Neuroprotektivní peptidy mravenců – nový farmakologický potenciál

Jiří Patočka, Jana Jakubcová, Patrik Olekšák

     Přírodní produkty představují nevyčerpatelný zdroj biologicky aktivních látek s obrovským terapeutickým potenciálem. Mezi ně patří i hmyz, konkrétně mravenci (čeleď Formicidae), kteří v rámci své chemické ekologie produkují široké spektrum peptidů (Dossey, 2010). Tato práce pojednává o neuroprotektivním potenciálu peptidů izolovaných z mravenců. Cílem je shrnout současné poznatky o jejich zdrojích, struktuře, mechanismech působení a perspektivách jejich využití v léčbě neurodegenerativních onemocnění, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova choroba.

     Neurodegenerativní onemocnění charakterizovaná progresivní ztrátou neuronů představují významnou zdravotní, sociální a ekonomickou zátěž pro celosvětovou populaci. Současná farmakoterapie je často pouze symptomatická a nezpomaluje podstatu onemocnění (Dugger & Dickson, 2017). To vyvolává naléhavou potřebu hledání nových léčiv s neuroprotektivními účinky. Mravenci, jakožto jedna z nejrozmanitějších a nejúspěšnějších skupin živočichů, vyvinuli sofistikovaný chemický arzenál pro obranu, komunikaci a lov. Jejich jedové žlázy a hemolymfa jsou bohatým zdrojem peptidů, u kterých byl prokázán cytotoxický, antimikrobiální, ale překvapivě i neuroprotektivní potenciál (Touchard et al., 2016).

Cistus laurifolius L. – cist vavřínolistý: Botanika, chemie a farmakologie

Jiří Patočka

     Cistus laurifolius L. (česky cist vavřínolistý) je stálezelený keř z čeledi Cistaceae. Pochází převážně z oblasti Středomoří, zejména z Pyrenejského poloostrova, jižní Francie, Itálie, Řecka, severní Afriky a západního Turecka (Frazão et al., 2018). Roste v suchých, kamenitých a slunných stanovištích a dobře snáší chudé, kyselé půdy. Keř dorůstá výšky 0,5–2 m, má vzpřímené, větvené stonky a listy vstřícné, celokrajné, kopinaté až eliptické, o délce 4–10 cm. Listy jsou kožovité, s lesklým povrchem připomínajícím listy vavřínu (Laurus nobilis), což je důvodem druhového jména laurifolius. Květy jsou pětičetné, bílé s nápadně žlutým středem, o průměru 4–6 cm, a rozkvétají od května do července. Plodem je tobolka s množstvím drobných semen. Ekologicky patří mezi pionýrské druhy, které se dobře regenerují po požárech – semena druhů Cistus jsou adaptována na klíčení po vystavení teplu (Kırcı & Gümüok, 2022). Tato vlastnost má význam i v kontextu sukcesních procesů středomořské vegetace.

Čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa) – morfologie, ekologie a bioaktivní látky

Jiří Patočka, Jeroným Krištof

     Čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa (Batsch) Šutara), dříve řazená do rodu Paxillus jako Paxillus atrotomentosus, je nápadná dřevorozkladná houba z čeledi Tapinellaceae (Šutara, 1992). Vyznačuje se masitými, sametově tmavohnědými plodnicemi rostoucími především na pařezech a mrtvém dřevě jehličnanů. Patří mezi dobře poznatelné, avšak kontroverzní druhy z hlediska poživatelnosti i ekologického významu. Plodnice čechratky černohuňaté jsou robustní, často polokruhovité až vějířovité, o průměru 5–20 cm. Klobouk má plstnatý až sametový povrch, zbarvený tmavohnědě až téměř černě, s věkem lysající. Lupeny jsou husté, sbíhavé, zpočátku žlutavé, později okrové až hnědavé, při poranění hnědnou (Gill, 2003). Třeň bývá krátký, excentrický, nápadně plstnatý a sametový, zbarvený tmavě hnědě až černě („černohuňatý“ vzhled dal houbě české jméno). Dužnina je tuhá, žlutavá, s výraznou vůní po houbách a někdy slabě nahořklou chutí.

Čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa). Foto: Bc. Jeroným Krištof

Karamboxin: Jedovatá neproteinogenní aminokyselina

Jiří Patočka

     Karamboxin (caramboxin, CBX) je neproteinogenní, fenylalaninu podobná aminokyselina, identifikovaná jako primární neurotoxin obsažený v plodech karamboly (Averrhoa carambola) a bilimbi (Averrhoa bilimbi) (Pichierri, 2015). CBX působí jako agonista ionotropních glutamátových receptorů (NMDA a AMPA) a zároveň potlačuje GABAergní vazbu v experimentech, což vede k excitační neurotoxicitě projevující se nechutenstvím, nevolností, výjimečně tikům, záchvatům až status epilepticus; účinky jsou zvlášť těžké u pacientů s poruchou renální exkrece, protože CBX se vylučuje ledvinami (Yasawardene et al., 2020). Klinická léčba těžké intoxikace často zahrnuje intenzivní hemodialýzu a symptomatickou podporu. PubMed+1

Poznámka: Karambola (Averrhoa carambola) a bilimbi (Averrhoa bilimbi) jsou tropické ovocné rostliny z čeledi kysalovitých (Oxalidaceae), příbuzné šťavele. Pocházejí z jihovýchodní Asie, ale dnes se pěstují v mnoha tropických a subtropických oblastech světa.

     Averrhoa karambola, tzv. „malajská hvězda“ – karambolya (starfruit, česky karambola) je původem z Malajsie, Indonésie  a Filipín. Zralý plod je žlutozelený, šťavnatý, při řezu napříč má typický pětiúhelníkový tvar připomínající hvězdu – proto anglický název starfruit. Jeho chuť je sladkokyselá, osvěžující, připomínající kombinaci jablka, hrušky a citrusů. Plod se konzumuje čerstvý, v ovocných salátech, nápojích a dezertech, často je využíván jako ozdoba. Je bohatý na vitamin C, antioxidanty avlákninu. Obsahuje oxaláty a také neproteinogenní aminokyselinu karamboxin, která může být toxická pro osoby s onemocněním ledvin nebo neurologickými problémy (Dasgupta et al., 2013).

     Averrhoa bilimbi, karambola tupá  – bilimbi (česky též okurka stromová) je strom původem z Malajsie a Indonésie. Její plod je zelený, podlouhlý a tvarem připomíná malou okurku (odtud název „okurka stromová“). Plody rostou ve shlucích přímo na kmeni a větvích. Jeho chuť je velmi kyselá až svíravá, mnohem kyselejší než karambola. Syrová se jí jen málo, spíše se používá do nakládaných pokrmů, kari, omáček, džemů a čatní, v tradiční asijské kuchyni často jako přírodní okyselovadlo. V některých oblastech se z ní připravují nápoje nebo se používá při čištění (pro vysoký obsah kyseliny šťavelové). Obsahuje hodně vitaminu C a organických kyselin (Alhassan & Ahmed, 2016).

Rossinony: Mořské meroterpeny

Jiří Patočka

     Rossinony A  a B, biologicky aktivní deriváty meroterpenů, byly izolovány z antarktické sbírky mořských pláštěnců rodu Aplidium a strukturně charakterizovány spektroskopickými metodami. Absolutní konfigurace rossinonuů byla odvozena pomocí modifikované Mosherovy metody (Appleton et al., 2009). 

Klihatka černá (Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.) a její bioaktivní sekundární metabolity

Jiří Patočka, Jeroným Krištof, Radoslav Patočka

     Klihatka černá (Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.) je vřeckovýtrusná houba z čeledi klihatkovitých (Bulgariaceae). Jedná se o široce rozšířený saprotrofní druh houby rostoucí na odumřelém dřevě listnatých stromů, především dubů a buků. Tento článek shrnuje současné poznatky o její taxonomii, morfologii, ekologii, biochemickém složení a potenciálním biotechnologickém využití. Klihatka je známá pro produkci tmavých pigmentů patřících do skupiny atranorinů a dalších polyketidových metabolitů, které vykazují významné biologické aktivity, včetně antimikrobiálních, antivirových a cytotoxických účinků. Bulgaria inquinans je nepřehlédnutelný druh houby díky svému charakteristickému vzhledu. Plodnice, zpočátku kulovité a uzavřené, se později otevírají a vytvářejí pohárkovité nebo miskovité apothecium s lepkavým, tmavým hymenoforem. Přestože je za syrova mírně jedovatá a může způsobit gastrointestinální potíže, stala se předmětem intenzivního chemického a farmakologického výzkumu. Druh byl poprvé vědecky popsán Christiaanem Hendrikem Persoonem a později přeřazen Eliasem Magnusem Friesem. Molekulárně-fylogenetické studie zařadily rod Bulgaria do řádu Leotiales, kam patří řada dalších miskovitých hub (Kirk et al., 2008).

Klihatka černá (Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.). Foto: Bc. Jeroným Krištof

Uncaria tomentosa a její oxindolové alkaloidy – současný stav poznání

Jiří Patočka

     Uncaria tomentosa (známá též jako vilkakora, unkárie nebo kočičí dráp, „cat’s claw“, v češtině řemdihák plstnatý) je jihoamerická dřevnatá liána z čeledi mořenovitých (Rubiaceae), tradičně využívaná v etnomedicíně k léčbě zánětlivých a infekčních onemocnění. Rostlina šplhá po stromech a dorůstá až třicetimetrové délky. Listy jsou vejčité až eliptické, vstřícné, kožovité, s nápadnou žilnatinou (Reinhard, 1998). Typickým znakem jsou zakřivené trny na bázi listů, připomínající drápy kočky – odtud český i anglický název „kočičí dráp“ (cat’s claw). 

Hlíva vonná (Clitocybe fragrans) – ekologie, biochemie a praktický význam

Jiří Patočka, Milena Patočková

    Clitocybe fragrans (With.) P. Kumm., běžně známá jako hlíva vonná, je drobná lupenatá houba z čeledi Tricholomataceae, charakteristická svou výraznou anýzovou vůní. Ačkoli není kulinářsky významná a je považována za mírně jedovatou, představuje zajímavý objekt mykologického a biochemického výzkumu (He et al., 2023). Tento článek shrnuje současné poznatky o její taxonomii, morfologii, ekologii a biochemickém složení s důrazem na vonné silice. Diskutována je také její podobnost s jinými druhy a potenciální rizika záměny. Rod Clitocybe zahrnuje široké spektrum lupenatých hub s různou ekologií a vlastnostmi. Mezi nimi vyniká Clitocybe fragrans svým intenzivním a charakteristickým aroma, které jí dalo jak vědecké jméno (fragrans – vonný), tak český název. Přestože se nejedná o houbu hospodářsky využívanou, její výrazný fenotyp ji činí snadno identifikovatelnou a zajímavou z hlediska studia metabolických produktů hub.

Hlíva vonná (Clitocybe fragrans). Foto: Ing. Milena Patočková

Tylvalosin – makrolidové antibiotikum a jeho současný význam

Jiří Patočka, Matěj Malík

      Tylvalosin je polosyntetický 16členný makrolid, který je odvozen od makrolidového antibiotika - tylosinu. Tylvalosin patří mezi veterinární antibiotika se specifickým zaměřením především na terapii onemocnění hospodářských zvířat, zejména prasat a drůbeže. V humánní medicíně se nepoužívá, jeho význam spočívá v prevenci a léčbě bakteriálních infekcí v intenzivních chovech, kde pomáhá snižovat ztráty způsobené patogeny a zlepšuje užitkovost zvířat.

Krvavec toten (Sanguisorba officinalis L.) – fytochemie, farmakologie a medicína.

Jiří Patočka, Martin Doucha, Radoslav Patočka

     Krvavec toten (Sanguisorba officinalis L.), česky také krvavec lékařský, je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých (Rosaceae), která preferuje vlhké až mírně zamokřené půdy (Pelikan, 1977). Areál rozšíření sahá od západní Evropy přes mírné pásmo Asie až po Japonsko. Miluje vlhké, živinami bohaté louky, slatiny a říční nivy. V mnoha regionech dochází k úbytku populací vlivem meliorací a intenzifikace zemědělství. V České republice je považována za významný druh vlhkých luk a pastvin (Johanidesová et al., 2013), přičemž se stala i klíčovou rostlinou v ochraně biodiverzity, neboť je hostitelskou rostlinou housenek modrásků (Maculinea teleius a M. nausithous), kteří patří mezi ohrožené druhy motýlů chráněné soustavou Natura 2000 (Masarovič et al., 2025). Rostlina má dlouhou tradici v lidovém léčitelství a v posledních desetiletích se stává předmětem farmakologického výzkumu díky obsahu bioaktivních sekundárních metabolitů (Zhou et al., 2021). Krvavec toten dorůstá výšky 50–120 cm. Má silný oddenek, přímou lodyhu a lichozpeřené listy. Typické jsou podlouhlé, červeně až fialově zbarvené květní hlávky složené z drobných květů bez korunních lístků. Kvete od června do září. Plodem je nažka.

Krvavec toten (Sanguisorba officinalis L.). Foto: PhA. Martin Doucha.