Meroterpenoidy mořských pláštěnců rodu Aplidium

Jiří Patočka

     Aplidium je rod mořských pláštěnců (Tunicata) patřící do čeledi Polyclinidae. Tito živočichové vytvářejí větší kolonie složené z jednotlivých jedinců, kteří jsou propojeni společnou strukturou. Pláštěnci rodu Aplidium se vyskytuje v různých mořských biotopech, od mělkých příbřežních vod až po hlubší oblasti oceánu. Pláštěnci mají jednoduchou tělesnou stavbu s charakteristickým pláštěm (tunica) obsahujícím celulózu (Hirose et al., 1999). Vstupní a výstupní otvory umožňují filtrační způsob výživy, při kterém živočichové filtrují plankton a organické částice z vody (Carballo & Naranjo, 2002). Kolonie Aplidium často mají různé barvy a tvary v závislosti na druhu a lokalitě, což jim pomáhá maskovat se a chránit se před predátory (Maggioni et al., 2018).

     Pláštěnci rodu Aplidium hrají v mořské ekologii významnou roli, zejména díky svém životnímu stylu a ekologickým funkcím: Jako pláštěnci se živí filtrováním vody, čímž přispívají k jejímu čištění a pomáhají regulovat množství planktonu a jiných mikroskopických částic. Tímto způsobem ovlivňují složení vody, což má dopad na celkové zdraví ekosystému (Berrill et al., 1975). Jejich kolonie vytvářejí specifické mikrohabitaty na mořském dně, které poskytují úkryt a potravu pro různé malé bezobratlé, například červy, korýše a další drobné organismy. Tím podporují biodiverzitu v oblasti, kde se vyskytují. Slouží jako potrava pro různé predátory, například ryby, měkkýše nebo mořské hvězdice. Jsou tedy důležitou složkou potravních řetězců v mořských ekosystémech (Rocha et al., 2024). Pláštěnci, včetně druhu Aplidium, jsou citliví na změny v kvalitě vody a mohou reagovat na znečištění či změny v prostředí (například na zvýšenou hladinu živin nebo toxických látek). Proto jejich přítomnost a zdraví kolonií mohou sloužit jako ukazatele zdraví mořských ekosystémů (Teo & Ryland, 1995). Tito pláštěnci tedy plní v mořské ekologii důležité role, od čištění vody až po podporu biodiverzity a indikaci ekologického zdraví moří.

Marinopyrroly: Neobvyklá mořská antibiotika

Jiří Patočka

     Marinopyrroly A a B jsou nedávno izolovaná a strukturálně neobvyklá antibiotika obsahující ve své molekule chlor a brom, která mají vysokou aktivitu proti bakteriím rezistentním na meticilin. To je důležitá vlastnost kvůli velmi vážným  – a stále rostoucím – problémům spojeným s lékovou rezistencí. 

Biologicky aktivní látky rostlin rodu Goniothalamus a jejich využití v asijské tradiční medicíně

Jiří Patočka

     Rostliny rodu Goniothalamus patří do čeledi láhevníkovitých (Annonaceae). Tento rod zahrnuje asi 160 druhů, které se přirozeně vyskytují převážně v tropické Asii, konkrétně v oblastech od Indie přes jihovýchodní Asii až po Novou Guineu. Goniothalamus zahrnuje keře, malé stromy a vzácněji také liány (Wiart, 2007). Rostliny mají jednoduché, střídavé, celokrajné a kožovité listy a vyznačují se velmi nápadnými květy, často s unikátními vůněmi. Díky svým zajímavým květům jsou některé druhy pěstovány jako okrasné rostliny. Květy obvykle rostou jednotlivě nebo v malých skupinách a mají tři vnější a tři vnitřní korunní lístky. Plody jsou složené z několika jednosemenných měchýřků nebo bobulí (Aslam et al., 2016).

Goniothalamus giganteus

Bioaktivní metabolity sínice Scytonema mirabile

 Jiří Patočka

     Scytonema mirabile je druh sinice (cyanobakterie), která patří do rodu Scytonema, která je známá zejména tím, že vytváří kolonie, které se často objevují v prostředí s vysokým slunečním zářením, kde tvoří odolné vrstvy nebo krusty. V přírodě ji najdeme na povrchu půdy, kamenech, nebo dokonce na jiných rostlinách, kde tvoří modrozelené až hnědé povlaky (Mishra et al., 2021). Tato cyanobakterie je důležitá i v ekologických procesech, kde přispívá k fixaci dusíku v půdě a tím podporuje růst dalších organismů. Mezi hlavní charakteristiky tohoto druhu patří produkce látky zvané scytonemin (Das et al., 2024). Tato látka má ochrannou funkci před UV zářením a dává koloniím sinice typickou tmavou barvu, která je chrání před nadměrným slunečním svitem a umožňuje této sínici přežívat v extrémně osluněných prostředích (Mandal et al., 2020). Tato látka funguje jako přirozený „opalovací filtr“, absorbující UV záření a minimalizující poškození buněk (Patočka, 2017). Scytonemin má různé biologické aktivity, včetně antioxidačních a antiproliferativních aktivit (Rastogi et al., 2015).

Ochroleuciny, metabolity houby Russula ochroleuca

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Ochroleuciny jsou sekundární metabolity izolované z houby Russula ochroleuca, známé jako holubinka hlínožlutá (Velíšek & Cejpek, 2011). Tato houba patří do čeledi holubinkovitých (Russulaceae). Jedná se o poměrně běžnou jedlou houbu, kterou lze nalézt v různých typech lesů, zejména pod listnatými a jehličnatými stromy v lesích mírného pásma, zejména v Evropě. Holubinka hlínožlutá je sice jedlá, ale pro svoji nevýraznou chuť není příliš oblíbená v kuchyni. Obvykle se používá do směsí s jinými houbami. Má žlutohnědý až okrový klobouk o průměru 4–10 cm, často s olivovými odstíny. Povrch je hladký, suchý a může být mírně lesklý. U starších plodnic se okraj klobouku stává mírně rýhovaným. Lupeny jsou křehké, hustě uspořádané, nejprve bílé, později s krémovým až žlutavým nádechem. Třeň je válcovitý, bílý nebo nažloutlý, často s pevnou strukturou, ale u starších plodnic může být vatovitý. Dužnina je bílá, křehká, s mírně ovocnou vůní a spíše nevýraznou chutí. Na vzduchu nehnědne. Holubinka hlínožlutá roste v lesích, především na kyselých půdách. Často ji lze nalézt ve společnosti borovic a smrků, ale také buků a dubů. Nejčastěji se objevuje od července do října. Holubinku hlínožlutou je možné zaměnit s jinými žlutavě zbarvenými holubinkami, například s nejedlou holubinkou zlatožlutou (Russula lutea), která má výraznější barvu a sladší chuť, nebo holubinkou trávozelenou (R. aeruginea), která má zelenkavý klobouk. Záměna je také možná s nejedlou holubinkou žlučovou (R. fellea) se slámově žlutým třeněm a palčivou chutí nebo jedlou holubinkou chromovou (R. claroflava), která nemá palčivou chuť a roste pod břízami.

Dymnivka plná (Corydalis solida) a její alkaloidy

 Jiří Patočka, Iveta Fréharová, Jana Matějíčková

     Dymnivka plná (Corydalis solida) je vytrvalá bylina z čeledi mákovitých (Papaveraceae). Tato rostlina kvete brzy na jaře, obvykle v březnu až dubnu, a je ceněna jako jeden z prvních poslů jara (Kolarčik et al., 2020). Roste téměř v celé Evropě i u nás, hlavně na Moravě. Roste na vlhkých a úživných půdách ve světlých hájových listnatých a lužních lesích. Dymnivka plná je oblíbená v zahradách jako okrasná rostlina pro výsadbu do skalek nebo podrostu v přírodně laděných zahradách. Díky ranému kvetení přitahuje pozornost – kvete, když je většina ostatních rostlin ještě v klidovém stadiu. Využívá tak období, kdy jsou stromy v lese ještě bez listí a byliny v podrostu mají tak dostatek světla. Je důležitá pro jarní opylovače, jako jsou čmeláci a včely, kteří z jejích květů sbírají nektar a pyl. Semena dymnivky mají výživný přívěšek, tzv. masíčko, kterým se živí mravenci a díky tomu semena šíří do okolí. Lodyha, která je v květu je až 30 cm vysoká, vyrůstá z podzemní hlízy. Podzemní hlíza obsahuje mnoho škrobu a v minulosti se po uvaření konzumovala (Dülger 2022) Jméno dymnivka plná pochází z popisu této hlízy, které je plná na rozdíl od velmi podobné dymnivky duté (Corydalis cava), která je charakteristická dutou podzemní hlízou. 

     Rostlina obsahuje alkaloidy a je mírně jedovatá (Zielińska et al., 2020). Alkaloidy dymnivky jsou zkoumány pro jejich potenciální využití v moderní medicíně, například při vývoji léků proti bolesti nebo k léčbě neurologických poruch. Obsah alkaloidů obsah je kolísavý, závisí především na místě výskytu rostliny a ekologických podmínkách (Průša 2009).

 Dymnivka plná (Corydalis solida). Foto: Iveta Fréharová 

Včelník rakouský v lidovém léčitelství

Jiří Patočka

     Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Původem je ze střední a východní Evropy a je v přírodě vzácná. Roste především na slunných, suchých stanovištích, jako jsou louky, pastviny, kamenité svahy a světlé lesy. Tato rostlina je známá svými nápadnými květy, které lákají mnoho opylovačů, včetně včel, díky čemuž získala své české jméno. Tato trvalka dorůstá výšky kolem 30–60 cm a má nápadné modrofialové dvoupyskaté květy uspořádané v řídkých lichopřeslenech, které se objevují v červnu a červenci. Její lodyha je přímá, čtyřhranná, s protilehlými listy. Listy jsou úzké, kopinaté, na okrajích jemně zubaté (Dostálek & Münzbergová, 2013).

Mitorubrin, bioaktivní metabolit plísně Penicillium rubrum

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Mitorubrin je sekundární metabolit produkovaný plísní Penicillium rubrum (Chong et al., 1971). Jedná se o červeně zbarvenou látku ze skupiny azafilonů, patřící mezi polyketidy, což je rozsáhlá skupina přírodních látek syntetizovaných prostřednictvím polyketidových syntáz velkým počtem druhů hub (Špiljak, 2024). Mykotoxin citrinin, který byl popsán již v roce 1931, byl prvním zástupcem této třídy sekundárních metabolitů, kterých je k dnešnímu dni známo více než 600. Všechny azafilony sdílejí pyronochinonové jádro, které prochází řadou modifikací. Výsledná strukturální diverzita zase vede k velkému počtu biologických aktivit spojených s azafilony (Pimenta et al., 2021).

     Mitorubrin vykazuje zajímavé biologické vlastnosti, včetně antimykotické a antimikrobiální aktivity a proto se zkoumá jeho potenciální využití v různých oblastech biotechnologie a medicíny (Morales-Oyervides et al., 2020). Mitorubrin a jeho deriváty byly patentovány v Japonsku v roce 1996 jako inhibitory dihydrofolát reduktázy pro léčbu protozoálních onemocnění (Hayashi et al., 1996). U některých derivátů mitorubrinu byla pozorována cytotoxická aktivita, která by mohla být využitelná při výzkumu protinádorových léčiv (Saalim et al., 2024). Mitorubrin je charakterizován svou komplexní strukturou obsahující několik aromatických kruhů a funkčních skupin, jako jsou ketony a hydroxylové skupiny. Tato struktura přispívá k jeho barevnosti a biologické aktivitě (Büchi et al., 1965).

Bioactive substances of the tropical tree Ailanthus malabarica

Jiří Patočka, Misganaw T. Ayana (E-mail: misganawte@gmail.com)

     Ailanthus malabarica, also known as Ailanthus triphysa, is a fast-growing tropical deciduous tree in the Simaroubaceae family. This tree species is native to South Asia, especially India and Sri Lanka, but is also found in other tropical and subtropical regions of Asia. It is a massive tree that can reach a height of up to 40 meters and has widely spaced branches that are fragile and break easily. The tree has a straight and well-formed trunk, which makes it suitable for logging. The leaves are large, pinnate and arranged in a spiral. They are composed of many smaller leaflets. The flowers are small, greenish, later reddish to brown and arranged in large inflorescences. The flowers and the whole tree have an unpleasant odor. The fruit is a winged achene called a samara (Kumar, 2020).

Ailanthus malabarica tree

Poisonous mushroom Chlorophyllum molybdites

Jiří Patočka, Maribel Ovando-Martínez, Sandra Maria Barbalho

     Poisonous mushrooms pose a significant risk, especially for those who go mushroom picking without sufficient knowledge of the species of mushrooms. Some of them can cause mild digestive problems, while others can be fatally poisonous. In any case, mushroom poisoning is a serious condition that can have different manifestations depending on the type of mushroom that caused the poisoning. Some mushrooms can damage the liver, kidneys, nervous system, or other organs. Symptoms vary depending on the type of poisonous mushroom and the type of toxins it contains. They can appear within a few minutes to a few days after ingestion. Mushroom poisoning is an uncommon but potentially serious form of intoxication (Barman et al., 2017; Schmutz et al., 2018). The toxic mechanism often remains unknown, and the diffusion of non-endemic mushroom species can give rise to new syndromes. An example of such poisoning is the spread of Chlorophyllum molybdites in Sicily (Negrini et al., 2022).

     The mushroom Chlorophyllum molybdites, formerly Lepiota morganii, also known as the Green-leaved mushroom (Patočka, 2021), is a fungus that belongs to the Agaricaceae family. This fungus is widespread, especially in tropical and subtropical regions, but can also be found in warmer temperate regions, such as some parts of Europe, North America, Asia, and Australia. It grows mainly in lawns, pastures, parks, and other open areas, often in “witch circles” or groups (Telander, 2023). It usually appears during warm and humid seasons.