Starček zlatý a jeho bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Starček zlatý (Packera aurea, dříve Senecio aureus), je vytrvalá rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) (Barkley, 1962). Tato rostlina je známá svými zlatavě žlutými květy má několik významných vlastností a použití. Může dorůstat do výšky 30–90 cm, má střídavé, často srdčité až oválné listy se zoubkovanými okraji a květenství tvoří úbory se žlutými jazykovitými květy, které jsou uspořádány v chocholících. Kvete od jara do léta. Květy starčku zlatého jsou atraktivní pro různé druhy opylovačů, včetně včel a motýlů, a přispívají k biodiverzitě v jejich přirozeném prostředí (Freeman & Barkley, 1995).

Nové směry ve výzkumu organických sloučenin teluru: Současný stav a perspektivy

Jiří Patočka, Josef Havel

     Chemie organotellurových sloučenin se v posledních desetiletích etablovala jako svébytná a rychle se rozvíjející disciplína. Tellur, jakožto těžký chalkogen, nabízí unikátní vlastnosti vyplývající z jeho vysoké polarizovatelnosti, možnosti existovat ve více oxidačních stavech (−II až +VI) a schopnosti vytvářet netradiční nekovalentní interakce, zejména tzv. "chalcogen bonding" (viz  Poznámka). Díky těmto rysům nacházejí organotellurové deriváty uplatnění v syntetické organické chemii, materiálových vědách i biomedicíně.

Novinky o jakušinamidech, sekundárních metabolitech mořské houby Theonella swinhoei

Jiří Patočka

     Mořské houby představují jeden z nejbohatších zdrojů přírodních látek s neobvyklou strukturou a významnou biologickou aktivitou. Jedním z nejvýznamnějších rodů je Theonella, z něhož bylo izolováno množství unikátních polyketidů, peptidů a hybridních metabolitů s cytotoxickými, antivirovými či imunomodulačními účinky (Varijakzhan et al., 2021). Mezi nimi zaujímají zvláštní místo jakušinamidy, které byly poprvé izolovány z indonéské houby Theonella swinhoei (Takada et al., 2016). T. swinhoei je mořská houba (Porifera) z čeledi Theonellidae, hojně se vyskytující v korálových útesech Indonésie, Filipín a dalších oblastí Indopacifiku. Tvoří mohutné kolonie s trubicovitými výběžky, které jsou většinou hnědé až hnědočervené barvy. Tyto výběžky mají na koncích velké oskula (otvory), jimiž houba nabírá a vypouští vodu. Houba žije v symbióze s bakteriemi, které významně přispívají k její chemické výbavě (Magnino et al., 1999). Je filtrovacím organismem – čistí vodu a podílí se na stabilitě ekosystémů útesů.

Fredericony – funkcionalizované abietanoidy z Coleus fredericii

Jiří Patočka

     Rostliny rodu Coleus (čeleď Lamiaceae) jsou bohatým zdrojem diterpenoidů, zejména abietanového typu, které vykazují pestrou biologickou aktivitu. Z listů druhu Coleus fredericii (syn. Plectranthus fredericii), rostoucího v oblasti střední a jižní Afriky (najčastěji Angole), byly izolovány unikátní abietanové  diterpeny, označované jako fredericony. Fredericony byly izolovány z ethanolických nebo methanolických extraktů listů C. fredericii, následně frakcionovány pomocí chromatografických metod (Zhu et al., 1988). Bylo prokázáno, že rostliny rodu Coleus produkují zejména fenolové sloučeniny a terpeny (Gáborová et al., 2021). 

The blister beetle (Lytta vesicatoria L.) – history and present day

Jiří Patočka, Jana Jakubcová, Radoslav Patočka

     The blister beetle (Lytta vesicatoria L.) is a metallic green beetle, 10–20 mm long, widespread in southern and central Europe. The larvae are parasitoids – they develop on bees and other hymenoptera. The blister beetle, also known by the common name "Spanish fly," is a species of beetle from the family Meloidae, which is famous for its content of the toxic substance cantharidin. This compound causes severe blisters on the skin and has a long and controversial history of use in medicine, pharmacology, and folk tradition. Today, the blister beetle is the subject of professional interest, particularly from the perspective of toxicology, pharmacy, and the history of medicine (Smakosz et al., 2021).

     Cantharidin, a highly toxic monoterpene found in hemolymph of blister beetle, is exuded as droplets capable of deterring many predators. As a nuptial gift, males transfer large amounts of cantharidin to females via a spermatophore, which is formed by specific accessory glands containing high concentrations of this terpene. This cantharidin nuptial gift is used by female for their own protection and for their eggs protection (Muzzi  et al., 2022).

Rostlina Haplophyllum leptomerum a její alkaloidy: Přehled chemických a biologických aspektů

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Rod Haplophyllum (čeleď Rutaceae) zahrnuje přibližně 70 druhů rostlin rozšířených především v oblastech Střední Asie, Blízkého východu a Středomoří (Salvo, et al., 2011). Tyto xerofytní byliny a keře jsou tradičně využívány v lidovém léčitelství pro své antimikrobiální, protizánětlivé a antipyretické vlastnosti (Mitra et al., 2022). Jedním z méně probádaných, avšak fytochemicky zajímavých druhů je Haplophyllum leptomerum, endemit některých oblastí Střední Asie, zejména Uzbekistánu a Tádžikistánu. H. leptomerum je víceletá bylina nebo polokeř rostoucí ve vyprahlých, kamenitých a stepních oblastech. Vyznačuje se úzkými čárkovitými listy, drobnými aromatickými žlutými květy a nadzemními částmi, které jsou bohatým zdrojem sekundárních metabolitů, především alkaloidů (Akhmedzhanova et al., 2010).

Ganodermanontriol jako potenciální chemoterapeutikum v léčbě nádorů

Jiří Patočka

     Ganodermanontriol (GDNT) je lanostanový triterpen izolovaný z léčivé houby lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum), známé též jako reishi. V posledních letech vzbudil pozornost díky protinádorovým účinkům v buněčných a zvířecích modelech, a to zejména potlačením proliferace, invazivity a modulací zánětlivých a imunitních drah v nádorovém mikroprostředí (Jiang et al.,  2011). Přestože klinická data zatím chybí, shromážděné předklinické poznatky ukazují, že GDNT by se mohl stát základem pro nové protinádorové strategie – samostatně či v kombinacícch (Xie et al., 2023; Zhang et al., 2024).

Chemická povaha a farmakologické zacílení

     GDNT patří mezi lanostanoidní triterpeny reishi. Tato skupina látek je známá širokou biologickou aktivitou – od přímých cytotoxických účinků na nádorové buňky přes antiinvazivní účinky až po zásahy do signalizace NF-κB/MAPK. U samotného GDNT byly dokumentovány zásahy do klíčových onkogenních drah spjatých s proliferací, migrací a invazí (Jediňák et al., 2011). 

Anti-aging peptidy a jejich využití v kosmetice

Jiří Patočka, Jana Jakubcová, Romana Jelínková

     Peptidy patří v současnosti mezi nejúčinnější a nejmodernější složky ve skupině kosmetických přípravků určených k prevenci a zmírnění viditelných projevů stárnutí pokožky, jako jsou vrásky, ztráta elasticity, pigmentové skvrny či suchost (anti-aging kosmetika). Účinnost anti-aging kosmetiky je založena na kombinaci aktivních látek, které působí na buněčné úrovni i v povrchových vrstvách kůže (León, 2024).

Hlavními složkami anti-aging kosmetiky jsou 

• Retinoidy (vitamin A a jeho deriváty) – stimulují tvorbu kolagenu, urychlují obnovu kožních buněk a zlepšují strukturu pleti (Mambwe et al., 2025).

• Antioxidanty (vitamin C, vitamin E, polyfenoly) – neutralizují volné radikály, čímž chrání buňky před oxidačním stresem (Ruth et al., 2025).

• Peptidy – podporují syntézu kolagenu a elastinu (Tang et al., 2025).

• Kyselina hyaluronová – zajišťuje hydrataci a vyplnění jemných vrásek (Gosiya et al., 2025).

• Exfoliační kyseliny (AHA, BHA) – odstraňují odumřelé buňky a podporují regeneraci (Karwal & Mukovozov, 2023).

• Opalovací filtry – prevence fotostárnutí způsobeného UV zářením (Alves et al., 2023).

     V modení kosmetice hrají stále významnější úlohu peptidy (Mao, 2025). Díky svým specifickým biologickým funkcím a schopnosti ovlivňovat buněčné procesy se staly klíčovými komponentami v boji proti stárnutí pokožky. Tento článek přináší přehled základních typů anti-aging peptidů, jejich mechanismů účinku a využití v kosmetickém průmyslu.

Stellettamidy — mořské alkaloidy s výraznou bioaktivitou

Jiří Patočka

     Stellettamidy představují skupinu unikátních mořských alkaloidů, izolovaných z mořských hub rodu Stelletta. Rod Stelletta je zajímavý zástupce mořských hub (kmen Porifera, třída Demospongiae, řád Tetractinellida), který je známý nejen svou ekologickou rolí v mořských ekosystémech, ale i schopností produkovat velmi rozmanité a často biologicky vysoce aktivní sekundární metabolity. Tyto metabolity slouží houbám jako chemická obrana proti predátorům, patogenům a konkurentům v prostoru, ale současně představují cenný zdroj pro farmaceutický výzkum. Rod Stelletta zahrnuje desítky druhů, které se vyskytují především v tropických a subtropických mořích – zejména v Indickém a Tichém oceánu, méně často i v Atlantiku a Středozemn moři. Obývají různé hloubky – od mělčin až po hlubokomořské lokality (Wang et al., 2004). Z hub rodu Stelletta byly izolovány alkaloidy, peptidy, makrocyklické polyketidy, steroly a glykosidy (Hirota et al. 1990). Zajímavou skupinou látek jsou stellettamidy, unikátní alkaloidy s cytotoxickým a antimalarickým účinkem, kterým je věnován tento článek.

     Tato třída sloučenin kombinuje indolizidinové jádro s farnesylovou (seskviterpenoidní) skupinou, která je k němu připojena amidevou vazbou. Zdá se, že právě tato konstrukce molekuly je zodpovědná za jejich unikátní fyzikálně-chemické vlastnosti a biologickou aktivitu (Michael, 2001).

Opuntia robusta – významný druh kaktusu s nutričním a farmaceutickým potenciálem

Jiří Patočka, Daniel Kružík

     Opuntia robusta H.L.Wendl. ex Pfeiff., známá také jako nopal azul, patří do čeledi kaktusovitých (Cactaceae) a je původem z Mexika (státy Zacatecas, San Luis Potosí, Durango), odkud se druh rozšířil do dalších oblastí Latinské Ameriky a sporadicky i do dalších subtropických regionů světa. Roste na suchých a polosuchých stanovištích, často na vulkanických půdách a v nadmořských výškách 1 500–2 400 m n. m. O. robusta je dobře adaptovaná na aridní podmínky, má vysokou schopnost hospodařit s vodou a snáší teplotní extrémy. Je to středně velký až mohutný keřovitý kaktus, dosahující výšky 4–6 m. Jeho stonky jsou složené z velkých, šedozelených až modrozelených článků (cladodia), které mohou dosahovat průměru 30–60 cm a tloušťky až 3 cm. Areoly nesou glochidy i trny, jejichž hustota a délka jsou variabilní podle podmínek prostředí. Květy jsou žluté až oranžové, 6–8 cm dlouhé, se zdužnatělým receptakulem. Plody (tunas) jsou kulovité až vejčité, dužnaté, červené až purpurové, s vysokým obsahem cukrů a bioaktivních látek (Bravo-Hollis, 1978). Je to hospodářsky i ekologicky významná rostlina, využívaná jako krmivo, potravina, léčivá rostlina i okrasná dřevina.

Opuntia robusta. Foto: Daniel Kružík