Sorgoleon,
allelochemikálie čiroku
Jiří
Patočka
Vzájemné vztahy mezi různými rostlinnými druhy a mezi nimi a prostředím v kterém rostou, jsou regulovány pomocí allelopatik, chemických látek, které fungují jako přenašeče informací (Weir et al., 2004). Allelopatické účinky jsou mimořádně důležité pro vzájemné vztahy mezi rostlinnými druhy jak v přirozených ekosystémech, tak v uměle vytvořených agrosystémech a studium specifických chemických sloučenin, které jsou organismem vylučovány do okolního prostředí jako „chemické informace“ je mimořádně důležité. Takovou allelochemikálií čiroku, pomocí niž rostlina předává informaci o tom, že je to její životní prostor a nepřeje si, aby do něj vstupovaly jiné druhy rostlin, je sorgoleon, který se tak chová jako herbicid (Soltys et al., 2013). Sorgoleon je hlavní složkou hydrofobního kořenového exsudátu čiroku a je jednou z nejvíce studovaných alelochemikálií. Je fenolickým derivátem 1,4-benzochinonu, kterému dodává hydrofobní charakter dlouhý (C15) nenasycený postranní řětězec (Dayan et al., 2010).
Čirok (Sorghum) je zemědělsky významný rod rostlin z
čeledi lunicovité, který byl domestikován na Dálném východě již v průběhu
neolitu (de Wet a Harlan, 1971) a nyní je široce pěstován jako obilovina např.
na výrobu mouky pro lidskou výživu, ale používá se též ke krmným a technickým
účelům (Smith a Frederiksen, 2000). Hospodářský význam mají zejména různé
variety čiroku dvoubarevného (Sorghum bicolor (L.) Moench) (Anglani, 1998). Čirok
je pátou nejpěstovanější obilninou na světě hned po pšenici, rýži, kukuřici a
ječmeni. V některých oblastech světa tato plodina často nahrazuje kukuřici, protože
poskytuje vysoké výnosy a je odolná vůči suchu a horku. Mezi největší
producenty čiroku patří Spojené státy americké, Nigérie, Indie, Mexiko a Súdán
(Berenji et al., 2011).
Zrno čiroku je bohatým zdrojem antioxidantů, jako
jsou polyfenoly, zejména třísloviny, které mají četné přínosy pro lidské zdraví
(Salazar-López et al., 2018). Konzumace čiroku je spojena s prevencí chorob souvisejících
s oxidačním stresem a vykazuje také prevencí některých druhů rakoviny (Zhu et
al., 2017). Čirok je však považován za potravinu s nízkou nutriční hodnotou,
kvůli přítomnosti antinutričních faktorů, jako jsou třísloviny, které vytváří
komplexy s bílkovinami a železem a tím snižují jejich stravitelnost (Keyata et
al., 2021).
Literatura
Anglani C. Sorghum for human food–A review. Plant
Foods for Human Nutrition, 1998; 52(1): 85-95.
Berenji J, Dahlberg J, Sikora V, Latkovi D. Origin,
History, Morphology, Production, Improvement, and Utilization of Broomcorn
[Sorghum bicolor (L.) Moench] in Serbia1. Economic Botany, 2011; 65(2):
190-208.
Dayan FE, Rimando AM, Pan Z, Baerson SR, Gimsing AL,
Duke SO. Sorgoleone. Phytochemistry, 2010; 71(10): 1032-1039.
De Wet JMJ, Harlan JR. The origin and domestication
of Sorghum bicolor. Economic Botany, 1971; 25(2): 128-135.
Keyata EO, Tola YB, Bultosa G, Forsido SF.
Premilling treatments effects on nutritional composition, antinutritional
factors, and in vitro mineral bioavailability of the improved Assosa I sorghum
variety (Sorghum bicolor L.). Food Sci Nutrition, 2021; 9(4): 1929-1938.
Salazar-López NJ, Gonzalez-Aguilar G, Rouzaud-Sandez
O, Robles-Sanchez M. Technologies applied to sorghum (Sorghum bicolor L.
Moench): changes in phenolic compounds and antioxidant capacity. Food Sci
Technol. 2018; 38: 369-382.
Smith CW, Frederiksen R.A. (Eds.). Sorghum: Origin,
history, technology, and production (Vol. 2). John Wiley & Sons, 2000.
Soltys D, Krasuska U, Bogatek R, Gniazdowska A.
Allelochemicals as bioherbicides—Present and perspectives. In
Herbicides-Current research and case studies in use. IntechOpen. 2013.
Weir TL, Park SW, Vivanco JM. Biochemical and
physiological mechanisms mediated by allelochemicals. Current Opinion Plant Biology,
2004; 7(4): 472-479.
Zhu Y, Shi Z, Yao Y, Hao Y, Ren G. Antioxidant and
anti-cancer activities of proanthocyanidins-rich extracts from three varieties
of sorghum (Sorghum bicolor) bran. Food Agricultural Immunology, 2017; 28(6):
1530-1543.
