Voskovka: Potenciální zdroj přírodních produktů pro zdraví

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Hoja masitá (Hoya carnosa), často označovaná také jako voskovka nebo porcelánový květ, je oblíbená pokojová rostlina pocházející z tropických oblastí Asie a Austrálie. Tato rostlina patří do čeledi Apocynaceae a je známá svými voskovitými, lesklými listy a voňavými, hvězdicovitými květy (Rodda, 2012). Intenzita vůně je závislá na cirkadiánním rytmu a nejvyšší je v noci (Altenburger, & Matile, 1988). Listy jsou masité, kožovité, tmavě zelené a lesklé. Mají oválný tvar a vyrůstají na dlouhých, plazivých nebo popínavých stoncích. Květy jsou uspořádány v kulovitých shlucích. Jsou bílé nebo růžové s červeným středem a mají charakteristický voskovitý vzhled. Kvete obvykle v létě a květy jsou velmi voňavé. Hoja masitá je krásná a nenáročná rostlina, která se díky svým dekorativním listům a voňavým květům stala populární volbou pro domácí i kancelářské prostředí (Dewerth, 1956).

Chrpa horská (Centaurea montana) a cytotoxický indolový alkaloid montanin

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík

     Chrpa horská (Centaurea montana), je trvalka z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) (Boršić et al., 2011). Latinský název "Centaurea" je odvozen od řeckého mýtu o kentaurovi Chironovi, který podle pověsti používal tuto rostlinu k léčbě svých ran. Tato rostlina je původní v horách střední a jižní Evropy, kde roste na loukách, okrajích lesů a v horských oblastech do výšky přibližně 2 000 metrů nad mořem. Chrpa horská dosahuje výšky 30-70 cm. Má pevné, vzpřímené lodyhy, které mohou být lehce chlupaté. Listy jsou střídavé, kopinaté až podlouhlé, často s vlnitým okrajem. Květy jsou výrazně modré, někdy s nádechem do fialova. Květenství je složené z jednotlivých úborů, které mají charakteristické modré paprskovité květy okolo středu. Středové květy jsou trubkovité a tmavší barvy. Kvete od května do srpna. Plodem jsou nažky, které jsou opatřeny chmýrem, což jim umožňuje šíření větrem (Denisow et al., 2014).

Foto: Jiří Patočka

Rdesno hadí kořen (Bistorta major) a jeho bioaktivní sekundární metabolity

Jiří Patočka, Jana Matějíčková

    Rdesno hadí kořen (Bistorta major, syn. Polygonum bistorta, Persicaria bistorta) je vytrvalá bylina z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), která je domovem v Evropě a Asii (Mehar & Tabarak, 2013). Je to poměrně odolná rostlina, která se dobře adaptuje na různé půdní podmínky. Pro zdárný růst vyhledává především vlhké louky, kde preferuje slunné až polostinné stanoviště. Přímá nevětvená lodyha dorůstá výšky kolem 30-80 cm. Všeobecně je známá zejména svými charakteristickými květenstvími. Je využívána v tradičním lidovém léčitelství jako léčivá rostlina i jako potravina (Paw³owska et al., 2020). Má široce vejčité listy sytě zelené barvy, vyrůstající z přízemní růžice. Listy jsou často spirálovitě stočené a mají výrazné žilky. Rostlina má vzpřímené květenství ve tvaru klásku, který se skládá z hustých hroznů drobných květů. Kvete od května do srpna a věty jsou často růžové nebo bílé barvy. Plodem je nažka. Rdesno má tlustý, oddenkovitý kořen, který je široce používán v tradiční medicíně, především pro své adstringentní a protizánětlivé účinky. Je používán například k léčbě průjmů, ran a zánětů (Javid et al., 2024).

Rdesno hadí kořen (Bistorta major). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) a cytostaticky účinný benzochinon embelin

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík

     Vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) je trvalka z čeledi prvosenkovitých (Primulaceae). Tato rostlina je známá svými atraktivními žlutými květy a roste hojně v zahradách i ve volné přírodě. Obvykle dorůstá do výšky 60-100 cm, má vzpřímený, nevětvený nebo jen málo větvený stonek, vstřícné, podlouhle vejčité a často jemně ochmýřené listy se zřetelnými tečkami a žluté, hvězdicovité květy, které kvetou od června do srpna. Květy jsou uspořádány v hroznovitých květenstvích (Ray, 1956). Tato rostlina roste především v Evropě a Asii a je často pěstována v zahradách pro své dekorativní vlastnosti.  Vrbina tečkovaná preferuje slunné až polostinné stanoviště. Daří se jí v různých typech půd, ale nejlepší růst dosahuje v půdách vlhkých a dobře propustných.

Plumeria rubra produces a wide spectrum of bioactive substances

Jiří Patočka, Maribel Ovando-Martínez, Vladimír Gajdošík

    Plumeria rubra L. is a species of flowering plant in the Apocynaceae family. Native to Central America, Mexico, and Venezuela, it is widely cultivated in tropical and subtropical regions around the world for its attractive and fragrant flowers (Brown, 2008). P. rubra is a deciduous shrub or small tree that usually reaches a height of 5 to 8 meters. It has a strong trunk and branches. The bark is gray and smooth, with bumpy projections from which the leaves and flowers grow. The leaves are large, reaching a length of 20 to 30 centimeters, and clustered at the ends of the branches. They are elongated, leathery, and have a protruding midrib, which gives them a robust appearance. One of the most striking features of plumeria is its flowers, which are produced in terminal racemes (Fig. 1). Each flower consists of five petals, arranged in a spiral, and can be different colors from white and yellow to pink, red, and even multi-colored. The flowers are not only visually appealing but also highly aromatic and emit a sweet fragrance (Mohan & Inamdar, 1986).

Plumeria rubra L. Photo: Dr. Maribel Ovando-Martínez

Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) a jeho biologicky aktivní látky

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík

     Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) je trvalka z čeledi zvonkovitých (Campanulaceae), která je oblíbená pro své krásné, zvonkovité květy a atraktivní vzhled (Nadot & Carrive, 2021). Pochází z Evropy a Asie, kde roste v lesích, na loukách a v křovinách. Zvonek broskvolistý dorůstá do výšky 50 až 100 cm. Rostlina má dlouhé, úzké listy, které svým tvarem připomínají listy broskve, odtud pochází její název. Listy jsou střídavé, lesklé a tmavě zelené. Květy jsou uspořádány v řídkých latách a mají typický zvonkovitý tvar. Jsou zpravidla modré nebo fialové, ale mohou být i bílé. Každý květ má pět srostlých okvětních lístků a výrazné tyčinky. Květy kvetou od června do srpna a jsou atraktivní pro včely, motýly a další opylovače (Hansen & Totland, 2006). Zvonek broskvolistý je nenáročná rostlina, která preferuje slunná až polostinná stanoviště. Dobře roste na různých půdách, ale nejlépe se mu daří v dobře propustné, humózní a mírně vlhké půdě. Je mrazuvzdorný a odolný vůči suchu.

Kokořík mnohokvětý a emodin

Jiří Patočka, Jana Matějíčková

     Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) je lesní bylina původem z Eurasie, v České republice je to původní druh. Tato 30 až 90 cm vysoká vytrvalá bylina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae) je známá svými elegantními převislými stonky a charakteristickými květy, které rostou v hroznech podél stonků (Zhang et al., 2023). Kokořík mnohokvětý je oblíbený pro své dekorativní vlastnosti v zahradnictví. Kokořík mnohokvětý má sytě zelené střídavé listy, na okrajích jemně pilovité, které mají vejčitý tvar a jsou dlouhé 10–12 cm. Květy kokoříku jsou bílé až nažloutlé, zvonkovitého tvaru a rostou ve shlucích po 2–5 květech. Kvetou v květnu a červnu. Plody jsou modročerné bobule, které dozrávají na podzim (Krzyminska-Brodka et al., 2023). Kokořík mnohokvětý preferuje stinná a polostinná stanoviště s vlhkou, humózní půdou. Nejčastěji roste v listnatých lesích, na jejich okrajích a v křovinách. Je rozšířený v celé Evropě, západní a střední Asii. V České republice je poměrně hojný, najdeme ho v nižších a středních polohách, kde se vyskytuje v nominátním poddruhu, který je jednodomý. V severozápadním Maďarsku a na jižním Slovensku roste jihoevropský poddruh Polygonatum multiflorum subsp. broteri, který je dvoudommý (Kovář 2008). Kokořík mnohokvětý hraje důležitou roli v ekosystémech (Glubsheva et al., 2023). Tam kde roste, poskytuje potravu a úkryt pro různé druhy hmyzu. V některých oblastech může být ohrožen ztrátou přirozených stanovišť, a proto je důležité chránit jeho přirozené prostředí.

 Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Kyselina orsellinová a její deriváty – bioaktivní metabolity lišejníků

Jiří Patočka

     Kyselina orsellinová je organická sloučenina, která se vyskytuje v některých druzích lišejníků. Jedná se o derivát fenolu a je známá svou rolí v chemii sekundárních metabolitů těchto organismů (Chi et al, 2021). Lišejníky jsou symbiotické organismy složené z houby a fotosyntetizujícího partnera, obvykle řasy nebo sinice, a produkují řadu unikátních chemických látek, včetně kyseliny orsellinové. Kyselina orsellinová je jedním z mnoha sekundárních metabolitů produkovaných lišejníky (Mosbach, 1964). Tyto látky mají různé ekologické funkce, včetně ochrany před predátory, konkurenty a patogeny. Mohou také hrát roli v ochraně lišejníků před UV zářením a v regulaci jejich růstu. Kyselina orsellinová a její deriváty mají také antimikrobiální účinky (Gomes Est al., 2003), což pomáhá lišejníkům přežít v různých prostředích. Současně mohou odpuzovat býložravce nebo působit toxicky na organismy, které by lišejníky mohly konzumovat.

Klouzci, ektomykorhizní houby a jejich bioaktivní metabolity

 Radoslav Patočka, Vlastimil Valášek, Jiří Patočka

     Ektomykorhiza (ECM), nebo také ektotrofní mykorhiza, je méně častý druh mykorhizy, kdy houby rostou v symbiotickém soužití s kořeny vyšších rostlin a vytváří kolem nich tzv. hyfový plášť. Vlákna podhoubí vstupují mezi buňky primární kůry, nikoliv však dovnitř buněk. Většina ektomykorhizních hub (EMF) jsou vřeckaté či stopkaté houby (Gryndler et al., 2004). Tyto houby vytváří široké spektrum enzymů včetně proteáz, fenoloxidáz a chitináz, které jim umožňují rozkládat organické látky v humusu a čerpat živiny z komplexních organických zdrojů, které jsou pro samotné rostliny nepřístupné. Tím se stává mykorhiza oboustranně prospěšným vztahem mezi houbou a rostlinou (Lanfranco et al., 2016) a v některých případech dokáže houba chránit rostlinu také před některými toxikanty životního prostředí (Colpaert  & Van Assche, 1992).

Klouzek sličný (Suillus grevillei). Foto: Houbař Véna.

Vrbovka horská (Epilobium montanum) a ellagitaniny

Jiří Patočka

     Rod vrbovka (Epilobium) zahrnuje kolem 200 druhů rostlin, které jsou distribuovány po celém světě, kde nachází různé uplatnění (Koutsovoulou et al., 2014). Jednou z možností jejich využití je medicína. Nálevy připravené z vrbovky se tradičně používají externě při infekcích kůže a sliznic a při léčbě benigní prostatické hyperplasie. I v současné době jsou extrakty z různých druhů vrbovek  široce používány pacienty na celém světě, avšak nedostatek klinických studií neumožňuje plně prokázat jejich účinnost (Nowak et al., 2021). Tento přehled shrnuje publikované údaje o phytochemii, etnofarmakologickém použití a shrnuje farmakologické studie týkající se vrbovky horské (Epilobium montanum) zkoumané během několika posledních desetiletí.

     Vrbovka horská (Epilobium montanum) je vytrvalá rostlina s málo větvenou lodyhou, v horní části mírně chloupkatou, dosahující výšky nejčastěji 20–100 cm. Listy vrbovky jsou vstřícné, vejčité až vejčitě eliptické, špičaté a na okrajích zubaté, Jsou 3 - 8 cm dlouhé, zelené barvy s načervenalým nádechem, Květy s dlouhým semeníkem jsou růžové, čtyřčetné a s hluboce dvoulaločnými korunní lístky. Květy jsou uspořádány v květenstvích, vrcholových hroznech a vyrůstají z paždí listenů. Ve střední Evropě kvete vrbovka horská nejčastěji v květnu až v září. Plodem je dlouhá čtyřhranná tobolka, obsahující mnoho semen. Semena jsou cca 1 mm dlouhá, na vrcholu s chmýrem. Rostlina se vyskytuje ve světlých lesích, zanedbaných zahradách a zastíněných ruderálních stanovištích. Má ráda vlhčí půdy v polostínu (Babington, 1856).