Anfibatid: Perspektivní lék ischemické cévní mozkové příhody

Jana Jakubcová, Jiří Patočka

     Anfibatid (jiný název agkisacucetin) je přírodní látka izolovaná z jedu některých hadů, např. ploskolebce nosorohého (Deinagkistrodon acutus (Günther, 1888)) (Gao et al., 2012). Tento mohutný had, dorůstající délky až 1,5 m, jehož domovem je jihovýchodní Asie, má typickou barvu a kresbu a je předmětem uctívání mnoha domorodých národů v této oblasti světa. Obvykle se vyskytuje ve vlhkých, stinných stanovištích v zalesněných horách do nadmořské výšky 1400 m a dává přednost úkrytům ve skalnatých oblastech údolí. Je to noční a soumračný predátor schopný rychlého útoku bez předchozího varování. Dospělý jedinec může na jedno kousnutí uvolnit obrovské množství jedu, až 180 mg (Tan et al., 2022). Jed ploskolebce nosorohého je především silným hemotoxinem (Tan et al., 2022). Mezi příznaky kousnutí patří silná lokální bolest a krvácení, které může začít téměř okamžitě. Následuje značný otok, puchýře, nekróza a vředy. Systémové příznaky, které často zahrnují bušení srdce, se mohou objevit náhle a relativně brzy po kousnutí. Smrtnost je vysoká (Chen et al., 2019). Jeho jed je primárně hemotoxický a hemoragický a smrt nastává především kvůli neschopnosti těla zastavit krvácení, což vede k vykrvácení a selhání životně důležitých orgánů (Cheng et al., 2017). Oběť často umírá na hypovolemický šok z masivní ztráty krve do tělesných dutin a tkání, nebo na krvácení do životně důležitých orgánů (např. mozku). Okamžitý transport do nemocnice a aplikace protijedu jsou naprosto zásadní pro přežití (Tan et al., 2022).

Morphology, botany and ecology of orchid Dactylorhiza fuchsii

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Fuchs's finger orchid (Dactylorhiza fuchsii (Druce) Soó) is a perennial herb from the orchid family (Orchidaceae), which is one of the most widespread and frequently occurring species of the genus Dactylorhiza in Europe (Taraška et al., 2021). This species is important both from a botanical and ecological point of view, as well as from a nature conservation point of view, as its populations are threatened by environmental changes in some areas (Sumbembayev et al., 2022). Fuchs's finger orchid grows to a height of 20–60 cm. Its underground tubers are characteristic, which are palmately lobed (hence the Czech name „prstnatec“) (Štěpánková et al., 2010). The stem is straight, usually hollow and often purple-spotted in the upper part. The leaves are oblong-lanceolate, dark green with distinct purple spots, which are a diagnostic feature of the species. The inflorescence is a dense spike that can carry up to several dozen flowers. The flowers are pink to purple, with a prominent lip decorated with dark patterns, serving as a nectar guide for pollinators.

Introduction

     Fuchs's finger orchid (Dactylorhiza fuchsii (Druce) Soó) is a perennial herbaceous plant of the Orchidaceae family, which is one of the most widespread and common species of the genus Dactylorhiza in Europe (Soó, 1962). This species is important from a botanical and ecological point of view, as well as from a nature conservation perspective, as its populations are threatened by environmental changes in some areas (Sumbembayev et al., 2022)..

Morphology

     Fuchs's finger orchid grows to a height of 20–60 cm. It is characterized by its underground tubers, which are palmate-lobed (hence the Czech name "prstnatec“, meaning "finger orchid")  (Štěpánková et al., 2010). The stem is straight, usually hollow, and often purple-spotted in the upper part. The leaves are oblong-lanceolate, dark green with distinct purple spots, which are a diagnostic feature of the species. The inflorescence is a dense spike that can bear up to several dozen flowers. The flowers are pink to purple, with a distinctive lip decorated with dark. 

Fuchs's finger orchid (Dactylorhiza fuchsii). Photo. Mgr. Zdeňka Navrátilová

Neuroprotektivní peptidy mořských sasanek: Perspektivní terapeutické prostředky

Jiří Patočka, Patrik Olekšák

     Mořské ekosystémy představují nevyčerpatelný zdroj biologicky aktivních molekul s jedinečnými strukturami a mechanismy účinku. Mezi nejvýznamnější producenty těchto látek patří bezobratlí živočichové, včetně sasanek (řád Actiniaria). Sasanky, coby sedaví predátoři, se během evoluce vybavily sofistikovaným chemickým arzenálem pro obranu i lov, jehož hlavní složku tvoří peptidy. Zvláštní pozornost vědců se v posledních letech upírá na neuroprotektivní peptidy, které mají potenciál stát se základem nových léků proti neurodegenerativním onemocněním, jako jsou Alzheimerova, Parkinsonova či Huntingtonova choroba, ale i proti následkům mozkové mrtvice.

Mořská sasanka Anthopleura elegantissima.

Pevník plstnatý (Xylobolus subtomentosus,  syn. Stereum subtomentosum) – taxonomie, ekologie a potenciální význam

Jiří Patočka, Jeroným Krištof, Radoslav Patočka

     Pevník plstnatý (Stereum subtomentosum Pouzar 1964), dřevokazná houba z čeledi Stereaceae (řád Russulales), je v současné taxonomii správně zařazován do rodu  Xylobolus,  jako Xylobolus subtomentosus (Pouzar) Boidin. Tento článek poskytuje ucelený přehled o taxonomické historii, morfologických znacích, ekologických nárocích, rozšíření a potenciálním významu tohoto druhu. Na základě literární rešerše je zdůrazněn jeho výskyt na odumřelém dřevě listnatých stromů, především dubů a buků, a jeho role v dekompozičním procesu ligninózního materiálu. Jsou diskutovány také chemotaxonomické aspekty a stabilita jeho makroskopických a mikroskopických znaků.

Přírodní inhibitory mTOR: Inhibitory mořského původu

Patrik Olekšák, Jiří Patočka

     Mechanistic target of rapamycin (mTOR) je evolučně konzervovaná serin/threoninová protein kináza, která hraje klíčovou roli v regulaci buněčného růstu, proliferace, metabolismu, autofagie a přežití. mTOR je centrálním uzlem v intracelulárních signálních drahách, které integrují signály z živin, růstových faktorů, energetického stavu buňky a stresových podnětů, čímž zajišťuje optimální přizpůsobení buněčných funkcí aktuálním podmínkám prostředí (Saxton et al., 2017). Kináza mTOR působí ve dvou funkčně a strukturně odlišných multiproteinových komplexech – mTORC1 (mTOR Complex 1) a mTORC2 (mTOR Complex 2) – které regulují různé aspekty buněčné fyziologie (Szwed et al., 2021). Zatímco mTORC1 je primárně odpovědný za regulaci proteosyntézy, lipogeneze a inhibici autofagie (Wang & Proud, 2006), mTORC2 hraje zásadní roli v kontrole cytoskeletální dynamiky a aktivaci Akt/PKB dráhy (Sen et al., 2014).

Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus L.) – biologické, ekologické a farmakologické aspekty

Radoslav Patočka, Jiří Patočka

     Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus L.) je vytrvalá vodní rostlina z monotypické čeledi Butomaceae, rozšířená především v mírném pásu Evropy a Asie. Roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod, v mělkých zátokách, rybnících, příkopech a lužních oblastech (Cook. Et al., 1990). Je ceněn pro svůj dekorativní vzhled a zároveň zkoumán pro své ekologické a biochemické vlastnosti. Šmel je vytrvalá rostlina s mohutným oddenkem a přímými trojhrannými lodyhami dosahujícími výšky až 1,5 m. Listy jsou úzké, trojhranné, vyrůstající v růžici. Květenství tvoří nápadný okolík složený z 20–30 růžových až růžovofialových květů, které kvetou od června do srpna (Hellquist  & Madsen, 1998). Rostlina preferuje mělké, stojaté vody s hlinitým nebo písčitým dnem a neutrálním až mírně zásaditým pH. Dobře snáší kolísání hladiny vody a mírné zasolení. V některých oblastech, zejména v Severní Americe, kde byla introdukována, je považována za invazní druh, který může vytlačovat původní vodní flóru (Pyšek  & Richardson, 2010).

Šedivka šedivá (Berteroa incana (L.) DC.) – nebezpečný plevel

Jiří Patočka,  Matěj Malík

     Šedivka šedivá (Berteroa incana (L.) DC.) je jednoletá nebo dvouletá bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), původem z východní Evropy a západní Asie. Během posledních staletí se úspěšně rozšířila do mnoha částí světa, včetně Severní Ameriky, kde je považována za invazní druh. Tento článek shrnuje její taxonomii, morfologické znaky, ekologické nároky, biologii rozmnožování, faktory přispívající k její invazní úspěšnosti a možnosti managementu. Šedivka šedivá kolonizuje narušená stanoviště, jako jsou okraje cest, železniční náspy, opuštěné zemědělské plochy a pastviny, kde může vytvářet monokulturní porosty a vytlačovat původní vegetaci.

Smrčenka žloutková (Neolecta vitellina): Živá fosilie mezi houbami

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Vladimír Gajdošík

     Houby tvoří jednu z hlavních skupin živých organismů s odhadovanou rozmanitostí přibližně 1,5 milionu druhů. Tyto organismy hrají klíčovou ekologickou roli jako rozkladače, prospěšní mutualisté a paraziti a patogeny, včetně patogenů lidí. Ekonomický význam hub je téměř nevyčíslitelný, protože plní základní ekologické funkce a ovlivňují různé aplikované obory, včetně zemědělství, medicíny a objevování léků. Lepší pochopení rané evoluční historie hub je nezbytné pro rozšíření našich znalostí o historii života na Zemi a vývoji jejích ekosystémů.

     Smrčenka žloutková (Neolecta vitellina (Bres.) Korf & J.K. Rogers) je pozoruhodná askomycetní houba patřící do malé a archaické skupiny Neolectomycetes. Tento druh, nápadný svými žloutkově žlutými plodnicemi, je významným modelovým organismem pro studium rané evoluce hub, zejména přechodu od jednoduchých k výtrusorodým formám. Článek shrnuje současné znalosti o její taxonomii, morfologii, ekologii, evoluční historii a genomice.

Sazovka kruhatá (Daldinia concentrica): Morfologie, ekologie, biologická aktivita a současný význam

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Jeroným Krištof

     Sazovka kruhatá (Daldinia concentrica (Bolton) Ces. & De Not., 1863) je kosmopolitně rozšířená vřeckovýtrusná houba z čeledi voskovičkovitých (Xylariaceae). Tento druh je jedním z nejznámějších a nejlépe rozpoznatelných zástupců rodu Daldinia, a to především díky své charakteristické morfologii a anatomii. Přestože je často považována za saprotrofní druh, recentní výzkumy naznačují komplexnější ekologické vztahy. Tento článek shrnuje současné poznatky o taxonomii, morfologii, ekologii, biologické aktivitě a potenciálním využití tohoto fascinujícího houbového organismu.

     Daldinia concentrica tvoří polokulovitá až nepravidelná, přisedlá stromata o velikosti 1-6 cm v průměru. Povrch stromat je v mládí hnědavý až načervenalý, později černající a často mírně lesklý. Zralá stromata jsou tvrdá a korkovitá. Nejvýraznějším diagnostickým znakem je jejich vnitřní struktura. Na příčném řezu je patrná soustředná (koncentrická) zonace, tvořená střídavě světlými a tmavými vrstvami. Tyto vrstvy odpovídají přírůstkovým zónám mycelia a jsou tvořeny houbovými vlákny a množstvím melaninových pigmentů, které jim dodávají tmavou barvu (Stadler et al., 2014).

Rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica): Taxonomie, ekologie, morfologie, biochemie a potenciální využití.

Jiří Patočka,  Jeroným Krištof

     Rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica Retz. 1769) je nápadný druh stopkovýtrusné houby z čeledi rosolovkovitých (Tremellaceae). Své české jméno získala rosolovka pro svůj zprohýbaný povrch připomíná mozek. Je zařazena v červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh (Antonín & Beran, 2006). Je široce rozšířená v mírném pásu severní polokoule a je považována za saprotrofního parazita (mykoparazita) některých dřevokazných hub.  Rosolovka je jedlá, ale bez významné kulinářské hodnoty. Tento článek shrnuje současné poznatky o její taxonomii, ekologii, morfologii, biochemii a potenciálním využití. Rosolovka mozkovitá byla poprvé vědecky popsaná Andersem Jahanem Retziusem v roce 1769. V literatuře se lze setkat s dříve používanými synonymy jako Tremella lutescens Pers, či Tremella mesenterica  lutescens (Pers.). Molekulárně-fylogenetické studie v posledních desetiletích ukázaly, že rod Tremella je druhově bohatý a morfologicky proměnlivý druh (Chen, 1998).  V současné době je T. mesenterica  považována za dobře definovaný druh, ale v minulosti mohly být pod tímto jménem skryty další kryptické druhy (Zamora et al., 2021). 

     Plodnice má charakteristický, mozkovitě nebo lalokovitě zprohýbaný tvar, dosahující šířky 2–8 cm (výjimečně až 15 cm). Konzistence je za vlhka želatinozní, průsvitná, pružná a rosolovitá, za sucha tvrdne do tenké, křehké, tmavě oranžové až nahnědlé krusty, která po navlhčení opět obnoví svůj tvar a konzistenci. Barva je obvykle jasně žlutá až zlatožlutá nebo oranžově žlutá. Výtrusy jsou elipsoidního až široce válcovitého tvaru, hladké, tenkostěnné, s velikostí přibližně 9–15 × 6–9 µm. Bazidie jsou kulovité až vejčité, podélně nebo šikmo přehrádkované (tzv. "chiasmo-bazidie", typické pro rod Tremella), a nesou čtyři dlouhé, úzké sterigmata. Hyfový systém je dikaryotický, se střapci (klampami) (Liu et al., 2015).