Naftabliny a nafterpiny a jejich ochranné účinky proti toxicitě L -glutamátu

Jiří Patočka

     Ischemické poruchy centrálního nervového systému jsou jednou z hlavních příčin úmrtí. Při ischemii mozku dochází k rozsáhlému uvolňování L -glutamátu, hlavního neurotransmiteru v centrálním nervovém systému, který následně indukuje smrt neuronálních buněk (Castellanos et al., 2998). Látky, které by vykazovaly ochrannou aktivitu proti toxicitě L–glutamátu by mohly sehrát důležitou úlohu při ischemii mozku. Takovými látkami by mohly být naftabliny a nafterpiny, což jsou mořské meroterpenoidy, přírodní sloučeniny, které byly izolovány z mořských aktinomycet a zaujaly vědce svými zajímavými biologickými účinky (Shin-ya et al., 1992).

Abyssomiciny: Unikátní polycyklická antibiotika

Jiří Patočka

     Abyssomiciny jsou skupinou polycyklických antibiotik, které představují zajímavou třídu přírodních látek s unikátní strukturou a potenciálně významnými biologickými účinky, včetně antibakteriální aktivity. Jsou to sekundární metabolity produkované některými aktinomycetami, zejména rody Streptomyces a Verrucosispora. Mají složitou polycyklickou makrocyklickou strukturu a různé typy abyssomicinů se liší v konfiguraci, stupni oxidace, nebo přítomnosti dalších funkčních skupin. Prvními popsanými sloučeninami z rodiny abyssomicinů byly abyssomicin B, C, atrop-C a D, produkované mořským aktinomycetovým kmenem Verrucosispora maris AB-18-032, který byl izolován ze sedimentu odebraného v Japonském moři (Fiedler, 2021).

Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum): Stará léčivá rostlina

Jiří Patočka, Jana Matějíčková, Zdeňka Navrátilová

     Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) je statná vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), dorůstající výšky 30–70 cm. Má čtyřhrannou lodyhu, která bývá hustě chlupatá. Listy jsou vejčitě kopinaté, výrazně zubaté a svým vzhledem připomínají listy meduňky (odtud název „meduňkolistý“). Na dotek jsou měkké a slabě aromatické. Květy jsou uspořádány v řídkých lichopřeslenech, mají typický dvoupyský tvar a dosahují délky 3–4 cm. Jejich barva je různá – obvykle bývají bílé s nápadnou růžovou nebo purpurovou kresbou na spodním pysku, ale existují i rostliny s jednobarevnými květy. Medovník meduňkolistý kvete obvykle od května do července a díky svému bohatému nektaru je oblíbenu rostlinou včel a dalších opylovačů (Haas et al., 2024). Tato trvalka se vyskytuje v lesích a na okrajích křovin, zejména na vápenitých půdách. Přirozeně se vyskytuje v jižní, západní a střední Evropě, včetně České republiky (Kaplan, 2017). Medovník meduňkolistý je poměrně vzácná rostlina evropských lesů, která je ceněná nejen pro svůj vzhled, ale také pro svou příjemnou vůni a léčivé účinky. V některých zemích byla a dodnes je využívána v lidovém léčitelství (Grujić  et al., 2014). Její nať se uplatňuje při léčbě kašle a bolesti v krku, úzkosti, nespavosti, zánětu očí, stejně jako při infekcích ran a kůže. Čerstvé nebo sušené listy rostliny se používají k přípravě aromatických čajů, které se konzumují po jídle k prevenci trávicích problémů. V minulosti se listy konzumovaly jako zdroj vitamínů a mikroprvků. Vzhledem ke specifické sladké vůni této sušené byliny, související s přítomností kumarinu, se ve střední Evropě používá k aromatizaci alkoholu a tabákových výrobků (Szymborska-Sandhu et al., 2020).

Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Aurilid, cytotoxický peptid mořského zajíce

Jiří Patočka

     Dolabella auricularia, česky často označovaný jako mořský zajíc, je zajímavý mořský plž z čeledii Aplysiidae (Singh & Vuki, 2008). Tento druh plže žije v mělkých, teplých pobřežních vodách, často v oblastech s písčitým nebo bahnitým dnem a je rozšířen v Indo-pacifické oblasti – od východní Afriky přes jihovýchodní Asii až po Austrálii a Havaj (Pandey et al., 2018). Tělo plže Dolabella auricularia  je zavalité, ploché, často tmavě zbarvené s různými skvrnami či vzory. Má vnitřní lasturu ve tvaru ucha (odtud název auricularia). Pohybuje se pomalu, většinou se živí řasami a detritem, tedy organickým materiálem. Je to hermafrodit – každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány (Delan et al., 2015).

Mořský zajíc (Dolabella auricularia)

Thiaplidiachinony A a B: Modely nového typu protinádorových léčiv

Jiří Patočka

     Thiaplidiachinony A a B jsou dvě přírodní sloučeniny, které byly izolovány z mořského pláštěnce  (sumky) Aplidium conicum z čeledi Polyclinidae, třídy Ascidiacea (Carbone et al., 1998). Tyto organismy jsou mořští bezobratlí žijící přisedlým způsobem, obvykle na skalách nebo pevných podkladech v mělkých pobřežních vodách. Jde o koloniálního mořského živočicha, který tvoří kolonie složené z mnoha jedinců (zooidů) sdílejících společný obal (tzv. tuniku) (Stach & Turbeville, 2002). Žije v mořích, především ve Středozemním moři a východním Atlantiku. Kolonie obvykle přirůstají k pevnému podkladu, jako jsou kameny, skály nebo stavby postavené lidmi (např. mola) a mohou dosahovat velikosti 15 až 50 cm. Kolonie mívají nepravidelný kuželovitý nebo polštářovitý tvar, což odpovídá i druhovému jménu conicum. Zbarvení se může lišit, ale často bývá žlutavé až oranžové. Filtruje vodu a živí se planktonem. Stejně jako jiné sumky hrá i Aplidium conicum  ekologickou roli v mořských ekosystémech jako biofiltr (Marques et al., 2022)

Mořský pláštěnec Aplidium conicum

Komosusoly: Cytotoxické metabolity mořské hnědé řasy Sporochnus comosus

Jiří Patočka

     Komosusoly jsou cytotoxické sekundární metabolity izolované z mořské hnědé řasy Sporochnus comosus, která patří do třídy Phaeophyceae (Coombes et al., 2008; Ovenden et al., 2011). Tyto látky vzbudily pozornost zejména pro svůj unikátní strukturní skelet a výraznou cytotoxickou aktivitu, což z nich činí potenciální kandidáty pro vývoj protinádorových léčiv. Komosusoly jsou polycyklické diterpenoidy s neobvyklým uhlíkovým skeletem a funkčními skupinami, které přispívají k jejich biologické aktivitě. Byly izolovány z mořské hnědé řasy Sporochnus comosus, vyskytující se v některých oblastech jižního Pacifiku, zejména kolem Nového Zélandu a Austrálie. Vyznačují se výraznou cytotoxicitou vůči různým lidským nádorovým liniím in vitro. Byla u nich prokázána aktivita na úrovni nízkých mikromolárních koncentrací. Mechanismus jejich cytotoxicity není zcela objasněn, ale pravděpodobně zahrnuje interakce s buněčným cytoskeletem nebo narušení buněčného cyklu, podobně jako u jiných mořských diterpenoidů (Liptrot et al., 2011; Ovenden et al., 2011).

Myrha a kadidlo

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Myrha a kadidlo jsou aromatické pryskyřice, které se historicky používaly nejen jako vonné látky při náboženských obřadech, ale i v léčitelství, balzamování a kosmetice. Obě mají hluboký kulturní a symbolický význam, zejména v kontextu starověkých civilizací a křesťanství. V křesťanství jsou myrha a kadidlo (spolu se zlatem) dary, které přinesli tři mudrci Ježíškovi (Tucker, 1986). 

Trapoxin A: Cyklický tetrapeptid s protinádorovým účinkem

Jiří Patočka

     Trapoxin je přírodní cyklický tetrapeptid produkovaný některými plísněmi. Je známý především jako inhibitor histon deacetyláz (HDAC), což z něj činí důležitou látku v epigenetickém výzkumu. Tento malý peptid je tvořen 2 molekulami L-fenylalaninu, jednou molekulou kyslinyD-pipekolinové a jednou molekulou neobvyklé mastné kyseliny – kyseliny L-2-amino-8-oxo-9,10-epoxydekanové (cyklo-(L-fenylalanyl-L-fenylalanyl-D-pipekolinyl-L-2-amino-8-oxo-9,10-epoxydekanoyl)) (Nakai et al., 1991).

Komunesiny: Nové toxiny patogenní plísně Penicillium expansum

Jiří Patočka

Penicillium expansum je druh mikroskopické vláknité houby (plísně), která je známá především jako významný posklizňový škůdce, zejména u jablek a jiných druhů ovoce (Yu et al., 2020). Patří do rodu Penicillium, který je běžně rozšířený v prostředí a zahrnuje jak druhy užitečné (např. P. chrysogenum – producent penicilinu), tak patogenní. Plíseň P. expansum způsobuje tzv. modrou hnilobu ovoce (Errampalli, 2014). Nejčastěji napadá jablka, hrušky, broskve, hrozny aj. Infekce se často šíří přes mechanické poškození plodů a představuje problém, kterému čelí potravinářský průmysl a zemědělství.

     Tato patogenní plíseň také produkuje toxické sekundární metabolity, které jsou škodlivé pro lidské zdraví. Je to zejména polyketid patulin, jehož toxicita ohrožuje nejen člověka, ale i zvířata (Sommer et al., 1974). Dalším toxinem produkovaným touto plísní je citrinin (Santos et al., 2002). Citrinin je také polyketid, jehož přítomnost v potravinách není regulována zákonem a který se nachází převážně v obilovinách a jejich výrobcích, a je nefrotoxický (Flajs & Peraica, 2009).  Jsou však i další nebezpečné toxiny, které plíseň P. expansum produkuje (Andersen et al., 2004). Z těch méně známých to jsou např. komunesiny (Dorić, 2020).

Žluťucha orlíčkolistá v tradičním léčitelství

Jiří Patočka, Jana Matějíčková

     Žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium) je rostlina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), která přirozeně roste v Evropě a Asii, od střední Evropy až po Sibiř a dále na východ do Japonska. Obvykle se vyskytuje na vlhkých a polostinných místech, jako jsou lesní okraje, křoviny, horské louky a břehy potoků. Tato rostlina preferuje vlhkou a humózní půdu, která je bohatá na živiny. V České republice se s ní lze setkat ve vyšších polohách, například v podhorských a horských oblastech. Žluťucha orlíčkolistá má drobné, světle fialové nebo růžové květy, které se objevují ve volných květenstvích od května do července. Okvětí brzy opadává, ale přetrvává velké množství jemných tyčinek s dlouhými bělavými, světle růžovými až modrofialovými nitkami. Listy jsou složené, s hluboce členěnými lístky, podobnými těm u orlíčku (Aquilegia), odtud také její název. Ve velikosti listů a vzrůstnosti je žluťucha orlíčkolistá dosti proměnlivá. Dorůstá od 40 do 100 cm. Je vhodná do smíšených trvalkových záhonů nebo jako podrost do zahrad s vyššími stromy, kde tvoří půvabný kontrast svou jemnou strukturou listů a květů (Singh et al., 2023).

Kvetoucí žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium). Foto: Ing. Jana Matějíčková