Aleutianamin, cytostaticky účinný alkaloid mořského původu

Jiří Patočka

     Aleutianamin je přírodní alkaloid typu pyrroloiminochinonu, poprvé izolovaný z mořské houby rodu Latrunculia  ze severního Tichého oceánu, z oblasti Aleutských ostrovů. Přestože jde o relativně nově objevenou molekulu, aleutianamin  získal významnou pozornost díky své silné biologické aktivitě. Chemicky patří aleutianamin k pyrroloiminochinonovým alkaloidům, které jsou známé svými komplexními multicyklickými strukturami a často výraznými farmakologickými účinky. Jeho molekula má velmi složitou heptacyklickou strukturu, která zahrnuje pyrroloiminochinonové jádro, azabicyklický systém a sulfidický můstek.

Aleutianamin

Drepanocladus aduncus – srpatka zahnutá: Morfologie, ekologie a potenciální zdroj bioaktivních látek

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Drepanocladus aduncus (Hedw.) Warnstorf, česky srpatka nebo srpnatka zahnutá, je mech z řádu Hypnales a čeledi Amblystegiaceae, široce rozšířený druh především vlhkých stanovišť a periodicky zaplavovaných lokalit ve střední a severní Evropě, Severní Americe i dalších částech světa (Wynne, 1944). Tento mechorost byl tradičně studován v ekologickém a botanickém kontextu, avšak rostoucí zájem o chemické složení a biologickou aktivitu bryofyt (mechů, játrovek a rohovců) přináší nové pohledy i pro Drepanocladus.  Mech D. aduncus je charakteristický srpovitě zahnutými listy, což reflektuje jeho české jméno. Lodyhy jsou větvené, světle zelené až žlutozelené; druh může růst jak vzpřímeně v bahnitých půdách, tak jako splývavý vodní mech na vodní hladině.  Je to dvoudomý druh s poměrně vzácnými sporofytními fázemi, což jej odlišuje od mnoha jiných mechorostů, které pravidelně tvoří spory (Fuertes et al., 2003).

Suillus luteus (klouzek obecný) a jeho biologicky aktivní metabolity

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Jeroným Krištof, Patrik Olekšák

     Suillus luteus (L.) — česky klouzek obecný — je běžná mykorhizní houba z čeledi Suillaceae, která vytváří symbiotické asociace s jehličnatými stromy, především smrkem (Picea spp.). Je široce rozšířený v boreálních a temperátních lesních ekosystémech severní polokoule a je známý nejen jako jedlá houba, ale také jako zdroj řady sekundárních metabolit s biologickou aktivitou (Yao et al., 2022). Mykologie S. luteus byla dlouhodobě studována z ekologického hlediska, nicméně během posledních dvou dekád se stoupá zájem o jeho chemický profil metabolitů a potenciální farmakologické účinky. Klouzek obecný je typickým borovicovým a smrkovým symbiontem, ve kterém extrahuje organické živiny z půdy prostřednictvím mykorhizních struktur (arbuskulární hyfy) a současně poskytuje rostlinám minerální živiny. Tato houba přispívá k lepší odolnosti stromů vůči stresům, jako je suché počasí nebo patogeny.

Discovery of selenonein in the Boletus edulis mushroom as a new terrestrial source of biologically active selenium

Jiří Patočka, Josef Havel, Milena Patočková, Muhammad Zahid 

    Selenium is an essential trace element that plays a key role in antioxidant and detoxification processes in mammals and is part of several selenoproteins essential for health. Bioactive forms of selenium occur in the form of selenoamino acids and other organic metabolites. which we consume in food. By 2024, marine fish such as tuna or mackerel were found to be the main dietary source of selenium (Yamashit & Yamashita, 2015). Recently, large amounts of bioorganic selenium were discovered in the fruiting bodies of the edible mushroom Boletus edulis (Peer & Kuehnelt, 2024). Analysis showed that approximately 81% of the total selenium in the analyzed samples of B. edulis. Collected in forests in Styria (Austria) and analyzed using reversed-phase high-pressure liquid chromatography coupled with ICP-MS and ESI-Orbitrap mass spectrometry, it occurred in the form of selenonein (ca. 860 µg Se/kg body weight).

Boletus edulis (King bolete). Photo: Ing. Milena Patočková

Alkaloid magnoflorin – nejnovější vědecké informace

Jiří Patočka

     Magnoflorin je přirozeně se vyskytující kvarterní aporfinový alkaloid s širokým spektrem biologických účinků a rostoucím zájmem farmakologického výzkumu díky jeho potenciálním terapeutickým vlastnostem. Tento článek shrnuje současné poznatky o chemii, farmakologii, farmakokinetice, neuroprotektivních účincích, biodostupnosti a perspektivách dalšího výzkumu magnoflorinu (Nazir et al., 2026). Tento isochinolinový alkaloid s aporfinovou strukturou se vpřírodě vyskytuje v různých rostlinách, zejména v čeledích Berberidaceae, Magnoliaceae, Papaveraceae a Menispermaceae. Byl izolován například z kořenů Berberis vulgaris nebo Tinospora cordifolia a z dalších rostlinných materiálů. 

Magnoflorin

Lysohlávka modrající (Psilocybe cubensis) – biochemie, farmakologie a terapeutický potenciál

Jiří Patočka, Jeroným Krištof, Patrik Olekšák, Matěj Malík

     Lysohlávka modrající (Psilocybe cubensis (Earle) Singer) je celosvětově rozšířená houba z čeledi Hymenogastraceae, řádu lupenotvarých (Agaricales). Jde o saprotrofní druh rostoucí na trusu přežvýkavců (koprofilní houba) v tropických a subtropických oblastech celého světa. Houba obsahuje psychedelické indolové alkaloidy, především psilocybin a psilocin (Albán et al., 2021). Tento článek shrnuje současné vědecké poznatky o její taxonomii, biochemii, mechanismech působení na lidský mozek, potenciálních terapeutických aplikacích a asociovaných rizicích. Po desetiletí přísných restrikcí zažívá výzkum psilocybinu renesanci, což přináší slibné výsledky v léčbě rezistentních psychiatrických poruch.

Alkaloidy druhu Lycopodium casuarinoides: Přehled strukturní diverzity, biosyntézy a biologické aktivity

Jiří Patočka, Jeroným Krištof, Matěj Malík

     Lycopodium casuarinoides je vytrvalá rostlina z čeledi plavuňovitých (Lycopodiaceae) s významným chemickým potenciálem, zejména díky produkci rozmanitých lykopodových alkaloidů. Tyto strukturně složité přírodní látky představují zajímavé modely pro studium biosyntézy a vykazují slibné biologické aktivity. Tento přehled shrnuje dosavadní poznatky o izolovaných alkaloidech z L. casuarinoides, jejich strukturních charakteristikách, navrhovaných biosyntetických drahách a farmakologickém potenciálu, s důrazem na neuroprotektivní  účinky a anti-acetylcholinesterázovou aktivitu.

Tellurium-Based Materials for Advanced Optoelectronic Applications

Jiří Patočka, Josef Havel, Muhammad Zahid

     Tellurium has emerged as a highly attractive element for the development of next-generation semiconductor and optoelectronic materials, including light-emitting diode (LED) technologies (Zha et al., 2024). Owing to its unique physicochemical properties, tellurium plays a crucial role in the design of modern light-emitting and electronic systems.

     A significant class of materials in which tellurium is utilized (e.g., CdTe) are quantum dots (QDs). These are semiconductor nanocrystals with typical dimensions in the range of 2–10 nanometers, corresponding to only a few tens of atoms. At such ultrasmall scales, quantum-mechanical phenomena predominate, most notably the quantum confinement effect (Ramalingam & Kathirgamanathan, 2020). The optical properties of QDs can be precisely tuned by controlling particle size, as the wavelength of light that a quantum dot emits or absorbs is size-dependent: smaller dots emit in the blue region, whereas larger ones emit in the red.

     QDs have found widespread applications in advanced optoelectronic technologies, including high-efficiency LEDs and next-generation display systems such as QLEDs, where they enable bright and vivid color rendering. They are also employed as fluorescent probes for cellular and tissue imaging owing to their superior photostability compared to conventional dyes, as well as in photovoltaic devices, where they facilitate more efficient harvesting of solar energy. Ongoing research is directed toward the development of telluride-based QDs for high-performance, spectrally tunable LEDs capable of emitting across a broad range from the visible to the infrared (Cui et al., 2023).

Nové bioaktivní látky z hnojníka třpytivého (Coprinellus micaceus)

Jiří Patočka, Milena Patočková, Jeroným Krištof

     Hnojník třpytivý (Coprinellus micaceus) je široce rozšířená saprotrofní houba z čeledi Psathyrellaceae. Obecně je považován za jedlou houbu, pokud je ještě mladá a pokud není konzumována společně s alkoholem. Obsahuje látky, které mohou v kombinaci s alkoholem vyvolat tzv. koprinový syndrom (nevolnost, zvracení, bušení srdce), ačkoliv riziko je nižší než u hnojníku inkoustového. Doporučuje se nekonzumovat alkohol ani 24-48 hodin po požití těchto hub. V poslední době je hnojník třpytivý předmětem rostoucího zájmu chemiků a farmakologů (Patočka et al., 2017). Tento článek shrnuje dosavadní poznatky o dosud izolovaných bioaktivních látkách z tohoto druhu, jejich farmakologických účincích a navrhuje budoucí směry výzkumu. Diskutovány jsou především polysacharidy, nízkomolekulární metabolity a enzymatické produkty s protinádorovými, antioxidačními, imunomodulačními a antimikrobiálními vlastnostmi.

     Coprinellus micaceus (Bull.) Vilgalys, Hopple & Jacq. Johnson je hojný druh rostoucí v trsech na tlejícím dřevě a organických zbytcích. Zatímco jeho kulinářský potenciál je dobře znám, jeho fytochemická a farmakologická charakterizace zaostává za jinými léčivými houbami. Nedávné studie však odhalily řadu sekundárních metabolitů a makromolekul s významnou biologickou aktivitou, což z něj činí slibný zdroj pro bioprospecting.

Hnojník třpytivý (Coprinellus micaceus). Foto: Ing. Milena Patočková

Chameleon Plant (Houttuynia cordata Thunb.): Botanical Description, Ethnobotanical Uses, and Pharmacological Potential

Jiří Patočka, Matěj Malík, Ruhi Thakur

     Houttuynia cordata Thunb. (Saururaceae), commonly known as chameleon plant or fish mint, is a perennial herb with notable polymorphism. This article summarizes its morphological characteristics, geographic distribution, and traditional uses in cuisine and folk medicine, particularly in Southeast and East Asia. It also provides an overview of current pharmacological research on its bioactive components, with an emphasis on anti-inflammatory, antimicrobial, and antiviral activities. The article further highlights the need for rigorous clinical studies to verify traditionally reported therapeutic effects and addresses the invasive potential of the species in non-native regions.

     The genus Houttuynia is monotypic, represented by a single species, Houttuynia cordata Thunb. (Lu et al., 2006). The plant is native to temperate and subtropical regions of East and Southeast Asia, from the Himalayas to Japan (Wu & Raven, 1999). Its ability to grow in diverse conditions and its distinctive aroma have led to a wide range of local names and uses. Despite its popularity in traditional systems, much of its pharmacological profile remains unexplored from the perspective of modern Western medicin.