Smrčenka žloutková (Neolecta vitellina): Živá fosilie mezi houbami

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Vladimír Gajdošík

     Houby tvoří jednu z hlavních skupin živých organismů s odhadovanou rozmanitostí přibližně 1,5 milionu druhů. Tyto organismy hrají klíčovou ekologickou roli jako rozkladače, prospěšní mutualisté a paraziti a patogeny, včetně patogenů lidí. Ekonomický význam hub je téměř nevyčíslitelný, protože plní základní ekologické funkce a ovlivňují různé aplikované obory, včetně zemědělství, medicíny a objevování léků. Lepší pochopení rané evoluční historie hub je nezbytné pro rozšíření našich znalostí o historii života na Zemi a vývoji jejích ekosystémů.

     Smrčenka žloutková (Neolecta vitellina (Bres.) Korf & J.K. Rogers) je pozoruhodná askomycetní houba patřící do malé a archaické skupiny Neolectomycetes. Tento druh, nápadný svými žloutkově žlutými plodnicemi, je významným modelovým organismem pro studium rané evoluce hub, zejména přechodu od jednoduchých k výtrusorodým formám. Článek shrnuje současné znalosti o její taxonomii, morfologii, ekologii, evoluční historii a genomice.

Sazovka kruhatá (Daldinia concentrica): Morfologie, ekologie, biologická aktivita a současný význam

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Jeroným Krištof

     Sazovka kruhatá (Daldinia concentrica (Bolton) Ces. & De Not., 1863) je kosmopolitně rozšířená vřeckovýtrusná houba z čeledi voskovičkovitých (Xylariaceae). Tento druh je jedním z nejznámějších a nejlépe rozpoznatelných zástupců rodu Daldinia, a to především díky své charakteristické morfologii a anatomii. Přestože je často považována za saprotrofní druh, recentní výzkumy naznačují komplexnější ekologické vztahy. Tento článek shrnuje současné poznatky o taxonomii, morfologii, ekologii, biologické aktivitě a potenciálním využití tohoto fascinujícího houbového organismu.

     Daldinia concentrica tvoří polokulovitá až nepravidelná, přisedlá stromata o velikosti 1-6 cm v průměru. Povrch stromat je v mládí hnědavý až načervenalý, později černající a často mírně lesklý. Zralá stromata jsou tvrdá a korkovitá. Nejvýraznějším diagnostickým znakem je jejich vnitřní struktura. Na příčném řezu je patrná soustředná (koncentrická) zonace, tvořená střídavě světlými a tmavými vrstvami. Tyto vrstvy odpovídají přírůstkovým zónám mycelia a jsou tvořeny houbovými vlákny a množstvím melaninových pigmentů, které jim dodávají tmavou barvu (Stadler et al., 2014).

Rmen rolní (Anthemis arvensis L.): Plevel s cennými biologicky aktivními látkami

Jiří Patočka, Milena Patočková, Jeroným Krištof

     Rmen rolní (Anthemis arvensis L.) je jednoletá nebo ozimá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), původem v Evropě, která se rozšířila do mnoha částí světa. Jedná se o významný plevel v zemědělských plodinách, ale zároveň o druh se zajímavými farmakologickými vlastnostmi. Tento článek poskytuje ucelený přehled o taxonomii, morfologii, biologii, ekologii, distribuci, hospodářském významu a potenciálním využití této rostliny. Shrnuje současné vědecké poznatky a zdůrazňuje její dvojí roli jako škodlivého plevele a zdroje biologicky aktivních látek.

     Rod Anthemis je bohatý na druhy a Anthemis arvensis L. je jedním z jeho nejrozšířenějších zástupců. Tato rostlina je známá svým charakteristickým vzhledem, který připomíná heřmánek pravý (Matricaria chamomilla), od kterého se však liší několika klíčovými znaky. Jeho adaptabilita a konkurenceschopnost z něj činí problémový plevel v obilninách, olejninách a dalších plodinách (Håkansson, 2003). Rmen rolní je bylina s přímou nebo vystoupavou lodyhou, vysokou 10-50 cm. Listy jsou střídavé, 2-3x zpeřené s úkrojky. Květenstvím je úbor o průměru 1,5-3 cm s bílými jazykovitými květy (okrajovými) a žlutými trubkovitými květy (středovými). Výrazným rozlišovacím znakem od heřmánku je duté květní lůžko (u heřmánku je plné) a přítomnost listenů na vnější straně zákrovu (Jäger & Werner, 2005). Plodem je nažka bez chmýru.

Rmen rolní (Anthemis arvensis L.). Foto: Ing. Milena Patočková

Allitridium – biologicky aktivní derivát česneku s terapeutickým potenciálem

Jiří Patočka

     Jedno české přísloví praví, že "kdo jí hodně cibule, toho nenavštěvuje lékař a kdo jí hodně česneku, toho nenavštěvuje vůbec nikdo". Tato nadsázka naráží na příznivé účinky obou rostlin na zdraví, ale zároveň na nepříjemný zápach, který po jejich konzumaci zůstává. Cibule a česnek jsou skutečně zdravé a mají blahodárné účinky na organismus, ale jejich konzumace může mít i ne úplně příjemné následky (Block, 2010).  Zápach lidí, kteří konzumují cibuli (Allium cepa) a česnek (Allium sativum), je způsoben hlavně těkavými organosírovými sloučeninami, které vznikají při trávení těchto rostlin. Tyto látky se dostávají do krve, z ní do plic, potu a moči – a tak se uvolňují dechem i potem a okolí to vnímá jako nepříjemný zápach. Hlavní sloučeninou česneku zodpovědnou za zápach je allicin. Allicin je velmi reaktivní a rychle se přeměňuje na další látky: diallyldisulfid, allylmethylsulfid, ajoen a vinyldithiny  (Borlinghaus et al., 2014).

Outkovka chlupatá: Drsný klenot na mrtvém dřevě

Jiří Patočka, Milena Patočková

     Outkovka chlupatá (Trametes hirsuta) je hojně rozšířená dřevokazná houba z čeledi chorošovitých, kterou lze nalézt po celý rok v lesích, parcích i na zahradách. Ačkoli je pro své tuhé a hořké plodnice nepoživatelná, jedná se o organismus s fascinující biologií a rostoucím praktickým významem, zejména v biotechnologiích.

Outkovka chlupatá (Trametes hirsuta). Foto: Ing. Milena Patočková

Rozpuklec hruškovitý (Phallogaster saccatus) – pozoruhodná houba

Jiří Patočka, Jeroným Krištof

     Rozpuklec hruškovitý (Phallogaster saccatus) je vzácná a morfologicky pozoruhodná malá vřeckovýtrusná houba, řazená do čeledi hadovkovitých (Phallaceae). Tento druh představuje evoluční a ekologický přechod mezi uzavřenými plodnicemi břichatek (Gasteromycetes) a otevřenými, hmyzem opylovanými plodnicemi hadovek. Článek shrnuje aktuální poznatky o jeho taxonomii, morfologii, ekologii a rozšíření, s důrazem na jeho unikátní postavení v rámci houbové říše. Rod Phallogaster je malý a málo prostudovaný. Phallogaster saccatus, popsaný americkým mykologem Andrewem P. Morganem v 19. století, je jeho nejznámějším a v Evropě jediným zástupcem (Pegler et al., 1995). Houba dlouho unikala pozornosti kvůli své vzácnosti, skrytému způsobu růstu a malým rozměrům. Její studium je klíčové pro pochopení evoluce strategií šíření výtrusů u hub, konkrétně přechodu od pasivního vyprašování výtrusů (u břichatek) k aktivnímu přilákání hmyzích vektorů pomocí pachu (u hadovek) (Hosaka et al., 2006). Fylogenetické analýzy založené na sekvencích DNA potvrdily zařazení rodu Phallogaster do čeledi Phallaceae, ačkoli morfologicky se jeho plodnice značně liší od "klasických" hadovek, jako je např. hadovka smrdutá (Phallus impudicus) (Hosaka et al., 2006). P. saccatus je tak považován za bazální nebo sesterskou větev k ostatním zástupcům čeledi.

Rozpuklec hruškovitý (Phallogaster saccatus Morgan, 1892)

Bioaktivní látky břízy bělokoré (Betula pendula Roth.) a jejich farmakologický potenciál

Jiří Patočka, Radka Hrnčířová, Radoslav Patočka

     Bříza bělokorá (Betula pendula Roth., Betulaceae), také bříza bradavičnatá nebo bříza bílá, je listnatý strom vysoký až 30 m, široce rozšířený na severní polokouli. Betula pendula je nejen významnou lesní dřevinou, ale také důležitým zdrojem látek pro fytoterapii. Díky svému bohatému obsahu sekundárních metabolitů je po staletí využívána v lidovém léčitelství. Tradičně se používala k léčbě revmatismu, dny, onemocnění močových cest, kožních problémů a jako celkové tonikum. Moderní farmakognozie potvrzuje, že různé části tohoto stromu (listy, kůra, pupeny, míza) jsou zdrojem širokého spektra bioaktivních látek. Vědecký výzkum se v posledních desetiletích zaměřil na identifikaci a charakterizaci látek, které jsou za tyto účinky zodpovědné. Mezi klíčové skupiny těchto sloučenin patří triterpenoidy (především betulin), flavonoidy, fenolické kyseliny a taniny. Tento článek poskytuje souhrnný přehled těchto substancí a vědecky podložených farmakologických účinků, jako jsou protizánětlivé, antioxidační, diuretické, protinádorové a antimikrobiální aktivity.

Bříza bělokorá (Betula pendula). Foto: Radka Hrnčířová

Mléčivec alpský (Cicerbita alpina) v kuchyni i medicíně

Jana Jakubcová, Jiří Patočka

     Mléčivec alpský je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), rozšířená v horských oblastech Evropy v nadmořské výšce 800 až 2000 m. Jeho rozšíření v Evropě je sporadické a zahrnuje izolovaná stanoviště v centrálních pohořích, jako je alpský oblouk, severní Balkán a Karpaty. Je pozoruhodné, že po poslední době ledové rozšířil svůj přirozený ekosystém i do Skandinávie, kde roste i v nižších nadmořských výškách.

Mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Foto: Ing. Jana Jakubcová

Neuroprotektivní peptidy termitů - nadějný farmakologický potenciál

Jiří Patočka, Patrik Olekšák

     Neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba, představují významnou a rostoucí zátěž pro globální zdravotní systém. Současná terapeutika jsou často pouze symptomatická a nezpomalují progresi onemocnění. Proto je naléhavě potřebný vývoj nových neuroprotektivních strategií. Tento článek se zabývá dosud málo prozkoumaným, ale slibným zdrojem těchto látek – termity (řád Blattodea). Termiti produkují široké spektrum bioaktivních látek, mimo jiné i peptidů, jako součást své imunitní obrany (Kurtböke et al., 2014). Studie ukazují, že mnohé z těchto sloučenin vykazují silné antioxidační, protizánětlivé a anti-apoptotické účinky, které jsou klíčové pro ochranu neuronů před poškozením (Nuss  et al., 2008; Lee et al., 2018; Veenstra et al., 2023). Tento článek shrnuje současné poznatky o neuroprotektivním potenciálu termitích peptidů, diskutuje jejich předpokládané mechanismy působení a nastiňuje perspektivy jejich budoucího výzkumu a terapeutického využití.

     Neurodegenerativní onemocnění jsou charakterizována progresivní ztrátou neuronů ve specifických oblastech mozku, což vede k poruchám kognitivních a motorických funkcí. Společnými patogenetickými mechanismy těchto chorob jsou oxidační stres, neurozánět, dysfunkce mitochondrií a abnormální agregace proteinů (Hansson, 2021). Přes intenzivní výzkum zůstává účinná léčba, která by cíleně ovlivnila tyto základní mechanismy, velkou výzvou.

     Příroda představuje nevyčerpatelný zdroj biologicky aktivních molekul. Zatímco rostlinné a mořské organismy jsou v tomto ohledu intenzivně studovány, hmyz jako zdroj neuroprotektivních látek zůstává relativně opomíjen, přestože jde o nejrozmanitější skupinu živočichů na Zemi. Termiti, jako sociální hmyz žijící v mikrobiálně bohatém prostředí, vyvinuli mimořádně účinný imunitní systém. Klíčovou složku tohoto systému tvoří antimikrobiální peptidy (AMPs), které chrání kolonii před patogeny (Lamberty et al., 2001). Ukazuje se, že biologické aktivity těchto peptidů často překračují jejich primární antimikrobiální funkci (Silva et al., 2003).

Síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa): Biologie, ekologie a význam druhu

Jiří Patočka, Jeroným Krištof 

     Síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa (Bolton) J. Schröt., 1888) je dřevokazná houba čeledi Polyporaceae s typickým polokruhovitým až lasturovitým plodnicovým tělem. Plodnice jsou jednoleté až vytrvalé, tuhé a přisedlé. Dosahují obvykle šířky 5–15 cm a tloušťky 1–3 cm. Povrch klobouku je zónovaný, sametově až hrubě šupinatý, v mládí bělavý až okrový, později s odstíny červenohnědé až rezavě načervenalé barvy – odtud druhové jméno načervenalý. Okraj bývá světlejší, často v mládí narůžovělý. Rourky jsou krátké, pórovitá vrstva má typicky labyrintový až síťkovitý vzor (odtud rodové jméno Daedaleopsis, z řeckého daidalos = složitý, propracovaný). Póry jsou protáhlé, nepravidelné, někdy připomínají lamely. Barva hymenoforu je bělavá až šedavě růžová, později hnědá. Dužnina je korkovitá, pevná, světle hnědá, se slabě houbovitým zápachem (Rösecke & König, 2000).

Síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa). Foto: Bc. Jeroným Krištof.