Aurilid, cytotoxický peptid mořského zajíce

Jiří Patočka

     Dolabella auricularia, česky často označovaný jako mořský zajíc, je zajímavý mořský plž z čeledii Aplysiidae (Singh & Vuki, 2008). Tento druh plže žije v mělkých, teplých pobřežních vodách, často v oblastech s písčitým nebo bahnitým dnem a je rozšířen v Indo-pacifické oblasti – od východní Afriky přes jihovýchodní Asii až po Austrálii a Havaj (Pandey et al., 2018). Tělo plže Dolabella auricularia  je zavalité, ploché, často tmavě zbarvené s různými skvrnami či vzory. Má vnitřní lasturu ve tvaru ucha (odtud název auricularia). Pohybuje se pomalu, většinou se živí řasami a detritem, tedy organickým materiálem. Je to hermafrodit – každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány (Delan et al., 2015).

Mořský zajíc (Dolabella auricularia)

Thiaplidiachinony A a B: Modely nového typu protinádorových léčiv

Jiří Patočka

     Thiaplidiachinony A a B jsou dvě přírodní sloučeniny, které byly izolovány z mořského pláštěnce  (sumky) Aplidium conicum z čeledi Polyclinidae, třídy Ascidiacea (Carbone et al., 1998). Tyto organismy jsou mořští bezobratlí žijící přisedlým způsobem, obvykle na skalách nebo pevných podkladech v mělkých pobřežních vodách. Jde o koloniálního mořského živočicha, který tvoří kolonie složené z mnoha jedinců (zooidů) sdílejících společný obal (tzv. tuniku) (Stach & Turbeville, 2002). Žije v mořích, především ve Středozemním moři a východním Atlantiku. Kolonie obvykle přirůstají k pevnému podkladu, jako jsou kameny, skály nebo stavby postavené lidmi (např. mola) a mohou dosahovat velikosti 15 až 50 cm. Kolonie mívají nepravidelný kuželovitý nebo polštářovitý tvar, což odpovídá i druhovému jménu conicum. Zbarvení se může lišit, ale často bývá žlutavé až oranžové. Filtruje vodu a živí se planktonem. Stejně jako jiné sumky hrá i Aplidium conicum  ekologickou roli v mořských ekosystémech jako biofiltr (Marques et al., 2022)

Mořský pláštěnec Aplidium conicum

Komosusoly: Cytotoxické metabolity mořské hnědé řasy Sporochnus comosus

Jiří Patočka

     Komosusoly jsou cytotoxické sekundární metabolity izolované z mořské hnědé řasy Sporochnus comosus, která patří do třídy Phaeophyceae (Coombes et al., 2008; Ovenden et al., 2011). Tyto látky vzbudily pozornost zejména pro svůj unikátní strukturní skelet a výraznou cytotoxickou aktivitu, což z nich činí potenciální kandidáty pro vývoj protinádorových léčiv. Komosusoly jsou polycyklické diterpenoidy s neobvyklým uhlíkovým skeletem a funkčními skupinami, které přispívají k jejich biologické aktivitě. Byly izolovány z mořské hnědé řasy Sporochnus comosus, vyskytující se v některých oblastech jižního Pacifiku, zejména kolem Nového Zélandu a Austrálie. Vyznačují se výraznou cytotoxicitou vůči různým lidským nádorovým liniím in vitro. Byla u nich prokázána aktivita na úrovni nízkých mikromolárních koncentrací. Mechanismus jejich cytotoxicity není zcela objasněn, ale pravděpodobně zahrnuje interakce s buněčným cytoskeletem nebo narušení buněčného cyklu, podobně jako u jiných mořských diterpenoidů (Liptrot et al., 2011; Ovenden et al., 2011).

Myrha a kadidlo

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Myrha a kadidlo jsou aromatické pryskyřice, které se historicky používaly nejen jako vonné látky při náboženských obřadech, ale i v léčitelství, balzamování a kosmetice. Obě mají hluboký kulturní a symbolický význam, zejména v kontextu starověkých civilizací a křesťanství. V křesťanství jsou myrha a kadidlo (spolu se zlatem) dary, které přinesli tři mudrci Ježíškovi (Tucker, 1986). 

Trapoxin A: Cyklický tetrapeptid s protinádorovým účinkem

Jiří Patočka

     Trapoxin je přírodní cyklický tetrapeptid produkovaný některými plísněmi. Je známý především jako inhibitor histon deacetyláz (HDAC), což z něj činí důležitou látku v epigenetickém výzkumu. Tento malý peptid je tvořen 2 molekulami L-fenylalaninu, jednou molekulou kyslinyD-pipekolinové a jednou molekulou neobvyklé mastné kyseliny – kyseliny L-2-amino-8-oxo-9,10-epoxydekanové (cyklo-(L-fenylalanyl-L-fenylalanyl-D-pipekolinyl-L-2-amino-8-oxo-9,10-epoxydekanoyl)) (Nakai et al., 1991).

Komunesiny: Nové toxiny patogenní plísně Penicillium expansum

Jiří Patočka

Penicillium expansum je druh mikroskopické vláknité houby (plísně), která je známá především jako významný posklizňový škůdce, zejména u jablek a jiných druhů ovoce (Yu et al., 2020). Patří do rodu Penicillium, který je běžně rozšířený v prostředí a zahrnuje jak druhy užitečné (např. P. chrysogenum – producent penicilinu), tak patogenní. Plíseň P. expansum způsobuje tzv. modrou hnilobu ovoce (Errampalli, 2014). Nejčastěji napadá jablka, hrušky, broskve, hrozny aj. Infekce se často šíří přes mechanické poškození plodů a představuje problém, kterému čelí potravinářský průmysl a zemědělství.

     Tato patogenní plíseň také produkuje toxické sekundární metabolity, které jsou škodlivé pro lidské zdraví. Je to zejména polyketid patulin, jehož toxicita ohrožuje nejen člověka, ale i zvířata (Sommer et al., 1974). Dalším toxinem produkovaným touto plísní je citrinin (Santos et al., 2002). Citrinin je také polyketid, jehož přítomnost v potravinách není regulována zákonem a který se nachází převážně v obilovinách a jejich výrobcích, a je nefrotoxický (Flajs & Peraica, 2009).  Jsou však i další nebezpečné toxiny, které plíseň P. expansum produkuje (Andersen et al., 2004). Z těch méně známých to jsou např. komunesiny (Dorić, 2020).

Kapisterony A a B, triterpenové sulfátové estery mořské řasy Panicillus capitatus

 Jiří Patočka

     Kapisterony A a B jsou triterpenové sulfátové estery, které byly izolovány z mořské řasy Panicillus capitatus (Puglisi et al., 2004), patřící do čeledi Chlorophyceae (zelené řasy). Tyto sloučeniny patří mezi sekundární metabolity, které mořské organismy často produkují jako obranu proti predátorům, mikroorganismům nebo konkurenci. Strukturně jsou kapisterony deriváty lanostanového triterpenu (tj. triterpeny s lanostanovým jádrem), přičemž obsahují sulfátové skupiny navázané na hydroxylové skupiny (Li et al., 2006). Kapisterony A a B se navzájem liší pouze nepatrně.

Žluťucha orlíčkolistá v tradičním léčitelství

Jiří Patočka, Jana Matějíčková

     Žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium) je rostlina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), která přirozeně roste v Evropě a Asii, od střední Evropy až po Sibiř a dále na východ do Japonska. Obvykle se vyskytuje na vlhkých a polostinných místech, jako jsou lesní okraje, křoviny, horské louky a břehy potoků. Tato rostlina preferuje vlhkou a humózní půdu, která je bohatá na živiny. V České republice se s ní lze setkat ve vyšších polohách, například v podhorských a horských oblastech. Žluťucha orlíčkolistá má drobné, světle fialové nebo růžové květy, které se objevují ve volných květenstvích od května do července. Okvětí brzy opadává, ale přetrvává velké množství jemných tyčinek s dlouhými bělavými, světle růžovými až modrofialovými nitkami. Listy jsou složené, s hluboce členěnými lístky, podobnými těm u orlíčku (Aquilegia), odtud také její název. Ve velikosti listů a vzrůstnosti je žluťucha orlíčkolistá dosti proměnlivá. Dorůstá od 40 do 100 cm. Je vhodná do smíšených trvalkových záhonů nebo jako podrost do zahrad s vyššími stromy, kde tvoří půvabný kontrast svou jemnou strukturou listů a květů (Singh et al., 2023).

Kvetoucí žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium). Foto: Ing. Jana Matějíčková

Veraplichinony: Meroterpenoidy mořského sumýše Aplidium scabellum

Jiří Patočka

     Veraplichinony jsou meroterpenoidní sloučeniny, izolovaná z mořského sumýše (tunicata) Aplidium scabellum (Guella et al., 1987). Sumýši (latinsky Holothuroidea) jsou mořští živočichové patřící do kmenového oddělení ostnokožců (Echinodermata), stejně jako hvězdice, ježovky nebo lilijice (Pawson, 1980). Jsou známí svým podlouhlým, měkkým tělem, které často připomíná okurku – proto se jim v angličtině říká sea cucumbers (mořské okurky) (Hamel et al., 2001). Hlavním znakem sumýšů je jejich válcovité, měkké tělo, bez tvrdé kostry (na rozdíl od ježovek nebo hvězdic), které je obvykle kryto kůží s drobnými vápenatými destičkami. Pohybují se pomalu pomocí panožek na spodní straně těla. Mají ústní otvor obklopený chapadly na předním konci a řitní otvor na opačném konci. Většinou žijí na dně moří, od mělčin až po hlubokomořské oblasti. Hrají důležitou roli v mořském ekosystému – čistí dno tím, že konzumují organický detritus (Navarro et al., 2012). V některých zemích (např. v Číně nebo Japonsku) jsou považováni za delikatesu a mají i využití v tradiční medicíně (Pangestuti et al., 2018).

Mořský sumýš Aplidium scabellum

Boldus (Peumus boldus) and its main alkaloid boldine

Jiří Patočka, Sandra Maria Barbalho, Masaru Tanaka

     Boldus (Peumus boldus) is an evergreen tree or shrub from the Monimiaceae family, native to Chile (de Lima et al., 2024). It is known primarily for its leaves, which are traditionally used in folk medicine as an herbal tea, often referred to as "boldus tea". This tea has primarily digestive effects, supporting liver and gallbladder function. It is a shrub or small tree with stiff oval leaves and yellowish flowers. The fruit is a drupe. Boldus, which is the only representative of the boldus genus, grows in dry forests in central Chile. The leaves, from which tea is prepared, contain aromatic essential oils.

     Boldus is  native to South America, specifically the central part of Chile. It grows in an area known as matorral, a type of vegetation found in the arid regions of Latin America (Gibson-Carpintero et al., 2024). Due to its popularity in traditional medicine and herbal medicine, boldo has also been introduced to other areas with similar climates. It can also be grown in other subtropical and warm regions of the world. The history of boldo leaf tea goes back a long way and is still widely appreciated in Chile and abroad as a herbal medicine, especially for digestive problems. In much of South America, it is drunk after meals, as it is believed to aid digestion and increase bile flow (Fuentes-Barros et al., 2023).