Mlok
skvrnitý a jeho toxiny
Jiří
Patočka, Radoslav Patočka, Iveta Fréharová
Mlok
skvrnitý (Salamandra salamandra) je středně velký ocasatý obojživelník a
nejrozšířenější evropský zástupce čeledi mlokovitých. Má robustní tělo
protáhlého tvaru s krátkými končetinami, dlouhým a silným ocasem a velkou
hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Dospělý jedinec je dlouhý
18–28 cm (Alarcón Ríos, 2019). Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným
tělem a žlutými skvrnami, ale velikost i zabarvení se u několika poddruhů liší.
V některých lokalitách se objevují i poddruhy se skvrnami pomerančově
oranžovými až červenými. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší (Brejcha et al.,
2021).
Mlok skvrnitý obývá vlhké lesní lokality, louky nebo pole. Preferuje listnaté nebo smíšené lesy v podhorských lokalitách. V období kladení larev žije v blízkosti vodních toků. Aktivní je zejména za soumraku a v noci, přes den se ukrývá pod listy, kameny, kmeny stromů nebo v dírách v zemi, kde je chráněn před přímým slunečním světlem. Za deštivých nebo vlhkých dnů často vylézá ze svých úkrytů i ve dne, Na přelomu října a listopadu se mlok schovává před nepříznivým počasím v podzemí, kde také nejčastěji zimuje.
Pohlavně dospívá ve 3. až 4. roce života, páření probíhá koncem léta a na podzim. V březnu až květnu následujícího roku klade samice do pomalu tekoucích potoků, studánek či jezírek přibližně 40 larev o délce 2,2–3,2 cm, které před proměnou dorůstají velikosti až 8 cm. Larvy jsou masožravé, živí se rybím potěrem, drobnými korýši nebo členovci a často se u nich také projevuje kanibalismus (Tornabene a Hoverman, 2018). K proměně larvy v dospělce dochází po třech měsících, v červenci až srpnu. Potravou dospělého mloka jsou malí až středně velcí bezobratlí živočichové – žížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi, slimáci. V přírodě se mlok dožívá průměrně 20 let, ale v zajetí až 50 let.
Mlok skvrnitý je v Česku dle vyhlášky 395/1992 Sb. silně ohroženým druhem. Na mloka se vztahuje také Bernská konvence, podle níž je zařazen mezi přísně chráněné druhy, jejichž odchyt v přírodě je zakázán. V zajetí lze mloka chovat jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.
Mlok skvrnitý je jedovatý tvor. Na svou obranu používá směs toxinů, které produkuje zejména v příušních žlázách v zadní části hlavy, a také ve žlázách nacházejících se po stranách hřbetu a na ocase. Predátorům, kteří se mloka snaží napadnout, může jed způsobit silné svalové křeče a obtíže s dýcháním; jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít (Lüddecke et al., 2018). Díky své jedovatosti a výstražnému zabarvení, nemá mlok téměř žádného přirozeného nepřítele. Největším nebezpečím je pro něj člověk.
Živočichové, signalizující svou toxicitu pro potenciální predátory prostřednictvím nápadného zbarvení se v přírodě vyskytují často. Tato strategie přežití je nazývaná aposematismus a mlok skvrnitý díky svému nápadnému černožlutému zbarvení – v kombinaci s produkcí toxických steroidních alkaloidů - je učebnicovým příkladem aposematismu. Preißler se spolupracovníky (2019), kteří zjišťovali, zda obsah alkaloidů mloka opravdu koreluje s jejich varovným zbarvením, však došli k závěru, že spíše koreluje s pohlavím. Samci měli více žluté než samice.
Toxickým principem mločího jedu jsou steroidní alkaloidy (Knepper et al., 2019), z nichž nejúčinnější je salamandrin, jehož střední smrtná dávka (LD50) pro myš je 70 µg/kg. (Daly et al., 2005.). To řadí salamandrin mezi zvláště nebezpečné jedy (https://www.e-safetyshop.eu/p/zvlast-nebezpecne-jedy).
Literatura
Alarcón Ríos L. Diversity and modes of reproduction in Salamandra salamandra: morphological and evolutionary implications in a polymorphic species. Tesis doctoral, Universitad de Oviedo, 2019.
Brejcha J, Benda P, Jablonski D, Holer T, Chmelař J, Moravec J. Variability of colour pattern and genetic diversity of Salamandra salamandra (Caudata: Salamandridae) in the Czech Republic. J Vertebrate Biol. 2021; 70(2): 21016-1.
Daly JW, Spande TF, Garraffo HM. Alkaloids from Amphibian Skin: A Tabulation of over Eight-Hundred Compounds. J Nat Prod. 2005; 68 (10): 1556–1575.
Knepper J, Lüddecke T, Preißler K, Vences M, Schulz S. Isolation and identification of alkaloids from poisons of fire salamanders (Salamandra salamandra). J Nat Prod. 2019; 82(5): 1319-1324.
Lüddecke T, Schulz S, Steinfartz S, Vences M. A salamander’s toxic arsenal: review of skin poison diversity and function in true salamanders, genus Salamandra. Sci Nature, 2018; 105(9): 1-16.
Preißler K, Gippner S, Lüddecke T, Krause ET, Schulz S, Vences, M, Steinfartz S. More yellow, more toxic? Gender rather than alkaloid content correlates with the yellow color of the salamander. J Zool. 2019; 308 (4): 293-300.
Tornabene BJ, Hoverman JT. The salamander daisy: A novel captive rearing method for cannibalistic salamander larvae. Herpetol Conservation Biology, 2018; 13(1): 167-174.
