Alkaloidy Corydalis balansae

 Jiří Patočka

     Corydalis balansae je rostlina z čeledi makovitých (Papaveraceae), známá pro své využití jak v botanice, tak ve farmakologii. Je to trvalka s charakteristickými trubkovitými květy, které mají světle žlutou až oranžovou barvu. Patří do rodu Corydalis, který je rozšířen především v mírném a chladnějším pásmu severní polokoule (Xu et al., 2022). Tento druh se vyskytuje především v horských oblastech Asie, zejména v Číně a jihovýchodní Asii. Rostlina preferuje polostinná a vlhká stanoviště, typicky se vyskytuje v lesích a horských svazích (Deng et al., 2021). C. balansae má jemně členěné listy a tvoří poměrně husté trsy, což ji činí oblíbenou mezi zahradníky jako okrasnou rostlinu. V tradiční čínské medicíně a jiných asijských lékařských systémech se různé druhy rodu Corydalis (včetně C. balansae) používají po staletí (Nguyen et al., 2021). Jejich hlízy obsahují alkaloidy, které mají několik biologických účinků (Luo et al., 2022).

     Velký rod Corydalis zahrnuje přes 470 druhů, rozšířených především v mírných oblastech severní polokoule, většinou v Eurasii; zastoupen je jedním druhem v subarktickém Rusku a Severní Americe, jedním druhem v horách východní Afriky, 3 druhy v subtropické Indočíně a 17 druhy s 22 taxony ve flóře Turecka (Kilic et al., 2021). Tyto druhy jsou významnými léčivými rostlinami, které jsou v současnosti předmětem fytochemické pozornosti pro svou biologickou a chemickou rozmanitost. Druh Corydalis má obecně široké spektrum bioaktivity v důsledku přítomnosti několika sekundárních metabolitů, které působí různými způsoby. Mezi sekundárními metabolity jsou členové rodu také bohatým zdrojem isochinolinových alkaloidů s různými biologickými vlastnostmi a již dlouho se tradičně používají k léčbě různých onemocnění (Sener  &  Temizer, 1991).

Exotická houba Favolaschia calocera a její kuriozní sekundární metabolity

Vladimír Gajdošík, Jiří Patočka

     Favolaschia calocera  je oranžová pórovitá houba, která pochází z Madagaskaru, odkud se rozšířila do dalších částí světa, včetně Nového Zélandu, Austrálie a Havaje, kde se často stává invazivní (Vizzini et al., 2009). V oblastech, kde byla zavlečena, může narušit místní ekosystémy. Tato malá zářivá, oranžová houba patřící do čeledi Mycenaceae. Její klobouky vějířovitého tvaru, s průměrem od 0,5 do 2 cm a výrazným žilnatým povrchem, připomínají póry nebo žábry. F. calocera roste na rozkládajícím se dřevě a lze ji nalézt na různých stanovištích, včetně tropických a subtropických lesů. Dává přednost vlhkému prostředí (Zhang & Dai, 2021). 

Je hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) perspektivní léčivka?

Jiří Patočka

     Hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris, též Galatella linosyris), známá také jako zlatovlásek obecný, je vytrvalá rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) (Karanović et al., 2015). Tato rostlina je zajímavá nejen svým vzhledem, ale také svým ekologickým a kulturním významem. Jedná se o suchomilnou rostlinu, která preferuje slunná stanoviště, suché louky, stepní trávníky a vápenité půdy (Walter et al., 1989). Často ji najdeme na suchých, dobře odvodněných a výživných půdách, zejména na vápencích nebo jiných bazických substrátech. V některých zemích je hvězdnice zlatovlásek chráněná, protože její přirozená stanoviště (suché louky a stepi) ubývají v důsledku lidské činnosti, například zemědělství nebo urbanizace. V České republice patří mezi vzácnější druhy a je považována za ohrožený druh (Chytrý et al., 2022).

Neuroprotektivní pavoučí peptidy

Jiří Patočka

     Neurologické poruchy jsou hlavními příčinami úmrtí a invalidity a na celém světě vedou ke značné ekonomické zátěži společnosti (Nesterenko et al., 2024). Léky na bázi neuroprotektivních sloučenin jsou proto velice žádaným artiklem a jejich vývoji je celosvětově věnována velká pozornost (Lim et al., 2024). Hlavním cílem strategií neuroprotekce je minimalizovat neurologické poškození způsobené různými neurologickými poruchami. Neurologické poruchy jsou onemocnění nebo poruchy, které postihují nervový systém, zahrnující mozek, míchu a periferní nervy. Tato onemocnění jsou charakterizována postupnou ztrátou neuronů a funkcí nervového systému a zahrnují širokou škálu akutních i chronických onemocnění. Nové neuroprotektivní látky, které by mohly být úspěšnými léky těchto onemocnění, jsou hledány v mnoha oblastech biomedicínského výzkumu (Mursal et al., 2024). Tyto látky musí mít potenciál chránit neurony před poškozením a degenerací, což je klíčové pro léčbu neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza nebo cévní mozková příhoda. 

     Přírodní neuroprotektivní látky jsou hledány v rostlinách (Direito et al., 2024), houbách (Abdelmoaty et al., 2024), mikroorganismech (Paul et al., 2024), mořských i suchozemských organismech (Priyadharshini  et al., 2024) a velká pozornost je také věnována vývoji syntetických látek, které modulují specifické cíle v mozku, jako jsou receptory nebo enzymy (např. inhibitory acetylcholinesterázy nebo antagonisté glutamátových receptorů) (Escobar-Peso et al., 2024; Jia et al., 2024; Zeng et al., 2024). Hledání nových neuroprotektivních látek vyžaduje multidisciplinární úsilí zahrnující chemii, biologii, farmakologii a biotechnologie.

     Zajímavým zdrojem neuroprotektivních látek mohou být také pavoučí jedy (Binda et al., 2024). Pavouci jsou fascinující stvoření, která hrají důležitou roli v ekosystémech, zejména jako regulátoři hmyzí populace. Pavouci používají k lovu kořisti a k obraně hlavně jed (Marone Fassolo et al., 2024). Tento jed obsahuje různé enzymy a toxiny, které paralyzují nebo usmrtí kořist a začnou ji rozkládat, což pavoukovi usnadňuje trávení. Přestože mnoho lidí pociťuje vůči pavoukům strach, většina druhů není pro člověka nebezpečná a ukazuje se, že různé komponenty pavoučích jedů mají významné farmakologické účinky, které mohou být pro lidstvo velice užitečné. Takovou relativně novou skupinou látek jsou peptidy s neuroprotektivním účinkem (Gazerani, 2024). Několik studií ukazuje, že pavoučí toxiny mohou vykazovat selektivitu a afinitu k široké škále cílů v savčích systémech a bylo prokázáno, že blokují aktivaci iontových kanálů, regulují uvolňování glutamátu, snižují hladiny neurotransmiterů, snižují zánět, zmírňují oxidační stres a zvyšují hladiny přírodních neuroprotektivních látek (Antunes  et al., 2022; Nogueira Souza et al., 2023; Mumtaz et al., 2024). Proto tyto složky pavoučích toxinů mají potenciál jako neuroprotektivní terapeutické nástroje ke zpomalení nebo zastavení neurodegenerace.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis): Může pomoci u Alzheimerovy choroby?

 Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) je léčivá bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), která je známá svými uklidňujícími a léčivými účinky (Moradkhani et al., 2010). Meduňka pochází z oblastí Středomoří a západní Asie, ale je hojně pěstována po celém světě. Má jemně ochlupené, svěže zelené listy s charakteristickou citronovou vůní a kvete drobnými bílými nebo světle fialovými květy. Je to vytrvalá bylina, která dorůstá výšky 30–80 cm. Nejlépe se jí daří na slunných místech s dostatečně propustnou půdou (Abdel-Naime et al., 2020). 

Meduňka lékařská (Melissa officinalis). Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová.

Rupicoliny, seskviterpenické laktony z Tanacetum santolina

Jiří Patočka

      Rupicoliny jsou seskviterpenické laktony, skupina přírodních organických sloučenin běžně přítomných v rostlinách (Irwin & Geissman, 1973). Přítomnost seskviterpenických laktonů v rostlinách je často spojována s jejich ochrannými funkcemi proti predátorům nebo patogenům a zároveň může mít farmakologické využití (Padilla-Gonzalez et al., 2016). Tyto přírodní látky jsou známé svými biologickými aktivitami, včetně protizánětlivých, antimikrobiálních nebo cytotoxických účinků. Rupicoliny pocházejí z rostliny Tanacetum santolina (Abduazimov et al., 1980). Jde o specifický druh rodu vratič (Tanacetum), který patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a tradičně se využívá v lidovém léčitelství. 

Lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca) a její medicinální potenciál

Jiří Patočka, Iveta Fréharová, Radoslav Patočka, Jeroným Krištof

     Lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca (Wulfen) Maire 1921) je druh houby, který se na první pohled může podobat jedlé lišce obecné (Cantharellus cibarius). Často bývá označována jako „falešná liška“. Tato podobnost však může být zavádějící, protože lištička pomerančová není jedlá a je považována za jedovatou (Kibby, 2012). Ačkoliv lištička pomerančová není považována za smrtelně jedovatou, obsahuje látky, které mohou způsobit zažívací potíže, jako je nevolnost, průjem nebo zvracení (Routledge et al., 2014). V některých zdrojích je popisována jako "neškodná" při malém množství, ale větší dávky mohou vést k nepříjemným následkům, zejména u citlivějších jedinců (Garibay-Orijel et al., 2007). Pokud si nejste jistí identifikací houby, raději ji nechte v lese.

Lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca). Foto: Iveta Fréharová

Brazilian pequi tree (Caryocar brasiliense Camb) and its biologically active substances

Jiří Patočka, Sandra Maria Barbalho, Masaru Tanaka, Jeroným Krištof

     Pequi (Caryocar brasiliense Camb.) is an evergreen tree native to Brazil, specifically the Cerrado region, which is the second largest biome in Brazil after the Amazon rainforest. The name "pequi" comes from the Tupi language, where it means "fruit spike". This name refers to the characteristic appearance of the pequi fruit. Inside the fruit, the kernels are covered with hard spines, a typical feature that protects the seeds from predators (De Araujo et al., 1995). Pequi is a medium-sized tree, growing to a height of around 10–12 meters, but can reach up to 15 meters. It has a broad crown that provides shade, which is important in the dry climate of the Cerrado. The leaves are compound, shiny and dark green. The flowers are white to yellowish and have an intense scent that attracts pollinators such as bees and bats. The pequi fruits are round, greenish-yellow, and have a thick, hard skin (Almeida-Bezerra et al., 2022).

Udatna lesní (Aruncus vulgaris): Botanika a bioaktivní látky.

Jiří Patočka

    Udatna lesní (Aruncus vulgaris též A. dioicus) je trvalka z čeledi růžovitých (Rosaceae), která roste v Evropě, Asii a Severní Americe. Tato dvoudomá rostlina je ceněná jak pro svůj dekorativní vzhled, tak pro své možné léčivé vlastnosti. Udatna je mohutná rostlina dorůstající výšky 1–2 metry. Má vzpřímený růst a hustý trs tmavě zelených zpeřených listů. Květy jsou drobné, bělavé nebo krémové a tvoří bohaté laty. Kvete od května do června. Udatna lesní preferuje polostinná až stinná místa, vlhké a humózní půdy, často roste na okrajích lesů nebo podél vodních toků (Kazanci et al., 2021). V ČR je udatna lesní zařazena do ochranné kategorie C4a, tedy mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Jak samčí, tak i samičí květy nemají nektar. Bývají proto navštěvovány hlavně brouky, kteří se živí pylem zejména zlatohlávky.

Grumichama (Eugenia brasiliensis), a useful tropical tree

Jiří Patočka, Sandra Maria Barbalho, Masaru Tanaka

     Grumichama (Eugenia brasiliensis), also known as Brazilian cherry, is an attractive tropical tree native to Brazil (Lim & Lim, 2012). It belongs to the myrtaceae family and is popular for its tasty fruits, aesthetic appearance and useful properties (Ebert & Ebert, 2011). The tree usually grows to a height of 5–10 meters, although in ideal conditions it can grow up to 15 meters. It has glossy, dark green, oval leaves that give the tree an attractive appearance. The white flowers with long stamens are not only beautiful, but also fragrant, and attract pollinators, especially bees. The round, dark purple to black fruits, 2–3 cm in diameter, have a sweet, slightly acidic taste and are eaten fresh or used in the production of jams, marmalades, fruit salads and beverages (Coronel et al., 2001). Due to its slow growth and low rate of spread, it is rare and is generally considered an endangered species.