Aquiledin a isoaquiledin, přírodní flavanonové deriváty 1,3-diazepin-2-onu

 Jiří Patočka

      Aquiledin [(2S )-6-(1,4-ureylenbutyl)-5,7-dihydroxyflavanon] a isoaquiledin [(2S )-8-(1,4-ureylenbutyl)-5,7-dihydroxyflavanon] jsou přírodní látky, které byly izolovány z čínské léčivé rostliny Aquilegia ecalcarata Maxim, používané k léčbě pustulóz, nekrotických vředů a dalších infekcí (Chen et al., 2002).

     A. ecalcarata, známá v češtině jako orlíček bezostný, je zajímavá rostlina pocházející z horských oblastí Číny, zejména z provincií Sichuan, Yunnan a Guizhou. Roste na horských svazích, v řídkých lesích a skalnatých oblastech v nadmořské výšce od 2000 do 4000 metrů. Má mělký kořenový systém, vhodný pro skalnaté a kamenité podloží. Preferuje dobře odvodněnou půdu, obvykle s vyšším obsahem organických látek, ale dokáže růst i v chudší půdě. Je to menší druh, který dorůstá výšky asi 10–30 cm. Má jemně členěné listy, podobné ostatním druhům orlíčků a neobvyklé květy. Typickým znakem orlíčků jsou ostruhy na květech, které u tohoto orlíčku chybí. Květy jsou zvonkovité, většinou fialové, purpurové až modrofialové (Han et al., 2022).

Vějířovec obrovský a jeho léčebný potenciál

Jiří Patočka, Hana Juříčková, Vlastimil Valášek, Radoslav Patočka

     Vějířovec obrovský (Meripilus giganteus) je dřevokazná houba z čeledi vějířovcovitých (Meripilaceae) rostoucí na listnatých stromech (zejména bucích, méně dubech či javorech), na kořenech nebo u pařezů. Je známý svou velkou plodnicí, která může dosahovat značné velikosti. Plodnice se objevují od července do září a jsou tvořeny množstvím velkých klobouků; v mládí okrových nebo narezavělých, v dospělosti hnědých, ve stáří černajících; 10–50(80) cm širokých. Rourky jsou pevné, neoddělitelné od klobouku, bělavě okrové. Protože rourky jsou nestejně dlouhé, povrch pórů je nerovný až hrbolatý. Třeň je postranní, krátký a tlustý. Dužnina je bělavě okrová, později narezavělá, stářím tmavne až černá; v mládí je měkká a šťavnatá, v dospělosti tuhá a suchá, ve stáří tvrdá a dřevnatá. Chuť je v mládí lahodná, v dospělosti dobrá, ve stáří suchá a mdlá; vůně je v mládí i v dospělosti příjemná, ve stáří nevýrazně dřevitá. Plodnice je mohutná, 80–150(200) cm široká, a 20–50(80) kg těžká (Arac et al., 2021).

Mladá plodnice vějířovce obrovského (Meripilus giganteus). Foto: Hana Juříčková

Ohrožená kapradina hadilka obecná a její bioaktivní látky

Iveta Fréharová, Zdeňka Navrátilová, Jiří Patočka

     Hadilka obecná neboli hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum) je drobná vytrvalá kapradina z čeledi hadilkovité či jazykovité (Ophioglossaceae). Rostlina se rozmnožuje pomocí výtrusů a je charakteristická svými zvláštními listy, které se skládají z ploché vejčité až kopinaté sterilní části, tzv. trofoforu, a štíhlého, vzpřímeného fertilního výběžku (tzv. sporoforu), na kterém jsou uspořádány výtrusnice nesoucí výtrusy (Chrtková, 1988; Xi-Ling et al., 2021).

Dinoflageláta Karenia mikimotoi a její toxiny

Jiří Patočka

     Karenia mikimotoi je druh dinoflageláty, tedy jednobuněčné řasy, která se vyskytuje v mořských vodách. Tento druh je známý svou schopností vytvářet „květy sínic“, produkovat toxiny a vytvářet tak zvaný „rudý příliv“, což má negativní dopad na mořské ekosystémy (Yamasaki  et al., 2004; Li edt al., 2019). Když se řekne, že „kvetou sinice“, znamená to, že došlo k masivnímu přemnožení sinic (cyanobakterií) ve vodě, což se projevuje vytvořením často barevného povlaku na hladině vody. Tento jev bývá běžný v letních měsících, kdy se zvyšuje teplota vody a množství slunečního světla, což podporuje růst sinic (Zhou et al., 2018).

Bračka rolní (Sherardia arvensis), málo známá barvířská surovina

 Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Bračka rolní (Sherardia arvensis) je drobná, jednoletá bylina z čeledi mořenovitých (Rubiaceae) a je jediným druhem monotypického rodu bračka (Christenhusz, et al., 2024). Tato plevelná rostlina je původní v Evropě a jihozápadní Asii, ale byla zavlečena i do dalších částí světa, včetně Severní Ameriky nebo Číny (Wen-yuan et al., 2022). Často ji najdeme na suchých loukách, polích, okrajích cest a ve vinicích, zejména na písčitých nebo hlinitých půdách. Rostlina dorůstá výšky 5–20 cm, má malé, kopinaté listy uspořádané v přeslenech kolem stonku a drobné, růžovofialové květy uspořádané do vrcholičnatých květenství Obvykle kvete od května do srpna a plodem je drobná dvounažka. Bračku rolní můžeme snadno přehlédnout kvůli její nenápadnosti a malé velikosti, ale má své významné místo v ekosystémech – poskytuje potravu různým druhům hmyzu (Genty et al., 2023).

Dříve hojný polní plevel bračka rolní (Sherardia arvensis).

Sklerotidy, cyklické peptidy plísně Aspergillus sclerotiorum

Jiří Patočka

     Cyklické hexapeptidy sklerotidy A, B a C jsou bioaktivní sloučeniny, které byly izolovány z plísně (vláknité mikroskopické houby)  Aspergillus sclerotiorum, která patří do rodu Aspergillus (Whyte et al., 1996). Tento rod zahrnuje mnoho druhů plísní, které se běžně vyskytují v přírodě, včetně moře, půdy, rozkládající se organické hmoty nebo rostlin (Sharma et al., 2016). Plíseň A. sclerotiorum je známá svou schopností produkovat různé sekundární metabolity, které mohou mít vliv na životní prostředí a mohou mít četné zdravotní nebo průmyslové aplikace (Ibrahim et al., 2023).

Zajímavou skupinou biologicky aktivních sekundárních metabolitů této plísně jsou dva cyklické peptidy zvané sklerotidy A a B.

Dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon (L.) a její současný význam v lese a potenciální význam v medicíně

Jiří Patočka, Iveta Fréharová, Radoslav Patočka

     Dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon) je druh houby z čeledi dřevnatkovitých (Xylariaceae), která je velmi rozšířená v mírných pásmech celého světa (Peršoh et al., 2009). Tato houba má charakteristický vzhled připomínající malé parůžky, což jí dalo její české jméno. Dřevnatka parohatá má tmavě hnědé až černé, štíhlé a rozvětvené plodnice, dosahující výšky 2–8 cm. U mladších plodnic bývají špičky bílé kvůli přítomnosti konidií. Tato houba roste na rozkládajícím se dřevě listnatých stromů, zejména na padlých větvích či pařezech. Dřevnatka parohatá hraje klíčovou roli v ekosystému jako saprofyt. Rozkládá mrtvé dřevo a přeměňuje ho na jednodušší organické látky, čímž podporuje koloběh živin v lese. Její přítomnost v lese je ukazatelem zdravého lesního prostředí s dostatkem odumřelé biomasy, která je důležitá pro biodiverzitu. Přestože není jedlá, je pro svůj význam v lesním ekosystému a pro své potenciální využití v biotechnologiích jedním z fascinujících zástupců hub v lesích. 

Dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon). Foto: Iveta Fréharová

2-fenylethyl 1H-indol-3-yl-acetát, bioaktivní metabolit patogenní houby Colletotrichum gloeosporioides

Jiří Patočka

     Colletotrichum gloeosporioides (Penz.) Sacc., je významný houbový patogen, který napadá širokou škálu rostlin. Tato houba je známá především jako původce antraknózy, což je onemocnění způsobující skvrny na listech, stoncích, plodech a dalších rostlinných pletivech. Způsobuje hořkou hnilobu různých plodin po celém světě, zejména v tropických oblastech (Ajay Kumar, 2014). Mezi důležité hostitelské rostliny patří citrusy, mango, papája, avokádo, sladká paprika a rajčata. Houbová choroba jako důsledek napadení C. gloeosporioides začíná jako klidová infekce, kdy jsou plody vzhledově v pořádku a růst patogenu se obnoví až po sklizni, kdy plody začnou dozrávat a rozvine se posklizňová  antraknóza, která vede k značným ztrátám hnilobou během skladování a uvádění na trh (Sharma & Kulshrestha, 2015). Producenti se snaží kontrolovat antraknózu pomocí pesticidů. Pokud jsou však sklizené plody ošetřeny fungicidy, existuje větší pravděpodobnost přímého vystavení člověka jejich škodlivým účinkům.

Antraknóza papáji obecné (Carica papaya) způsobená houbou C. gloeosporioides

Kruštík Greuterův (Epipactis greuteri): Vzácná mykotrofní orchidej

Jiří Patočka, Iveta Fréharová, Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Kruštík Greuterův (Epipactis greuteri) je vzácná orchidej z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Tato rostlina se vyskytuje především ve Středozemí, zejména v jižní Evropě a přilehlých oblastech. Roste na polostinných až stinných místech, často v lesích, křovinách nebo podél okrajů cest (Szeląg et al., 2017). Kvůli velkým morfologickým rozdílům u tohoto druhu bývá botaniky často špatně identifikován, což má za následek mylné informace uváděné v literatuře o jeho rozšíření v Evropě (Jakubska-Busse et al., 2020). Kruštík Greuterův většinou roste na vápencových nebo neutrálních půdách. Je mykotrofní, což znamená, že žije v symbióze s houbami, od nichž získává část živin. Tento vztah umožňuje orchidejím získávat živiny, zejména v prostředích, kde je půda chudá na živiny nebo světelné podmínky nejsou příznivé pro fotosyntézu.

Kruštík Greuterův (Epipactis greuteri). Foto: Iveta Fréharová

Marfurachinociny, mořské seskviterpenoidní chinony

Jiří Patočka

     Marfurachinociny jsou seskviterpenoidní chinony, které byly izolovány z fermentační půdy bakterie Streptomyces niveus SCSIO 3406, pocházející z jižní Číny, která byly nalezena ve vzorku mořského sedimentu získaného z hloubky 3536 m. Byly nalezeny 4 marfurachinociny, které se liší ve stereochemii na C-13 a přítomnosti nebo nepřítomnosti hydroxylové skupiny na C-11. Jejich struktury byly objasněny na základě rozsáhlých MS a jednorozměrných a dvourozměrných NMR spektroskopických analýz. Všechny marfurachinociny vykazovaly významné cytotoxické a antibakteriální aktivity (Song et al., 2013).