Kalokvět africký (Agapanthus africanus L.): Botanika, bioaktivita a lidová medicína

Jiří Patočka, Hana Pilná

     Kalokvět africký (Agapanthus africanus L.) je vytrvalá rostlina z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae) (El-Ghany et al., 2023). Tato jednoděložná rostlina pochází z Jižní Afriky a je rozšířená od Kapského poloostrova až do horských oblastí jižně od řeky Limpopo.  Kalokvět africký vyrůstá z podzemní hlízy sloužící k ukládání živin a vody. Má páskovité, dlouhé a úzké, tmavě zelené listy, uspořádané v růžici., z nich vyrůstá dlouhý a pevný stonek až do výšky 1 metru. Na konci stonku jsou květy uspořádané ve velkých kulovitých květenstvích. Barva květů je nejčastěji modrá, ale může být i bílá nebo růžová (Muzila & Spies, 2005).

Kalokvět africký (Agapanthus africanus L.). Foto. Hana Pilná

Eugenia uniflora in traditional folk medicine

Jiří Patočka, Maribel Ovando-Martínez

     Eugenia uniflora L., also known as pitanga or Surinam cherry, is a bushy plant native to South America, specifically the region between southern Brazil, Uruguay and Paraguay. This plant belongs to the Myrtaceae family and is widely cultivated in tropical and subtropical regions around the world (Franzon et al., 2016). E. uniflora is an evergreen shrub or small tree that grows 2 to 7 meters tall. The leaves are simple, ovate, shiny and have gently wavy edges. New leaves are often red, while older leaves are dark green. The flowers are small, white and very fragrant. They are composed of four petals and numerous stamens. The fruits are edible, have a diameter of around 2 to 3 cm and are distinctly ribbed. Fruits can range in color from bright red to deep purple or even black. They have a sweet and sour taste that is very refreshing (da Silva et al., 2014).

Zvonkovka číškovitá a její schopnost akumulovat arsen

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Zvonkovka číškovitá (Tarzetta cupularis (L.) Svrček 1981) je roztroušeně se vyskytující vřeckovýtrusá houba rostoucí pod listnáči na humózních, neutrálních až zásaditých půdách, často v parcích. Její apothecia se vyznačují krátkou stopkou zanořující se do substrátu. Plodnice jsou v mládí téměř kulovité, později pohárkovité až hluboce miskovité s průměrem do 2,5 cm. Pavučinka, která zakrývá u mladých plodnic celý otvor, se při rozevírání plodnice potrhá a její zbytky zůstávají na okrajích. Z vnější neplodné strany jsou jemně vločkovité a okraj hymenoforu bývá rozpraskaně zoubkatý. Barva plodnic se pohybuje od šedavě-nažloutlé až po okrově-hnědou. Hymenofor mívá o stupeň světlejší tóny barev. Třeň zvonkovky číškovité má velmi proměnlivou délku. Občas je poměrně dlouhý, někdy ovšem téměř chybí. Dužnina je poměrně křehká, bez výrazné vůně a chuti (Schumacher, 1979).

     Determinačně velmi obtížný rod Tarzetta je v České republice zastoupen několika druhy. Velikost či zbarvení plodnic je variabilní, stejně jako délka třeně. Zvonkovka číškovitá má třeň velmi proměnlivé délky. Některé exempláře mívají třeň poměrně dlouhý a někdy téměř chybí. Jednotlivé druhy lze spolehlivě odlišit pouze na základě mikroznaků a proto ani nemůžeme jednoznačně považovat naši fotografii za zvonkovku číškovitou.

.

Steroidní antibiotika viridin a viridiol

Jiří Patočka

     Viridin a viridiol jsou příklady steroidních antibiotik, které mají zajímavé vlastnosti a potenciální aplikace v medicíně (Jones, & Hancock, 1987). Tyto látky jsou součástí větší supiny steroidních antibiotik (Hanson, 1995).

     Viridin je přírodní steroidní antibiotikum, které je produkováno některými druhy plísní, jako jsou Trichoderma viride a Gliocladium virens. Viridin je známý svou schopností inhibovat růst některých bakterií a plísní (Kurchenko ET AL., 2023). Jeho struktura zahrnuje steroidní skelet s různými modifikacemi, které přispívají k jeho antibakteriální aktivitě.

Kosatce v medicíně: Historie a současnost.

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík

     Léčivé rostliny jsou po tisíciletí považovány za cenný zdroj přírodních látek s vysokými léčivými vlastnostmi a i v současnosti jsou cenným zdrojem pro hledání nových potenciálních léků (Gurib-Fakim, 2006). Šíření syntetických drog vyvolává vážné obavy ohledně jejich kvality, účinnosti a zejména bezpečnosti.  Naproti tomu přírodní produkty jsou šetrné k životnímu prostředí a biologicky vhodnější. V důsledku toho jsou léčivé a aromatické rostliny, které byly historicky používány tradičními praktiky postupně vystavovány vědeckému výzkumu s cílem oddělit jejich účinné látky za účelem jejich použití v moderní medicíně (Rasool et al., 2020).

     Jednou z takových rostlin je kosatec (Iris) se svými 389 známými druhy (http://www.theplantlist.org/tpl1.1/search?q=Iris), oblíbená rostlina běžně používaná v okrasných zahradách díky svým velkým, nápadným a barevným květům. Rostlina získala svůj název podle řecké bohyně duhy, odkazující na širokou škálu barev květů u jednotlivých druhů kosatců. Vyžívání kosatců lze vysledovat až ke středověkým malířům a iluminátorům rukopisů, kteří květy rostliny používali k získávání pigmentů (Süntar, 2020). Rod Iris tvoří velké množství druhů cibulovitých rostlin, široce rozšířených v mírných oblastech po celé severní polokouli, vyskytujících se zejména v Severní Americe a Eurasii. Etnobotnické průzkumy prokázaly, že 25 druhů kosatců má etnofarmakologické použití. Různorodost kulturního prostředí a geografické rozšíření druhů kosatců po celém světě vedly k rozmanitosti know-how souvisejícího s přípravou léčiv, použitých částí rostlin, způsobů podávání a léčených onemocnění. Údaje shromážděné z těchto etnofarmakologických studií odhalily, že druhy kosatců se aplikují hlavně orálně (66 %) nebo topicky (31 %) k léčbě a zmírnění široké škály zdravotních problémů. Nejčastěji používanými částmi v lidovém léčitelství jsou květy (24 %) a oddenky (20 %) a hlavní metodou pro přípravu léčivých přípravků jsou čaje a odvary.

Kosatec sibiřský (Iris sibirica). Foto:  Jiří Patočka

Rozchodník karpatský (Hylotelephium argutum): botanika, bioaktivní látky a farmakologie

 Jiří Patočka

     Rozchodník karpatský (Hylotelephium argutum) je trvalka z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Tento druh je původem z karpatského regionu, kde roste na kamenitých a skalnatých svazích, často na vápenatých půdách. Dorůstá výšky 10–30 cm. Má masité a dužnaté, obvykle eliptické až vejčité listy s pilovitými okraji. Květenství je terminální, tvořené hvězdicovitými květy, které jsou obvykle červené (Overal, 2014).

Microcoliny: Imunosupresivně účinné mořské lipopeptidy sinice Lyngbya majuscula

Jiří Patočka

     Mořské sinice, známé také jako cyanobakterie, jsou důležitou skupinou mikroorganismů, které mají významný vliv na životní prostředí a ekologii mořských ekosystémů. Zde jsou některé klíčové aspekty jejich významu. Patří mezi prvotní producenty v mořských ekosystémech (Whitton et al., 2012). Pomocí fotosyntézy přeměňují sluneční energii na chemickou energii, čímž produkují organické látky, které slouží jako potrava pro další organismy v potravním řetězci. Některé druhy mořských sinic jsou schopné fixovat atmosférický dusík (N₂) a přeměňovat jej na amoniak (NH₃), který je biologicky dostupný pro další organismy. Tento proces je klíčový pro udržení úrodnosti oceánských ekosystémů, zejména v oblastech s nízkým obsahem dusíku (Zehr, 2011).

     Sinice byly jedněmi z prvních organismů na Zemi, které začaly produkovat kyslík prostřednictvím fotosyntézy (Berman-Frank et al., 2003). Tento proces měl zásadní vliv na vývoj atmosféry Země a na vznik života, jak jej známe dnes (Blank & Sanchez‐Baracaldo, 2010). V současnosti stále přispívají k produkci kyslíku v mořských prostředích (Hamilton et al., 2016). Mořské sinice hrají důležitou roli v udržování ekologické rovnováhy mořských ekosystémů. Podílí se na recyklaci živin a poskytují potravu různým druhům planktonu a dalších mořských organismů. Přemnožení sinic, známé jako sinicové květy, může být indikátorem znečištění vody, zejména vysoké koncentrace živin jako jsou dusík a fosfor. Tyto květy mohou mít negativní dopady na mořské ekosystémy, včetně hypoxie (nedostatku kyslíku) a produkce toxinů, které mohou být škodlivé pro mořský život a lidské zdraví (Du et al., 2019).

     Mořské sinice mají biotechnologický potenciál v různých oblastech, včetně výroby bioenergie, biopaliv, léčiv a dalších bioaktivních látek (Abed et al., 2009). Jejich schopnost produkovat různé biochemikálie činí ze sinic zajímavé organismy pro vědecký výzkum a četné průmyslové aplikace (Lai & Lan, 2015). Mořské sinice jsou tedy klíčovými hráči v mořských ekosystémech a jejich vliv na životní prostředí je rozsáhlý a mnohostranný (Havens, 2008).

Terčovník pohledný (Xanthoria elegans) a jeho biologicky aktivní sekundární metabolity

 Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Vladimír Gajdošík

     Terčovník pohledný (Xanthoria elegans) je druh lišejníku, který je běžně rozšířený po celém světě, zejména v horských a arktických oblastech (Devi, 2024). Je známý svým výrazným oranžovým zbarvením i schopností přežít v extrémních podmínkách (McCarthy, 1997). Plochá, kruhovitá stélka, která může dosahovat průměru až několik centimetrů je nápadná zbarvením, způsobeným přítomností karotenoidních pigmentů. Lišejník roste na skalách, kamenech i v půdních spárách, zejména na neutrálních až zásaditých substrátech (Boruah et al., 2024). Preferuje dobře osvětlená místa a je odolný vůči extrémním teplotám, UV záření a suchu. Proto jej často najdeme v městech, která představují jakési „tepelné ostrovy“. S oblibou roste na betonových sloupech veřejného elektrického osvětlení (Barták et al., 2005).

Mořské deriváty kaprolaktamu: Kaprolaktiny A, B a C

Jiří Patočka 

     Kaprolaktiny A, B a C jsou mořské depsipeptidy, které byly izolovány z blíže neurčených bakterií žijících v moři. Tyto kaprolaktiny jsou složené z cyklického-L-lysinu vázaného na kyselinu 7-methyloktanovou (kaprolaktin A),  kyselinu 6-methyloktanovou (kaprolaktin B)  nebo kyselinu 3-methylmáselnou (kaprolaktin C). Struktury všech tří látek byly navrženy pomocí spektroskopických metod a potvrzeny syntézou. Tyto sloučeniny jsou zajímavé z hlediska jejich potenciálních biologických a farmakologických vlastností. Kaprolaktiny A a B jsou cytotoxické vůči buňkám lidského epidermoidního karcinomu (KB) a buňkám lidského kolorektálního adenokarcinomu (LoVo) a vykazují antivirovou aktivitu vůči viru Herpes simplex typu II (Davidson & Schumacher, 1993; Lebar et al., 2007), kaprolaktin C inhibuje migraci buněk rakoviny plic A549 indukovaných γ-zářením (Kim et al., 2021). Kultivací těchto mořských bakterií v umělých podmínkách se tyto látky stávají dostupné a mohou být využity v širším měřítku (Davidson, 1995).

Lilie zlatohlavá v lidové medicíně

Jiří Patočka, Jana Matějíčková 

     Lilie zlatohlavá, v angličtině známá jako Turk's cap lily (Lilium martagon), je druh lilie rostoucí ve velké části Evropy a Asie. Vyskytuje se v různých biotopech, včetně lesních oblastí, luk a hor (van Tuyl  et al., 2011). V některých regionech jsou však divoce rostoucí populace této krásné rostliny ohroženy ztrátou přirozeného prostředí a nadměrným sběrem. Ke sběru lákají její velké charakteristické květy s dozadu ohnutými okvětními lístky, které připomínají turban a mají různé barvy, typicky odstíny růžové, fialové a příležitostně i bílé, často s tmavými skvrnami. Je to relativně nenáročný druh na údržbu a může se naturalizovat v zahradách, takže je oblíbenou volbou pro zahradníky, kteří chtějí své zahradě dodat divoký, přirozený vzhled. Je široce používán v okrasném zahradnictví díky svému nápadnému vzhledu a snadné péči. Preferuje dobře odvodněnou půdu a může prosperovat jak na plném slunci, tak v částečném stínu. Množit se může semeny nebo cibulkami (Fornaris et al., 2010).

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon), Foto: Ing. Jana Matějíčková