhlíková kostra obsahuje pouze 12 atomů uhlíku, ačkoli vzniká z univerzálního seskviterpenového prekurzoru farnesylpyrofosfátu (FPP; C₁₅). Biosyntéza proto zahrnuje nejen cyklizaci, ale také fragmentaci původního patnáctiuhlíkatého skeletu. 

Geosmin