Síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa): Biologie, ekologie a význam druhu

Jiří Patočka, Jeroným Krištof 

     Síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa (Bolton) J. Schröt., 1888) je dřevokazná houba čeledi Polyporaceae s typickým polokruhovitým až lasturovitým plodnicovým tělem. Plodnice jsou jednoleté až vytrvalé, tuhé a přisedlé. Dosahují obvykle šířky 5–15 cm a tloušťky 1–3 cm. Povrch klobouku je zónovaný, sametově až hrubě šupinatý, v mládí bělavý až okrový, později s odstíny červenohnědé až rezavě načervenalé barvy – odtud druhové jméno načervenalý. Okraj bývá světlejší, často v mládí narůžovělý. Rourky jsou krátké, pórovitá vrstva má typicky labyrintový až síťkovitý vzor (odtud rodové jméno Daedaleopsis, z řeckého daidalos = složitý, propracovaný). Póry jsou protáhlé, nepravidelné, někdy připomínají lamely. Barva hymenoforu je bělavá až šedavě růžová, později hnědá. Dužnina je korkovitá, pevná, světle hnědá, se slabě houbovitým zápachem (Rösecke & König, 2000).

Síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa). Foto: Bc. Jeroným Krištof.

Neuroprotektivní peptidy mravenců – nový farmakologický potenciál

Jiří Patočka, Jana Jakubcová, Patrik Olekšák

     Přírodní produkty představují nevyčerpatelný zdroj biologicky aktivních látek s obrovským terapeutickým potenciálem. Mezi ně patří i hmyz, konkrétně mravenci (čeleď Formicidae), kteří v rámci své chemické ekologie produkují široké spektrum peptidů (Dossey, 2010). Tato práce pojednává o neuroprotektivním potenciálu peptidů izolovaných z mravenců. Cílem je shrnout současné poznatky o jejich zdrojích, struktuře, mechanismech působení a perspektivách jejich využití v léčbě neurodegenerativních onemocnění, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova choroba.

     Neurodegenerativní onemocnění charakterizovaná progresivní ztrátou neuronů představují významnou zdravotní, sociální a ekonomickou zátěž pro celosvětovou populaci. Současná farmakoterapie je často pouze symptomatická a nezpomaluje podstatu onemocnění (Dugger & Dickson, 2017). To vyvolává naléhavou potřebu hledání nových léčiv s neuroprotektivními účinky. Mravenci, jakožto jedna z nejrozmanitějších a nejúspěšnějších skupin živočichů, vyvinuli sofistikovaný chemický arzenál pro obranu, komunikaci a lov. Jejich jedové žlázy a hemolymfa jsou bohatým zdrojem peptidů, u kterých byl prokázán cytotoxický, antimikrobiální, ale překvapivě i neuroprotektivní potenciál (Touchard et al., 2016).

Cistus laurifolius L. – cist vavřínolistý: Botanika, chemie a farmakologie

Jiří Patočka

     Cistus laurifolius L. (česky cist vavřínolistý) je stálezelený keř z čeledi Cistaceae. Pochází převážně z oblasti Středomoří, zejména z Pyrenejského poloostrova, jižní Francie, Itálie, Řecka, severní Afriky a západního Turecka (Frazão et al., 2018). Roste v suchých, kamenitých a slunných stanovištích a dobře snáší chudé, kyselé půdy. Keř dorůstá výšky 0,5–2 m, má vzpřímené, větvené stonky a listy vstřícné, celokrajné, kopinaté až eliptické, o délce 4–10 cm. Listy jsou kožovité, s lesklým povrchem připomínajícím listy vavřínu (Laurus nobilis), což je důvodem druhového jména laurifolius. Květy jsou pětičetné, bílé s nápadně žlutým středem, o průměru 4–6 cm, a rozkvétají od května do července. Plodem je tobolka s množstvím drobných semen. Ekologicky patří mezi pionýrské druhy, které se dobře regenerují po požárech – semena druhů Cistus jsou adaptována na klíčení po vystavení teplu (Kırcı & Gümüok, 2022). Tato vlastnost má význam i v kontextu sukcesních procesů středomořské vegetace.

Čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa) – morfologie, ekologie a bioaktivní látky

Jiří Patočka, Jeroným Krištof

     Čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa (Batsch) Šutara), dříve řazená do rodu Paxillus jako Paxillus atrotomentosus, je nápadná dřevorozkladná houba z čeledi Tapinellaceae (Šutara, 1992). Vyznačuje se masitými, sametově tmavohnědými plodnicemi rostoucími především na pařezech a mrtvém dřevě jehličnanů. Patří mezi dobře poznatelné, avšak kontroverzní druhy z hlediska poživatelnosti i ekologického významu. Plodnice čechratky černohuňaté jsou robustní, často polokruhovité až vějířovité, o průměru 5–20 cm. Klobouk má plstnatý až sametový povrch, zbarvený tmavohnědě až téměř černě, s věkem lysající. Lupeny jsou husté, sbíhavé, zpočátku žlutavé, později okrové až hnědavé, při poranění hnědnou (Gill, 2003). Třeň bývá krátký, excentrický, nápadně plstnatý a sametový, zbarvený tmavě hnědě až černě („černohuňatý“ vzhled dal houbě české jméno). Dužnina je tuhá, žlutavá, s výraznou vůní po houbách a někdy slabě nahořklou chutí.

Čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa). Foto: Bc. Jeroným Krištof

Karamboxin: Jedovatá neproteinogenní aminokyselina

Jiří Patočka

     Karamboxin (caramboxin, CBX) je neproteinogenní, fenylalaninu podobná aminokyselina, identifikovaná jako primární neurotoxin obsažený v plodech karamboly (Averrhoa carambola) a bilimbi (Averrhoa bilimbi) (Pichierri, 2015). CBX působí jako agonista ionotropních glutamátových receptorů (NMDA a AMPA) a zároveň potlačuje GABAergní vazbu v experimentech, což vede k excitační neurotoxicitě projevující se nechutenstvím, nevolností, výjimečně tikům, záchvatům až status epilepticus; účinky jsou zvlášť těžké u pacientů s poruchou renální exkrece, protože CBX se vylučuje ledvinami (Yasawardene et al., 2020). Klinická léčba těžké intoxikace často zahrnuje intenzivní hemodialýzu a symptomatickou podporu. PubMed+1

Poznámka: Karambola (Averrhoa carambola) a bilimbi (Averrhoa bilimbi) jsou tropické ovocné rostliny z čeledi kysalovitých (Oxalidaceae), příbuzné šťavele. Pocházejí z jihovýchodní Asie, ale dnes se pěstují v mnoha tropických a subtropických oblastech světa.

     Averrhoa karambola, tzv. „malajská hvězda“ – karambolya (starfruit, česky karambola) je původem z Malajsie, Indonésie  a Filipín. Zralý plod je žlutozelený, šťavnatý, při řezu napříč má typický pětiúhelníkový tvar připomínající hvězdu – proto anglický název starfruit. Jeho chuť je sladkokyselá, osvěžující, připomínající kombinaci jablka, hrušky a citrusů. Plod se konzumuje čerstvý, v ovocných salátech, nápojích a dezertech, často je využíván jako ozdoba. Je bohatý na vitamin C, antioxidanty avlákninu. Obsahuje oxaláty a také neproteinogenní aminokyselinu karamboxin, která může být toxická pro osoby s onemocněním ledvin nebo neurologickými problémy (Dasgupta et al., 2013).

     Averrhoa bilimbi, karambola tupá  – bilimbi (česky též okurka stromová) je strom původem z Malajsie a Indonésie. Její plod je zelený, podlouhlý a tvarem připomíná malou okurku (odtud název „okurka stromová“). Plody rostou ve shlucích přímo na kmeni a větvích. Jeho chuť je velmi kyselá až svíravá, mnohem kyselejší než karambola. Syrová se jí jen málo, spíše se používá do nakládaných pokrmů, kari, omáček, džemů a čatní, v tradiční asijské kuchyni často jako přírodní okyselovadlo. V některých oblastech se z ní připravují nápoje nebo se používá při čištění (pro vysoký obsah kyseliny šťavelové). Obsahuje hodně vitaminu C a organických kyselin (Alhassan & Ahmed, 2016).

Rossinony: Mořské meroterpeny

Jiří Patočka

     Rossinony A  a B, biologicky aktivní deriváty meroterpenů, byly izolovány z antarktické sbírky mořských pláštěnců rodu Aplidium a strukturně charakterizovány spektroskopickými metodami. Absolutní konfigurace rossinonuů byla odvozena pomocí modifikované Mosherovy metody (Appleton et al., 2009). 

Klihatka černá (Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.) a její bioaktivní sekundární metabolity

Jiří Patočka, Jeroným Krištof, Radoslav Patočka

     Klihatka černá (Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.) je vřeckovýtrusná houba z čeledi klihatkovitých (Bulgariaceae). Jedná se o široce rozšířený saprotrofní druh houby rostoucí na odumřelém dřevě listnatých stromů, především dubů a buků. Tento článek shrnuje současné poznatky o její taxonomii, morfologii, ekologii, biochemickém složení a potenciálním biotechnologickém využití. Klihatka je známá pro produkci tmavých pigmentů patřících do skupiny atranorinů a dalších polyketidových metabolitů, které vykazují významné biologické aktivity, včetně antimikrobiálních, antivirových a cytotoxických účinků. Bulgaria inquinans je nepřehlédnutelný druh houby díky svému charakteristickému vzhledu. Plodnice, zpočátku kulovité a uzavřené, se později otevírají a vytvářejí pohárkovité nebo miskovité apothecium s lepkavým, tmavým hymenoforem. Přestože je za syrova mírně jedovatá a může způsobit gastrointestinální potíže, stala se předmětem intenzivního chemického a farmakologického výzkumu. Druh byl poprvé vědecky popsán Christiaanem Hendrikem Persoonem a později přeřazen Eliasem Magnusem Friesem. Molekulárně-fylogenetické studie zařadily rod Bulgaria do řádu Leotiales, kam patří řada dalších miskovitých hub (Kirk et al., 2008).

Klihatka černá (Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.). Foto: Bc. Jeroným Krištof

Uncaria tomentosa a její oxindolové alkaloidy – současný stav poznání

Jiří Patočka

     Uncaria tomentosa (známá též jako vilkakora, unkárie nebo kočičí dráp, „cat’s claw“, v češtině řemdihák plstnatý) je jihoamerická dřevnatá liána z čeledi mořenovitých (Rubiaceae), tradičně využívaná v etnomedicíně k léčbě zánětlivých a infekčních onemocnění. Rostlina šplhá po stromech a dorůstá až třicetimetrové délky. Listy jsou vejčité až eliptické, vstřícné, kožovité, s nápadnou žilnatinou (Reinhard, 1998). Typickým znakem jsou zakřivené trny na bázi listů, připomínající drápy kočky – odtud český i anglický název „kočičí dráp“ (cat’s claw). 

Hlíva vonná (Clitocybe fragrans) – ekologie, biochemie a praktický význam

Jiří Patočka, Milena Patočková

    Clitocybe fragrans (With.) P. Kumm., běžně známá jako hlíva vonná, je drobná lupenatá houba z čeledi Tricholomataceae, charakteristická svou výraznou anýzovou vůní. Ačkoli není kulinářsky významná a je považována za mírně jedovatou, představuje zajímavý objekt mykologického a biochemického výzkumu (He et al., 2023). Tento článek shrnuje současné poznatky o její taxonomii, morfologii, ekologii a biochemickém složení s důrazem na vonné silice. Diskutována je také její podobnost s jinými druhy a potenciální rizika záměny. Rod Clitocybe zahrnuje široké spektrum lupenatých hub s různou ekologií a vlastnostmi. Mezi nimi vyniká Clitocybe fragrans svým intenzivním a charakteristickým aroma, které jí dalo jak vědecké jméno (fragrans – vonný), tak český název. Přestože se nejedná o houbu hospodářsky využívanou, její výrazný fenotyp ji činí snadno identifikovatelnou a zajímavou z hlediska studia metabolických produktů hub.

Hlíva vonná (Clitocybe fragrans). Foto: Ing. Milena Patočková

Tylvalosin – makrolidové antibiotikum a jeho současný význam

Jiří Patočka, Matěj Malík

      Tylvalosin je polosyntetický 16členný makrolid, který je odvozen od makrolidového antibiotika - tylosinu. Tylvalosin patří mezi veterinární antibiotika se specifickým zaměřením především na terapii onemocnění hospodářských zvířat, zejména prasat a drůbeže. V humánní medicíně se nepoužívá, jeho význam spočívá v prevenci a léčbě bakteriálních infekcí v intenzivních chovech, kde pomáhá snižovat ztráty způsobené patogeny a zlepšuje užitkovost zvířat.