Čirůvky (Tricholoma): Ekologicky i ekonomicky významné houby

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Čirůvky (Tricholoma) jsou rod houby z čeledi Tricholomataceae. Patří mezi významné houby nejen v České republice, ale i v mnoha dalších zemích. Tento rod zahrnuje mnoho druhů, některé jsou jedlé a velmi ceněné, zatímco jiné mohou být jedovaté. Čirůvky rostou v různých typech lesů, jak jehličnatých, tak listnatých. Některé druhy preferují konkrétní typy stromů jako symbionti (mykorhizní houby). Mohou růst na zemi, často ve spadaném listí nebo jehličí. Z čirůvek rostoucích v České republive jsou na příklad čirůvka zelánka (T. equestre), čirůvka dvoubarvá (T, saevum) nebo čirůvka fialová (T. nudum).

     Méně známou čirůvkou je čirůvka žlutozalená (Tricholoma fulvum Bigeard & H. Guill. 1909), fascinující lesní houba. Její charakteristický vzhled a specifické vlastnosti ji činí nejen zajímavým objektem pro mykology, ale i lákadlem pro fotografy a příznivce přírody (Heilmann-Clausen et al., 2017). Podívejme se na to, co tuto houbu činí tak jedinečnou. Tato čirůvka má hnědý až žlutohnědý sklenutý až plochý klobouk s malým tupým hrbolem o průměru až 12 cm, jehož okraj bývá často rýhovaný a zbarvený světlejšími odstíny. Nejtmavší je ve středu, směrem k okraji je žlutorezavý. Za vlhka slizký, za sucha lesklý, kraj rýhovaný, v mládí podvinutý. Třeň houby je válcovitý, 4-15 cm vysoký a 0,8-2,5 cm tlustý, V mládí je plný, později rourkovitý, bílý nebo bělavý s někdy výrazným krátkým prstenem. Dužnina je pevná, má příjemnou vůni a chuť. Lupeny jsou poměrně husté, zoubkem přirostlé, nejdříve barvy bledožluté, později žluté a ve stáří rezavějící, na ostří jsou červenohnědě skvrnité. Výtrusný prach je bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, kulovitě vejcovité, velikosti 5-7 x 3-6 µm. Ačkoliv není vhodná k jídlu, přesto nám připomíná bohatství a rozmanitost přírody, kterou bychom měli ctít a chránit (Trudell, 2012).

 Čirůvka žlutozelená (Tricholoma fulvum).

Trichoderiny, mořské lipopeptidy s širokou škálou využití

Jiří Patočka

     Trichoderiny jsou typem krátkých lineárních  lipopeptidů produkovaných mořskými houbami rodu Trichoderma, které jsou známé pro své účinky na ochranu rostlin proti patogenům a zlepšování jejich růstu (Pruksakorn et al., 2010). Jsou součástí širší skupiny bioaktivních sloučenin produkovaných těmito houbami, které zahrnují také enzymy, sekundární metabolity a další lipopeptidy (Brotman, 2010). Trichoderiny jsou složené z lipidové a peptidové složky, což jim umožňuje pronikat do buněčných membrán a vykazovat široké spektrum biologických aktivit. 

     Tři nové aminolipopeptidy, označené trichoderiny A, A1 a B, byly izolovány z kultury houby odvozené z mořské houby Trichoderma sp. jako antimykobakteriální látky (Pruksakorn et al., 2011). Jejich chemické struktury byly stanoveny na základě spektroskopické studie. Trichoderiny vykazovaly silnou antimykobakteriální aktivitu proti Mycobacterium smegmatis, Mycobacterium bovis BCG a Mycobacterium tuberculosis H37Rv za standardních aerobních růstových podmínek, jakož i za hypoxických podmínek navozujících dormanci, s hodnotami MIC v rozmezí 0,02–2,0  μg/ml (Kavianinia et al., 2016).

Curcumin and healthy aging

Jiří Patočka, Sandra Maria Barbalho

     We all age, but you can age in different ways, and you can also age healthy. Healthy aging is the process of maintaining physical, mental, and emotional health during aging (Khaw, 1997; Valloto-Neto et at 2024; Mellen et al, 2023; Zanuso et al, 2022). It focuses on improving quality of life, preventing disease and maintaining as much independence as possible (Leadley et al., 2014). Key elements of healthy aging include: regular physical activity, which is essential for maintaining muscle mass, mobility and balance. Exercise also promotes cardiovascular health, reduces the risk of chronic diseases such as diabetes and heart disease, and can help with weight control. A combination of aerobic exercises (eg walking and swimming) and strengthening exercises is recommended (Streiter et al, 2024). Healthy aging should include a balanced diet and a quality diet rich in nutrients. It is recommended to eat plenty of fruits, vegetables, whole grain products and quality proteins, while the intake of sugars, saturated fats and salt should be limited. Fluid intake is also important, as hydration is also key to maintaining health (Darnton-Hill, 1995; Shi et al 2024).

     Mental health is no less important. Keeping the brain active can help prevent cognitive decline (Peel et al., 2005; Pagotto et al, 2024). Activities such as reading, learning new skills, doing crossword puzzles and social interaction promote brain activity. Prevention and treatment of depression and anxiety is also an important part of healthy aging. Also, strong social ties and support can significantly affect quality of life. Participating in community activities, volunteering, or regular contact with friends and family can reduce feelings of loneliness and isolation (Benson et al., 2019). Quality sleep is essential for body and mind renewal. It should take 7-8 hours of sleep per night, with an emphasis on regular sleep (Ravyts & Dzierzewski, 2024) Stress management techniques such as meditation, yoga, and breathing techniques can help reduce stress both physically and mentally mental health (Thayer et al., 2021). Positive thinking and an optimistic attitude can also significantly influence the quality of life. Accepting the changes associated with aging and focusing on things that bring joy and fulfillment are important parts of healthy aging (Kim et al., 2019; Bastianini et al, 2024).

     We should not forget regular medical examinations and screenings, which can help detect and treat health problems in time (Deng et al., 2023). This includes vaccinations, blood pressure checks, cholesterol levels, cancer tests and other screenings based on age and risk factors. Overall, the key to healthy aging is a proactive approach to lifestyle and health care, which can lead to a longer and better life (Vladeck et al., 2010; Yun et al, 2024). Figure 1 shows Curcuma longa plant.

Biologie a chemoekologie okáče prosíčkového

 Jana Matějíčková, Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus) je motýl z čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Jedná se o poměrně běžného motýla, který je nezaměnitelný, když ho vidíte v klidu - kroužky na zadních křídlech jsou pro tento druh jednoznačným zjevným rysem. Horní strana křídel má jednotnou tmavě hnědou barvu doplněnou jemnými bílými třásněmi na okrajích křídel. Tmavé zbarvení umožňuje tomuto motýlu rychle se zahřát. Okáč prosíčkový je jedním z mála motýlů, kteří létají i za zamračených dnů. Variabilita tohoto motýla se soustřeďuje právě na typické kroužky na zadních křídlech, které můžou mít různou velikost i tvar. Prodloužené kroužky mohou tvořit i tvar slzičky. U některých variací jsou kroužky značně redukovány nebo zcela chybí (Eeles, 2024).

     Okáč prosíčkový je široce rozšířený luční lesní transpalearktický druh. Rozsah preferovaných biotopů je velmi široký: otevřené plochy (suché, smíšené, travnaté, vlhké a další typy luk), mýtiny a okraje listnatých a smíšených lesů, okraje bažin apod. Druh je tolerantní k antropogenní zátěži: obývá zemědělskou krajinu, lesní pásy, umělé výsadby, parky, okraje polí a silnic, preferuje však přirozené louky. Je považován za generalistický druh tolerantní k antropogenní přeměně rostlinných společenstev (Shkurikhin et al., 2023). Jeho populace jsou stabilní a neklesají v důsledku klimatických změn. Na území Velké Británie za posledních 50 let byl zaznamenán dokonce významný populační nárůst (Eeles, 2024).

Okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus). Foto: Jana Matějíčková

Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) a její biologicky aktivní sekundární metabolity

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) je vytrvalá bylina z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Je charakteristická svým kulovitým květenstvím, které je složeno z drobných růžových až fialových kvítků. Lodyha je přímá, nevětvená a dorůstá výšky 20 až 50 cm. Listy jsou úzké, čárkovité a uspořádané střídavě. Hlavinka horská kvete od června do srpna, přičemž největší koncentrace květů je obvykle v červenci. Kvítky jsou opylovány různými druhy hmyzu, jako jsou včely a motýli (Jersáková et al., 2016).

Oenothein B a žaludeční vředy

Jiří Patočka

     Oenothein B je sloučenina nalezená v některých rostlinách, především v rodu Epilobium, známém také jako vrbovka (Patočka, 2024). Na oenothein B bohatá je na příklad vrbovky úzkolistá (Epilobium angustifolium) (Schepetkin et al., 2009).

Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium).

Spongistatiny, účinné přírodní inhibitory polymerizace tubulinu

Jiří Patočka, Vladimír Gajdošík, Matěj Malík

     Tubulin je globulární protein, který hraje klíčovou roli ve struktuře a funkci buněk. Je hlavním stavebním kamenem mikrotubulů, což jsou dynamické struktury uvnitř cytoskeletu eukaryotických buněk. Mikrotubuly jsou nezbytné pro různé buněčné procesy, včetně udržování tvaru buňky, umožnění intracelulárního transportu a usnadnění buněčného dělení (Downing & Nogales, 1998). Tubulin existuje primárně jako heterodimer sestávající ze dvou blízce příbuzných podjednotek: alfa-tubulin (α-tubulin) a beta-tubulin (β-tubulin). Tyto podjednotky jsou kódovány různými geny a mírně se liší v sekvenci a funkci, ale jsou vysoce konzervované napříč druhy. α- i β-tubulin se váží na GTP, ale pouze β-tubulin jej může hydrolyzovat na GDP, což hraje roli v dynamické nestabilitě mikrotubulů.

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum): Botanika a farmakologie

Jiří Patočka, Vlastimil Valášek, Radoslav Patočka

     Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) je trvalka z čeledi pupalkovitých (Onagraceae). Tento rostlinný druh je původem z Evropy a Asie, ale dnes je rozšířen i v jiných částech světa. Vrbovka malokvětá dorůstá výšky 30-80 cm, má přímé, větvené nebo nevětvené stonky. Listy jsou střídavé, úzké, kopinaté, s jemně zubatými okraji. Květy jsou drobné, růžové až bledě růžové, někdy bílé, objevují se od června do září. Mají čtyři okvětní lístky a čtyři kalíšky. Plodem jsou podlouhlé tobolky obsahující mnoho drobných semen, která jsou rozšiřována větrem. Vrbovka malokvětá se vyskytuje na vlhkých a chudých půdách, často na březích řek, rybníků, ve vlhkých lesích a na okrajích cest (Seavey et al., 1977).

Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum). Foto: Vlastimil Valášek

Kamzičník rakouský (Doronicum austriacum): botanika a farmakologie

Jiří Patočka

     Kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) je druh rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Tato bylina se vyskytuje v horských oblastech Evropy a je známá svými krásnými květy. Kamzičník rakouský dosahuje výšky 30 až 80 cm, jeho listy jsou střídavé, dolní jsou řapíkaté, horní přisedlé a kopinaté až vejčité. Květ je žlutý, složený z okrajových jazykovitých květů a středových trubkovitých květů, tvořící úbor. Kvete od května do července. Roste na horských loukách, v křovinách a na okrajích lesů, především v Alpách a Karpatech (Stachurska-Swakoń et al., 2020).

Chemoekologie vosíka francouzského

Jiří Patočka, Romana Jelínková, Radoslav Patočka, Karel Babíček

     Vosík francouzský (Polistes dominula) je druh eusociální vosy z čeledi sršňovitých (Vespidae). Patří do rodu Polistes a je jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších druhů vos v Evropě. Eusociální hmyz vykazuje jednu z nejvyšších forem organizace sociálního chování v živočišné říši. Eusocialita je charakterizována několika klíčovými znaky jako je reprodukční dělba práce, to znamená, že v kolonii existuje specializace na reprodukci, kdy pouze jeden nebo několik jedinců (královna nebo královny a někdy samci) se rozmnožují, zatímco ostatní členové kolonie (dělnice a vojáci) jsou sterilní a podílejí se na jiných úkolech, jako je péče o potomstvo, sběr potravy, stavba a obrana hnízda. Dalším klíčovým znakem je tzv. generační překrývání, kdy je kolonie složena z jedinců z více generací, kteří společně žijí a spolupracují. Dělnice a další členové kolonie se tak společně starají o potomstvo, ať už je jejich vlastní, nebo patří jiné královně. Eusocialita je považována za jeden z nejvýznamnějších evolučních úspěchů, protože umožňuje těmto hmyzím skupinám dosáhnout vysokého stupně organizace a efektivity, což jim dává výhodu při přežití a šíření jejich genů (Field & Leadbeater, 2016). U eusociálních vosíků je rozšířená kastovní flexibilita dospělých a důležitou funkci při určování kasty hraje juvenilní hormon (JH) a ekdysteroidy (Kelstrup et al., 2015). Vosící rodu Polistes se často používají jako modelové druhy pro studie o vývoji eusociality a hierarchií dominance a pro testování teoretických předpovědí o sociální evoluci. Chování spojené s dominancí u vosíků je podobné chování pozorovanému v mnoha společnostech obratlovců (Jandt et al., 2014).

Hnízdo vosíka francouzského (Polistes dominula). Foto: Ing. Romana Jelínková