Morač větší: V kuchyni a v medicíně

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Morač neboli pakmín větší (Ammi majus L.) je jednoletá bylina s typickým vzhledem miříkovitých rostlin. Tento druh se vyskytuje hlavně v oblasti Středomoří, v Malé a Přední Asii a na Arabském poloostrově. Mimo svůj přirozený výskyt byl zavlečen do střední Evropy, Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i do střední a jižní Afriky. V ČR se vyskytuje příležitostně, zaznamenán byl v okolí Prahy, Mělníka nebo Jilemnice v okrese Semily. Poprvé byl na území dnešní ČR pozorován roku 1898 (Tomšovic, 1997; Grulich, 2015).

    Morač větší je nenáročná rostlina rostoucí na plném slunci i v polostínu, které prospívá vlhká půda. V minulosti se pěstovala jako okrasná a léčivá rostlina, v současné době je spíše známa jako plevel v polních kulturách, na ruderálních stanovištích, v blízkosti lidských sídel a kolem komunikací (Duke, 1988). Morač má přímou, tuhou, větvenou a jemně rýhovanou lodyhou, která vyrůstá obvykle do výše 60 až 100 cm. Listy jsou dvojího druhu: přízemní a lodyžní. Jejich čepele jsou v obrysu trojúhelníkovité až široce eliptické, dvou až trojčetné. Přízemní listy mají žlábkovitý řapík, který je u horních listů redukován na blanitou pochvu. Listy bývají u jednotlivých rostlin dosti variabilní. Květenství tvoří polokulovitý okolík velký až 15 cm, který bývá složen z 18 až 25 okolíčků na dlouhých stopkách. Obal okolíku je tvořen četnými peřenosečnými listeny s čárkovitými úkrojky. Drobné pětičetné květy jsou oboupohlavné, kališní lístky jsou zakrslé a korunní lístky jsou obvejčité, okolo 1 mm velké a bíle zbarvené. V květu je pět tyčinek s prašníky a spodní dvoudílný semeník s čnělkou nesoucí laločnatou bliznu. Květy kvetou od června do počátku srpna, opylovány jsou drobným hmyzem. Plodem je světle hnědá dvounažka vejcovitého nebo elipsoidního tvaru, asi 2 mm dlouhá, s pěti podélnými žebry, která dozrává v srpnu až září. Plody bývají součásti kořenicí směsi na rožněná masa, ale tradičně se užívají zejména v lidovém léčitelství, a to při nadýmání, poruchách trávení a mnoha dalších zdravotních problémech (Usmani et al., 2021).

     V lidovém léčitelství je morač dále používána v odvaru nebo nálevu jako lék proti dermatitidě, jako diuretikum a k léčbě vitiliga (Sidi & Bourgeois-Gavardin, 1952; Usmani et al., 2021). V Egyptě se také používá proti ledvinovým kamenům a infekcím močových cest (Metwaly et al., 2021), zatímco íránská populace používá morač proti lupénce a vitiligu (Kovacevic  et al., 2019) a čínská populace ji používá jako diuretikum a karminativum a také k léčbě anginy pectoris a astmatu (Sakula, 1988). V tradiční lidové meicíě má však i jiná použití (Hossain et al., 2020).

    Morač větší obsahuje řadu biologicky aktivních látek, jako jsou např. furanokumariny, zejména bergapten, xanthotoxin, imperatorin a isopimpinellin (Sidwa-Gorycka  et al., 2003; Al-Snafi, 2013; Balkrishna et al., 2022), stejně jako flavonoidové glykosidy (Al-Snafi, 2013),  flavonoly (Singab, 1998; Bencheraiet et al., 2011) a další (Ahmed et al., 2022). Nejpočetnější jsou flavonoly – celkem 11:

 

Kvercetin (1), rhamnetin (2), isorhamnetin (3), rhamnazin |(4), rhamnetin-3-O-glukosid (5), isorhamnetin-3-O-glukosid (6),  rhamnazin-3-O-glukosid (7), isorhamnetin-7-O-glukosid (8),  kvercetin-3-O-rutinosid (9), isorhamnetin-3-O-rutinosid (10), kvercetin-7,3,3‘-O-rutinosid (11).

     Morač větší nachází stále bětší uplatnění také v moderní medicíně, kde se používá k léčbě bronchiálního astmatu, koronární insuficience, anginy pectoris, psoriázy, ledvinových kolik a močových kamenů. Velký zájem je zejména o visnagin, derivát furanochromonu, který je hlavní aktivní složkou morače (Patel et al., 2019; Adimcilar et al., 2023). Visnagin se používá k léčbě nízkého krevního tlaku, anginy pectoris a ledvinových kamenů. Má také neuroprotektivní a protizánětlivé účinky. Kromě toho visnagin také léčí černý kašel, močovod a žlučové cesty, žlučník a ledvinovou koliku, nádory a epileptické záchvaty (Duarte et al., 1995, 2000; Lee et al., 2010; El-Nakkady et al., 2012; Liu et al., 2014; Beltagy et al., 2015; Aydoğmuº-Öztürk et al., 2019; Qi et al., 2022).

     Xanthotoxin (methoxsalen, 8-methoxypsoralen) zvyšuje citlivost pokožky na UV záření a používá se zevně i vnitřně při léčbě vitiliga, psoriázy a dalších kožních onemocnění. Terapie sa nazývá fotochemoterapie nebo PUVA terapie (psoralen + UVA světlo). Methoxsalen se aditivně váže na DNA, po ozáření UVA dochází k inhibici replikace DNA. Mechanismus PUVA terapie je především antiproliferační a imunomodulační. Přípravek s obsahem methoxsalenu (Oxsoralen) však v současné době není v ČR registrován (Ettler, 2021). Kromě morače je látka přítomná také např. v routě vonné (Ruta graveolens) (Hale et al., 2004).

 

Adimcilar V, Beyazit N, Erim FB. Khellin and visnagin in different organs of Ammi visnaga and Ammi majus. Natural Product Research, 2023; 37(1): 164-166.

Ahmed SS, Fahim JR, Youssif KA, Aboulmagd AM. Amin MN, Abdelmohsen UR, Hamed ANE. (2022). Metabolomics of the secondary metabolites of Ammi visnaga L. roots (family Apiaceae) and evaluation of their biological potential. South African J Botany, 2022; 149: 860-869.

Al-Snafi AE. Chemical constituents and pharmacological activities of Ammi majus and Ammi visnaga. A review. Int J Pharm Industrial Research, 2013; 3(3): 257-265.

Aydoğmuº-Öztürk F, Jahan H, Beyazit N, Günaydın K, Choudhary MI. The anticancer activity of visnagin, isolated from Ammi visnaga L., against the human malignant melanoma cell lines, HT 144. Mol Biol Reports, 2019; 46: 1709-1714.

Balkrishna A, Arya V, Sharma IP. Anti-Cancer and Anti-Inflammatory Potential of Furanocoumarins from Ammi majus L. Anti-Cancer Agents in Medicinal Chemistry (Formerly Current Medicinal Chemistry-Anti-Cancer Agents), 2022; 22(6): 1030-1036.

Beltagy AM, Beltagy DM. Chemical composition of Ammi visnaga L. and new cytotoxic activity of its constituents khellin and visnagin. J Pharm Sci Res. 2015; 7(6): 285.

Bencheraiet R, Kherrab H, Kabouche A, Kabouche Z, Maurice J. Flavonols and antioxidant activity of Ammi visnaga L. (Apiaceae). Records Natural Products, 2011; 5(1): 52-55.

Duarte J, Pérez-Vizcaíno F, Torres AI, Zarzuelo A, Jiménez J, Tamargo J.Vasodilator effects of visnagin in isolated rat vascular smooth muscle. Europ J Pharmacol. 1995;  286(2): 115-122.

Duarte J, Torres AI, Zarzuelo A. Cardiovascular effects of visnagin on rats. Planta Medica, 2000; 66(1): 35-39.

Duke JA. Bishop's weed (Ammi majus L., Apiaceae). Economic Botany, 1988; 42(3): 442-445.

El-Nakkady SS, Roaiah HF, El-Serwy WS, Soliman AM, El-Moez SI, Abdel-Rahman AA. Antitumor and antimicrobial activities of some hetero aromatic benzofurans derived from naturally occurring visnagin. Acta Pol Pharm. 2012; 69: 645-655.

Ettler K. Dermatologická fototerapie. Dermatol Praxi 2021; 15(21): 28-36.

Grulich V. BOTANY.cz: Morač větší [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2015.

Hale AL, Meepagala KM, Oliva A, Aliotta G, Duke SO. Phytotoxins from the leaves of Ruta graveolens. J Agric Food Chem. 2004; 52(11): 3345-3349.

Hossain MA, Al Touby S. Ammi majus an endemic medicinal plant: a review of the medicinal uses, pharmacological and phytochemicals. Annual Toxicology, 2020;  2: 9-14.

Kovacevic M, Franceschi N, Situm M, Goren A, Stanimiroviæ A, Valle Y, Lotti T. Historical review of vitiligo. In Hypopigmentation (pp. 21-25). CRC Press, 2019.

 Lee JK, Jung JS, Park SH, Park SH, Sim YB, Kim SM Et al. Anti-inflammatory effect of visnagin in lipopolysaccharide-stimulated BV-2 microglial cells. Arc Pharm Res. 2010; 33: 1843-1850.

Liu Y, Asnani A, Zou L, Bentley VL, Yu M, Wang Y et al. Visnagin protects against doxorubicin-induced cardiomyopathy through modulation of mitochondrial malate dehydrogenase. Sci Translat Medicine, 2014; 6(266): 266ra170-266ra170.

Metwaly AM, Ghoneim MM, Eissa IH, Elsehemy IA, Mostafa AE, Hegazy MM et al. Traditional ancient Egyptian medicine: A review. Saudi  J Biol Sci. 2021; 28(10): 5823-5832.

Patel K, Rahman M, Kumar V, Verma A, Patel DK. Visnagin: A New Perspective of Medicinal Importance, Physiological Functions, Phytochemistry, Pharmacology and Analytical Aspects of Active Phytoconstituents of Ammi visnaga. Nat Prod J. 23019; 9(3): 197-206.

Qi Q, Wang Q, Wang Z, Gao W, Gong X, Wang L. Visnagin inhibits cervical cancer cells proliferation through the induction of apoptosis and modulation of PI3K/AKT/mTOR and MAPK signaling pathway. Arabian J Chem. 2022; 15(4): 103684.

Sakula A. (1988). A history of asthma: The Fitzpatrick lemure. J Royal Coll Physicians London, 1987; 22(1): 36.

Sidi E, Bourgeois-Gavardin J. The Treatment of Vitiligo with Ammi Majus Linn: A Preliminary Note. J Invest Dermatol. 1952; 18(5): 391-395.

Sidwa-Gorycka M, Królicka A, Kozyra M, G³owniak K, Bourgaud F, £ojkowska E. Establishment of a co-culture of Ammi majus L. and Ruta graveolens L. for the synthesis of furanocoumarins. Plant Science, 2003; 165(6): 1315-1319.

Singab ANB. Acetylated flavonol triglycosides from Ammi majus L. Phytochemistry, 1998; 49(7): 2177-2180.

Tomšovic P. Ammi L. – morač. In: Slavík B, Chrtek J jun. & Tomšovic P (eds.). Květena České republiky 5, p. 330–332, Academia, Praha, 1997.

Usmani QI, Jahan N, Aleem M, Hasan SA. Aatrilal (Ammi majus L.), an important drug of Unani system of medicine: A review. J Ethnopharmacol. 2021; 276: 114144.