Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) a její biologicky aktivní sekundární metabolity

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) je vytrvalá bylina z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Je charakteristická svým kulovitým květenstvím, které je složeno z drobných růžových až fialových kvítků. Lodyha je přímá, nevětvená a dorůstá výšky 20 až 50 cm. Listy jsou úzké, čárkovité a uspořádané střídavě. Hlavinka horská kvete od června do srpna, přičemž největší koncentrace květů je obvykle v červenci. Kvítky jsou opylovány různými druhy hmyzu, jako jsou včely a motýli (Jersáková et al., 2016).

Oenothein B a žaludeční vředy

Jiří Patočka

     Oenothein B je sloučenina nalezená v některých rostlinách, především v rodu Epilobium, známém také jako vrbovka (Patočka, 2024). Na oenothein B bohatá je na příklad vrbovky úzkolistá (Epilobium angustifolium) (Schepetkin et al., 2009).

Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium).

Spongistatiny, účinné přírodní inhibitory polymerizace tubulinu

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík, Matěj Malík

     Tubulin je globulární protein, který hraje klíčovou roli ve struktuře a funkci buněk. Je hlavním stavebním kamenem mikrotubulů, což jsou dynamické struktury uvnitř cytoskeletu eukaryotických buněk. Mikrotubuly jsou nezbytné pro různé buněčné procesy, včetně udržování tvaru buňky, umožnění intracelulárního transportu a usnadnění buněčného dělení (Downing & Nogales, 1998). Tubulin existuje primárně jako heterodimer sestávající ze dvou blízce příbuzných podjednotek: alfa-tubulin (α-tubulin) a beta-tubulin (β-tubulin). Tyto podjednotky jsou kódovány různými geny a mírně se liší v sekvenci a funkci, ale jsou vysoce konzervované napříč druhy. α- i β-tubulin se váží na GTP, ale pouze β-tubulin jej může hydrolyzovat na GDP, což hraje roli v dynamické nestabilitě mikrotubulů.

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum): Botanika a farmakologie

Jiří Patočka, Vlastimil Valášek, Radoslav Patočka

     Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) je trvalka z čeledi pupalkovitých (Onagraceae). Tento rostlinný druh je původem z Evropy a Asie, ale dnes je rozšířen i v jiných částech světa. Vrbovka malokvětá dorůstá výšky 30-80 cm, má přímé, větvené nebo nevětvené stonky. Listy jsou střídavé, úzké, kopinaté, s jemně zubatými okraji. Květy jsou drobné, růžové až bledě růžové, někdy bílé, objevují se od června do září. Mají čtyři okvětní lístky a čtyři kalíšky. Plodem jsou podlouhlé tobolky obsahující mnoho drobných semen, která jsou rozšiřována větrem. Vrbovka malokvětá se vyskytuje na vlhkých a chudých půdách, často na březích řek, rybníků, ve vlhkých lesích a na okrajích cest (Seavey et al., 1977).

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum). Foto: Vlastimil Valášek

Kamzičník rakouský (Doronicum austriacum): botanika a farmakologie

Jiří Patočka

     Kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) je druh rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Tato bylina se vyskytuje v horských oblastech Evropy a je známá svými krásnými květy. Kamzičník rakouský dosahuje výšky 30 až 80 cm, jeho listy jsou střídavé, dolní jsou řapíkaté, horní přisedlé a kopinaté až vejčité. Květ je žlutý, složený z okrajových jazykovitých květů a středových trubkovitých květů, tvořící úbor. Kvete od května do července. Roste na horských loukách, v křovinách a na okrajích lesů, především v Alpách a Karpatech (Stachurska-Swakoń et al., 2020).

Eugenia uniflora in traditional folk medicine

Jiří Patočka, Maribel Ovando-Martínez

     Eugenia uniflora L., also known as pitanga or Surinam cherry, is a bushy plant native to South America, specifically the region between southern Brazil, Uruguay and Paraguay. This plant belongs to the Myrtaceae family and is widely cultivated in tropical and subtropical regions around the world (Franzon et al., 2016). E. uniflora is an evergreen shrub or small tree that grows 2 to 7 meters tall. The leaves are simple, ovate, shiny and have gently wavy edges. New leaves are often red, while older leaves are dark green. The flowers are small, white and very fragrant. They are composed of four petals and numerous stamens. The fruits are edible, have a diameter of around 2 to 3 cm and are distinctly ribbed. Fruits can range in color from bright red to deep purple or even black. They have a sweet and sour taste that is very refreshing (da Silva et al., 2014).

Zvonkovka číškovitá a její schopnost akumulovat arsen

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Zvonkovka číškovitá (Tarzetta cupularis (L.) Svrček 1981) je roztroušeně se vyskytující vřeckovýtrusá houba rostoucí pod listnáči na humózních, neutrálních až zásaditých půdách, často v parcích. Její apothecia se vyznačují krátkou stopkou zanořující se do substrátu. Plodnice jsou v mládí téměř kulovité, později pohárkovité až hluboce miskovité s průměrem do 2,5 cm. Pavučinka, která zakrývá u mladých plodnic celý otvor, se při rozevírání plodnice potrhá a její zbytky zůstávají na okrajích. Z vnější neplodné strany jsou jemně vločkovité a okraj hymenoforu bývá rozpraskaně zoubkatý. Barva plodnic se pohybuje od šedavě-nažloutlé až po okrově-hnědou. Hymenofor mívá o stupeň světlejší tóny barev. Třeň zvonkovky číškovité má velmi proměnlivou délku. Občas je poměrně dlouhý, někdy ovšem téměř chybí. Dužnina je poměrně křehká, bez výrazné vůně a chuti (Schumacher, 1979).

     Determinačně velmi obtížný rod Tarzetta je v České republice zastoupen několika druhy. Velikost či zbarvení plodnic je variabilní, stejně jako délka třeně. Zvonkovka číškovitá má třeň velmi proměnlivé délky. Některé exempláře mívají třeň poměrně dlouhý a někdy téměř chybí. Jednotlivé druhy lze spolehlivě odlišit pouze na základě mikroznaků a proto ani nemůžeme jednoznačně považovat naši fotografii za zvonkovku číškovitou.

.

Steroidní antibiotika viridin a viridiol

Jiří Patočka

     Viridin a viridiol jsou příklady steroidních antibiotik, které mají zajímavé vlastnosti a potenciální aplikace v medicíně (Jones, & Hancock, 1987). Tyto látky jsou součástí větší supiny steroidních antibiotik (Hanson, 1995).

     Viridin je přírodní steroidní antibiotikum, které je produkováno některými druhy plísní, jako jsou Trichoderma viride a Gliocladium virens. Viridin je známý svou schopností inhibovat růst některých bakterií a plísní (Kurchenko ET AL., 2023). Jeho struktura zahrnuje steroidní skelet s různými modifikacemi, které přispívají k jeho antibakteriální aktivitě.

Kosatce v medicíně: Historie a současnost.

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík

     Léčivé rostliny jsou po tisíciletí považovány za cenný zdroj přírodních látek s vysokými léčivými vlastnostmi a i v současnosti jsou cenným zdrojem pro hledání nových potenciálních léků (Gurib-Fakim, 2006). Šíření syntetických drog vyvolává vážné obavy ohledně jejich kvality, účinnosti a zejména bezpečnosti.  Naproti tomu přírodní produkty jsou šetrné k životnímu prostředí a biologicky vhodnější. V důsledku toho jsou léčivé a aromatické rostliny, které byly historicky používány tradičními praktiky postupně vystavovány vědeckému výzkumu s cílem oddělit jejich účinné látky za účelem jejich použití v moderní medicíně (Rasool et al., 2020).

     Jednou z takových rostlin je kosatec (Iris) se svými 389 známými druhy (http://www.theplantlist.org/tpl1.1/search?q=Iris), oblíbená rostlina běžně používaná v okrasných zahradách díky svým velkým, nápadným a barevným květům. Rostlina získala svůj název podle řecké bohyně duhy, odkazující na širokou škálu barev květů u jednotlivých druhů kosatců. Vyžívání kosatců lze vysledovat až ke středověkým malířům a iluminátorům rukopisů, kteří květy rostliny používali k získávání pigmentů (Süntar, 2020). Rod Iris tvoří velké množství druhů cibulovitých rostlin, široce rozšířených v mírných oblastech po celé severní polokouli, vyskytujících se zejména v Severní Americe a Eurasii. Etnobotnické průzkumy prokázaly, že 25 druhů kosatců má etnofarmakologické použití. Různorodost kulturního prostředí a geografické rozšíření druhů kosatců po celém světě vedly k rozmanitosti know-how souvisejícího s přípravou léčiv, použitých částí rostlin, způsobů podávání a léčených onemocnění. Údaje shromážděné z těchto etnofarmakologických studií odhalily, že druhy kosatců se aplikují hlavně orálně (66 %) nebo topicky (31 %) k léčbě a zmírnění široké škály zdravotních problémů. Nejčastěji používanými částmi v lidovém léčitelství jsou květy (24 %) a oddenky (20 %) a hlavní metodou pro přípravu léčivých přípravků jsou čaje a odvary.

Kosatec sibiřský (Iris sibirica). Foto:  Jiří Patočka

Rozchodník karpatský (Hylotelephium argutum): botanika, bioaktivní látky a farmakologie

 Jiří Patočka

     Rozchodník karpatský (Hylotelephium argutum) je trvalka z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Tento druh je původem z karpatského regionu, kde roste na kamenitých a skalnatých svazích, často na vápenatých půdách. Dorůstá výšky 10–30 cm. Má masité a dužnaté, obvykle eliptické až vejčité listy s pilovitými okraji. Květenství je terminální, tvořené hvězdicovitými květy, které jsou obvykle červené (Overal, 2014).