Motýli rodu Euphydryas (hnědásek) a jejich chemická obrana

Jiří Patočka, Jana Jakubcová

     Motýli rodu hnědásek (Euphydryas) patří do čeledi babočkovitých (Nymphalidae) a jsou zajímaví nejen svým atraktivním zbarvením a ekologickou specializací, ale také propracovanou chemickou obranou proti predátorům (Stamp, 1984). Tento rod zahrnuje několik druhů rozšířených zejména v palearktické oblasti, přičemž v Evropě jsou nejznámější např. hnědásek osikový (Euphydryas maturna), hnědásek jitrocelový (Euphydryas aurinia) a hnědásek černý (Euphydryas cynthia).

Hnědásek jitrocelový (Euphydryas aurinia). Foto: Ing. Jana Jakubcová

Klinopád obecný (Clinopodium vulgare L.) – léčivá a medonosná bylina evropských luk

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Klinopád obecný neboli marulka klinopád (Clinopodium vulgare L.), známý také pod lidovými názvy divoká mateřídouška nebo klinopádník, je vytrvalá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) (Xu & Chang, 2017). Přestože není tolik známá jako jiné aromatické byliny příbuzných rodů, jako je tymián, dobromysl či máta (Thymus, Origanum nebo Mentha), má dlouhou tradici v lidovém léčitelství a je ceněna i jako významná nektarodárná rostlina (Qureshi et al., 2024). Klinopád obecný dorůstá výšky 20–60 cm. Lodyhy jsou čtyřhranné, často poléhavé až vystoupavé, porostlé jemnými chlupy. Listy jsou vstřícné, vejčité až kopinaté, s krátkými řapíky, na okrajích jemně pilovité. Fialové, vzácně růžové květy jsou uspořádány do hustých kulovitých lichopřeslenů, které působí velmi dekorativně. Kvete od června do září. Plody jsou tvrdky.

Klinopád obecný (Clinopodium vulgare L.). Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

Inotodiol – významná bioaktivní sloučenina medicinální houby Chaga (Inonotus obliquus)

Jiří Patočka, Jana Jakubcová, Radoslav Patočka

     Inotodiol je triterpenoidní sloučenina typu lanostanu, která byla poprvé izolována z plodnic houby Inonotus obliquus, česky rezavec šikmý nebo také čaga sibiřská. Tato dřevokazná houba, parazitující především na břízách (Betula spp.) v chladných oblastech Eurasie a Severní Ameriky je v tradiční medicíně Ruska, Číny, Koreje a dalších zemí využívána po staletí, zejména jako posilující, imunomodulační a protinádorový prostředek (Balandaykin, 2015). V přírodě se s ní můžeme potkat i u nás. Inotodiol patří mezi hlavní lipofilní metabolity čagy spolu s betulinem, betulinovou kyselinou a dalšími triterpeny (Raal et al., 2024). Zdrojem inotodiolu jsou především sklerocia Inonotus obliquus rostoucí na bříze; menší množství bylo zjištěno i v jiných dřevinách infikovaných čagou. Izolace se provádí extrakcí organickými rozpouštědly (etanol, methanol, chloroform) frakcionací pomocí sloupcové chromatografie a konečnou purifikací pomocí HPLC.

Mollugogenol A: přírodní triterpenoid s protizánětlivým potenciálem

Jiří Patočka

     Mollugogenol A je přírodní triterpenoidní sloučenina (Lee et al., 2011), která byla izolována z rostliny Mollugo pentaphylla  L., druh ptačince, který se tradičně využívá v etnomedicíně, především v Asii. Ptačinec je lokálně hojný jako méně významný plevel v obdělávaných oblastech, včetně rýžových polí a otevřených travnatých porostů, ale také na písčitých nebo kamenitých lokalitách v nízkých a středních nadmořských výškách. Roste od Indie, přes tropickou Asii až do Austrálie, Nové Kaledonie a Mikronésie (Sahu et al., 2011).

Spermicidní peptidy: Perspektivy moderní antikoncepce

Jiří Patočka

     Spermicidní peptidy představují skupinu bioaktivních látek schopných narušit strukturu nebo funkci samčích pohlavních buněk (spermatozoidů) a tím zabránit oplodnění. Na rozdíl od klasických chemických spermicidních činidel, jako je nonoxynol-9, je jejich potenciál především v selektivitě, nižší toxicitě a možnosti cílené biologické regulace (Raymond et al., 2004). Výzkum těchto peptidů se rozvíjí zejména v oblasti přírodních látek a biotechnologické syntézy.

Hemerocallisaminy – pyrrolové alkaloidy denivek (Hemerocallis spp.)

Jiří Patočka, Romana Jelínková

      Denivky (rod Hemerocallis), známé svými nápadně zbarvenými květy, nejsou pouze okrasné rostliny (Erhardt, 1992). V posledních desetiletích si získaly pozornost i jako zdroj zajimavých  biologicky aktivních látek (Wang et al., 2018). Mezi nejzajímavější patří hemerocalisaminy – unikátní alkaloidy založené na pyrrolovém skeletu, které byly izolovány z různých druhů této rostliny, zejména z denivky plavé (Hemerocallis fulva) (Pinder, 1992).

Denivka plavá (Hemerocallis fulva)

Acaciasidy: Bioaktivní saponiny z rostlin rodu Acacia

Jiří Patočka

     Acaciasidy (akaciasidy) jsou triterpenoidní nebo steroidní saponiny izolované především z druhů rodu Acacia, zejména Acacia concinna, známá také jako „Shikakai“ – což je tradiční rostlina využívaná v indické ajurvédě. Shikakai  je popínavý keř pocházející z jižní Asie, zejména z Indie, kde je již po staletí ceněn pro své výrazné léčivé vlastnosti. V ájurvédě – tradičním indickém systému medicíny – zaujímá shikakai významné místo zejména v péči o vlasy a pokožku hlavy. Doslova přeloženo znamená „ovoce pro vlasy“ a jeho účinky tomu plně odpovídají. V ájurvédě je shikakai klasifikován jako kaphahara a pittahara – tedy látka, která snižuje dóši kapha a pitta, výrazy jež souvisejí mimo jiné s nadměrnou tvorbou mazu, záněty nebo padáním vlasů (Arulmozhi et al., 2006).

Acacia concinna, známá také jako „Shikakai“

Červec nopálový (Dactylopius coccus), karmín a kyselina karmínová

Jiří Patočka, Jana Jakubcová, Radoslav Patočka

     Červec nopálový (Dactylopius coccus Costa, 1835) je drobný hmyz z čeledi červcovitých (Dactylopiidae), původně rozšířený v oblastech Mexika a Střední Ameriky. Parazituje na kaktusech rodu Opuntia (nopál). Samice se živí sáním rostlinných šťáv a vytvářejí kolem sebe voskovité povlaky chránící jejich těla (Pérez Guerra, 1992). Červec nopálový je známý především jako zdroj přírodního červeného barviva – karmínu (zvaného též karmazin nebo košenila), který se z něho získává ve formě kyseliny karmínové (Donkin  et al., 1977; Kannangara et al., 2017). Domorodí obyvatelé Mesoameriky (Aztékové, Mayové) využívali karmín už před příchodem Evropanů k barvení textilu a potravin. V 16. století se karmín stal významným vývozním artiklem koloniálního Nového Španělska a patřil k nejcennějším barvivům na světě (Rasmussen et al., 2018).

     Hlavní barvicí složkou je kyselina karmínová, anthrachinonový derivát patřící mezi hydroxyanthrachinony. Z chemického hlediska je to komplexní organická kyselina, která tvoří karmínové soli zvané karmín v kombinaci s hliníkem a vápníkem (Meloan et al., 1971).

Misnička zední: lišejník mnoha podob a mnoha zajímavostí

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Michal Patočka

     Lišejníky (Lichenes) patří k typickým symbiotickým organismům. Jsou zajímavým příkladem spojení mezi řasami a houbami. Na jejich stavbě se podílí dva rozdílné organismy. Jedním z nich je houba, tzv. mykobiont, druhým organismem tohoto soužití je zelená řasa nebo sinice, tzv. fotobiont. Jelikož jde o samostatnou entitu spojující tyto dva žánry, není divu, že lišejníky jsou bohatým zdrojem jedinečných sekundárních metabolitů. Tyto sloučeniny také hrají významnou roli v ekologických interakcích a regulaci synergismu mezi symbionty. Mezi sekundárními metabolity lišejníku byla nalezena řada zajímavých chemických látek s významnými farmakologickými účinky. Mnohé z nich nalezly již své místo v humánní medicíně, mnohé jiné je dosud hledají. Lišejníky jsou důležitým přírodním zdrojem, ze kterého lze vyrábět různé bio-aktivní sloučeniny a výzkum jejich biologicky aktivních sloučenin úspěšně pokračuje (Valadbeigi a Rashki, 2014; Aydin a Kinalioglu, 2018; Alavi a Karimi, 2020).

     Misnička zední (Protoparmeliopsis muralis (Schreb.) M. Choisy, syn. Lecanora saxicola, Lecanora muralis) osídluje primárně vápenité substráty – vápence i různé typy bazických silikátů (Hawksworth et l., 2015). Sekundárně pak roste na betonu, omítkách, náhrobních kamenech, střešních taškách apod. Plodnice tohoto lišejníku rostoucí na vápencích bývají světlejší a a nápadně ojíněné a někdy jsou vedeny jako samostatný druh P. versicolor. Může to být způsobeno i tím, že řasa nebo sinice tvořící fotobiont misničky zední může být velmi proměnlivá (Guzow-Krzemińska, 2006).

Salannin: hořký limonoid s insekticidními a farmakologickými účinky

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík

     Salannin je bioaktivní limonoidní triterpenoid, přirozeně se vyskytující především v semenech, listech a dalších částech stromu Azadirachta indica, známého jako neem. Tento tropický strom, původem z indického subkontinentu, je dlouhodobě ceněn v tradiční indické medicíně (Ájurvédě), především díky své schopnosti odpuzovat hmyz a léčit různé kožní i interní onemocnění (Govindachari et al., 1996).

     Salannin patří do skupiny seko-limonoidů, což jsou tetranortriterpenoidy odvozené od cucurbitanového skeletu. Obsahuje několik charakteristických strukturálních motivů:

• δ-laktonový kruh

• epoxidické a esterové skupiny

• mnohočetné kyslíkové funkční skupiny (např. acetyly a hydroxyly)

Je strukturně příbuzný jiným významným neemovým limonoidům, jako jsou azadirachtin, nimbin, nimbolid nebo gedunin. Ve srovnání s azadirachtinem má salannin jednodušší kostru, ale i tak vykazuje značnou biologickou aktivitu (Simmonds et al., 2004).