Pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) a možnosti jeho využití

Jana Matějíčková, Jiří Patočka

     Pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) je vytrvalá jednoděložná bylina z čeledi chřestovité (Asparagaceae) (Meng et al., 2021) Některé starší taxonomické systémy ji řadily do čeledi konvalinkovité (Covallariaceae) nebo liliovité (Liliaceae). Je také známý jako nepravá konvalinka, pochází z lesů, houštin, břehů potoků a vlhkých strání od Evropy po Sibiř, Čínu a Japonsko. Vyskytuje se v lesních porostech hlavně na takových místech, kde se světelné poměry během vegetačního období mnoho nemění. Je schopen intenzivního vegetativního rozmnožování pomocí dlouhých oddenků (Kawano et al., 2020). Převládající způsob šíření je tedy vegetativní a tvoří takto souvislé, avšak řídké porosty na velkých plochách. Z dálky skutečně trochu připomíná konvalinky.  Rodové jméno pochází z řeckých slov Maios znamenající „květen“ a anthemon znamenající „květ“. V angličtině se příznačně  nazývá May lily (Czarnecka, 1996).

Pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium). Foto: Ing. Jana Matějíčková.

Svízel syřišťový v potravinářství a medicíně

 Jiří Patočka

     Svízel syřišťový (Galium verum) je vytrvalá bylina z čeledi mořenovitých (Rubiaceae). Preferuje slunná místa s vápenitou půdou a roste na loukách, pastvinách, okrajích lesů a podél cest. Je dobře přizpůsobena suchým a kamenitým stanovištím. Má tenké, vzpřímené lodyhy, které jsou často čtyřhranné a dorůstá výšky 30 až 120 cm. Listy jsou úzké, čárkovité, uspořádané v přeslenech kolem stonku. Květy jsou drobné, žluté a tvoří husté laty. Kvetou od června do září. Tato rostlina je rozšířena v celé Evropě a Asii (Bradic, et al., 2021).

Klejicha hedvábná: Textilní nebo léčivá rostlina? Hlavně invazní!

Jiří Patočka

     Klejicha hedvábná (Asclepias syriaca) je druh rostliny patřící do čeledi mochynovitých (Apocynaceae). Pochází z teplých oblastí Severní Ameriky, odkud byla introdukována do mnoha zemí. Ve své domovině byla spíše využívána pro chmýří na semenech jako textilní rostlina, obdobně jako bavlník. Její druhové jméno syriaca chybně stanovil Linné domnívaje se, že rostlina pochází z oblastí okolo Sýrie. Klejicha hedvábná je známá svými nápadnými květy (Willson & Rathcke, 1974) a významem pro hmyz, zejména pro motýla monarchu stěhovavého (Danaus plexippus) (Couture et al., 2015). 

Scadoxus puniceus: Naděje pro pacienty s Alzheimerovou nemocí?

Jiří Patočka

     Scadoxus puniceus, známá také jako lesklokvět červený nebo královská lilie, je cibulovitá rostlina pocházející z jižní a východní Afriky. Tato rostlina patří do čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae) a je známá svými nápadnými květy a atraktivním vzhledem, který z ní činí oblíbenou okrasnou rostlinu v zahradách a květinových záhonech. Rostlina dorůstá výšky od 30 do 90 cm. Má velké, široké a lesklé listy, které mohou dosahovat délky až 60 cm. Listy jsou uspořádány v růžici a vyrůstají z cibule, která slouží jako zásobárna živin. Květenství této rostliny je velmi nápadné a atraktivní. Květy jsou uspořádány do kulovitého okolíku, který může mít průměr až 20 cm. Jednotlivé květy jsou oranžovo-červené a mají dlouhé tyčinky, které dodávají květenství jemný, třpytivý vzhled. Kvetení obvykle probíhá od pozdního jara do léta (Moe, 2020). S. puniceus je fascinující rostlina s výraznými květy, která může obohatit každou zahradu svým exotickým vzhledem. Přestože vyžaduje určitou péči, její estetická hodnota a dekorativní možnosti jsou vynikající odměnou pro každého zahradníka.

Krvavec menší (Sanguisorba minor): Nutriční a lékařské využití

Jana Matějíčková, Jiří Patočka 

     Krvavec menší (Sanguisorba minor) je druh rostliny z čeledi růžovité (Rosaceae). Tato rostlina je trvalka, která se vyskytuje převážně v Evropě a Asii. Je známá svými drobnými, karmínově červenými květy, které se objevují na vrcholcích stonků v letním období. Přímá lodyha je 20–50 cm vysoká (Tocai 2023), směrem nahoru rozvětvená (Tocai-Moțoc 2021). Tvar lodyhy je velmi variabilní. Hranatý (5ti hraný) až téměř kulatý (8 hranný), přízemní listy v růžici jsou řapíkaté, lístky okrouhlé až eliptické a zubaté. Lodyžní listy lichozpeřené o 4–10 jařmech. Kvete od května do července. Květy rostou v krátkém klasu až strboulu, na vrcholu jsou květy samičí, uprostřed oboupohlavné, zelenavé, vzácně i bělavé nebo červenohnědě naběhlé. Četné tyčinky (až 50) jsou delší než kalich, pestíky jsou zpravidla dva.Rostlina je opylována větrem (Abrahamczyk et al., 2023). Je ale známo, že přitahuje včely, užitečný hmyz, motýly/můry a další opylovače, protože květy krvavce menšího jsou plné pylu. Semena nebo listy této rostliny konzumují kromě lidí i zvířata, včetně ptáků, jelenů, králíků a zajíců, a jsou pro ně cenným zdrojem potravy (Tocai 2023). Krvavec menší má v půdě silně rozvětvený oddenek, který mu pomáhá překonat období bez vláhy.

Krvavec menší (Sanguisorba minor). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus): Tradiční čínská medicína

Jiří Patočka

     Bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), jehož kořen se v tradiční čínské medicíně používal k léčbě karbunkulů, vředů a při  zástavě mateřského mléka. Tato rostlina, původem z Eurasie, je známá svými kulatými, bělavými květenstvími a s dlouhými pichlavými listy. Má řadu místních názvů, jako bělotrn obecný, bodlák kulatohlavý či koulohlavý. Právě jeho kulaté květenství je pro rostlinu charakteristické. Květenství je složeno z mnoha malých květů, které jsou seskupeny do koule a mají bělavý až světle modrý odstín. Tato květenství se objevují na vrcholech stonků na konci léta a na podzim, což je období, kdy bývá rostlina nejvíce nápadná. Tato rostlina je oblíbená jak pro svůj vzhled, tak pro své vlastnosti. V zahradnictví se často vysazuje jako ozdobná rostlina, která přitahuje oči svými neobvyklými květy. Je také oblíbená u včel a dalších opylovačů. Rostlina je to nenáročná, která preferuje slunná až polostinná stanoviště a dobře propustnou půdu. Dobře snáší suché podmínky, což je vlastnost, která ho činí vhodným pro tzv. xeriscaping, techniku zahradničení, která využívá rostliny odolné vůči suchu k minimalizaci spotřeby vody v zahradách (Bitew & Hymete, 2019).

Tachyplesiny a polyfemusiny: Toxické peptidy ostrorepů

Jiří Patočka

     Ostrorepi (Xiphosura) jsou řád vodních členovců patřící mezi klepítkatce, který zahrnuje 4 současně žijící druhy (Akbar John et al., 2016). Mezi ostrorepy patří mnoho zaniklých skupin a rodů (Anderson , 1994; Filipiak & Krawczyński, 1996) . Ostrorepi se téměř nezměnili za stovky milionů let a dnešní ostrorepi se těm dávno vymřelým velmi podobají, proto jsou označováni za živoucí fosílie (Dunlop  & Selden, 1998). Tito mořští živočichové jsou známí svou charakteristickou podobou a fascinujícím životním cyklem. Ostrorepi mají typický tvar těla, který jim umožňuje snadný pohyb ve vodě. K tomu přispívá i hladká a slizká kutikula. Hlavní část jejich těla tvoří krunýř, který je chrání před predátory, a vzadu z něj vybíhá výběžek ve tvaru hrotu.

Etnofarmakologie mokrýšů

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík, Radoslav Patočka

     Mokrýš (Chrysosplenium) je rod dvouděložných rostlin z čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae).  Mokrýše jsou vytrvalé, drobné a křehké byliny se střídavými nebo vstřícnými jednoduchými listy a čtyřčetnými bezkorunnými květy v plochých květenstvích.  Květy jsou uspořádané v plochém vrcholíku a jsou podepřeny listeny. Květy jsou nejčastěji zelené, žlutozelené, červené, oranžové nebo purpurové, většinou čtyřčetné, řidčeji pětičetné. Koruna chybí. Semeník je složený z 2 částečně srostlých pestíků a obsahuje komůrku s mnoha vajíčky. Plodem je tobolka se 2 zobany, obsahující mnoho drobných semen (Soltis et al., 2001).

Mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium). Foto: Radoslav Patočka.

Bračka rolní: Zatím jen nevýznamný plevel

Jiří Patočka

     Bračka rolní (Sherardia arvensis L.) je nízká plevelná bylina z čeledi mořenovitých (Rubiaceae), která je jediným druhem monotypického rodu bračka. Bračka pocházející ze Středozemí se rozšířila téměř do celé Evropy, na severu zasahuje po jih Skandinávie, na východě do Běloruska, Ukrajiny a na Krymský poloostrov, dále vyrůstá v Přední Asii, oblastech okolo Kavkazu i na severu Afriky. Zavlečena byla též do Severní Ameriky, Austrálie a Číny (Xu, & Yu, 2014). V České republice byla bračka v minulosti poměrně hojný druh který vlivem intenzifikace zemědělství hodně ustoupil. V současnosti se vyskytuje roztroušeně, především v nižších a teplejších středních polohách do nadmořské výšky 600 až 700 metrů. Nejlépe ji vyhovuje teplá vlhčí půda, středně zásobena živinami, s reakcí slabě kyselou nebo zásaditou. Poměrně vzácná je na západě a jihu Čech stejně jako na severu Moravy (Kolářová et al., 2013).